Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Poblázněná do kolegy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
phdr.jelen
Anonymní
23.10.23 00:48
Hezky píšeš. A líbí se mi Tvé hodnoty a vztahy, které umíš tvořit s blízkými.
Umíš mít nadhled, reagovat zodpovědně a přemýšlet, co dělat, aby jsi nikoho nezranila. Držím pěsti. Ať si svou zamilovanost užiješ. Ať ta zamilovanost brzo odezní a ať ti na konci toho zbude kolega blízký kamarád. Ať se Ti podaří udržet hranice. Ať se Ti povede opět jiskřit i ve vztahu s mužem tvého života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.23 05:08
@Anonymní píše:
Ahoj holky,z pochopitelných důvodu poprosím anonym.
Stal se mi hrozný průšvih a nevím, jak z toho ven. Dělám dva roky v práci, která mě strašně baví a naplňuje, opravdu je to práce mých snů, kterou bych strašně nerada měnila. Mám tam jednoho blízkého kolegu, se kterým hodně spolupracuji. Lidsky jsme si rozuměli od začátku, ale nikdy to nebylo nic víc, než kolegiální vztah, který se pak změnil i v přátelství.
Bohužel jsme to ale na minulé firemní akci trochu přehnali s alkoholem a strávili jsme spolu noc (nespali jsme spolu, ani se nelíbali, ani nic jiného, ale prostě jsme byli přes noc spolu, objímali se, povídali jsme si atd.). A od té doby oba cítíme něco víc.
Já se s tím snažila bojovat asi měsíc, s tím, že jsem na něj myslela, ale doufala, že on to má jinak, a že to prostě přejde. Jenže jsem se od něj před pár dny dozvěděla, že on to má naprosto stejně.
Je to hrozně blbá situace, protože já jsem vdaná a mám děti a on je ženatý a má děti. Naše dosavadní vztahy jsou na tom více méně podobně. Oba jsme s partnery cca 8 let, oba své partnery a děti milujeme a oboum nám asi prostě chybí takové to hezké, co bývá, když se člověk zamiluje a co se po letech vytrácí. Oba víme, že je to průšvih a byť ho ani jeden nechceme prohlubovat, nemůžeme si pomoct.
Není to ani tak o sexu. Ten jsme spolu neměli a ani to nechceme. Připadá mi, jako by nám spíš něco chybělo na té emoční bázi a možná je to taky jen o tom, že je to něco nového, vzrušujícího. Občas si napíšeme na dobrou noc, dáme si pusu, obejmeme se a zamilovaně na sebe koukáme…
Doma se pak oba cítíme hrozně. Za sebe můžu říct, že můj manžel je opravdu chlap mého života, hrozně si rozumíme po lidské stránce, máme stejné názory, stejné zájmy, manžel je skvělý otec a ani ta sexuální stránka není nejhorší. Spíš už mi to ale víc přijde, jako velice hluboké přátelství, než taková ta láska. Na druhou stranu s tím kolegou si ani neumím představit žít, jsme hodně rozdílní, neměli bychom tolik společného, hlavně co se týče nějakých názorů atd., prostě to by nešlo.
Otázka zní, co se s tím dá dělat? Myslíte, že se takhle dá nějakou dobu žít, určit si nějaké hranice, které nepřekročíme a pohybovat se v rámci těch hranic? Že to třeba do půl roku odezní a budou z nás dál přátelé? Nebo je to nesmysl a jediná možnost je v práci skončit? To by mám strašně mrzelo, protože nechci přijít ani o tu práci jako takovou a ani lidsky o toho kolegu, protože ho mám ráda, jsme si blízcí…
Co byste dělali za předpokladu že ten kolega taky sám moc neví co s tím a je nakloněný debatě a rozumnému kompromisu? Jsem z celé té situace zoufalá, i když svým způsobem je to i krásné, ale mám výčitky vůči manželovi a ve finále i kolegově rodině
Děkuji moc za všechny rady, moc si toho vážím
Ahoj, osobně si myslím, že tohle se stává během života několikrát. Někteří se díky tomuto souznění trápí, někteří se to v sobě snaží potlačit, někteří se časem rozvádí, protože zamilovanost udělá svoje. Pozornost, která od něho pramení je jiná. Slyšíš nové věci, vidíš jiné úhly pohledu než od manžela.
Pokud ses s tím setkala během manželství poprvé, tak se zkus reálně zamyslet nad tím, co je v životě důležité. V těchto situacích se dokáže během krátké doby obyčejný život dost změnit. Člověk jede na vlně dopaminu a nedokáže s tím přestat.
