gratuluju
Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Panický strach a úzkosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.3.12 21:34
Mojí doktorku samozřejmě zajímala rodina, dětství a tak, je to pochopitelné a má to se současným stavem souvislost. Jinak obvykle probíráme co jsem od minule vypozorovala - kdy se panika či úzkost objevila, co následovalo a proč. Analyzujeme jak to přístě řešit jinak či jak se některým zbytečným situacím vyhnout apod. Minule se mi stalo, že jsme nečekaně odhalily jednu velmi zásadní příčinu stresu - mně stačilo si to pouze uvedomit a od té doby se některé psychosomatické projevy zmenšily na minimum, zvláštní. Antidepresiva mi velmi pomohla vidět některé situace s nadhledem a naučila nechtěné emoce nechat jakoby zklouzávat a nenechat je zasahovat hlouběji. Beru to jako učení se zvládat něteré situace úplně od znova, lépe. Krok, kdy si uvědomíš, že pomoc by byla potřeba je zásadní a ne vždy lehký.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.12 21:38
Jinak mimochodem, taky jsem měla veliký problém s jízdou autem. Hrozně jsem se bála a měla jsem černé myšlenky. Zrovna na toto mi ad pomohla, už se bojím jen „normálně“. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rozmary
18.3.13 08:02
Ahoj, tak najednu stranu jsem ráda že v tom nejsem sama. Mám to stejné jako vy, nevím jestli to nastartovala autohavárka nebo porod, ale poslední roky si nedokážu v klidu užít žádný výlet, dovolenou, pořád jsem jak na trní. Včera jsme vyrazili na výlet, už cesta autem pro mě byla šílená, hned mám v hlavě katastrofický scénáře co by se mohlo stát. Vystoupili jsme a šli přes Sečskou přehradu, bych se nejraději plazila po břiše jak mi bylo zle a to jsem se dolů ani nepodívala, úplně nejhůř mi jě když vidím děti jak stojí u toho zábradlí a dívají se dolů, mám stažený břicho, špatně se mi dýchá, poleje mě ledovej pot a motá se mi hlava, i manžel mi včera říkal že mi je asi hrozně blbě, že jsem jak stěna. Přešli jsme přehradu a lezli brutálně prudkým kopcem na Oheb, pod náma silnice, za ní obrovská propast, to už se mi klepalo celé tělo, chtělo se mi utéct, pořád jsem měla v hlavě že děcka s toho kopce poletí rovnou do té propasti 
Když jsme byli nahoře, stála jsem jak přikovaná a jen jsem nervozně pořvávala na holku ať nikam nechodí, pod náma propast jako sviňa ze všech stran, nikde zábradlí, holka chodila s manželem kolem propasti a kochali se, já byla s malou na bobku a sbíraly jsme šišky a jediný moje myšlenky byly ať už jsme doma. Další psycho přišlo když jsme lezli z toho kopce dolů, holčině párkrát ujely nohy a to už jsem nevydržela a začla jsem brečet To samé když jezdíme plavat, mám strach, že holka blbě skočí, nebo někdo skočí na ní 
Je mi trapně protože si fakt nic neužiju a hlavně ty děti pořád brzdím, jen proto že já mám strach, nejspíš budu muset vyhledat pomac psychiatra, protože je to rok od roku horší 
Jediné místo kde se cítím dobře je doma a úplně nejvíc když holky spokojeně spinkaj.
- Citovat
- Upravit
rozmary
18.3.13 08:08
Jo, hnusnej pocit že? Usínáš..začínáš cítit jak to přichází, propadáš se do postele a cítíš, že je někdo s tebou v pokoji, ale nemůžeš se pohnout a máš tlak na hrudi. Nejčastěji se to stává při spánku na zádech. Moje mamka to měla v těhotenství a nevěděla co to je, až jsem jí to popsala já. Ale už se toho nebojím. Už se mi to dlouho nestalo. Ale je fakt že poprvé, to jsem měla z toho šok, protože jsem viděla černou postavu u mé postele a jak se mi chce dotknout. Tu noc jsem nešla spát a 14 dní poté usínala s rožnutým světlem.
