Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Musím říct, že jsem taky čekala, že ten můj se k tomu postaví chlapsky, tudíž se nebude zase tak starat… ale překvapil mě, klidně přebalí, minule koupal, čistí ouška i pupík, dávám MM z flašky, tak chce vždycky malýho krmit, chová než ohřeju mlíko
takže opravdu mi ten můj pomáhá.....
Ani, nech ho, ať si to vyzkouší. Jinak fakt nepochopí, jaké to je. Můj manžel se teda zapojuje dost, ale některé věci si taky nejdřív musí zažít na vlastní kůži. Třeba dneska ráno - rozhodla jsem se, že si přispím, tak s dětma (3 roky + 6 měsíců) vstal sám, já jen nakojila mimčo. Po dvou a půl hodinách slastného spánku jsem se uráčila vstát
, manžel mi s úlevou podává a mimčo a prohlásil, že jde konečně napít se, na WC a vyčistit si zuby. Tak jsem se provokativně podivila, že to se takovou dobu ještě nestihl, my že už býváme v tu dobu na cestě do MC nebo na cvičení ![]()
Mě se chce z toho normálně brečet,když tady čtu o těch štastných maminách,naší holčičce jsou 3měsíce a začlo to už v šestinedělí,kdy přítel po mě chtěl abych vařila a uklízela,než přijde návštěva,to mě tak mrzelo,i z toho všeho stresu jsem přišla o mlíčko,protože když malá plakala,neuměl nic jiného,než ať s tím něco dělám a řval na mě že umím h…,nikdy na to nezapomenu.Pak zjistil,že fakt se nestíhám ani najíst,byla jsem od porodu strašně unavená,trval dlouho a navíc jsem byla hodně sešitá,a ještě do teď se hojím,jelikož mi praskly stehy a rána hnisala..Začal tak nějak něco vařit,spíš aby neumřel hlady,a uklízí se spoustou řečí,že to nezvládám a že jsem neschopná,uráží mě.Někdy si říkám,že kdybych to věděla,tak s ním snad dítě ani nechci,ale moji holčičku teď miluji více jak jeho..A to ještě spím u ní v pokojíčku,už od narození,aby jsme v noci nebudili,protože vstává do práce.Asi jsem si to blbě zařídila,a jsem byla moc ohleduplná.Nějaké,že by jí v noci nakrmil,když nevstává do práce radši ani nechci,protože bych to pak slyšela ještě rok,že to nezvládám,ale to už slyším takhle,že nic nezvládám.Už rezignuju,a aspoň se tady vypovídám,a bude mi snad líp ![]()
Ani191 píše:
Mě se chce z toho normálně brečet,když tady čtu o těch štastných maminách,naší holčičce jsou 3měsíce a začlo to už v šestinedělí,kdy přítel po mě chtěl abych vařila a uklízela,než přijde návštěva,to mě tak mrzelo,i z toho všeho stresu jsem přišla o mlíčko,protože když malá plakala,neuměl nic jiného,než ať s tím něco dělám a řval na mě že umím h…,nikdy na to nezapomenu.Pak zjistil,že fakt se nestíhám ani najíst,byla jsem od porodu strašně unavená,trval dlouho a navíc jsem byla hodně sešitá,a ještě do teď se hojím,jelikož mi praskly stehy a rána hnisala..Začal tak nějak něco vařit,spíš aby neumřel hlady,a uklízí se spoustou řečí,že to nezvládám a že jsem neschopná,uráží mě.Někdy si říkám,že kdybych to věděla,tak s ním snad dítě ani nechci,ale moji holčičku teď miluji více jak jeho..A to ještě spím u ní v pokojíčku,už od narození,aby jsme v noci nebudili,protože vstává do práce.Asi jsem si to blbě zařídila,a jsem byla moc ohleduplná.Nějaké,že by jí v noci nakrmil,když nevstává do práce radši ani nechci,protože bych to pak slyšela ještě rok,že to nezvládám,ale to už slyším takhle,že nic nezvládám.Už rezignuju,a aspoň se tady vypovídám,a bude mi snad líp
Ahoj,
tohle by mě od manžela strašně mrzelo, zvlášť když nejsi ravotně fit a ještě na tobě vidí, jak jsi nešťastná. Zkusila sis s ním promluvit? Říct mu jak ti je a že ti vadí, jak tě uráží? A proč ti nepomáhá s malou?
