Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Načínám tu poměrně citlivé téma, takže raději anonymně…Abych vás uvedla do situace…v lednu to byli 2 roky, co jsme s partnerem spolu, a toto úterý se nám narodila naše první společná dcera. Jinak on má 10tiletou z předchozího vztahu, ve střídavé péči, ale s jeho ex jsou neustále problémy, takže se dost často stává, že je malá u nás i v době, kdy má být u maminky…“Problém” je tu to, že má diagnostikované ADHD…na tuto diagnózu u dětí mam svůj názor, takže k tomu řeknu asi to, že je opravdu hodně živá, dost se vzteká a zkrátka má svůj svět (občas mi to připadá spíš jako nějaká forma autismu, než ADHD, ale samozřejmě nejsem psycholog takže si vůbec nedovoluju tohle posuzovat)
Bohužel, co vím od partnera a od jeho dcery, její matka se jí vůbec nevěnuje, akorát na ní řve, dokonce i fyzicky trestá, takže malá se opravdu hodně upnula na mě a vyžaduje neustále mojí pozornost…nevadilo by mi to, ale sama mam ještě 2 děti z předchozího vztahu (9 let a 4 roky) takže kolikrát se jí věnuju na úkor svých dětí…Na druhou stranu musim ale říct, že si s spolu opravdu hodně vyhrají, i když většinou dojde i na nějakou tu sourozeneckou bitku.
Nejspíš bych nad tím ani takhle nepřemýšlela, nebýt situace, která nastala nedávno-koukali jsme večer na film a já s ní zůstala chvilku v místnosti sama, a ona se ke mě z ničeho nic přitulila a řekla mi “mami”…byla jsem totálně v šoku, nevím jestli víc z toho “mami” nebo z toho jak se sama od sebe přitulila (ona totiž není vůbec to mazlící dítě-spíš naopak…nenechá si dát ani pusu na čelo od rodičů)
Byla jsem z toho celekm špatná, protože nevím jestli je dobře, že se na mě takhle upíná…Tenhle Pátek ale padla tak říkajíc “poslední kapka”
Propouštěli nás domu z porodnice, a malá byla zrovna tento týden u maminky, takže jsme se s partnerem domluvili, že u nás stráví odpoledne, aby se podívala na sestřičku, s tím, že on pro moje kluky (kteří v tu dobu byli s jejich otcem) dojede až na večer, aby nás tam nebylo hned milion.Všechno probíhalo v pohodě do doby, než sme jí chtěli vzít malou, abych jí mohla nakrmit…začala se zas vztekat, že je to její miminko a nechtěla mi jí dát…samozřejmě jsme jí to v klidu vysvětlili, že miminko není hračka, která někomu patří, ale že teď potřebuje být hlavně se mnou (snažili jsme se jí motivovat, že až bude větší budou si spolu moct hrát a tak) I přes to jsem na ní ale viděla, že je nesvá, když má malou někdo jiný…
Trochu se bojím co bude, až tady budou všechny 4 děti…odpoledne pro ní manžel jede a já už z toho mam sevřené břicho…opravdu nevim jak bude zvládat, když si budou chtít malou pochovat například moje děti, nebo když k nám přijde návštěva…a celkově jak to bude probíhat…co když malou zrovna uspím a ona se začne vztekat a řvát, protože mezitím tatínek přinesl pomerančový džus místo jablečného…
A asi si nemusím zdůrazňovat, že Současná situace tomu vůbec nepomáhá, protože momentálně jsou všechny děti celý den doma a tím jak spolu tráví hodně času, tak mladší syn jí začal napodobovat
![]()
![]()
![]()
A občas je to fakt lidově řečeno na paliciPartner provozuje restauraci, takže ten je momentálně taky doma, akorát teda občas chodí pomáhat kamarádovi s barákem
Včera jsem o tom přemýšlela a musim říct, že mě napadají myšlenky, za které bych si nafackovala…naříklad, proč jsem vůbec chtěla další dítě, nebo proč musim místo pohody s miminkem řešit tohle…nebo dokonce proč nemůže být partnerova dcera “normální” a já mít velkou parťačku a kamarádku
A už nevím co mam dělat…občas mam pocit, že mam skoro až poporodní depresi.