Tak přesně tohle jsem měla v těhotenství i já, je to opravdu hnusnej pocit, nemůžeš se pohnout, ani otevřít oči a přitom ta hrozná úzkost 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.3.13 10:57
Měla jsem stavy úzkosti, strach, nakonec mi zjistili že si sama vsugerovávám strach, brala jsem půl roku zoloft, ambulantě docházela na psychiatrii kde semnou hodná doktorka řešila mé úzkosti. Když jsem měla pocit že to nezvládnu tak jsem dobrovolně nastoupila do PL Bohnice, byla jsem tam 14dní ale ihned po prvních minutách mi bylo jasné že tam nepatřím. Díky bohnicím jsem se probrala že nejsem blázen jen se bojim ničeho co neni. Psychika je pěkný svinstvo, u mě to odstarovalo potáhnutí z marihuany, zafixovala jsem si ten stav. Nikomu bych to nepřála, žít ve strachu od února do srpna. Ale zvládla jsem to a vyhrála jsem sama nad sebou 
- Citovat
- Upravit
rozmary
Anonymní
25.12.13 10:32
Ahoj, jsem rada, ze jsem nasla tuto diskusi, i kdyz nevim, zda mam uplne presne stejne problemy, respktive priznaky urcite, jen ten duvod neni strach z rizeni/jezdeni autem, z nemoci apod… V detstvi jsem si prosla sikanou a tak si nikdy nevybudovala 100% sebeduveru, na vysoke se to zacalo zlepsovat, nebot jsem zmenila prostredi a lidi, jenze pak prislo velke zklamani ve vztahu a ta sebeduvera opet zmizela. No a misto toho, abych se z toho poradne dostala, utikala jsem do ciziny, do novych vztahu a myslela si, ze to zvladnu. Pak prisel ale ten hrozny den…byla jsem znasilnena…ne nekde venku, byli to tzv znami, proste mi neco dali do piti…bala jsem se to resit, moje sebeduvera byla hluboko pod bodem mrazu, takze jsem to v sobe zatloukla a poroce, dvou si opet myslela, ze to proste zvladam…pak uz ale byly i problemy v praci, kdokoli byl ke me nejak negativni, hned jsem to prestala zvladat, myslela si, ze mi vsichni ublizuji a vetsinou to skoncilo mym odchodem ze zamestnani a hledanim noveho…proste byla jsem dole a nahore, ale vic nez se da zdrave zvladat…ted jsem pred pul rokem potkala uzasneho muze, vim, ze s nim bych mohla mit uzasny zivot a budoucnost…jenze mam uz takove stavy a vykyvy nalad, ze on to prestal zvladat, chce mi stale pomoci, ale prozatim prerusil nas vztah…Vim, ze jsem mela davno vyhledat pomoc, nechci ale ted litovat, ze jsem to neudelala, spis chci hledat moznosti, reseni, rady a nazory lidi, kteri se byt lehce podobne s necim takovym setkali/setkavaji…Prosim, pomozte mi ten spravny krok.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.12.13 12:17
@Anonymní píše:
Ahoj, jsem rada, ze jsem nasla tuto diskusi, i kdyz nevim, zda mam uplne presne stejne problemy, respktive priznaky urcite, jen ten duvod neni strach z rizeni/jezdeni autem, z nemoci apod… V detstvi jsem si prosla sikanou a tak si nikdy nevybudovala 100% sebeduveru, na vysoke se to zacalo zlepsovat, nebot jsem zmenila prostredi a lidi, jenze pak prislo velke zklamani ve vztahu a ta sebeduvera opet zmizela. No a misto toho, abych se z toho poradne dostala, utikala jsem do ciziny, do novych vztahu a myslela si, ze to zvladnu. Pak prisel ale ten hrozny den…byla jsem znasilnena…ne nekde venku, byli to tzv znami, proste mi neco dali do piti…bala jsem se to resit, moje sebeduvera byla hluboko pod bodem mrazu, takze jsem to v sobe zatloukla a poroce, dvou si opet myslela, ze to proste zvladam…pak uz ale byly i problemy v praci, kdokoli byl ke me nejak negativni, hned jsem to prestala zvladat, myslela si, ze mi vsichni ublizuji a vetsinou to skoncilo mym odchodem ze zamestnani a hledanim noveho…proste byla jsem dole a nahore, ale vic nez se da zdrave zvladat…ted jsem pred pul rokem potkala uzasneho muze, vim, ze s nim bych mohla mit uzasny zivot a budoucnost…jenze mam uz takove stavy a vykyvy nalad, ze on to prestal zvladat, chce mi stale pomoci, ale prozatim prerusil nas vztah…Vim, ze jsem mela davno vyhledat pomoc, nechci ale ted litovat, ze jsem to neudelala, spis chci hledat moznosti, reseni, rady a nazory lidi, kteri se byt lehce podobne s necim takovym setkali/setkavaji…Prosim, pomozte mi ten spravny krok.
