Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Péče o nemohoucího rodiče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.8.21 11:06
I kdyz je vetsinou snaha se o rodice postarat, bohuzel to proste nejde - deti v te dobe byvaji tak padesatnici, fyzicky a psychicky je to velmi narocne, navic taky nekdo musi vydelavat… zazili jsme v rodine mockrat a vzdy to bohuzel odnesli do te doby,,zdrave deti,, predduchodoveho veku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.21 11:09
Nechápu, proč řešíte problém, který ještě nenastal. Ale je to jednoduché - párkrát se vyspíš a budeš péči potřebovat ty. Taky budeš v pohodě s tím, když tě děti odloží nebo bys byla ráda, aby se o tebe důstojně a hlavně s lásku postaraly? K rodičům máme stejnou povinnost jako k dětem. Ty už teď vytváříš scénáře, proč to nejde a proč nemůžete o své rodiče případně pečovat a hlavně nesmyslně to vedeš do krajností a dáváním výpovědi a neschopností postarat se o vlastní děti. No kde asi vaši rodiče udělali chybu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.21 11:10
Počkej. Takže manžel se bude starat? Nebo jen brát dávky na nemohoucnost a přehodí starost o ležáky rodiče na tebe?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.21 11:10
@Anonymní píše:
Dobrý den,s manželem jsme se bavili na toto téma a každý máme jiný názor (je nám 38let). Muž je toho ražení, za každou cenu se postarat, tzn. dát klidně v práci výpověď a prostě se starat. Když jsem mu říkala, že přece máme zatím 2 malé děti (chtěli bysme 3, 1.má 4roky, 2.má 1,5let), hypotéku na nějakých 30let, do toho ještě i platit školy dětem (předpokládáme, že by šly na VŠ, ale tak kdo ví, že). Prostě moje představa je taková, že ve vedlejší obci je pečovatelský dům a je možnost tam případně rodiče nastěhovat, pokud by nebyli schopní…a jezdit je tam navštěvovat a pomoci jim.
Narovinu jsem viděla, jak to bylo u našich - máti pořád lítala jako hard na holi, aby obstarala svou maminku (naši babičku), když už babi nebyla schopná (babička bydlela v RD ve vedlejším městě) a pro matku to bylo opravdu náročné (jezdila tam co 2. den, energie na nule, vyfluslá, bez nálady…), pak babi doma spadla, šla do nemocnice a pak do pečovateláku a máma se najednou mohla klidně nadechnout (máma má ještě sestru a bratra, ale ti o péči moc nejevili zájem, a to bratr bydlí ve stejném městě jako tehdy babi) i jsem toto říkala muži, ale nějak neslyší a nevnímá to. Prostě vidí to jako Hurvínek vojnu, vše je jednoduché a „nějak“ se to udělá. A navíc teda nevím nevím, ale i kdyby měl ten nejvyšší příspěvek na péči, který je nějakých 19000, tak prostě ten jeden plat (který je mnohem vyšší) by v našem rodinném rozpočtu chyběl.
Tak samo to měl i jiný známý, jehož manželka si nastěhovala k nim do RD svou maminku, vůbec to nedával, že paní byla urýpaná a pak i začala dělat naschvály (pokálená, počůraná postel - nebyla nemohoucí, zvládla dojít na WC…), začal ze stresu kouřit, skoro se rozvedli…pak paní umřela.
