Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chyba se stala ve tvém partnerovi… Sama to nezměníš, ty jakmile něco řekneš, bude to prostě špatně
taky nechápu proč tráví čas jako všichni dohromady?
to bych netolerovala.
Příspěvek upraven 26.05.20 v 19:20
Tak podle chování jeho dcery si myslím, že není žádná šance na změnu, budeš to muset přečkat…teda jestli to ten váš vztah ustojí…tvoje víra, že když si najdeš partnera s dětmi podobného věku něčemu pomůže, byla opravdu naivní…
Je z toho vidět, že ex nesnášíš.
Ať už k tomu máš důvod nebo ne, v podstatě shazuješ i něco, co by se dalo označit jako dobrá vlastnost.
Třeba vydělávat peníze a přitom se u toho nepředřít je, dle mého názoru, pozitivní vlastnost.
S tím, že máš právo poroučet a úkolovat nelastní dceru, souhlasím. Ty jsi dospělá a ona ne.
Na druhou stranu, ona už se v tomto věku může seknout a dopadne to tak, jak to máte vy. Za daných okolností, pokud on chce vídat děti, asi jiná možnost není.
Chybu jsi neudělala asi žádnou, někdy prostě lidi okolo nepředěláš a řešení bez spolupráce všech neexistuje.
Taky se bude muset ozvat partner, jako otec a nenechat si šlapat na hlavu, aby se zavděčil.
@Anonymní píše: ..**…Daří se mi na tyto akce mu dávat s sebou i moji 13 letou dceru, takže vím, že se spolu v pohodě baví a mojí holce ona leze do zádele.To, že doma s mámou řešila do nejmenšího detailu a posledního slova, co se u nás děje a říká, to přiznávám našemu vztahu taky neprospělo.**
Takže teď je situace taková, že přítel je každý druhý víkend pryč z domu.Je se svými dětmi na své zahradě nebo u příbuzných. Holka se i vyjádřila, že kdyby se s mámou něco stalo, raději než k nám půjde do děcáku…
Někdy mám chuť to zabalit…ale fakt nechci přijít ve svém věku o fajn chlapa, se kterým jsme jinak v pohodě. Kde se stala podle Vás chyba? Vědomě jsem hledala partnera s dětmi stejného pohlaví a podobného věku jako mám já v naivní víře, že bude snažší ten vztah vybudovat a udržovat. Tohle je ale slušný peklíčko. Je podle Vás šance to změnit, nebo to lze jen přečkat než děti dospějí?
Hm, takže tobě vadí, že jeho dcera řeší s mámou, co se u vás děje a řiká, ale přitom tam cpeš svojí dceru, která s tebou řeší, co se tam děje a řiká. ![]()
To jí tam posíláš jako hlídku, jestli tam něco nedělaj, jo? Zajímavý je, že ti nevadí, že s tak strašnou ženskou tráví tvoje dítě čas.
Jinak klasika, líná, neschopná, nestarající se o děti, doma se nepředřela exka a chlap, co léta trpěl v jejím područí. No jo no.
No zadělala sis na problém - upřímně
Ex se chová hezky k tvé dceři a ty tu její jen prudíš (spíš s ní asi neumíš komunikovat)
Info o ex je klasika - přece ti nebude přítel vyprávět, jak chce zkusit - možná jen dočasně - jinou
Asi to s ex nebylo tak zlé, když tam utíká vždy, když může
Holka, holka, spíš to vypadá, že nakonec on odejde k ex a ty zůstaneš sama…
Už několikrát se stalo, že trávili víkendový den oni dva a jejich děti jako rodina
Toto bych netolerovala, proč?
Až se uklidníš, přečti si to po sobě ještě jednou. Čistokrevná averze na ex, na její dítě, práci, životní styl…nic racionálního v tom není, ta ti musí strašně ležet v žaludku
A tím má ona nad tebou navrch.
