Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Partnerský život
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
15.4.17 19:52
Jsme spolu pres deset let, manzele ctyri roky, dve deti (2,5 r, 11 mesicu). My se obcas silene zhadame, vyrveme se, abychom za pet minut o nicem nevedeli 
proste se natlakujem jak papinak, upustime paru a je zas dobre. Myslim, ze zakladem kazdeho vztahu je tolerance, respekt a komunikace 
a muj muz je i mym nejlepsim pritelem, nemame zadne tajnosti. Vim, ze by se o me postaral i kdybych byla lezak a nemohla si dojit ani na wc, a ja zase o nej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.4.17 19:55
Byli jsme spolu 10 let. Celou dobu jsem si myslela, že jsem jeho priorita. Dělala jsem mu pomyšlení, máloco jsem mu kdy zakazovala dělat (asi jenom když začal kouřit, to mě fakt vytáčelo). Nechoval se špatně, byla jsem celkem spokojená, dokonce jsem si říkala, že mám, v mnoha ohledech, kliku. Věřila jsem mu do poslední chvíle. Pak došlo na to, aby splnil, co sliboval deset let, a ejhle, vyklubal se z něj nekdo úplně cizí, pro koho jsou životní hodnoty o dost posunutější, než jsem si myslela a než dával najevo. Zjistila jsem, že jsem vlastně žila s někým jiným. Teď se snaží alespoň částečně naplnit moje očekávání, aby umenšil pocit viny, který, zdá se, má, ale nežijeme spolu. Rozhodl se tak on sám. Deset let jsem žila s někým, kdo není vztahu vlastně schopen, celou dobu jsem vytvářela tu sounáležitost a zdání rodiny já. On se jenom svezl, pokud to tak lze říct. Jo, mám ho pořád ráda, prožila jsem s ním hodně let, starala jsem se, bála, když byl důvod, byla jsem s ním, když mě potřeboval. Ale kdyby se těď chtěl vrátit ke mně, už to nikdy nebude stejné. Nevím, jestli bych s ním teď dokázala existovat. A nikoho teď nehledám. Tohle byla příliš veliká rána na to, abych si někoho nechala vstoupit do života. Možná navždycky, každopádně na hodně dlouho.
L
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.4.17 19:58
Jsme spolu 8 let, prožili jsme si oboustrannou nevěru a par dalších hnusnych veci, ale vzdy nás to nakonec posílilo. U nas vzdy pomohlo par denní odloučení, uvedomujeme si, že bez sebe neumíme byt, občas přijde nejaka krize, ale za par dnu opet zamilovani az na pudu. Momentálne mame dve deti, do budoucna bychom jeste jedno chteli a i když me fakt dokáže vytočit ( ja jeho možná jeste vic) tak vim, ze ani jeden znas by neodesel natrvalo.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.4.17 20:09
@Anonymní píše:
Byli jsme spolu 10 let. Celou dobu jsem si myslela, že jsem jeho priorita. Dělala jsem mu pomyšlení, máloco jsem mu kdy zakazovala dělat (asi jenom když začal kouřit, to mě fakt vytáčelo). Nechoval se špatně, byla jsem celkem spokojená, dokonce jsem si říkala, že mám, v mnoha ohledech, kliku. Věřila jsem mu do poslední chvíle. Pak došlo na to, aby splnil, co sliboval deset let, a ejhle, vyklubal se z něj nekdo úplně cizí, pro koho jsou životní hodnoty o dost posunutější, než jsem si myslela a než dával najevo. Zjistila jsem, že jsem vlastně žila s někým jiným. Teď se snaží alespoň částečně naplnit moje očekávání, aby umenšil pocit viny, který, zdá se, má, ale nežijeme spolu. Rozhodl se tak on sám. Deset let jsem žila s někým, kdo není vztahu vlastně schopen, celou dobu jsem vytvářela tu sounáležitost a zdání rodiny já. On se jenom svezl, pokud to tak lze říct. Jo, mám ho pořád ráda, prožila jsem s ním hodně let, starala jsem se, bála, když byl důvod, byla jsem s ním, když mě potřeboval. Ale kdyby se těď chtěl vrátit ke mně, už to nikdy nebude stejné. Nevím, jestli bych s ním teď dokázala existovat. A nikoho teď nehledám. Tohle byla příliš veliká rána na to, abych si někoho nechala vstoupit do života. Možná navždycky, každopádně na hodně dlouho.