Asi mě tady někteří odsoudíte, ale myslím si, že mám nejdřív povinnost postarat se a zajistit naše děti a až pak rodiče. Jasně platí i to, že děti (já a muž) máme povinnost se postarat o své rodiče, když jsou nemohoucí, ale neznamená to přece, dát výpověď v práci a dělat full servis seniorům (nastěhovat si je k sobě a být 24/7 k dispozici…což je představa mého muže)…nechci se „zdejchnout“ ze svých povinností vůči rodičům, ale prostě mám představu takovou, dokud je senior schopen se o sebe postarat, nechat ho tak v jeho přirozeném prostředí, jakmile už není schopen, předat ho do služby pečovatelskému domu, docházet za ním na návštěvy a užívat si je než být v nervu, že teď musím zase vyměnit plenu, teď mi zase lupne v zádech, protože ho musím otočit, aby neměl proleženiny atd (sama dělám ve zdravotnictví, tak vím, co je péče o staré lidi a prostě nechci mít doma totéž, co v práci)…navíc by šlo teoreticky o situaci za nějakých 10-15let, kdy nám bude 50 a víc a kdo ví, jak na tom sami budeme?
Ptám se, jaké máte vy zkušenosti? Ať už tedy, že jste si nechali rodiče doma nebo v pečovatelské službě? Co vaši partneři, jaký k tomu mají postoj?
Jo a muž nikdy takovou situaci nezažil - jeho rodiče bydleli u tchánových rodičů v RD, když měla manželova babi zlomenou nohu, skončila v nemocnici, ale pak tam taky umřela…nezažil péči o seniora v domácnosti (a to měli možnost, ale dali tchýnina otce právě do pečovateláku, kde taky nakonec umřel)
Kdo nezažil, ten to nikdy nepochopí dokud si to na vlastní kůži nezkusí. Já osobně jsem nikoho neměla nastěhovaného domů na péči, ale i tak lítám okolo svojí rodiny dobrých třicet let, takže moc dobře vím, co to je za opruz. Připadá mi, že si akorát střídají opratě koho zrovna potáhnu. A zařekla jsem se, že můj otec je POSLEDNÍ o koho se starám!
On si to tvůj chlap opravdu nedokáže představit co to je za zápřah. Věř tomu, že by za měsíc přemýšlel jak se té péče zbavit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.21 11:11
Rodice jsou ze stejneho mesta, takze dokud to pujde, budeme se se sourozencem nejak stridat v pomoci a nakupech. Tchani maji k oboum detem 200 km, pokud budou chtit pomoct, tak nemam problem, ale pokud nebudou chtit do pecovatelaku nekde pobliz, tak smula. Nebudu tam kazdy vikend travit nebo se za nima stehovat. Videla jsem jak vypada starani se skoro na plny uvazek a k tomu se snazit resit praci. Nemuzes si vzit dovolenou, neustale musis vse kontrolovat a bat se jestli ti diky demenci nepodpali strechu nad hlavou. Psychicke tyrani - starsi lidi byvaji vlivem nemoci zli, vymysli si atp. Mam se rada, jsem v tomhle sobecka, chci aby mi vydrzelo manzelstvia tohle je cesta do pekel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.21 11:14
To říká ted, pak v praxi až by se staral on by rychle změnil názor 
Výpomoc je úplně něco jiného než když by se měl starat o ležáka nebo člověka se stařeckou demencí 
nejspíš by pak přišel s nápadem že se budeš starat Ty 
On vidí rodiče jak fungují teď a bere to tak že by to bylo ok. navíc ten PnP ve. stupni se moc často nedává.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.21 11:15
Postarat se o rodiče podle mne znamená i to, že jim v případě potřeby seženu kvalitní sociální službu, která mi se staráním se pomůže.
Ve vašem případě, pokud to není teď akutní, bych tohle téma asi úplně nehrotila. Je dobré mít nějakou rámcovou představu, ale konkrétně to řešit až tehdy, kdy to bude aktuálnější (i když taky ne na poslední chvíli). Co ty víš, co bude za x let, až rodiče budou péči potřebovat? Nevíš, v jaké situaci budeš ty a tvá rodina, nevíš, jaké budou dostupné služby, atd.
