Podvedla jsem, jsem z toho mimo

Anonymní
4.7.20 09:12

Podvedla jsem, jsem mimo

Ahoj. Podstata je jasná… A píšu sem, abyste mi normálně na ferovku napsaly, co sama vím.
Jsem s manželem už dlouho (dvě číslice). Máme spolu 2 děti. Je to hodný chlap. Má své mouchy, jako každý, ale nikdy bych na něj nechtěla plivat špínu. Můj problém je, že jsem už od začátku nastavila pravidla, že vše zvládnu sama. Teď je to tak, že se starám komplet o děti, a to i o jeho z minulého vztahu, zarizuju všechno doma, montuju a dělám veškeré „chlapske“ práce, do toho samozřejmě úklid, vaření, pečení. Čas na sebe prakticky nemám. Jediné mé hlídání je, když si zvyšuju kvalifikaci, tak jednou týdně na dobu, kdy jsem mimo (což přes koronu nebylo). Nikoho už ani nenapadne, že bych něco nezvládla, když dělám pořád všechno. Nespim nikdy déle než 6 hodin a to ještě špatně, protože se děti v noci hodně budi. Můj partner spí i víc než 12 hodin denně a stejně si stěžuje na únavu a pak si lehne a nic moc nedělá. Už 5 let jsem nikde bez dětí nebyla. Zvládám všechno s nimi. A já jsem ve fázi totálního vyhoření. O přátele jsem přišla, jsem pořád sama s dětmi. Přestěhovali jsme se a já tady ani nikoho neznám. Snažila jsem se seznámit, ale nevyšlo to.
Nějakou dobu zpátky jsem se dostala (s dětmi) mimo domov. A někoho tam potkala. Pomáhal mi se vším, staral se, obskakoval. A prostě když mě pak večer zkusil, nezastavila jsem ho. Vím, že to byla kravina. Hned jsem nás poté sbalila a odjeli jsme.
A návrat do reality je děsně bolestivý. Nic se mi nechce, jakoby na mě únava z té řady let totálně dolehla. Vím, že jsem blbá, když jsem to nezastavila… Prostě jako bych v tu chvíli úplně vypla hlavu. Nevím, jak se z toho teď vymotat. Víc zapojit chlapa, jasně, snaha byla, ale když to zkusím, je pak na všechny protivný a odnesou to děti, protože je z toho unavený. A ještě se na mě oboří, že je to moje chyba, že jsem na děti malo přísná. Ted to zní, že je to chlap k ničemu… Tak to není, jen teď vidím věci černeji než jsou a mám problém vidět tu kupu pozitivních věci. Prarodiče nefungují vůbec, takže nějaký manželský čas na sebe je utopie.
Ještě detail, máme spolu dohodu, že když už by se něco podobného stalo, tak máme pravidla: neudělat si levobocka, nepřitáhnout domu nějakou chorobu, udělat to tak, aby to nikdo další nevěděl a hlavně to před sebou utajit. A hlavně, vrátit se zase domů. Jenže já jsem tou hlavou nějak mimo. Ne u toho chlapa, citově to je absolutně prázdné, ale spíš fakt úplně vyhořela. A nevím co dělat. Veškeré mé snahy selhávají. Upřímně už ani nevím, co bych s časem pro sebe dělala.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

3307
4.7.20 09:17

Přítel je nemocný, že spí 12h denně??

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
13645
4.7.20 09:21

No dlouhodobá frustrace z nenaplněných potřeb a otravné rutiny tě vedla k hormonálnímu fetu s milencem a teď ti zbyla ta dlouhodobá frustrace a únava a ještě kocovina po úletu a pocit viny - vcelku logicky se to přetavilo do nějaké depresivní epizody, co prožíváš.

jinak nejsi ta nejhorší na světě a nezničila si krásný vztah. Jste v tom dva, máte to fifty fifty. Takže ano - procházíte hodně velkou krizí, posílenou tím, že o věcech nemluvíte a tím, že ty jsi zvyklá zařídit se po svým a je možný že funguješ o fous víc jako servisní služba, než jako partnerka - zejmína na to partnerství ve zlém, kdy jste si prostě neřekli, že je toho na tebe moc a nevedlo to k tomu, že se začaly řešit tvoje potřeby.

Jak z toho ven?

Hele to nejrozumnější co můžeš udělat je vstoupit do psychoterapie, zorientovat se v té černé díře co teď máš v sobě, naučit se vnímat svoje potřeby a umět je ventilovat ven tak, aby je okolí slyšelo a začalo s nimi počítat a brát na ně ohled. pokud jedeš na superženu co všechno zvládne a nic nepotřebuje, tak okolí prostě nenapadne, že to tak není. a proto pak ráda podlehneš tomu, co alepsoń předstírá, že ho tvoje ptořeby zajímají, aby se dostal ke své potřebě sexu s tebou.

Ta nevěra není příčina problému, je to jen symptom toho, že vaše partnerství je v krizi. A fakt to není jen tvoje vina - jedete v tom rukou společnou a nerozdílnou.