L
Něco skoro stejného se mi stalo právě teď taky, jen jsme spolu nebyli tak dlouho, ale „jen“ 3roky a teď jsem vážně nemocná a teprve jsem zjistila, že jsem taky byla celou dobu já, kdo se snažil. Teď nemůžu a nechal mě v tom, samotnou. 
což bych od něj nikdy nečekala. Zakladatelka.
- Citovat
- Upravit
15.4.17 20:29
@Anonymní píše:
AhojPoslední dobou mě pořád dokola vrtá hlavou jestli je vůbec možné najít si někoho, s kým budu šťastná. Mám za sebou několik dlouhodobých vztahu 2× přes 3 roky jinak ještě nějaké půlroční a vždycky to skončilo z mé strany, protože jsem zjistila, že ten člověk je úplně někdo jiný než jsem si myslela nebo jsem zjistila, že má dluhy, je agresivní atd.
Taky si všímám jak se tu hromadí diskuze, opustil mě těhotnou, mám dvě děti a našel si milenku, vyhaslý vztah a tak dále.
Tak jsem se chtěla zeptat jestli jsou i páry kde „to klape“ třeba 5 nebo 10 let (a více) bez toho aby ti dva měli potřebu se pořád hádat podvádět, rozvádět a nevím co ještě a jsou spolu normálně šťastní, pořád se milují, klape to i v posteli a prostě mají krásný vztah a jestli ano, čemu takový „úspěch“ přisuzují? Částečně diskuzi zakládám pro trochu pozitivní nálady, ať se neřeší pořád jenom samé problémy.
Děkuji reakce a omlouvám se za anonym. (Hodně známých na emiminu)
nam to klape uz skoro 7 let. Je to o spravnem vyberu partnera. Nehazet flintu do zita, on se ten pravy jeste najde. Nasilniky, egoisty a podobne poslat do obehu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.4.17 20:38
@Anonymní píše:
Něco skoro stejného se mi stalo právě teď taky, jen jsme spolu nebyli tak dlouho, ale „jen“ 3roky a teď jsem vážně nemocná a teprve jsem zjistila, že jsem taky byla celou dobu já, kdo se snažil. Teď nemůžu a nechal mě v tom, samotnou.
Ah, to jsem k tomu nepřipsala, já jsem mu taky asi před dvěma lety oznámila, že jsem, bohužel, vážně nemocná. I když to zatím není vidět, časem možná bude. Říkám si, nakolik tohle ovlivnilo jeho rozhodnutí. V podstatě mě podrazil ve dvou obdobích mého života, kdy jsem ho opravdu potřebovala a potřebuju. Takže, do jisté míry, si můžeme potřást rukou.
L
- Citovat
- Upravit
16.4.17 00:04
@warita píše:
nam to klape uz skoro 7 let. Je to o spravnem vyberu partnera. Nehazet flintu do zita, on se ten pravy jeste najde. Nasilniky, egoisty a podobne poslat do obehu.
V zásadě souhlasím až na to, že jestli se to fakt povedlo řekni až nekdy v důchodu…do ty doby je to bezpředmětný o tom vůbec vest debatu..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.17 06:54
@brumdinka píše:
V zásadě souhlasím až na to, že jestli se to fakt povedlo řekni až nekdy v důchodu…do ty doby je to bezpředmětný o tom vůbec vest debatu..
To si nemyslím. Já třeba vím, že i kdybychom spolu do důchodu nedošli, že můj chlap je ten pravý a máme nádherný vztah (krása se neměří délkou trvání)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.17 06:57
@brumdinka píše:
V zásadě souhlasím až na to, že jestli se to fakt povedlo řekni až nekdy v důchodu…do ty doby je to bezpředmětný o tom vůbec vest debatu..
No to mas samozrejme pravdu, ale pak by se clovek nemohl bavit skoro o nicem. To je jako se bavit o pocasi a pak rict: ale do vecera se to jeste muze zmenit, takze k aktualnimu pocasi se tedy nemuzu vyjadrovat.