Jinak se přikláním spíš k tvému pohledu na věc. Nikomu myslím neprospívá, pokud se osobní péčí o kohokoliv uštve div ne k smrti. Ale těch možností mezi „pečovat osobně až do roztrhání těla“ a „dát rodiče do důchoďáku“ je mnoho: dá se využít pečovatelská služba, domácí péče, stacionáře, osobní asistence. Dá se zůstat v práci a snížit si úvazek, dá se leccos. Záleží na konkrétní situaci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.21 11:22
@hanka.br. píše:
Nechápu, proč řešíte problém, který ještě nenastal. Ale je to jednoduché - párkrát se vyspíš a budeš péči potřebovat ty. Taky budeš v pohodě s tím, když tě děti odloží nebo bys byla ráda, aby se o tebe důstojně a hlavně s lásku postaraly?K rodičům máme stejnou povinnost jako k dětem. Ty už teď vytváříš scénáře, proč to nejde a proč nemůžete o své rodiče případně pečovat a hlavně nesmyslně to vedeš do krajností a dáváním výpovědi a neschopností postarat se o vlastní děti. No kde asi vaši rodiče udělali chybu?
Rači půjdu důstojně do pečovateláku, kde se o mě důstojně a s „láskou“ postarají, než abych se pověsila na krk synovi, který by byl akorát na mrtvici z báby okolo které musí „s láskou“ lítat a nemá čas na svou rodinu, svůj život, svoji práci, nemá klid a musí neustále přemýšlet o tom, jestli si babka doma nezlámala nohu nebo nepodpálila barák.
Sama lítám okolo svojí famílie přes třicet let, tak moc dobře vím co to obnáší. Ty nervy a toho času… Už to úplně nenávidím - mít někoho na krku. Tak bych sama nechtěla někoho takhle obtěžovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.21 11:22
Proč řešíte něco co ještě nenastalo? Vždyť ta situace bude pokaždé jiná u vás i toho seniora za 5, 10, 15 let….my jsme se teď o seniora starali, ne úplně lezaka, naštěstí, ale když nám volali z nemocnice ze pošlou tchána do ldnky protože je přeci ležák, tak co nám zbylo. Tchán byl před nemocnici sám o sebe se starající, normalne chodici. Nemohli jsme ho tam dat ani nechat, proste by umřel. Je to 4mesice, je po operaci svého problému a už se chce zase starat sám - a popravdě i my chceme dopředu bych si nikdy netroufla rict jak a co bude, ono když je pak člověk postaven před tu realitu tak slechetne myšlenky jdou stranou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.21 11:31
Taky stojim spise na Tve strane a souhlasim s vetsinou predchozich komentaru. Tvuj muz je jiste dobrosrdecny, ale ona ta pece pak neskutecne vycerpava, u nas v rodine jsme to treba odskakali my deti, tata se od nas odpojil aby se mohl pres 10 let starat o svou nemocnou dementni maminku, coz jiste vsechna cest, ale tak nejak nechapu proc se treba v nasi situaci „nemohla“ vice zapojit jeho bezdetna sestra lekarka..tata u toho zacal pit, jak to bylo nesnesitelne, a do konce zivota si budu pamatovat, jak mi o svataku opily nadaval, ze se o babicku dostatecne nestaram ja…
Prispevek na peci je spise scifi, zrovna nedavno si nam stezovala sousedka jak byla na ni zla obvodacka, a napsala ji na jejiho tatinka jen ten nejnizsi a jeste k tomu mela kecy ze to preci neni nutne, pokud mu nenechava externe uklizet byt apod… takze to neni samospasne, a je i rozdil zda se staras o vlastniho rodice nebo tchana/tchyni.
My se o tom uz s muzem bavime, abychom znali navzajem sve predstavy. ja bych si treba prala moji mamu dochovat doma na uplny konec, ona takto byla se svou maminkou opravdu do jejiho posledniho dechu ten posledni cca mesic… ale u tchanovcu nevim zdali bych to zvladla, nicmene bych nebranila muzovi aby se takto take postaral, pokud by chtel. Dlouhodobe ale budeme volit pecovatelskou sluzbu, na tom jsme se nastesti shodli.