Ahoj. Co píšeš ve svém příspěvku od ztráty sebedůvěry do konce, tak to sedí i na mně. Já (27) jsem na tom právě teď tak, že dva roky beru ad, o nich ví pouze má mamka, jinak jsem se styděla někomu se svěřit, ikdyž okolí na mě změny poznalo, byla jsem jak chodící mrtvola. Ad krásně zabraly, vše ok, s přítelem po sedmi letech jsme se začali snažit o mimi, prášky jsme s doktorem snížili, ve druhém měsíci revize, to bylo letos v září. Teď jsem zase na dně, za poslední dva roky jsem vystřídala asi pět prací, nikde se po vychladnutí nadšení neudržím, muj stav zhoršuje i to jak je mi kvůli tomu trapně, okolí to dost řeší, můj přítel maká jak šroub od nevidim do nevidim a já každou chvílí doma a nejsem schopná nic dělat, protože je mi děsně a já mu to nechci říkat, protože by mi bylo trapně ještě víc. Navíc jsem si v pauzách mezi pracemi nabrala půjčky abch měla na živobytí a nemusela si o peníze říkat. Je mi kvůli tomu všemu příšerně a teď ještě hůř, protože jsem přišla na to, že jsem lhala i sama sobě, až teď jsem si vlastně uvědomila jak na tom jsem a že bych měla začít na sobě řádně makat, nakopnout se do p.dele, protože tím ničím i lidi, kterým na mě záleží a kteří mi vlastně ještě zbyli, protože dost lidí jsem za ty dva roky co se v těchto stavech koupu vytěsnila ze života. Moc bych si přála aby mi odhodlání vydrželo a dostala se z tohoto příšerného kolotoče, kterej můj život trhá na kousky.. Všem držím palečky 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.6.19 07:12
úzkost v letadle
Ahoj, prosím o radu.
Mám panickou hrůžu v letadle, každý rok se to stupňuje a stejně si vždycky překonám a do letadla vlezu, abych dojela na dovolenou. Cesta zpátky bývá lepší, ale cesta tam, hrůza děs. Myslím jen na to, že to spadne, co bude s dětmi, které mám na klíně..no konec prostě.
Manžel to vždycky prospí a já trnu hrůzou.
Babička mi dala na cestu neuroly 0,25, pomůže to? A budu schopná se starat o děti? Nebudu vypadat jak nějaká ožralka, fetka? Fakt nevím, co to udělá..
Druhá babička mi zase říká, že neurol je hroznej, že jí bylo zle, že mi dá Lexaurin..neměla jsem nikdy ani jedno, nevím co si vzít.
Který si mám vzít a jak dlouho to účinkuje, kdy si ho mám vzít? A ještě je blbý, že na noc kojim, předpokládám, že v letadle budu, když by dcera plakala, tak to mi taky štve, ale za těch několik letů jsem zkoušela různé přírodní preparáty a nic..Hlaně musím být v klidu, jsou to hrozné stavy.
Moc děkuji za radu.
