Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Podvedla jsem, jsem z toho mimo
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
4.7.20 10:06
- Citovat
- Upravit
Černá vdova
4.7.20 10:09
Zakladatelko, na to ho chlapa tedy máš? Líný, pořád spí nebo se válí… 
- Citovat
- Upravit
Černá vdova
4.7.20 10:10
@mackA159 píše:
Rozvedla bych se. Pochybuju že předělaš něco, co desítky let,, fungovalo,,. Tvůj manžel je zvyklej pěknou řádku let nehnout ani brvou, tak proč by to dělal teď? Spíš tě začne osocovat a nadávat ti že jsi neschopná, a že to nezvládáš. Bohužel jsis to špatně nastavila už v začátku vztahu. On stejně nebude zřejmě nic extra, spíš lenoch kterého jsi v tom akorát podpořila..
Řešila bych to stejně. Co s takovou línou kůží.
- Citovat
- Upravit
4.7.20 10:12
@Ou píše:
No dlouhodobá frustrace z nenaplněných potřeb a otravné rutiny tě vedla k hormonálnímu fetu s milencem a teď ti zbyla ta dlouhodobá frustrace a únava a ještě kocovina po úletu a pocit viny - vcelku logicky se to přetavilo do nějaké depresivní epizody, co prožíváš.jinak nejsi ta nejhorší na světě a nezničila si krásný vztah. Jste v tom dva, máte to fifty fifty. Takže ano - procházíte hodně velkou krizí, posílenou tím, že o věcech nemluvíte a tím, že ty jsi zvyklá zařídit se po svým a je možný že funguješ o fous víc jako servisní služba, než jako partnerka - zejmína na to partnerství ve zlém, kdy jste si prostě neřekli, že je toho na tebe moc a nevedlo to k tomu, že se začaly řešit tvoje potřeby.
Jak z toho ven?
Hele to nejrozumnější co můžeš udělat je vstoupit do psychoterapie, zorientovat se v té černé díře co teď máš v sobě, naučit se vnímat svoje potřeby a umět je ventilovat ven tak, aby je okolí slyšelo a začalo s nimi počítat a brát na ně ohled. pokud jedeš na superženu co všechno zvládne a nic nepotřebuje, tak okolí prostě nenapadne, že to tak není. a proto pak ráda podlehneš tomu, co alepsoń předstírá, že ho tvoje ptořeby zajímají, aby se dostal ke své potřebě sexu s tebou.
Ta nevěra není příčina problému, je to jen symptom toho, že vaše partnerství je v krizi. A fakt to není jen tvoje vina - jedete v tom rukou společnou a nerozdílnou.
Začni se učit že si potřebuješ začít říkat o pomoc a mluvit o sobě a o svých potřebách. A v té psychoterapii to je nejbezpečnější, protože terapeut/ka tě neodmítnou a hlavně tam budou jen pro tebe.
Vstoupit do psychoterapie je sice skvělá rada, ovšem u matky dvou malých dětí bez hlídání dost mimo. Musela by tam docházet s nimi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.20 10:13
@Anonymní píše:
Ahoj. Podstata je jasná… A píšu sem, abyste mi normálně na ferovku napsaly, co sama vím.
Jsem s manželem už dlouho (dvě číslice). Máme spolu 2 děti. Je to hodný chlap. Má své mouchy, jako každý, ale nikdy bych na něj nechtěla plivat špínu. Můj problém je, že jsem už od začátku nastavila pravidla, že vše zvládnu sama. Teď je to tak, že se starám komplet o děti, a to i o jeho z minulého vztahu, zarizuju všechno doma, montuju a dělám veškeré „chlapske“ práce, do toho samozřejmě úklid, vaření, pečení. Čas na sebe prakticky nemám. Jediné mé hlídání je, když si zvyšuju kvalifikaci, tak jednou týdně na dobu, kdy jsem mimo (což přes koronu nebylo). Nikoho už ani nenapadne, že bych něco nezvládla, když dělám pořád všechno. Nespim nikdy déle než 6 hodin a to ještě špatně, protože se děti v noci hodně budi. Můj partner spí i víc než 12 hodin denně a stejně si stěžuje na únavu a pak si lehne a nic moc nedělá. Už 5 let jsem nikde bez dětí nebyla. Zvládám všechno s nimi. A já jsem ve fázi totálního vyhoření. O přátele jsem přišla, jsem pořád sama s dětmi. Přestěhovali jsme se a já tady ani nikoho neznám. Snažila jsem se seznámit, ale nevyšlo to.