Preji vam aby se tohle tema nakonec nestalo zdrojem velkych problemu mezi vami s muzem nebo i s detmi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.21 11:31
Ono to nejde postavit tak, jestli pecovatelak nebo doma.
Protoze zasadni je JAKY pecovatelak.
Jsou takove, ktere jsou dobre (a pak proc ne), ale bohuzel ve spouste je to horor a to nezminuju LDNky, kam jde clovek proste na jistotu umrit.
Plus zalezi na tom, co tomu cloveku je, s nekterymi problemy vam ho nevezmou nikde nebo tak za 50 tis/mes a i tak bude problem neco takoveho, kde se opravdu dobre postaraji, najit.
Takze pak ta volba muze stat „doma nebo ho vedome nechat zlikvidovat v LDNce“ a to uz chce teda zaludek.
Prusvih je, ze nas stat tu peci hazi na rodiny a nepomuze nijak, cely system prispevku na peci, nasledne, hospicove, domaci a domaci zdravotni pece je spatny, nefunkcni a na ho.no.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.21 11:33
Je to tezke. Moji rodice meli doma par mesicu tatkovu matku a ac byla chodici, tak i presto to bylo narocne. Babka cely zivot nemela mamku a me rada, takze i to pro nas bylo obtizne. Ale starali jsme se o ni a bylo to spise psychicky narocne. Babka mela psychicke a dychaci potize, nemohla byt nekolik hodin sama doma, takze kdyz nasi potrebovali nekam jet, tak jsem musela prijet ja nebo moje babicka. Tatkova sestra bydli daleko a nema auto. Muj sourozenec zije v Americe.
Dalsi neprijemny fakt byl, ze k nam chteli babku jezdit navstivit jeji dcera a vnuci a to kdykoliv si zamanou. Ale s nicim vlastne nepomohli, a to ani financne.
Babka se pak prestahovala do pecovatelskeho domu do sveho rodneho mesta (chtela tam sama).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.21 11:34
@Peta02 píše:
Proč řešíte něco co ještě nenastalo? Vždyť ta situace bude pokaždé jiná u vás i toho seniora za 5, 10, 15 let….my jsme se teď o seniora starali, ne úplně lezaka, naštěstí, ale když nám volali z nemocnice ze pošlou tchána do ldnky protože je přeci ležák, tak co nám zbylo. Tchán byl před nemocnici sám o sebe se starající, normalne chodici. Nemohli jsme ho tam dat ani nechat, proste by umřel. Je to 4mesice, je po operaci svého problému a už se chce zase starat sám - a popravdě i my chceme
Přesně tak. Dokud to člověk nezažije na vlastní kůži, tak má velice „šlechetné“ myšlenky a sám jim i věří. Pak zažije střet s realitou a všechno je úplně jinak. Takové to - „rodiče se o nás s láskou postarali tak teď se s láskou postaráme my“ často nejde reálně uvést do praxe. Myslejí si to pouze ti co to nikdy nezažili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.8.21 11:37
@hanka.br. píše:
Nechápu, proč řešíte problém, který ještě nenastal. Ale je to jednoduché - párkrát se vyspíš a budeš péči potřebovat ty. Taky budeš v pohodě s tím, když tě děti odloží nebo bys byla ráda, aby se o tebe důstojně a hlavně s lásku postaraly? K rodičům máme stejnou povinnost jako k dětem. Ty už teď vytváříš scénáře, proč to nejde a proč nemůžete o své rodiče případně pečovat a hlavně nesmyslně to vedeš do krajností a dáváním výpovědi a neschopností postarat se o vlastní děti. No kde asi vaši rodiče udělali chybu?
