Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Otěhotnět? Neotěhotnět?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.10.11 21:20
Šla bych do toho hned. Když si představíš, že do důchodu půjdeš nejdřív v 65, tak si myslím, že se ještě napracuješ dost. Navíc nikdy nevíš, co bude za čas a jestli se ti to těhotenství ještě někdy vůbec bude hodit - příští rok se zvedne DPH, atd. Další mateřská uteče ani nemrkneš, věř mi - já byla na RD nepřetržitě šest let, původně mi to přišlo k nepřežití a najednou to bylo pryč, ani jsem nevěděla jak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hodaka
1.10.11 21:26
Pokud ti nevyhovuje být doma s miminem, bojíš se izolace, tak si další nepořizuj a zůstaň v práci 
třeba tě to přepadne za pár let, třeba taky ne.Rozhodnout to musíš sama.
- Citovat
- Upravit
1.10.11 21:26
Holka ani nevíš jak ti rozumím.
Kolikrát si říkám, že jsem špatná matka, když mám myšlenky takové jaké mém. Já prostě nejsem jedna z těch, které by mateřství naplnovalo ačkoliv svou dceru miluji nade vše.
Už mě prostě veškerá ta odpovědnost, všechny povinnosti, zohlednování druhých, atd., kolikrát leze tak krkem, že bych nejraději vše pověsila na hřebík a utekla, alespon na pár dnů
A ted do toho druhý dítě, sice plánovaný, ale já mám pocit, že moje já zaniká, už nejsem já, už jsou to moje děti, moje rodina, moje domácnost a v pozadí já
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.10.11 21:36
Mě k prvnímu dítku „dokopal“ můj zdravotní stav, taky jsem byla na vážkách, manžel chtěl moc, práci jsem měla skvělou a dobře placenou, bavila mě. Teď jsem těhotná podruhé - neplánovaně, s manželem se rozvádíme a stejně bych, po odeznění prvního šoku, že jsem těhotná, neměnila. I když se trochu bojim, jak to zmáknu.
PS: Mám kamarádku, která má prima manžela, děti mít nemůžou a adoptovat nebudou a řekla mi: „mám super chlapa a stejně bych ho vyměnila za tvoje dítě i těhotenství, chlapů je všude dost, ale dítě ti nic nenahradí“ Na tom taky něco je.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.10.11 21:38
Všem moc děkuji za reakci.
Miarei - taky mi připadá, že je pro většinu maminek tohle těžké pochopit. Dceru v jsem nikdy v ničem nešidila, nemyslím si, že jsem špatná matka, max. se jí snažím věnovat, ale prostě mi to nestačí. Těhu a hlavně první rok mateřské byl pro mě opravdu těžký. Absolutní zřeknutí se sebe (alespoň mně to tak připadá). Pro okolí se člověk stane „blbkou“ s kočárkem. Mockrát jsem si toho všimla, jak člověka zaškatulkují jako slabomyslnějšího, protože je doma s dítětem. Nebaví mě řešit dokola příkrmy, kakání, plínky a noční spaní. Beru to jak to je, když je problém, informuji se a vyřeším.
Manžel druhé dítě hodně chce. Je mu 35, defacto není na co čekat. Jenže pro něj se nic nezmění. Dál bude chodit do práce, řešit své zájmy… Já se budu muset všeho minimálně na rok a půl vzdát a řešit dítě. Vím, že to za to stojí, jedno dítě mám, ale musím to v sobě nějak seprat. Opravdu je to pro mě těžké. A nechci otěhotnět s tím, že jsem „to dítě vlastně tak trochu nechtěla“… Snad mi někdo rozumí.
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Hodaka
1.10.11 21:41
Anonymní píše:
Všem moc děkuji za reakci.Miarei - taky mi připadá, že je pro většinu maminek tohle těžké pochopit. Dceru v jsem nikdy v ničem nešidila, nemyslím si, že jsem špatná matka, max. se jí snažím věnovat, ale prostě mi to nestačí. Těhu a hlavně první rok mateřské byl pro mě opravdu těžký. Absolutní zřeknutí se sebe (alespoň mně to tak připadá). Pro okolí se člověk stane „blbkou“ s kočárkem. Mockrát jsem si toho všimla, jak člověka zaškatulkují jako slabomyslnějšího, protože je doma s dítětem. Nebaví mě řešit dokola příkrmy, kakání, plínky a noční spaní. Beru to jak to je, když je problém, informuji se a vyřeším.
Manžel druhé dítě hodně chce. Je mu 35, defacto není na co čekat. Jenže pro něj se nic nezmění. Dál bude chodit do práce, řešit své zájmy… Já se budu muset všeho minimálně na rok a půl vzdát a řešit dítě. Vím, že to za to stojí, jedno dítě mám, ale musím to v sobě nějak seprat. Opravdu je to pro mě těžké. A nechci otěhotnět s tím, že jsem „to dítě vlastně tak trochu nechtěla“… Snad mi někdo rozumí.
Zakladatelka
hlavně se do ničeho nenech natlačit, byla by jsi nešťastná, máš ještě čas 31 není moc, a chlap 35 to je taky mladík 
- Citovat
- Upravit
1.10.11 21:51
zakladatelko,ono je to těžko…já jsem taky nad tím přemýšlela,vzhledem k financím a naprosto skvělýmu kolektivu.byla jsem exot,někomu se do práce nechce,já nemohla dospat.ale víš co mě potom přesvědčilo?řekla jsem si,že jednou se ten kolektiv rozpadne,některý půjdou na mateřskou a někdo do důchodu.....navíc za takových 35 let až budeš v důchodě,budeš sedět doma na gauči u telenovely,tak si vzpomen na to co tu po tobě zůstane…práce ne,ta vidět nepůjde,ale děti ti budou dělat radost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.10.11 21:51
chápu Tě, našemu malýmu je teda jen 10m, ale chlap by chtěl další, ale já váhám, ne proto, že by mě nějak vadilo být doma, ale prostě nevím jestli na to mame, ne financne, ale spíš jestli se chci starat o dvě (tři, čtyři) děti a jestli chci, abysme zůstali v domě, v kterym jsme…
jsem hodne nalomená, proto, že nechci aby moje dítě bylo jedináček, proto, že nechci, aby mezi nima bylo x let rozdil, proto, že prostě citim, že mit další dítě by byli správný, ale na druhou stranu prostě nechci a mám strach co bude
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.10.11 21:52
werro - manžel by určitě jít nechtěl a já bych to také nechtěla. Sice se v mateřské dovolené nevyžívám, ale cítím, že pro mimi je lepší matka. To bych se jako špatná matka opravdu cítila. Manžel vydělává méně než já, ale ne málo. Normálně z toho vyžijeme a budeme si moci koupit co potřebujeme. Jen se budeme muset trošku uskromnit. Ne tolik dovolených, značkových věcí atp. Nepovažuji to ale za klíčové. Není to až tak o ekonomické nouzi.
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
1.10.11 21:54
zakladatelko,nechci aby to vyznělo,že tě odsuzuji,jen jsem ti chtěla trochu ukázat i druhou stranu věci.naprosto ti ve všem rozumím,ale já jsem už rozhodnutá,jak vidíš v mým podpisu 
přeju ti,aby ses rozhodla správně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.11 22:35
Já si myslím že chceš, jen by bylo pro tebe lepší kdyby na mateřské byl tatínek Já tě chápu také by se to ve mně bilo, na jednu stranu je to úžasné být s dítětem doma, vidět jak roste, jak je úžasné, ale na druhé straně ten pocit dělat si co chceš. Co takhle se s manželem nějak prostřídat to myslím jde, spíše by záleželo jestli by to šlo v práci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.11 22:54
Já bych taky byla pro střídání, buď do půl roku doma ty a pak ať jde na půl roku manžel 
a pak uvidíte.
Nemyslím si, že by pro dítě byla lepší matka, tedy prvního půl roku kvůli kojení jo, ale pak je podstatné, že je to ten člověk, kterého má rádo a důvěřuje mu. A když manžel dítko hodně chce, tak bych mu umožnila být s ním doma a sledovat pokroky, přijde mi jako zbytečný předsudek, že musí být doma žena.
Jinak já chodím do práce na jeden den v týdnu, to je malý doma s tatínkem a musím říct, že si to fakt užívají Funguje to takhle už od toho, co jsme najeli na příkrmy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.11 00:16
Já bych, pokud jste tedy neměli problémy s otěhotněním, ještě rok až dva byla v práci. Pokud říkáš, že tě to baví, cítíš se dobře, atd. .. Za tu dobu se jistě našteří tolik korunek, že si zas tak nebudete muset snížit vaši „ekonomickou úroveň“ … Minimálně rok bych pracovala a pak bych, pokudmožno, po porodu volila dvouletou RD..
Jako prví mě také napadlo nechat jít manžela na RD, lae pokud víš, že by nešel…
A co takhle zůstat po porodu v práci a najmout si chůvu? … zkrátit tvou prac. dobu .. (pokud by to šlo 
) Ona maminka je pro mimčo nenahraditelná… ale zase si myslím, že pokud by ses měla cítit „sama“, tak by tohle možná mohlo být řešení… 
No ve výsledku to stejně bude na vás
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Milé maminky, přiznám se, že si tady připadám trošku mimo proud. Jsou tady maminky, které otěhotnět chtějí a pracují na tom, nechtějí, nejde jim to… Já jsem asi zvláštní kategorie, protože JÁ NEVÍM, JESTLI CHCI OTĚHOTNĚT. Asi vám to připadá zvláštní… Vysvětlím. 1 dítě máme, 4r., všichni se již ptají po druhém a manžel by si už hodně druhé přál. Já prostě nevím… Je mi 31. Mám výbornou práci, navíc mě teď povýšili, takže opravdu skvělé místo. Finančně vydělám více než manžel, takže se i bojím poklesu rodinného standardu. Nejvíc se ale bojím toho, že ze mě min. na rok bude zase matka na plný úvazek a místo řízení lidí a rozhodování o důležitých úkolech budu řídit leda kočárek a rozhodovat jestli plenu s koníkem nebo opičkou. Vadí mi ta izolace a rozhodně mi to nenahradí maminky v mateřském centru, které řeší spinkání, papkání… Prostě taková nejsem:-( Druhé dítě určitě chci, jen nevím, jestli teď, či jestli vůbec tato doba bude lepší za nějaký čas.
Potřebuji si trošku setřídit myšlenky. Díky za váš názor a pokud je tady maminka, která také „neví“, jestli otěhotnět vlastně chce… tak budu ráda.