Tak sem vás chtěla poprosit o zkušenosti, případně o radu, nebo zkratka jen o povzbudivý komentář
Předem děkuji a omlouvam se za slohovku![]()
A tatínek funguje jak??
Já na tebe nechci být moc zlá, ale patchworková rodina je vždy náročná už sama o sobě. Navíc tady to není tak, že bys byla těhotná a do toho přišel covid se vším, co to obnáší, pokud dobře počítám, dítě jste si udělali (asi) plánovaně už během covidu. V té době jsi měla už roční zkušenost s partnerovou dcerou, tak moc nevím, co jsi čekala
Každopádně tyhle kecy ti teď nepomůžou, žárlivost na mimino je normální, ADHD ne ADHD, snad si to sedne, bude muset, no, ohledně nevlastní dcery bych zapojila hodně tatínka a oba to budete muset nějak vybalancovat, aby si žádné z dětí nepřišlo odstrčené. Možná bych kontaktovala i nějakou poradnu, to tady asi nebude od věci.
@truelly No právě. Tohle bude ještě hodně náročné. Taky nechápu ty zmínky o ex. Je tak strašná že se o dceru nestará, řve na ní a bije jí. Proč jí tedy nemá v péči otec, když matka nemá zájem ![]()
Mam vsechny tri deti normalni a taky je tu casto hukot. Natoz ctyri.
Zapoj chlapa, zvlast kdyz je doma. Ty dve nejstarsi uz muzou pomahat na baraku s nim, at je bere s sebou.
@arinecka Tak je pravda že se hodně na matky kydá špína a většinou jako přes kopírák, úplně stejné řeči.
@Annabela11 píše:
@arinecka Tak je pravda že se hodně na matky kydá špína a většinou jako přes kopírák, úplně stejné řeči.
V případě, který jsem zažila já, to byla pravda a nikdo mi to říkat nemusel, byla jsem toho svědkem na vlastní oči. Taky je vhodné si přiznat, že minimálně v době, kdy ten otec s tou ex byl, byli tak nějak na stejné úrovni, podle hesla jaký šel, takovou našel. Zakladatelka nepíše, jaký byl důvod rozchodu, ale nedivila bych se, kdyby nakonec všechna péče zůstala jen na ní. Ráda se budu mýlit a přiznávám, že se na tohle téma neumím dívat moc objektivně.
A zase je to tu…partnerova dcera…bejvalka samozřejmě špatná mama a s mými dětmi je vše v pořádku. Udělali jste si při třech dětech čtvrté, bude to náročné, s tím jsi musela počítat. Holcicka má normální reakci, jenomže proste není tvoje. Ver, ze u svy dcery bys to sem vůbec nepsala.
Teď by jste měli byt jeden tým, táhnout za jeden provaz, semknout se…
Ty, co jsem pochopila, mas chlapecky, většinou moc odvareny z miminka nebudou. V 10 lete holčičce mas prilezitost mít úžasnou partacku a pomocnici. Ty tam ale zatím vidíš jen problémy.
Ale no tak, vždyť to bude dobré
všechno je to zatím velmi čerstvé a potřebujete čas, abyste se sehráli a rozjelo se fungující kolečko ![]()
To dáš
, šestinedělí, jseš citlivější
. Bude v pohodě. Stresujes se předem. Jako neříkám, že to nebude zápřah se čtyřmi dětmi, ale strach z „dcery“ mít nemusíš. Až zjistí, že se nestala odstrčenou i u vás díky narození miminka, tak se zklidní. Maminka ji očividně chybí ( myslím tím, čas maminky věnovaný holčičce), vzhledem k tomu, že jí to nahrazujes, logicky se na tebe upla a vidí v tobě tu mámu, nebo by si ji přála, aby taková byla. Nesetkala jsem se s tím poprvé. Zkuste si s ní promluvit, je už velká, až bude čas v klidu, ji říct, že se nic nemění. Že ji máte stejně rádi, že je máte rádi všechny i když „přišlo“ miminko. Že se to trošku možná změní, ale ne proto, že by jsi ji ty nebo partner přestala mit ráda, ale že se miminko samo nenapije, neprebali, neoblekne. Bude to v pohodě
, uvidíš.
Příspěvek upraven 22.03.21 v 11:29
@Stancija14 píše:
Ahoj, určitě to nemáš lehké. Malé děti jsou všeobecně rády středem pozornosti, takže se jí dožadují, ale ty chceš i nějaký čas pro sebe. Zkus tu partnerovu dceru nějak zabavit. Pamatuji si, že když jsem byl malý, tak mi mamka nosila papíry z práce a fixy, takže jsem od rána do večera kreslil. Myslím, že se u toho děcko i dost soustředí, takže je pak unavené a lehne, máš klid. Nebo ji pusť nějakou pohádku, puzzle dones a tak dále.
Máš děti? Neznám moc dětí co by od rána do večera seděly s papírem a fixou a kreslily
notabene v 10ti letech. A o televizi ani nemluvím, na větu pusť televizi a lehni si jsem alergická už snad od těhotenství ![]()
Nevlastní dcera zakladatelky potřebuje spíše ujistit, že ji stále mají rádi, musí se ubezpečit a nějak srovnat s novou situací a to, že je často v rodině zakladatelky i když má být u maminky…může vypovídat o tom, že vztah s matkou není třeba tak růžový (což i zakladatelka píše).
Ty blaho, vy jste se tu do zakladatelka docela pustili, ale mně spíš přijde, že je ze vztahu nevlastní dcery k sobě spíš vyjukaná a překvapená, ne, že by jí to vadilo. A snaží se najít cestu rozumnou a vyhovující pro všechny.
Zakaldatelko: teď s tebou mlátí hormony a není čas dělat unáhlené závěry. Všichni se musíte se situací nějak vyrovnat a sžít se s miminkem. Bohužel mi z tvého popisu přijde, že spíš, než by se malé věnoval otec, tak to děláš ty. Měl by se zapojit, jak v péči o ni, tak o tvé děti. Na druhou stranu máš na malou asi největší vliv, čehož by bylo dobré využít. Zapoj ji do domácích prací, příprav pro miminko, dej jí pocit důležitosti.
Včera jsem o tom přemýšlela a musim říct, že mě napadají myšlenky, za které bych si nafackovala…naříklad, proč jsem vůbec chtěla další dítě, nebo proč musim místo pohody s miminkem řešit tohle…nebo dokonce proč nemůže být partnerova dcera “normální” a já mít velkou parťačku a kamarádku ![]()
Dítě zpátky nestrčíš. Našla jsi si chlapa s děckem. CO je u dítěte normální?
Je toho na tebe momentálně moc. Když už jsi společné dítě chtěla, máš ho a musíš s tím žít. Líbil by se ti partner víc, kdyby se o dceru vůbec nezajímal a nechtěl ji mít ve svém životě? A že děvče není normální?
Hlavně to neříkej jí. Až bude větší, může klidně být tvou parťačkou a pomocnicí. Kluci nejsou jeho. Co ty víš, co se ještě stane až budou větší?
Nic nevíš.
@Julča001 Tak jasný že jsou takové případy…ale slyším opravdu dost kydání hnoje na ex partnerky jak jsou špatne a blabla…ženská si jde sednout třeba na kávu s kamarádkou a už se fláká atd…a je tim pádem špatná matka
@Annabela11 píše:
@Julča001 Tak jasný že jsou takové případy…ale slyším opravdu dost kydání hnoje na ex partnerky jak jsou špatne a blabla…ženská si jde sednout třeba na kávu s kamarádkou a už se fláká atd…a je tim pádem špatná matka
Jo, to je jasný, že hodně lidí pomlouvá ex jenom za to, že JE ![]()