Zatím jste spolu nespali. Až se tak stane a bude se vám to líbit, tak cesta zpět bude náročná. Pokud manžela miluješ a chceš udržet rodinu spokojenou, tak doporučuji s kolegem netrávit žádný čas mimo práci a nepsat si.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.23 06:41
A on te teda fyzicky přitahuje? Asi to dál strašně záleží na vyspělosti vás obou, jestli opravdu hranice budete dodržovat. Za mě to znamená omezit pusy, psaní na dobrou noc, vyhnout se další firemní akci… ale narovinu si myslim, ze žena ty hranice ještě dokáže udržet a fakt chtít přátelství, jsme obecně nastavené na vztahy. U mužů nevim, má on víc kamarádek? Nebo jsi první velmi blízká kamarádka?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.23 06:52
Za mě tohle bude extrémně těžké a nejbezpečnější varianta je v práci skončit. I tak na něj budeš ještě dlouho myslet… Tohle může trvat roky, než to odezní. Za půl roku určitě ne, pokud se budete denně vídat tak vůbec. Překlopit zamilovanost do přátelství, kde se vídáme roky dál bez postranních úmyslů, se mi povedlo v životě jen jednou a to ještě se ženou 
s chlapem nikdy. Jak bylo jasné, že z toho nebude sex, tak se pak prostě odmlčeli, postupně…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.23 06:52
Jsi milá, ale trochu naivní. Řeknu ti, jak to je. Ještě trochu si tě povodí, pak tě dostane a buď to spolu potáhnete než to praskne a bude malér nebo tě nechá a ty budeš v háji. Tak či tak to bude lekce, po které tě na delší dobu přejdou roupy. Že se někde zakoukáš je normální, to se ti v manželství stane ještě několikrát, ale nedělej z toho romantický příběh, ve kterém chlapovi nejde o sex.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.23 07:36
Dopadne to tak, že budete spolu pr.cat 
. Buď budete kamarádi s výhodami, nebo jenom milenci. Nikdy ale víc. Až se tě nabaží, bude píchat jinou a ty budeš mít zlomené srdíčko, protože jsi byla do něj taaaak zamilovaná! 
…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.23 07:45
To je vždycky průšvih, když se toto stane v práci. Ne nadarmo se říká, že nejvíce nevěr je v pracovním prostředí. Narovinu, dopadne to pro tebe blbě, pokud mu budeš dál vysílat signály vídat se s ním po nocích atd. Já jsem ráda, že ve stávající práci tam žádného fešáka nemám. V minulé to také trošku zajiskřilo mezi mnou a jedním. Naštěstí jsem dostala nabídku na jinou pobočku, jinak by pak taky stačila jedna taková akce a bylo by to. Teď mi ten chlap absolutně nic neříká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.23 08:11
Tohle je typická situace, ze které se rodí hodně nevěr. Potká to skoro každého. Uvědom si ale, že kdyby ti chlapi byli prohození, doma jsi měla 8 let kolegu a v práci manžela, tak bys to pravděpodobně cítila zcela opačně. U každého ta původní zamilovanost vyprchá, je to jen chemie, droga. A běžný rodinný život nese sebou to hluboké přátelství. Představ si, kdyby ve tvé situaci byl tvůj muž (a velmi pravděpodobně se mu to tak někdy stane), co bys chtěla, aby si prožil novou zamilovanost, nebo aby odolal? Jediné, co můžeš udělat, je odmítnout a přestat flirtovat, hlavně přestat s těmi zprávami, už to je tzv. mikronevěra a vede k odcizení v primárním partnerském vztahu. Možná by ti chvílli bylo hezky, vezla by ses na oblážku zamilovanosti, ale konec by byl špatný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.23 08:15
Tohle může dopadnout fakt jedině dost blbě, pokud to budete přiživovat.