Normálně bych se domluvila na nějakém střídání. V pátek a v sobotu může v noci nakrmit a ty se vyspíš. Opoledne ti ji vezme na dvě hodiny do kočárku a ven atd. Ty mezitím můžeš uklidit nebo uvařit nebo jít spát.
A babičky nebo jiná výpomoc u vás fungují?
A to řvaní mu ihned zatrhni, akorát dosáhne svého. Ty jsi potichu, on nic nemusí a ty skáčeš jak on píská. Tohle nejde.
Nepomáhá,protože říká že až bude větší,a když už teda něco,tak furt se ptá dělám to dobře?a když náhodou ne,tak je to moje vina,že jsem mu to neřekla,neumí to odkoukat.Občas řekne,ať mu jí na chvíli dám,a najím se,ale už kouká kde jsem,a když začne brečet neumí ji ani utišit,a jen přijde a řekne ať si jí vezmu,že na to nemá nervy..nevím jestli se to kdy zlepší,a je fakt že chvílema je náš vztah na rozchod,já nevím jak se mám rozkrájet,já dělám ty nejdůležitější věci,starám se o malou-kompletně,po čištění oušek,masáže,koupání,to jen přinese vanu z vodou,ale občas taky na koupání není doma,tak jí tahám sama, a chození na procházky.To byl jen jednou,a to už jsem si to vyhádala,a to se po hodině vrátil,že je mu zima,hlavně že mě furt v zimě vyháněl,ať jdu s malou na čerstvý vzduch,já sotva chodila,a zívala co krok.A nějaký když je doma,že bych se dospala?jedině když občas přijede moje mamka,tak vše stíhám,protože se o malou dokáže postarat,ale to mi pak vyčte,že se bez mámy nehnu,přitom je to přeci normální,že babičky vypomáhají..ach jo..ještě že ta holčička mě vyslyšela a teď po papání usnula sama v postýlce
tak půjdu aspoň sebrat prádlo,a dát nové do pračky,teď jsem se naobědvala,a zas budu mít trochu síly..
Ani drž se!
z tohoto by mě fakt kleplo!
já si na pořádek dost potrpím, ale teď taky nestíhám zrovna všechno, ale sanžím se, když malej spí udělat nějaké ty domácí práce, ale že bych od přítele slyšela toto co ty, to ne
.
Ani191 píše:
Nepomáhá,protože říká že až bude větší,a když už teda něco,tak furt se ptá dělám to dobře?a když náhodou ne,tak je to moje vina,že jsem mu to neřekla,neumí to odkoukat.Občas řekne,ať mu jí na chvíli dám,a najím se,ale už kouká kde jsem,a když začne brečet neumí ji ani utišit,a jen přijde a řekne ať si jí vezmu,že na to nemá nervy..nevím jestli se to kdy zlepší,a je fakt že chvílema je náš vztah na rozchod,já nevím jak se mám rozkrájet,já dělám ty nejdůležitější věci,starám se o malou-kompletně,po čištění oušek,masáže,koupání,to jen přinese vanu z vodou,ale občas taky na koupání není doma,tak jí tahám sama, a chození na procházky.To byl jen jednou,a to už jsem si to vyhádala,a to se po hodině vrátil,že je mu zima,hlavně že mě furt v zimě vyháněl,ať jdu s malou na čerstvý vzduch,já sotva chodila,a zívala co krok.A nějaký když je doma,že bych se dospala?jedině když občas přijede moje mamka,tak vše stíhám,protože se o malou dokáže postarat,ale to mi pak vyčte,že se bez mámy nehnu,přitom je to přeci normální,že babičky vypomáhají..ach jo..ještě že ta holčička mě vyslyšela a teď po papání usnula sama v postýlcetak půjdu aspoň sebrat prádlo,a dát nové do pračky,teď jsem se naobědvala,a zas budu mít trochu síly..
