Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zlatíčko tohle jsou strašné situace, kord když už máte děti. Buď mluvit, mluvit, mluvit - tím by se dal ještě prakticky vztah zachránit. A nebo od něj jdi pryč. Miluješ ho, bude to těžké, šíleně těžké…ale co s chlapem, který zahnul? Tím se přeci problémy neřeší. Chlap se má především k ženě chovat s úctou a ta největší srabárna je podvést ženu, která mu dala děti.
Pokud se to nesnaží urovnat, nač s ním být? Snad pochopí, o co by přišel.
Jestli to bylo jednorázové „uvolnění“, tak bych to z dlouhodobého hlediska nebrala jako ohrožení. Určitě to ale neschvaluju a chápu, že se cítíš tak, jak se cítíš.
Partnerovi bych dala jasně najevo, že opakování nebudu tolerovat.
Já jsem tehdy příteli jasně řekla, že mi ublížil, že po tomhle budu mít problém s tím, abych mu dál věřila a že uvažuju i o definitivní variantě (rozchodu).
Odpustila jsem mu, ale nezapomněla. Pořád to ve mě viselo, stala jsem se podezřívavou a i když jsem se snažila mu to nepředhazovat, tu a tam jsem si uštěpačnou poznámku neodpustila. Ačkoliv se snažil a po tomhle excesu se prakticky „opravily“ předchozí příčiny naší krize, jako před tím už to mezi námi nebylo a nikdy asi nebude.
Bolest přebolí, pocit zrady a ponížení otupí, ale záleží i na tom, jak na sobě a vztahu budete pracovat. Jestli on v tomhle excesu ale vidí „poslední důvod“ nebo záminku pro rozchod, tak asi nemá cenu dál pokračovat.
Strašně se to ve mě bije. Ta touha to překonat, ale mám chvilky kdy mám pocit, že to chci sama, že on tomu nevěří a v tu chvíli se cítím jako hlupák, že já která nezradila se snažím jako blázen
Nedokážu v sobě sebrat nějak hrdost a říct mu tak si jdi. Neumím se i přesto od něho odpoutat. Pošlapal mě on a teď já šlapu po sobě a nevím kudy kam… Zakladatelka
@Anonymní píše:
Nadpis asi mluví za vše. Náš vztah je několik měsíců v krizi, kterou se snažím zvrátit. Partnera pořád miluju, máme malé děti a vždy mi na tom vztahu záleželo, ale zjistila jsem, že během krize si partner prý jednorázově odskočil jindecítím se ponížená a zrazená. Sám to nese nedobře a nedokáže si představit, že můžeme po tomhle vše překonat. Já chtěla, ale nevím jak to zvládnout. Jak s tou bolesti naložit a cítím se v pasti. Určitě se některá z vás ocitla na stejném místě. Zvládli jste to? Máte znovu hezký vztah?
Když ho miluješ, tak to nech být a zapomeň. Zvykneš si.
Pokud to byla jednorázovka, lituje toho a miluješ ho, tak to už více neřeš, nedloubej se v tom. To ničemu neprospěje a bude se to pouze zhoršovat. Nevracej se k tomu, odpusť mu a přenes se přes to.
Pokud tohle neuděláš, tak se rovnou rozveď, nemělo by to cenu.
@Anonymní píše:
Strašně se to ve mě bije. Ta touha to překonat, ale mám chvilky kdy mám pocit, že to chci sama, že on tomu nevěří a v tu chvíli se cítím jako hlupák, že já která nezradila se snažím jako blázenNedokážu v sobě sebrat nějak hrdost a říct mu tak si jdi. Neumím se i přesto od něho odpoutat. Pošlapal mě on a teď já šlapu po sobě a nevím kudy kam… Zakladatelka
A snazi se i on to nejak nejak mezi Vami urovnat? Nebo to na tebe hodil a vlastně cekal, ze ho vykopnes?
Příspěvek upraven 26.03.17 v 14:14
@Kobliha51 Ano, souhlasím. Zavřít za nevěrou dveře a uz se k tomu nikdy nevracet. A už vůbec ne v hádkach.
A kdyz pises, ze on to nedokaze prekonat, nabizi se otazka, jestli to on vubec chce urovnat? Chce s tebou byt?
Z toho co pises mam pocit ze on nic nezachranuje a nechal to Len na teba. Ak je to tak, tak stracas cas… ![]()
Holky jako byste psaly o mě. Stalo se mi to taky, dozvěděla jsem se náhodou, že mě manžel ještě před dětmi podvedl, myslím, že to nebylo jen jednou. Přišla jsem na to jak se nám narodila druhá holčička a já jsem se přestěhovala daleko od rodiny do cizí země za ním. No myslela jsem, že mě klepne. Doteď mám psychické problémy. Manželovi jsem neodpustila, ale neodešla jsem. Každopádně jsem teď hodně opatrná a podezdřívavá a spořím si na horši časy.
Manžela to hodně mrzí jak je vidět. Ovšem jestli to není jen, že jsem na to přišla. To nevím. Je mi hrozně a jsem zralá na prášky. Nikdy to nepřestane bolet, spíš je to jen horší.