Stalo se mi něco podobného, naštěstí zasáhl osud a mně se podařilo vypadnout - jít na mateřskou 
, což v tvém případě asi nehrozí, že? Chci říct, že máš mé plné pochopení, taky mi tady nikdo nevěřil, že nejde o sex, že prostě je tam jakási chemie a citové souznění, což se špatně popisuje a většině lidí ještě hůř chápe. Ale ten můj „kolegokamarád“ věděl, jak moc by mi ublížil, že mně o to fakt nejde a byl dost starý na to, aby po tomhle taky nijak neprahl, myslím opravdu starší, svým způsobem „zvláštní“, o to to bylo jednodušší. Ale pak jsem se setkala s mnoha muži, kteří, ač se tvářili sebenevinněji, by do toho bez výčitek šli, protože přece příroda, takže to mě dostatečně odradilo. Oni to mají chlapi skutečně nastavené jinak, netahají do vztahů tolik romantiky. Takže s největší pravděpodobností bude chtít dřív nebo později navázat vztah se vším všudy a pak nastane velký průser. Mysli na děti. Ono to časem bude lepší, i když to teď vypadá neřešitelně. Fakt se drž. Pokud máš doma chlapa, co za to stojí, neohrožuj váš vztah něčím, co by akorát způsobilo spoustu bolesti a ve výsledku, pokud byste spolu i byli, stejně sklouzlo do stereotypu, ovšem s tím rozdílem, že by zůstaly dvě rozvrácené rodiny a kupa starostí ohledně ex a mých-tvých-našich dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.10.23 09:54
Řeším teď nee tedy úplně stejnou situaci, ale nevěry se to týká. Jen chci napsat, jednu věc než to u tebe dojde tak daleko jako u mě…prostě jsem se zamilovala do jiného, s manželem nám to posledních pár měsíců neklapalo a sešla jsem se s jiným, přeskočila jiskra, začali jsme se scházet pravidelněji. Proběhl i sex..já úplně vyřízená, poblázněná…doma věčně nevrlá, prostě na ránu..manžel na to přišel strašně ho to zasáhlo, já byla rozhodnutá jít v poblouznění a zamilovanosti pryč. Jenže…pak si manžel udělal profil na seznamce a najednou mi vše začalo docházet, že tohle přece nechci…jsme spolu skoro 17 let, dvě děti a i když je to občas dost těžký jako třeba teď, tak nám tohle nestojí zato všechno…manžel mi po tom všem dal druhou šanci a jsem mu za to vděčná, ale nee každý by to udělal…tím chci říct, než uděláš hloupost jako já…koukni se na to i z jeho strany…já vím, že je to opravdu silné, to pobláznění a vše okolo, ale zpět to pak už nevezmeš
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky,
z pochopitelných důvodu poprosím anonym.
Stal se mi hrozný průšvih a nevím, jak z toho ven. Dělám dva roky v práci, která mě strašně baví a naplňuje, opravdu je to práce mých snů, kterou bych strašně nerada měnila. Mám tam jednoho blízkého kolegu, se kterým hodně spolupracuji. Lidsky jsme si rozuměli od začátku, ale nikdy to nebylo nic víc, než kolegiální vztah, který se pak změnil i v přátelství.
Bohužel jsme to ale na minulé firemní akci trochu přehnali s alkoholem a strávili jsme spolu noc (nespali jsme spolu, ani se nelíbali, ani nic jiného, ale prostě jsme byli přes noc spolu, objímali se, povídali jsme si atd.). A od té doby oba cítíme něco víc.
Já se s tím snažila bojovat asi měsíc, s tím, že jsem na něj myslela, ale doufala, že on to má jinak, a že to prostě přejde. Jenže jsem se od něj před pár dny dozvěděla, že on to má naprosto stejně.
Je to hrozně blbá situace, protože já jsem vdaná a mám děti a on je ženatý a má děti. Naše dosavadní vztahy jsou na tom více méně podobně. Oba jsme s partnery cca 8 let, oba své partnery a děti milujeme a oboum nám asi prostě chybí takové to hezké, co bývá, když se člověk zamiluje a co se po letech vytrácí. Oba víme, že je to průšvih a byť ho ani jeden nechceme prohlubovat, nemůžeme si pomoct.
Není to ani tak o sexu. Ten jsme spolu neměli a ani to nechceme. Připadá mi, jako by nám spíš něco chybělo na té emoční bázi a možná je to taky jen o tom, že je to něco nového, vzrušujícího. Občas si napíšeme na dobrou noc, dáme si pusu, obejmeme se a zamilovaně na sebe koukáme…
Doma se pak oba cítíme hrozně. Za sebe můžu říct, že můj manžel je opravdu chlap mého života, hrozně si rozumíme po lidské stránce, máme stejné názory, stejné zájmy, manžel je skvělý otec a ani ta sexuální stránka není nejhorší. Spíš už mi to ale víc přijde, jako velice hluboké přátelství, než taková ta láska. Na druhou stranu s tím kolegou si ani neumím představit žít, jsme hodně rozdílní, neměli bychom tolik společného, hlavně co se týče nějakých názorů atd., prostě to by nešlo.
Otázka zní, co se s tím dá dělat? Myslíte, že se takhle dá nějakou dobu žít, určit si nějaké hranice, které nepřekročíme a pohybovat se v rámci těch hranic? Že to třeba do půl roku odezní a budou z nás dál přátelé? Nebo je to nesmysl a jediná možnost je v práci skončit? To by mám strašně mrzelo, protože nechci přijít ani o tu práci jako takovou a ani lidsky o toho kolegu, protože ho mám ráda, jsme si blízcí…
Co byste dělali za předpokladu že ten kolega taky sám moc neví co s tím a je nakloněný debatě a rozumnému kompromisu? Jsem z celé té situace zoufalá, i když svým způsobem je to i krásné, ale mám výčitky vůči manželovi a ve finále i kolegově rodině
Děkuji moc za všechny rady, moc si toho vážím