Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
@Bebeluska8 Malému je rok a půl. Manžel chodí někdy domů už v poledne. On má pocit, že se malému věnuje. Když mu řeknu, aby si s ním hrál, tak si s ním tak pět minut hraje a pak zase kouká do mobilu nebo na TV. Včera teda šel na dlouhou procházku, ale to bylo snad po čtvrt roce. Jinak jako třeba přebalí, vykoupe se s ním, ráno mu udělá první mlíko než jde do práce to jo, ale to mi nějak moc nepomáhá. Malej na mě furt visí a já už z toho šílím. Manžel na něj prostě nemá trpělivostAle třeba se to taky změní, až bude syn větší, doufám…
No a když si s ním tu chvíli prohraje a pak kouká na tv, co dělá malý, jde hned za tebou? Nebo si umí sám hrát?
@Bebeluska8 píše:
No a když si s ním tu chvíli prohraje a pak kouká na tv, co dělá malý, jde hned za tebou? Nebo si umí sám hrát?
Malej kňourá nebo vyloženě ječí - snaží se na sebe nějak strhnout pozornost. U manžela neuspěje, tak jde za mnou ke kuchyňské lince. Když vařím, tak začne z šuplíků a skříněk vytahovat věci a dělat s nimi randál. Manžel to nesnáší, takže tohle jediné ho zvedne z pohovky a jde malému vynadat a přimět ho, aby vše dal zase zpátky.
Myslím, že malej to dělá i schválně, aby nás k sobě přilákal.
Sám si hrát umí, ale moc dlouho ne. Všechno ho za chvíli nudí. Hodně se vzteká, když se mu něco nedaří, takže je u nás skoro pořád řev. ![]()
@Anonymní píše:
Malej kňourá nebo vyloženě ječí - snaží se na sebe nějak strhnout pozornost. U manžela neuspěje, tak jde za mnou ke kuchyňské lince. Když vařím, tak začne z šuplíků a skříněk vytahovat věci a dělat s nimi randál. Manžel to nesnáší, takže tohle jediné ho zvedne z pohovky a jde malému vynadat a přimět ho, aby vše dal zase zpátky.
Myslím, že malej to dělá i schválně, aby nás k sobě přilákal.
Sám si hrát umí, ale moc dlouho ne. Všechno ho za chvíli nudí. Hodně se vzteká, když se mu něco nedaří, takže je u nás skoro pořád řev.
Tak to nezávidím… my máme dítě celkem kliďase, i když binec a rachot je na denním pořádku, ale tak je to všude. Určitě to u malého může být i touha po pozornosti no. Tak snad se to zlepší, třeba až bude prcek ještě o trochu větší, bude si s ním manžel umět líp hrát - nebo se prcek zabavi sám.
@andelka83 píše:
Můj první manžel byl podobného ražení. Časem došla trpělivost i láska. Ovšem po rozvodu se o děti starat začal. Aspoň že tak. Druhý manžel je úplně jiný, jsme pro něj všechno.
Muj manzel je uplne to same a je to duvod, proc jsem o rozvodu take premyslela. Ale nejspis to zkousnu kvuli synovi
@Anonymní píše:
Ach jo, mne uz bohuzel taky dochazi trpělivost. Furt to řeším, pitomou televizi a jeho mobil. Nic napomáháPritom ma maleho strasne rad, ale nema na nej po praci proste trpělivost. Kdyz uz s nim jde ven nebo ho vykoupe, tak jen z musu, ze mu o to řeknu, protoze zrovna delam neco jineho 💆♀️
To mame doma to same. Po praci jen mobil nebo pocitac. Maleho nevykoupe, nenakrmi, nehraje si. Pouze, kdyz zacnu prudit a to jsem pak megera ![]()
A tohle me fakt nebavi a neustale to v sobe resim
@Anonymní píše:
Muj manzel je uplne to same a je to duvod, proc jsem o rozvodu take premyslela. Ale nejspis to zkousnu kvuli synovi
Ja jsem to kvůli dětem rozsekla. U nás na tom jsou teď určitě líp. Tenhle model jsem jim předávat nechtěla, natož v tom žít. Život mám jen jeden.