Nějakou dobu zpátky jsem se dostala (s dětmi) mimo domov. A někoho tam potkala. Pomáhal mi se vším, staral se, obskakoval. A prostě když mě pak večer zkusil, nezastavila jsem ho. Vím, že to byla kravina. Hned jsem nás poté sbalila a odjeli jsme.
A návrat do reality je děsně bolestivý. Nic se mi nechce, jakoby na mě únava z té řady let totálně dolehla. Vím, že jsem blbá, když jsem to nezastavila… Prostě jako bych v tu chvíli úplně vypla hlavu. Nevím, jak se z toho teď vymotat. Víc zapojit chlapa, jasně, snaha byla, ale když to zkusím, je pak na všechny protivný a odnesou to děti, protože je z toho unavený. A ještě se na mě oboří, že je to moje chyba, že jsem na děti malo přísná. Ted to zní, že je to chlap k ničemu… Tak to není, jen teď vidím věci černeji než jsou a mám problém vidět tu kupu pozitivních věci. Prarodiče nefungují vůbec, takže nějaký manželský čas na sebe je utopie.
Ještě detail, máme spolu dohodu, že když už by se něco podobného stalo, tak máme pravidla: neudělat si levobocka, nepřitáhnout domu nějakou chorobu, udělat to tak, aby to nikdo další nevěděl a hlavně to před sebou utajit. A hlavně, vrátit se zase domů. Jenže já jsem tou hlavou nějak mimo. Ne u toho chlapa, citově to je absolutně prázdné, ale spíš fakt úplně vyhořela. A nevím co dělat. Veškeré mé snahy selhávají. Upřímně už ani nevím, co bych s časem pro sebe dělala.
Kdybych chtěl rýpat, tak vytučním to, jak na něj nechceš házet špínu a zbytek příspěvku je nepřímá kritika ve smyslu že jsi o něm neuvedla nic pozitivního.
Je něco takového?
Když už jsi vyčerpaná, tak z posledních sil bouchni do stolu, že chceš paní na pomoc v domácnosti. Protože to už nedáváš, konec konců nikdo nemládne.
Jestli je partner nemocný, tak buď ať sype k doktorovi nebo platí výpomoc.
Taky mu můžeš předložit alternativu, že se s dvěma dětmi trhneš a on se může starat o to jedno své. Měla bys na starost jen dvě místo prakticky čtyř.
BTW ten úlet Ti nevyčítám, spíš Ti to dalo sílu přehodnotit situaci a ještě se zachránit před úplným zhroucením.
A až získáš nějaký čas pro sebe, tak si ho vyplníš něčím příjemným, o to se bát nemusíš, to přijde samo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.20 10:16
@Jsem.uplne.blba píše:
vím. Ziju v zajetí vlastní mysli, ze když něco nezvládám sama, tak selhává. Byla jsem taková už na škole. Vždycky jsem musela být ve všem nejlepší, jinak jsem měla pocit, že nestojím za nic. Honim se za nějakým ideálem, který neexistuje, a to mě frustruje. Ja to teoreticky všechno vím, jen to neumím přenést do praxe.
Perfekcionistka?
Takže je na řadě vlastní projekt - získání volného času a relaxace. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.20 10:20
@Anonymní píše:
Ahoj. Podstata je jasná… A píšu sem, abyste mi normálně na ferovku napsaly, co sama vím.