@hanka.br. ještě jsem nenapsala, že jsem i muži sama říkala, že raději bych se nechala opečovávat v pečovateláku a přijímala s úsměvem návštěvy s úsměvem, než aby mi moje děli musely utírat zadek a přetvařovat se. Opravdu si za péči raději zaplatím. Tím ale nechci říct, že bych si nechala platit od našich nebo manželových rodičů za péči o ně, přece jen nechci trávit prací volný čas po práci.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Dobrý den,
s manželem jsme se bavili na toto téma a každý máme jiný názor (je nám 38let). Muž je toho ražení, za každou cenu se postarat, tzn. dát klidně v práci výpověď a prostě se starat. Když jsem mu říkala, že přece máme zatím 2 malé děti (chtěli bysme 3, 1.má 4roky, 2.má 1,5let), hypotéku na nějakých 30let, do toho ještě i platit školy dětem (předpokládáme, že by šly na VŠ, ale tak kdo ví, že
). Prostě moje představa je taková, že ve vedlejší obci je pečovatelský dům a je možnost tam případně rodiče nastěhovat, pokud by nebyli schopní…a jezdit je tam navštěvovat a pomoci jim.
Narovinu jsem viděla, jak to bylo u našich - máti pořád lítala jako hard na holi, aby obstarala svou maminku (naši babičku), když už babi nebyla schopná (babička bydlela v RD ve vedlejším městě) a pro matku to bylo opravdu náročné (jezdila tam co 2. den, energie na nule, vyfluslá, bez nálady…), pak babi doma spadla, šla do nemocnice a pak do pečovateláku a máma se najednou mohla klidně nadechnout (máma má ještě sestru a bratra, ale ti o péči moc nejevili zájem, a to bratr bydlí ve stejném městě jako tehdy babi) i jsem toto říkala muži, ale nějak neslyší a nevnímá to. Prostě vidí to jako Hurvínek vojnu, vše je jednoduché a „nějak“ se to udělá. A navíc teda nevím nevím, ale i kdyby měl ten nejvyšší příspěvek na péči, který je nějakých 19000, tak prostě ten jeden plat (který je mnohem vyšší) by v našem rodinném rozpočtu chyběl.
Tak samo to měl i jiný známý, jehož manželka si nastěhovala k nim do RD svou maminku, vůbec to nedával, že paní byla urýpaná a pak i začala dělat naschvály (pokálená, počůraná postel - nebyla nemohoucí, zvládla dojít na WC…), začal ze stresu kouřit, skoro se rozvedli…pak paní umřela.
Asi mě tady někteří odsoudíte, ale myslím si, že mám nejdřív povinnost postarat se a zajistit naše děti a až pak rodiče. Jasně platí i to, že děti (já a muž) máme povinnost se postarat o své rodiče, když jsou nemohoucí, ale neznamená to přece, dát výpověď v práci a dělat full servis seniorům (nastěhovat si je k sobě a být 24/7 k dispozici…což je představa mého muže)…nechci se „zdejchnout“ ze svých povinností vůči rodičům, ale prostě mám představu takovou, dokud je senior schopen se o sebe postarat, nechat ho tak v jeho přirozeném prostředí, jakmile už není schopen, předat ho do služby pečovatelskému domu, docházet za ním na návštěvy a užívat si je než být v nervu, že teď musím zase vyměnit plenu, teď mi zase lupne v zádech, protože ho musím otočit, aby neměl proleženiny atd (sama dělám ve zdravotnictví, tak vím, co je péče o staré lidi a prostě nechci mít doma totéž, co v práci)…navíc by šlo teoreticky o situaci za nějakých 10-15let, kdy nám bude 50 a víc a kdo ví, jak na tom sami budeme?
Ptám se, jaké máte vy zkušenosti? Ať už tedy, že jste si nechali rodiče doma nebo v pečovatelské službě? Co vaši partneři, jaký k tomu mají postoj?
Jo a muž nikdy takovou situaci nezažil - jeho rodiče bydleli u tchánových rodičů v RD, když měla manželova babi zlomenou nohu, skončila v nemocnici, ale pak tam taky umřela…nezažil péči o seniora v domácnosti (a to měli možnost, ale dali tchýnina otce právě do pečovateláku, kde taky nakonec umřel)