@andelka83 píše:
Ja jsem to kvůli dětem rozsekla. U nás na tom jsou teď určitě líp. Tenhle model jsem jim předávat nechtěla, natož v tom žít. Život mám jen jeden.
Jsi statečná, žes to takhle rozsekla. My jsme žel s mužem spolu docela krátce a cítila bych to jako velkou prohru, kdybych se v synově dvou letech rozvedla a začínala sama s tak malým prckem bez táty. Navíc pak se bojím, že bych malému taky lezla na nervy, kdybych to psychicky nezvládala já nebo na něm moc visela. Měla jsi už někoho, když ses rozhodla manžela opustit? A jak na to tehdy reagoval? Nesnažil se aspoň to zlepšit? Mně by všichni totálně zavrhli, protože manžel je děsný herec a před všemi (když jsme třeba na návštěvě u jeho rodičů nebo u mých), předstírá jak se strašně stará, hrozně kolem malého lítá a skoro mě nenechá nic udělat, jen aby ostatní viděli, jaký je úžasný táta. Hrozně se předvádí a pak si užívá, jak mi všichni
, jakého jsem si vzala skvělého a starostlivého muže.
Tohle mě vytáčí úplně k nepříčetnosti, protože doma se pochopitelně chová úplně jinak!
@Anonymní píše:
Jsi statečná, žes to takhle rozsekla. My jsme žel s mužem spolu docela krátce a cítila bych to jako velkou prohru, kdybych se v synově dvou letech rozvedla a začínala sama s tak malým prckem bez táty. Navíc pak se bojím, že bych malému taky lezla na nervy, kdybych to psychicky nezvládala já nebo na něm moc visela. Měla jsi už někoho, když ses rozhodla manžela opustit? A jak na to tehdy reagoval? Nesnažil se aspoň to zlepšit? Mně by všichni totálně zavrhli, protože manžel je děsný herec a před všemi (když jsme třeba na návštěvě u jeho rodičů nebo u mých), předstírá jak se strašně stará, hrozně kolem malého lítá a skoro mě nenechá nic udělat, jen aby ostatní viděli, jaký je úžasný táta. Hrozně se předvádí a pak si užívá, jak mi všichni, jakého jsem si vzala skvělého a starostlivého muže.
Tohle mě vytáčí úplně k nepříčetnosti, protože doma se pochopitelně chová úplně jinak!
Tak to přesně znám. Až na velmi pozorné empatické lidi nikdo nechápal, co mi sibe. Takže z rodiny moc podpora nebyla. Kdo s vámi nežije, tak nemůže vědět.
My jsme se rozešli po 10 letech a dvou dětech, mladší měl rok a půl. Musela jsem dospět do bodu, kdy jsem si byla jistá. Samozřejmě mě to mrzelo, obrecela jsem to. Budoucího druhého manžela jsem v té době už znala, ale za a) udělala bych to i bez toho a za b) vídali jsme se sporadicky, byl to spíš kamarád, který mi pomáhal, prošel si rozvodem už dřív, tak věděl co mě čeká a že to bude těžké.
Ex si všiml, že má děti a že o ně stojí právě až po rozchodu a konečně s nimi začal fungovat. Takže děti na tom nakonec vydělaly. Už je to přes 6 let, děti máme ve společné péči, stará se každý týden několik dní. Kluci už chodí do školy a funguje to.
@Bebeluska8 Malému je rok a půl. Manžel chodí někdy domů už v poledne. On má pocit, že se malému věnuje. Když mu řeknu, aby si s ním hrál, tak si s ním tak pět minut hraje a pak zase kouká do mobilu nebo na TV. Včera teda šel na dlouhou procházku, ale to bylo snad po čtvrt roce. Jinak jako třeba přebalí, vykoupe se s ním, ráno mu udělá první mlíko než jde do práce to jo, ale to mi nějak moc nepomáhá. Malej na mě furt visí a já už z toho šílím. Manžel na něj prostě nemá trpělivost
Ale třeba se to taky změní, až bude syn větší, doufám…