Jsem s manželem už dlouho (dvě číslice). Máme spolu 2 děti. Je to hodný chlap. Má své mouchy, jako každý, ale nikdy bych na něj nechtěla plivat špínu. Můj problém je, že jsem už od začátku nastavila pravidla, že vše zvládnu sama. Teď je to tak, že se starám komplet o děti, a to i o jeho z minulého vztahu, zarizuju všechno doma, montuju a dělám veškeré „chlapske“ práce, do toho samozřejmě úklid, vaření, pečení. Čas na sebe prakticky nemám. Jediné mé hlídání je, když si zvyšuju kvalifikaci, tak jednou týdně na dobu, kdy jsem mimo (což přes koronu nebylo). Nikoho už ani nenapadne, že bych něco nezvládla, když dělám pořád všechno. Nespim nikdy déle než 6 hodin a to ještě špatně, protože se děti v noci hodně budi. Můj partner spí i víc než 12 hodin denně a stejně si stěžuje na únavu a pak si lehne a nic moc nedělá. Už 5 let jsem nikde bez dětí nebyla. Zvládám všechno s nimi. A já jsem ve fázi totálního vyhoření. O přátele jsem přišla, jsem pořád sama s dětmi. Přestěhovali jsme se a já tady ani nikoho neznám. Snažila jsem se seznámit, ale nevyšlo to.
Nějakou dobu zpátky jsem se dostala (s dětmi) mimo domov. A někoho tam potkala. Pomáhal mi se vším, staral se, obskakoval. A prostě když mě pak večer zkusil, nezastavila jsem ho. Vím, že to byla kravina. Hned jsem nás poté sbalila a odjeli jsme.
A návrat do reality je děsně bolestivý. Nic se mi nechce, jakoby na mě únava z té řady let totálně dolehla. Vím, že jsem blbá, když jsem to nezastavila… Prostě jako bych v tu chvíli úplně vypla hlavu. Nevím, jak se z toho teď vymotat. Víc zapojit chlapa, jasně, snaha byla, ale když to zkusím, je pak na všechny protivný a odnesou to děti, protože je z toho unavený. A ještě se na mě oboří, že je to moje chyba, že jsem na děti malo přísná. Ted to zní, že je to chlap k ničemu… Tak to není, jen teď vidím věci černeji než jsou a mám problém vidět tu kupu pozitivních věci. Prarodiče nefungují vůbec, takže nějaký manželský čas na sebe je utopie.
Ještě detail, máme spolu dohodu, že když už by se něco podobného stalo, tak máme pravidla: neudělat si levobocka, nepřitáhnout domu nějakou chorobu, udělat to tak, aby to nikdo další nevěděl a hlavně to před sebou utajit. A hlavně, vrátit se zase domů. Jenže já jsem tou hlavou nějak mimo. Ne u toho chlapa, citově to je absolutně prázdné, ale spíš fakt úplně vyhořela. A nevím co dělat. Veškeré mé snahy selhávají. Upřímně už ani nevím, co bych s časem pro sebe dělala.
Přítel je nejspíš unavený z nicnedělání - zapřáhni ho. To máte opravdu takovou dohodu? To s tou nevěrou vlastně v podstatě už počítáte… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.20 10:20
Ja koníčky mám, jen jsem je přizpůsobila, abych je mohla dělat i s dětmi. Chodím běhat (kočárek plus kolo), chodím do hor (nosítko). Dřív jsem hrála v divadle, jezdila jako vedoucí na tábory, pořádala víkendové a prázdninové akce pro děti, vymyslela projekty, hry, v podstatě jsem tím žila. Měla jsem i pár dalších, ke kterým už se ale není jak vrátit, vesměs všechno sportovního charakteru.
Dělám všechno asi proto, že s tím nechci nikoho obtěžovat.
Manzel se stará o nákupy a vydělává. Má dobrou práci, podmínky té práce ale nebudu psát, bylo by to příliš konkrétní. Jsem s nim, chci s ním být, rozvod by byl utkáním před problémem. A v dalším vztahu by nejspíš byl zpět. Že je můj muž lenoch vím. On to ví taky. Ale to není nic nového. Pravda, kdysi se snažil víc, ale stejne mu nemůžu vyčítat něco, co jsem vedela
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.20 10:26
@reincarnate nechci na ej házet špínu, jen teď ty pozitivní věci nějak nevidím. Vím, že jsou, vzdycky ho budu bránit před druhými, ale sama jsem teď potřebovala napsat jen to špatné, protoze se cítím špatně a v tom ty pozitivní věci nefiguruji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.20 10:30
@Jsem.uplne.blba pro začátek mu vraz děti a jdi běhat sama. Lépe si vyčistíš hlavu. Zkus se s ním domluvit, že jeden den o víkendu k dětem vstává on, že se musíš taky dospat. Pak ho postupně zapojuj. Fakt to chce zapojit ženskost, něco jako, pojď mi to tu podat/přines…a postupně přidávat. Dej mu najevo, že to bez něj nejde.
Nevěra ti spíš otevřela oči, nevyčítej si ji. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.20 10:38
@Tinuvien o víkendu většinou pracuje, ale někdy přes týden by to šlo. Nepravidelně, podle jeho práce. Ono je problém, že on než se ráno z postele dostane, tak já už jsem stejně vzhuru a už bych neusnula. Jednou tak za 4 měsíce ho k tomu ale donutím a třeba do devíti jenom ležím, i když už neusnu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.20 10:44
Z pozitivnich: nepije, nekouří, není škrt, snaží se nám všem dopřát, přijde a dá mi pusu, sex s ním funguje, nechodí po hospodách, vzdycky dá vědět kde je a kdy přijde, není na mě hrubý a vždycky mě před každým chrání, vzdycky se za mě postaví (neshody ohledně výchovy řeší vždy v soukromí). Jenže tyhle věci nevidím v době, kdy jsem vyčerpaná, unavená, vyhořela a kdy toužím po pozornosti a pomoci. A opravdu jsem s ním o tom mluvila, nesčetněkrát, jen to buď neumím, nebo on nechápe jak daleko to došlo. A mladší dítě je ještě kojene, na noc odjet nejde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.20 10:47
@Jsem.uplne.blba píše:
@Tinuvien o víkendu většinou pracuje, ale někdy přes týden by to šlo. Nepravidelně, podle jeho práce. Ono je problém, že on než se ráno z postele dostane, tak já už jsem stejně vzhuru a už bych neusnula. Jednou tak za 4 měsíce ho k tomu ale donutím a třeba do devíti jenom ležím, i když už neusnu.
To nevadí, že neusneš, ale můžeš ležet, číst si, prostě odpočívat. To je fakt důležité. A i on se to časem naučí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Černá vdova
4.7.20 10:49
@Jsem.uplne.blba píše:
Ja koníčky mám, jen jsem je přizpůsobila, abych je mohla dělat i s dětmi. Chodím běhat (kočárek plus kolo), chodím do hor (nosítko). Dřív jsem hrála v divadle, jezdila jako vedoucí na tábory, pořádala víkendové a prázdninové akce pro děti, vymyslela projekty, hry, v podstatě jsem tím žila. Měla jsem i pár dalších, ke kterým už se ale není jak vrátit, vesměs všechno sportovního charakteru.Dělám všechno asi proto, že s tím nechci nikoho obtěžovat.
Manzel se stará o nákupy a vydělává. Má dobrou práci, podmínky té práce ale nebudu psát, bylo by to příliš konkrétní. Jsem s nim, chci s ním být, rozvod by byl utkáním před problémem. A v dalším vztahu by nejspíš byl zpět. Že je můj muž lenoch vím. On to ví taky. Ale to není nic nového. Pravda, kdysi se snažil víc, ale stejne mu nemůžu vyčítat něco, co jsem vedela
Tak ať Ti zaplatí výpomoc. Když už sám nic nedělá.
- Citovat
- Upravit
Silverine247
4.7.20 10:49
@Rosebery píše:
Vstoupit do psychoterapie je sice skvělá rada, ovšem u matky dvou malých dětí bez hlídání dost mimo. Musela by tam docházet s nimi.
Proč? Ty děti nemají otce? Kdyby nedej bože přišel nějaký vážný zdravotní problém a musela chodit třeba na chemoterapii, taky by musela tahat děti s sebou?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
To mi pripomina jednu pani z rodiny, nemysli vubec na sebe, jen furt vari, chysta, uklizi. Priteli navari na tyden dopredu, kdyz se vidaji jen o vikendech. Sama je celkem zanedbana, nema konicky. Ale vlastne je tak spokojena asi. Nechapu to… a teda o moc tematech se s ni tim padem mluvit neda, kdyz zije jen povinnostmi, takze jako kamaradka nevim o cem bych s ni mluvila. Proc vse delas? Ziskavas diky tomu pocit hodnoty? Ze by ses treba necitila dobre kdyby sis dala klidek a sla si po necem co te treba drive bavilo? Co jsi drive pred detmi povazovala za zabavne?