- Citovat
- Upravit
15.6.19 07:16
Myslím, ze při kojení bys neměla ani jeden z těchto léků. Pokud máš každoročně takové stavy, nebylo by lepší vybrat jinou dovolenou, s jiným způsobem dopravy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.19 07:19
@Anonymní píše:Žádný prášek, obojí je hnus, chápu že máš strach, ale nechceš se poradit třeba se svojí doktorkou, třeba ti pomůže. A nebo najít jinou variantu cestování.
Ahoj, prosím o radu.
Mám panickou hrůžu v letadle, každý rok se to stupňuje a stejně si vždycky překonám a do letadla vlezu, abych dojela na dovolenou. Cesta zpátky bývá lepší, ale cesta tam, hrůza děs. Myslím jen na to, že to spadne, co bude s dětmi, které mám na klíně..no konec prostě.
Manžel to vždycky prospí a já trnu hrůzou.
Babička mi dala na cestu neuroly 0,25, pomůže to? A budu schopná se starat o děti? Nebudu vypadat jak nějaká ožralka, fetka? Fakt nevím, co to udělá..
Druhá babička mi zase říká, že neurol je hroznej, že jí bylo zle, že mi dá Lexaurin..neměla jsem nikdy ani jedno, nevím co si vzít.
Který si mám vzít a jak dlouho to účinkuje, kdy si ho mám vzít? A ještě je blbý, že na noc kojim, předpokládám, že v letadle budu, když by dcera plakala, tak to mi taky štve, ale za těch několik letů jsem zkoušela různé přírodní preparáty a nic..Hlaně musím být v klidu, jsou to hrozné stavy.
Moc děkuji za radu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.19 07:22
Neurol ani Lexaurin jako při kojení ne. To neblázni. Já dostala neurol po smrti blízkého člena a zfetovala mě už první tableta. Lexaurin jsem snášela mnohem lépe. Ale nevzala bych to ke kojení. A pozor, rozpad účinné látky je 12 až 24 hodin. Takže po zobnutí to budeš mít v těle celý den a půjde to do mléka. A ovlivní to dítě, jednou ho to asi nezabije, možná bude spavější. Ale já bych to neudělala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.19 07:29
Trochu mě pobavilo to, „co bude s dětmi, které mám na klíně“.. 
No, bohužel to samé co s tebou, takže tím se netrap. 
Hele, byla jsem podobná. Dala jsem si šokovou terapii, letěla jsem opravdu daleko a od té doby se nebojím, protože mi všechny lety připadají kraťoučké, tyhle na dovolenou. Ovšem nevím, zda je to realizovatelné s dětmi. Jinak bych to brala prostě tak, že pravděpodobnost, že spadne to vaše, je opravdu pidimini, a ještě bych nelétala s Travel servicem 
Naposled jsme se vraceli z runwaye, že se pilotovi něco nezdá.. 
Po 2h hledání nic nenašli, tak že asi dobrý. No žijeme. Takže ale od opakovaně blbých zkušeností s Travel service (Smartwings) létáme už jen s důvěryhodnými cizinci 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.6.19 07:46
@mau-mau super, letím vždycky se smartwings..
Hele a co kinedryl 
Taky do sebe nic nechci cpát, ale kdyby jste me viděli, když jsem v letadle, ani pomalu nedejcham, celo jak stahovací roletu a trpim jak zvíře..
Zkusim zajít v pondělí k doktorce, jenže je taková bio, přírodní..a to už jsem zkoušela vše možné
- Citovat
- Upravit
15.6.19 10:11
Kdyby se ta úzkost vztahovala skutečně jen na jednu fobii z létání, tak by mělo smysl zkusit na to hypnozu (od někoho s certifikovaným výcvikem, ne „alternativní metody“)
Ale obávám, se že ne úplně dobře zvládané úzkosti budeš mít i jindy a při létání to jen vrcholí. Pak hypnoterapie sice může pomoci odstranit fobii z létání, ale ta potlačená úzkost bude škodit jinde - je lepší pak onu hypnoterapii kobinovat s klasickou psychoterapií a naučit se své úzkosti rozumět, zvládat ji, utnout ji hned když vystrčí tykadla a nenechat ji rozjet.
mrnki na tuhle knížku pro základní porozumění tomu, jak úzkost funguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