@Anonymní píše:
Strašně se to ve mě bije. Ta touha to překonat, ale mám chvilky kdy mám pocit, že to chci sama, že on tomu nevěří a v tu chvíli se cítím jako hlupák, že já která nezradila se snažím jako blázenNedokážu v sobě sebrat nějak hrdost a říct mu tak si jdi. Neumím se i přesto od něho odpoutat. Pošlapal mě on a teď já šlapu po sobě a nevím kudy kam… Zakladatelka
Zakladatelko, i když tomu těžko uvěříš, čas vše zahojí a i bolest pomine. Záleží jak se k tomu oba postavíte. Znám páry, kteří to zvládly, dokázaly si odpustit a začaly znovu. A po nějaké době byly opět šťastní.
Nevěra je bolestivá, ale není to konec světa. V životě jsou horší věci, třeba nemocné dítě, proti tomu je jedno zahnutí naprostá pitomost. To by ti potvrdili všichni ti, kterým žemřel nebo onemocněl někdo hodně blízký.
Skoro nikdo to nechce slyšet, ale fakt je, že většina lidí nezvládne být monogamní. Lidé jsou oproti zvířatům vybaveni rozumem a inteligencí, takže mají od přírody jeden dar, možnost bojovat za věrnost. Ale jak sama vidíš, k nevěře dojde velice snadno, pokud se přirozená vztahová pohoda naruší. U vás jí narušila krize a muž selhal. Vzhledem k tomu to dřív neudělal a teď toho lituje, je naprogramovaný na věrnost. Je to vhodný chlap pro rodinný život, tedy pokud se jinak o rodinu stará. Nevím proč jste měli krizi, sle většinou krize vznikají opět kvůli prkotinám, které může vyřešit odborník, pokud oba budete chtít.
Pokud už ho nemiluješ, tak odejdi. Tam už se nic zachránit nedá.
@Anonymní píše:
Holky jako byste psaly o mě. Stalo se mi to taky, dozvěděla jsem se náhodou, že mě manžel ještě před dětmi podvedl, myslím, že to nebylo jen jednou. Přišla jsem na to jak se nám narodila druhá holčička a já jsem se přestěhovala daleko od rodiny do cizí země za ním. No myslela jsem, že mě klepne. Doteď mám psychické problémy. Manželovi jsem neodpustila, ale neodešla jsem. Každopádně jsem teď hodně opatrná a podezdřívavá a spořím si na horši časy.
Manžela to hodně mrzí jak je vidět. Ovšem jestli to není jen, že jsem na to přišla. To nevím. Je mi hrozně a jsem zralá na prášky. Nikdy to nepřestane bolet, spíš je to jen horší.
Já v tomhle žiju od ledna. Přišla jsem na nevěru, sliboval, jak nechce rozbít rodinu jak to ukončí. Táhne se to do teď. Někdy mi připadá, že čeká až ho opravdu vykopnu sama. Že ani nemá koule to říct na rovinu a odejít. Pořád si nechává zadní vrátka. A já taky nemám sílu to ukončit, jsme spolu 19 let, děti 13,5 a 9 let. Postavili jsme spolu barák, vybudovali úspěšnou firmu, nechce se mi to všechno zahodit. Navíc spolu i přesto všechno dokážeme vlastně normálně komunikovat
.
Já už to teda dotáhla i na antidepresiva.
Nevím jestli budu schopná ještě někdy nějakýmu chlapovi věřit.
@Borůvka1990 píše:
Zakladatelko, i když tomu těžko uvěříš, čas vše zahojí a i bolest pomine. Záleží jak se k tomu oba postavíte. Znám páry, kteří to zvládly, dokázaly si odpustit a začaly znovu. A po nějaké době byly opět šťastní.
Nevěra je bolestivá, ale není to konec světa. V životě jsou horší věci, třeba nemocné dítě, proti tomu je jedno zahnutí naprostá pitomost. To by ti potvrdili všichni ti, kterým žemřel nebo onemocněl někdo hodně blízký.
Skoro nikdo to nechce slyšet, ale fakt je, že většina lidí nezvládne být monogamní. Lidé jsou oproti zvířatům vybaveni rozumem a inteligencí, takže mají od přírody jeden dar, možnost bojovat za věrnost. Ale jak sama vidíš, k nevěře dojde velice snadno, pokud se přirozená vztahová pohoda naruší. U vás jí narušila krize a muž selhal. Vzhledem k tomu to dřív neudělal a teď toho lituje, je naprogramovaný na věrnost. Je to vhodný chlap pro rodinný život, tedy pokud se jinak o rodinu stará. Nevím proč jste měli krizi, sle většinou krize vznikají opět kvůli prkotinám, které může vyřešit odborník, pokud oba budete chtít.Pokud už ho nemiluješ, tak odejdi. Tam už se nic zachránit nedá.
Anonymka z 15:39
Mluvíš mi z duše, já si teď v těch s prominutím „sračkách“ děkuji osudu, že vlastně můžu říct, že jsou to nejhorší 3 měsíce života. Protože je mi jasný, že by mě mohlo potkat hafo daleko horších věcí a nerada bych se rouhala.
Nadpis asi mluví za vše. Náš vztah je několik měsíců v krizi, kterou se snažím zvrátit. Partnera pořád miluju, máme malé děti a vždy mi na tom vztahu záleželo, ale zjistila jsem, že během krize si partner prý jednorázově odskočil jinde
cítím se ponížená a zrazená. Sám to nese nedobře a nedokáže si představit, že můžeme po tomhle vše překonat. Já chtěla, ale nevím jak to zvládnout. Jak s tou bolesti naložit a cítím se v pasti. Určitě se některá z vás ocitla na stejném místě. Zvládli jste to? Máte znovu hezký vztah?