V dnesni dobe si clovek nemuze byt jisty vubec nicim a vztah vyzaduje, aby obe strany do nej investovaly a pecovaly o nej, jinak to jde do kytek. Ale pokud je dobry zaklad, t. j. ze si partneri rozumeji a navzajem se respektuji, tak jsou vyhlidky dobre. Pokud ani ten zaklad neni, tehdy neni o cem se bavit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.17 08:48
@Pipilota Citrónie píše:
To si nemyslím. Já třeba vím, že i kdybychom spolu do důchodu nedošli, že můj chlap je ten pravý a máme nádherný vztah (krása se neměří délkou trvání)
Jo a já mám křídla 
takovejch už bylo co tvrdili, jak je ten pravej a ja nevím co stačí si přečíst pár zdejších diskuzi a pak mu nemuzou přijít na jméno.. pokud dobře čtu jste spolu 5 let..to je fakt málo a Já ti to neberu jen pokud spolu do důchodu nedojdete tak pravý zřejmě fakt nebyl…
Příspěvek upraven 16.04.17 v 08:53
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.17 09:04
@brumdinka píše:
@warita vztah jde kolikrát do kytek i když se o něj pečuje…
brumdinka, tvou situaci znam. Ovsem, u vas je ta snaha jednostranna. Tohle musi chtit oba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.17 09:26
@warita píše:
brumdinka, tvou situaci znam. Ovsem, u vas je ta snaha jednostranna. Tohle musi chtit oba.
věř mi, že mou situaci opravdu neznáš…můžeš vědět tak max.to co jsem občas někde napsala 
a opravdu nejsem cvok, abych na net psala všechno 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.17 09:38
Dlouhodobé vztahy existují, ale ty co přetrvaji, těch je málo.
Když vodim holku ráno do školky, tak potkávám jednu paní učitelku, která už je v důchodu a vodí se za ruku se svým mužem. Vždy ji doprovodí ke školce, dá ji pusu na rozloučenou. Je to úplně úžasný. Mám z toho vždycky moc dobrý pocit a trochu naději… Podotýkám že jsou spolu myslím 45 let. To je teprve dlouhodobý vztah.
Když se nad tím člověk ale zamyslí, tak kolik je takových? Trochu mi je z toho smutno, když dneska při prvním zaskripani, je pro některé jako první a jediný řešení rozvod. Jasně, jasně, někdy to asi jinak nejde…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.17 09:40
@Anonymní píše:
Ahoj
Taky si všímám jak se tu hromadí diskuze, opustil mě těhotnou, mám dvě děti a našel si milenku, vyhaslý vztah a tak dále.
Tak jsem se chtěla zeptat jestli jsou i páry kde „to klape“ třeba 5 nebo 10 let (a více) bez toho aby ti dva měli potřebu se pořád hádat podvádět, rozvádět a nevím co ještě a jsou spolu normálně šťastní, pořád se milují, klape to i v posteli a prostě mají krásný vztah a jestli ano, čemu takový „úspěch“ přisuzují? Částečně diskuzi zakládám pro trochu pozitivní nálady, ať se neřeší pořád jenom samé problémy.
Děkuji reakce a omlouvám se za anonym. (Hodně známých na emiminu)
Teď v dubnu jsme s manželem měli od svatby 15let. Máme dvě děti 15 a 6 a poslední 4 roky i vysnění domek. Upřimně za poslední 4roky jsme se pohádali jen jednou-nemáme čas řešit hovadiny a ani energii po sobě řvát, urážet se, raději problém vyřšíme alespoň k částečné spokojenosti obou a je to a nedržíme v sobě zlost.
Jinak myslím, že to, že jsme spolu a stále spokojený je v tom, že jsme každý úplně jiný. Než jsme se vzali, tak jsme spolu chodili ccaa rok a viděli se jen o víkendu. pak když přišlo společné soužití (až cca pár měsíců po svatbě až po narození dcery) bylo to peklo, rozvod každý den, já věčně ubrečená, on věčně vyhozen z bytu.Ale měla jsem ho ráda a on mě, takže když se za nim zabouchli dveře a já přesto měla hroznej vztek tak mi po něm bylo smutno.
No, prostě cca po 3letech „Itálie“ se to srovnalo, tím, že jsme každý jiný (ale opravdu hodně jiný),tak se spíš doplňujem, učíme se od sebe. Myslím, že to je koření našeho vztahu. Jinak ano, ten vztah je jiný, než na začátku, postel je hlavně na odpočinek a ani projevy lásky nejsou tak častý, prostě víme že se milujem, netřeba se pořád vodit za ručičku, říkat si 100× za den miluji tě atd.
A hlavně, naučili jsme se spolu mluvit, já vím, že nesmím čekat, že chlap něco vytuší nedej Bože vycítí(maximálně uzený v lednici), prostě jsem se musela věci naučit říkat rovnou a klidně mu dát seznam co všechno má zařídit, čekat, že chlapa samotnýho napadne…tak to bych se nedočkala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
