Placatá hlavička - máte někdo stejný problém?

@Milli píše:
Přesně tak to máme taky. Znám kloučka s výrazným sležením, co se „nechávalo, že se to spraví“ a v šesti letech je to hooodně vidět. Navíc se mu tím tak nějak trochu šoupl i obličej a řekla bych, že má malinko nakřivo oči a taky nemá asi 100%ně rovnou čelist. Ale je to moc šikovný klouček, tak snad mu to děti nedají moc sežrat, až bude ve škole.
Já bych to teda osobně řešila všema dostupnýma prostředkama.

Přesně vím, o čem píšeš.
Od Malého chlapce ke Stárnoucímu muži.
Snad můj příspěvek některé z matek napoví, jestli plochou hlavu řešit a mrňouskovi tak umožnit prožít důstojný život.
První, kdo mě na můj problém upozornil, byl můj starší bratr. Zeptal se mě, proč nemám normální hlavu. Já jsem byl dost malý, takže jsem mu nerozuměl. Zeptal jsem se ho, co je s mou hlavou, jaká by měla být. Odpověděl, že neví, ale ať se podívám na lidi kolem, že všichni mají normální kulaté hlavy, ale že jen ta moje je nějaká šišatá a křivá. Vzadu mám dost zploštělou hlavu, na jedné straně mi vystouplo čelo a pak nemám ani úplně stejné oči. Děti na základní škole se mě ptaly, jak to, že mám tak placatou hlavu, jestli mě rodiče v kolébce neotáčeli. Nevěděl jsem, co jim mám odpovědět. První holka, která se mi líbila a se kterou jsem se snažil bavit, mi napsala dlouhý dopis, jak si nepřeje abych za ni chodil, že s tou hlavou vypadám jako UFO a že by se styděla, kdyby si někdo myslel, že má se mnou něco společného. Že vypadám jako UFO, mi po patnácti letech řekla i úplně jiná holka, z úplné jiné společnosti. Nějak se to se mnou celý život táhne. Vlasy pomáhaly, ale když na mě někdo chvilku koukal, tak si mého nesymetrického obličeje všiml. Když byl v kolébce bratr, tak se o něj starala babička, která dříve vychovala tři děti. Matka chodila do práce. Bratr má pěkně kulatou hlavu a ženám se vždy líbil. Matka na rodičovské zůstala až se mnou. Matka má ve zvyku řešit problémy tak, že je ignoruje. Takže mě asi neotáčela. Když jsem se ji v dětství na to ptal, tak mi jen řekla, že si sebe moc všímám, že bych měl jít k psychologovi. Později mi ale sama řekla, že bych měl se svým vzhledem něco dělat a doporučila mi, abych si vlasy odbarvil. Svoje fotky nemám. Nelíbí se mi. Když fotku pošlu ženám na seznamce, tak se jen omluví, že jsem je neoslovil, a to se snažím seznámit i se ženami, které se mi nelíbí. Poslední zážitky mám z noční směny, kdy mě uháněla nová kolegyně, říkala, co vše bychom mohli spolu dělat. Pracovali jsme vedle sebe, povídali si. Smáli se. Situace se změnila, když jsme jednou stáli naproti sobě v dobře osvětlené kantýně. Všiml jsem si, jak si prohlíží moji lebku. Další den už mi na zprávu neodpověděla a vyhýbá se mi. Takže teď po čtyřicítce vůbec nevím, co budu dělat. Vlasy mám dost prořídlé s velkými koleny. Nedávno účes ještě šel nějak naaranžovat, aby můj vzhled byl přijatelný, ale poslední měsíce, mám vekou chuť si hlavu oholit, čímž ale upoutám pozornost na moji asymetrickou lebku s vystouplým čelem na jedné straně. Nejraději bych chodil kanály. Vždy jsem doufal, že se jednou něco změní, ale už vidím, že to bude jenom horši a horší. Jinak sám na svůj problém neupozorňuji, snažím se vystupovat vesele a zdravě sebevědomě, lidem ochotně pomáhat, ale k čemu to je? Každý den si sebou nosím pohár hořkosti, z kterého usrkávám a nezřídka mívám z toho kocovinu. Jestli bude Vaše dítě v životě šťastné rozhodně to, jak se o něj budete starat v kolébce. Jakou potom vystuduje školu, nebo bude mít práci, už nebude směrodatné, pokud bude mít asymetrický obličej. Děkuji za pozornost. Kuba.