Začni se učit že si potřebuješ začít říkat o pomoc a mluvit o sobě a o svých potřebách. A v té psychoterapii to je nejbezpečnější, protože terapeut/ka tě neodmítnou a hlavně tam budou jen pro tebe.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
13645
4.7.20 09:23

Nebo se alespoň mrkni na koncept sebelaskavosti https://www.vnitrnibezpeci.cz/sebelaskavost

Ale v té terapii je to jednodušší se naučit, protože jste na to dva, ty a terapeut/ka. Jet zase jen po vlastní ose je vlastně opakování těch vzorců, co tě do průšvihy dovedly.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1109
4.7.20 09:24

A co chceš za radu? Já myslím, že tady jediná rada je, přiznat manželovi, že na vše sama nestačis, že potřebuješ pomáhat. O nevěře bych pomlčela, když máte takovou domluvu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1082
4.7.20 09:28

Asi by to fakt chtelo doktora, jestli neni nemocny. Vyhradit si pro sebe pravidelne cas, kdy bude hlidat manzel. Kontaktovat nejakou starou kamaradku. Treba by mela zajem o pratelstvi. Prestat zvladat vse sama. Delegovat a zjednodusovat si to.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
4.7.20 09:41

Tak to chce rázně změnit pravidla a přenést část odpovědnosti na partnera. Nejsi ničí služka, máš nárok na čas pro sebe. Je otec, tak ať přestane chrápat 12 hodin denně a pěkně ti pomůže.

  • Nahlásit
  • Citovat
4.7.20 09:43

Manžel není nemocný, nebo o tom nevíme. Kvůli více věcem ho k doktorovi snažím dotlacit už 5 let, ale bezvýsledně.

@alena1995 kdybych věděla, co chci za radu, asi bych si ji řekla sama. Ale děkuji. Ja se asi potřebovala jen vykecat (a vybrecet).

S manželem jsem samozřejmě o tomto svém problémů mluvila mockrát. On to nevidí, nechápe. On po sobě třeba dá věci do myčky a čeká, až ho pochválím…

@Oriseka díky. Staré kamarádky jsem zkoušela. Když už se ozvou zpátky, tak jednoslovne. Mají všichni své životy. Když jsem se stěhoval pryč, tak mi nejlepší kamarádka řekla, že si teda najde jinou kamarádku. A dodržela to.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1109
4.7.20 09:45

@Jsem.uplne.blba :hug: Bude lépe. Měla by jsi si dělat čas víc na sebe. Neboj, manžel děti ve špíně a hladu umřít nenechá.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4.7.20 09:48

No jo no, holt sis naivně o sobě myslela, že jsi nějaká emancipovaná superžena, která zvládne všechno, ale kdepak, chyba :mrgreen: realita je jiná než představy, jak to tak bývá

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
4.7.20 09:49

Kurde, zapomněla jsem zadat anonym… No, tak trochu jsem s tím počítala, jsem roztrzita, omlouvám se. Nejsem troll, fakt ne.
Já už ale fakt nevím, co bych s časem pro sebe dělala. Snažila jsem se i další kamarádky kontaktovat. Jedná pořád slibuje, že se musíme vidět. Už 4 roky. A když ji měsíc dopředu napíšu, že bych dojela, tak odepiš, že neví, jestli bude mít čas (je teď bez práce). Týden dopředu napíše, že jela za kamarádem. Ja se hrozně snažím a taky mě už to neustále odmítání unavuje. Jediná kamarádka, která se fakt zajímá, je odstěhovala daleko v zahraničí. A stejně jí tyhle věci říkat nemuzu. Asi by se hodně divila, působíme jako ten ideální pár. Myslím, že to tak vnímá i můj manžel. S frekvencí sexu problém není, spíš mi chybí to obejmuti, aniž by za tím viděl něco jiného. Ten pocit lásky. Citim se jako služka, matrace.

  • Nahlásit
  • Citovat
4.7.20 09:55

@jaternicejelito vím. Ziju v zajetí vlastní mysli, ze když něco nezvládám sama, tak selhává. Byla jsem taková už na škole. Vždycky jsem musela být ve všem nejlepší, jinak jsem měla pocit, že nestojím za nic. Honim se za nějakým ideálem, který neexistuje, a to mě frustruje. Ja to teoreticky všechno vím, jen to neumím přenést do praxe.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13980
4.7.20 09:55

Jsou prázdniny, odjed na pár dnů sama na wellness, dej si masáž a kafe a relax. Doma se to nepo a muž zjistí, jak funguješ.
Nic dopředu nevař atd.
Opravdu to udělej

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
570
4.7.20 10:03

Musíš přestat dělat všechno, poděkují ti vůbec nebo to berou jako samozřejmost? Co vlastně manžel dělá, když spí 12 hodin? Dáváš špatný vzor i dětem. Musíš si udělat čas sama na sebe, ze začátku každý den 30 min a prodlužovat, zapojit manžela, rozdělit úkoly, co kdo bude dělat, střídat to. Nebát se říct si o pomoc nebo skončíš totálně vyhořelá na psychiatrii

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3179
4.7.20 10:05

Rozvedla bych se. Pochybuju že předělaš něco, co desítky let,, fungovalo,,. Tvůj manžel je zvyklej pěknou řádku let nehnout ani brvou, tak proč by to dělal teď? Spíš tě začne osocovat a nadávat ti že jsi neschopná, a že to nezvládáš. Bohužel jsis to špatně nastavila už v začátku vztahu. On stejně nebude zřejmě nic extra, spíš lenoch kterého jsi v tom akorát podpořila..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama