Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Parenicka píše:
Nedávno jsem v jednom US seriálu viděla, že je ve státech populární mít pohřeb před smrtí. Vypadalo to jako normální pohřeb v kapli s obřadem, ale mrtvý byl ještě živý.Zní to divně, koukala jsem na to jak blázen, ale pak mi to přišlo jako zajímavý nápad toto poslední rozloučení, když člověk ví, že za chvíli zemře a chce vidět všechny co by mu pak stejně na pohřeb přišli.
Morbidní ale něco na tom bude.
Kdyby to bylo i u nás, uměli byste si to představit?
ne
Ne. Pokud bych byla stařena nad hrobem a chtěla si užít rodinu pohromadě, sezvu si je domů na dort a kafe, ne do kaple, kde by měli hrát divadlo, jak nade mnou truchlí ne?
Pro tohle mám já osobně jen jedno slovo:
Trapné, trapné, trapné.
Je to šílené a morbidní. V USA je možné všechno. I naprosté bizarní věci.
@topazio píše:
Je to šílené a morbidní. V USA je možné všechno. I naprosté bizarní věci.
Třeba oženit se s hamburgerem, jak jsem nedávno zjistila
![]()
@Parenicka píše:
Nedávno jsem v jednom US seriálu viděla, že je ve státech populární mít pohřeb před smrtí. Vypadalo to jako normální pohřeb v kapli s obřadem, ale mrtvý byl ještě živý.Zní to divně, koukala jsem na to jak blázen, ale pak mi to přišlo jako zajímavý nápad toto poslední rozloučení, když člověk ví, že za chvíli zemře a chce vidět všechny co by mu pak stejně na pohřeb přišli.
Morbidní ale něco na tom bude.
Kdyby to bylo i u nás, uměli byste si to představit?
Trapny a zoufaly pokus o pozornost. Na pohreb za ziva bych ti stejne neprisla. Povazuju to za neuctu k zemrelym ![]()
@unuděná píše:
Třeba oženit se s hamburgerem, jak jsem nedávno zjistila![]()
Někde v Anglii si paní vzala svého kocoura. ![]()
Já něco takovýho zažila a vlastně na to ráda vzpomínám. Kamarád umíral na rakovinu a uspořádal pro nás rozloučení v době, kdy byl ještě relativně v pohodě. Strávili jsme s ním odpoledne, popovídali si, on se z každým rozloučil. Většina z nás ho tenkrát viděla naposledy. Já to nevidím jako špatnou věc. Prostě smíření se stavem věci a vědomé rozloučení s člověkem, kterýho mám ráda. Na pohřeb člověk chodí kvůli sobě, tady jsme byli kvůli kamarádovi.
@Janli píše:
Já něco takovýho zažila a vlastně na to ráda vzpomínám. Kamarád umíral na rakovinu a uspořádal pro nás rozloučení v době, kdy byl ještě relativně v pohodě. Strávili jsme s ním odpoledne, popovídali si, on se z každým rozloučil. Většina z nás ho tenkrát viděla naposledy. Já to nevidím jako špatnou věc. Prostě smíření se stavem věci a vědomé rozloučení s člověkem, kterýho mám ráda. Na pohřeb člověk chodí kvůli sobě, tady jsme byli kvůli kamarádovi.
To mi přijde hezký kvůli tomu člověku se kterým se člověk loučí. Ten pohřeb mi přijde dobrej tak kvůli sobě, abych věděla do čeho jdu, jak pohodlná je rakev a tak. Možná se pak člověk tolik „nebojí“.
@Janli píše:
Já něco takovýho zažila a vlastně na to ráda vzpomínám. Kamarád umíral na rakovinu a uspořádal pro nás rozloučení v době, kdy byl ještě relativně v pohodě. Strávili jsme s ním odpoledne, popovídali si, on se z každým rozloučil. Většina z nás ho tenkrát viděla naposledy. Já to nevidím jako špatnou věc. Prostě smíření se stavem věci a vědomé rozloučení s člověkem, kterýho mám ráda. Na pohřeb člověk chodí kvůli sobě, tady jsme byli kvůli kamarádovi.
Setkani a regulerni pohreb jsou dve rozdilne veci snad ![]()
@Janli No ale pak se tomu nemusí říkat pohřeb? I když pohřbu se taky často říká poslední rozloučení a to na takovou akci sedí.
@Janli píše:
Já něco takovýho zažila a vlastně na to ráda vzpomínám. Kamarád umíral na rakovinu a uspořádal pro nás rozloučení v době, kdy byl ještě relativně v pohodě. Strávili jsme s ním odpoledne, popovídali si, on se z každým rozloučil. Většina z nás ho tenkrát viděla naposledy. Já to nevidím jako špatnou věc. Prostě smíření se stavem věci a vědomé rozloučení s člověkem, kterýho mám ráda. Na pohřeb člověk chodí kvůli sobě, tady jsme byli kvůli kamarádovi.
To je naprosto ok a milé gesto, ale obřad s rakví a vším, co patří k pohřbu, je naprosto odlišná věc ![]()
Teď jsem četla o jednom britském herci. Věděl, že už mu moc času nezbývá, byl v nemocnici a bylo to před Vánoci. Normálně si nechal do pokoje donést věci z domova, které měl rád, ozdobili stromeček, dali na okno krmítko pro ptáky, oslavili ty Vánoce s rodinou a přáteli jako by byl doma. Celý svůj pohřeb si zorganizoval, vybral hudbu, kdo tam bude mluvit, jaké fotografie chce vystavit. Začátkem ledna zemřel. Bylo to fakt takové dojemné tohle číst. Jen si to teda neumím představit v našich podmínkách v praxi, stejně jako ty záležitosti, o kterých jste psaly vy přede mnou. Ale tady aspoň vidíte, že když se chce, všechno jde ![]()
Ať si dělá každý, co chce a co je mu milé. Nikomu to neublíží, tak co.
Je to hlavně otázka zvyku, kultury.
Nedávno jsem v jednom US seriálu viděla, že je ve státech populární mít pohřeb před smrtí. Vypadalo to jako normální pohřeb v kapli s obřadem, ale mrtvý byl ještě živý.
Zní to divně, koukala jsem na to jak blázen, ale pak mi to přišlo jako zajímavý nápad toto poslední rozloučení, když člověk ví, že za chvíli zemře a chce vidět všechny co by mu pak stejně na pohřeb přišli.
Morbidní ale něco na tom bude.
Kdyby to bylo i u nás, uměli byste si to představit?