Hm…
jsi slušně napružená..
hele, já si to trochu zažila.. našla jsem si rozvedeného, tehdy se sladkou 6letou, já děti mít nemohla, tak pro mne zn. ideál.. puberta děsná, úplné peklo… podobné problémy - jejich pravidla, naše pravidla..
dopadlo to tak, že dnes jsem v jejích 24letech ráda, že se pozdravíme..
s tátou se stýká tak nějak v mezích normálu.. spíš méně (narozky, vánoce..), někdy jdou úplně mimo naši domácnost..
co na to říct.. můžeme se klidně přetrhnout, ale pořád a vždy budeme Macechy,
zvláště pak, když její vlastní máma je Ok, mají spolu super vztah.. tak to pak je těžká šance i přes veškerou snahu zaujmout minimální procento v jejím srdci..
je to těžké, ale nevměšuj se do toho, do nich.. uber z požadavků a pokud je Máš - musí jí je říct její Táta, ne TY.. bohužel.. věděly jsme, že si bereme muže s dítětem, tak to je daň…
Až přestaneš řešit ex, ulevi se ti. Jsi ji posedlá. Cokoliv ona udělá, je špatně. Cítím z tebe zášť. Zajímala by mě verze ex. Soustředte se na sebe a prestante ji řešit. Co mě dostalo: nic neumí, pracuje a na to, ze nic neumí dobře vydělává. A to jak ji pomlouvas za její minulost…byla jsi u toho? Žila jsi a nimi? Jakým právem ji hodnotis jaká je mama?
Ty jsi taky dáreček
ke tvé dceři se chová hezky, což se o tobě říct nedá, navíc s ní vyštveš i svého partnera, pokud mají být spolu. Pokud je tedy tak strašná, jak jí můžeš svěřit své dítě? Nastrčíš ho jako fizla. Normálně žárlíš a můžeš se tím zalknout, ona si našla pohodovou práci a směje se ti do obličeje ![]()
To je těžké, čteme to jen z jedné strany
Co znamená mít ve 14 letech názory jak 25 leta stará mladá? Ta holka může být duševně vyspělá a může mít se svou matkou rovnejsi důvěrny vztah. Může být psychicky vyspělejší a na jiné mentální úrovni než Tvoje stejně stará dcera, protože k tomu má treba vrozené dispozice, zajímá se o jiné různé věci a zároveň žije v jiném prostředí. Mladí lidé jsou v tomto rozdílni i z úplných funkčních rodin.
Souhlas s tím, že když je holka u vás, měla by být zapojena do chodu domácnosti a mít své přiměřené povinnosti. Je ale taky důležité, na jak dlouho jezdila. Pokud každý druhý víkend, tak než se aklimatizovala, jela zase domů. Toto líp funguje při střídavé péči. Každý potřebuje určitý čas na aklimatizaci, i třeba při příjezdu na dovolenou. Pokud na ni byly navaleny povinnosti, sotva přijela, mohla se seknout. Navíc při krátkodobém styku občas u vás bude vždy jako navsteva, ne součást rodiny.
Pokud jsi skutečně tak tolerantní, jak se tu prezentujes, těžko uvěřit, že to zašlo do takových extrémů, že jeho dítě k Tobě nechce a on jezdí trávit pravidelně čas se svoji původní rodinou bez Tebe
Zároveň ale věřím, že vztahy lepenych rodin jsou hodně složité a pubertální děti dovedou zavarit. A jsou povahy, které si při nejlepší vůli všech zúčastněných nesednou.
Je z toho cítit obrovská, ale fakt obrovská nenávist k partnerově ex. Osobně bych byla ráda, že se chová hezky ke tvojí dceři a tu zášť k ní bych se snažila nějak přemoct, protože si šíleně ubližuješ. 14 leté holce něco nutit je blbost
sama vim, jaká jsem byla v pubertě - všichni okolo trapný, já nejlepší, nejchytrejší a to mě naši drželi v lati ![]()
Srší z tebe nenávist a nadřazenost.
Ta holka samozřejmě všechno cítí a vnímá. Raději do decaku? No je mi ji líto… Zkus s ní komunikovat trochu s respektem a ne jako s tou husou.
Zdravím…asi se spíš potřebuju jenom vypsat tady se snad poradit ani nedá. Prosím o anonym je to pro mě citlivé a hodně osobní.
Jsme s přítelem spolu pátým rokem, oba dva 45+ oba máme děti z minulosti. Vztah máme dobrý, navzájem si vyhovujeme ve většině věcí, jsme spolu rádi.
Jediným problémem, ale za to velkým je jeho ex a pubertální dcera. Začnu teda exkou.Jsou rozvedeni asi osm let. Partner ji cca 20 let živil, ofiko byla společníkem v jeho firmě, ale v realitě se tam moc nevyskytovala a práce tam odváděla minimum.Doma se taky nepředřela za to každý večer porazila flašku vína. Dětem se věnovala takovým tím stylem, že dbala na to aby chodily nastrojené, měly xy kroužků, pěkný prospěch ap.-prostě hlavně, aby to byly navenek dokonalé děti. Nehrála si s nimi, nevedla je k žádné práci ani pomoci v domácnosti, výlety sport ap.byly iniciativa přítele ona se dost často ani nezůčastnila. Od rozvodu nemá a nikdy neměla nového patrnera, začala teda pracovat to je fakt-má práci kde se nepředře a nemá žádnou zodpovědnost, ale je fakt že na to jak je líná a neschopná má asi celkem slušné peníze. Jinak nedělá vůbec nic, nemá žádné zájmy kromě toho, že neustále sleduje náš život a přes děti se do něj stále různými způsoby vměšuje. Má velkou snahu určovat a řídit co se bude nebo nebude s dětmi dělat určovat kdy s nimi bude přítel trávit čas a jakým způsobem ap. Často mám pocit, že snad jsme v tom vztahu tři. Pokud není po jejím dokáže být neskutečně zlá a umí přesně seknout do nejcitlivějších míst a to takovým způsobem, že vidím, že přítel pochybuje díky ní sám o sobě a o kvalitě svého rodičovství. Přitom je dobrý táta, děti má rád, snaží se s nimi trávit čas, platí nadstandartní výživné jenom nechce skákat jak ona píská a s dovolením chce žít taky něco jiného než jen děti…Co mi vadí asi nejvíc je to, že z něho cítím snahu se jí jakoby stále snažit zavděčit i když sám říká, že jí nebude nikdy nic dost. Navíc ji neumí/nechce říct ne. Už několikrát se stalo, že trávili víkendový den oni dva a jejich děti jako rodina-ona mu to vnutí ve jménu blaha dětí a on poslechne, přestože vidím, že se mu vůbec nechce. Daří se mi na tyto akce mu dávat s sebou i moji 13 letou dceru, takže vím, že se spolu v pohodě baví a mojí holce ona leze do zádele.
Nyní jejich dcera- už více jak rok jsem ji neviděla, protože se se mnou odmítla stýkat a to ze dvou důvodů.1. Chtěla jsem aby se alespoň minimálně podílela na chodu domácnosti při pobytu u nás. Jako přijde mi úplně neprůchozí aby moje děti / v podobném věku/ pomáhaly v domácnosti a ona nedělala vůbec nic. Vím, že mi tady vynadáte, že po ní nemám nárok něco chtít-nejsem rodič, ale tohle přeci nemůže fungovat. Já si prostě myslím, že je normální aby ona pochopila, že u mámy jsou nějaká pravidla u nás zase jiná a u nás bude respektovat ta naše. Tím spíše, že žijeme v mém domě…
2.Párkrát jsem jí prostě dala najevo, že husy jsme spolu nepásly. A opravdu to nebylo o tom, že bych s ní nechtěla mít v rámci možností kamarádský vztah.Ale prostě takové to rovnostářství mezi dětmi a dospělými to prostě bohužel není nic pro mě. Holka má ve 14 letech díky mamince názory jak 25 letá stará mladá a kdybych ji nechala nakonec mi bude udílet rady do života. Není to nic osobního proti ní tohle bych netolerovala ani omylem ani vlastním dětem. Jenže ty by to ani nenapadlo.
To, že doma s mámou řešila do nejmenšího detailu a posledního slova, co se u nás děje a říká, to přiznávám našemu vztahu taky neprospělo.
Takže teď je situace taková, že přítel je každý druhý víkend pryč z domu.Je se svými dětmi na své zahradě nebo u příbuzných. Holka se i vyjádřila, že kdyby se s mámou něco stalo, raději než k nám půjde do děcáku…
Někdy mám chuť to zabalit…ale fakt nechci přijít ve svém věku o fajn chlapa, se kterým jsme jinak v pohodě. Kde se stala podle Vás chyba? Vědomě jsem hledala partnera s dětmi stejného pohlaví a podobného věku jako mám já v naivní víře, že bude snažší ten vztah vybudovat a udržovat. Tohle je ale slušný peklíčko. Je podle Vás šance to změnit, nebo to lze jen přečkat než děti dospějí?