hlavne se prosimte drz, ja si vubec nedovedu predstavit, ze by me manzel takhle ponizoval, me to pripada, ze on sam ma z male strach, neumi se o ni starat a tak ten stres z toho obraci proti tobe,muj manzel je zlaty, u vsech trech deti pomahal a pred 15 lety, kdyz se narodila nejstarsi to az prehanel, spise i kontroloval me, jestli delam vse dobre podle knizek, od te doby uz preci jenom je nekde jinde a ted je perfektni tata , tvuj manzel asi necekal, ze dite bude takovy zaprah, mozna ze ani u nich doma otec nic moc nedelal a pomahal ti s praci doma, nez se mala narodila ? Tezko radit jestli mu to po dobrem zkusit vysvetlit nebo vypenit, ja jsem prudas, takze ja bych se asi prestala starat o nej, zadne jidlo, pradlo apod.,
Taky sem to měla podobny když se mala narodila.Byla sem šilene vyčerpana a pořad unavena jak mala špatně spala a pořad sem jen kojila a neměla sem čas se ani na jist.A když sem jednu dobu to fakt nezvladala a chtela po přiteli jen aby jednou v noci vstal a nakrmil nebo se šel projit tak odpovědel že tohle je moje prace a že on chodi do prace a že jak to zvladaj jiny žensky co maj ješte vic děti.Ja mam teda skoro sedmiletyho raubiře a ted už pul ročni holčičku.Mě by jen stačilo občas slyšet jak to dobře zvladam a jak sem dobra mama.Hodně me ty jeho slova ranili a kolikrat sem uplnou unavou večer brečela do polštaře no to ale bylo i těma hormonama.Jinak ted se to už spravilo holka už je větši a stim hlidanim mu nic jinyho nezbyva,stači když si odskočim třeba na toaletu a vidi že ji hlidat musi že všude leze a všechno bere a hlavně že chce jeho pozornost.
No když jsem byla těhotná,tak ke konci luxoval a vytíral,ale jinak ani ne,předtím když jsem chodila ještě do práce,tak jsem stíhala uklízet,vždy o víkendu,protože přes týden jsem jezdila domů kolem 18hod. a to stihla jen udělat večeři a poklidit.
Tak jsme se dnes zhádali,ale já ted přišla z venku a řekla jsem mu,jak jste poradily at si to vyzkouší a že vlastně jsem ho do ted jen prosila at neco udělá,ale že to prostě není pomoc,ale musí se starat jako já,tak jí svléknul a přebalil,to je taková paráda,když mě může zastoupit.omlouvam se za psaní,držím malou na klíně a píšu jednou rukou.
já taky probrečela večerů,blbý na tom bylo to,že malá to cítila a brečela ještě víc,no šestinedělí bylo v tomto děsný,kvůli všemu jsem jen brečela,a ten můj prý co pořád řvu,a jsem mu řekla at si prečte co je to šestinedelí,tak řekl že ho to nezajíma. ![]()
Ani191 píše:
já taky probrečela večerů,blbý na tom bylo to,že malá to cítila a brečela ještě víc,no šestinedělí bylo v tomto děsný,kvůli všemu jsem jen brečela,a ten můj prý co pořád řvu,a jsem mu řekla at si prečte co je to šestinedelí,tak řekl že ho to nezajíma.
Ahoj,
ono to bohužel funguje tak, že co si nevydupeš, to nemáš. tvůj manžel má možná strach starat se sám o malou a zvlášť, když mu říkáš, že to dělá špatně. a možná se mu prostě nechce a je spokojený, že nic nemusí. dokud si to nezkusí sám, tak nepozná jak je těžké se o dítě starat. opravdu doporučuji co nejvíc zapojit do péče a když se bude vztekat apod. tak si toho prostě nevšímej.
já taky probrečela dní a nocí vyčerpáním, taky mi s ničím nepomáhal. ne že by to teď byl nějaký zázrak, ale aspoň ty víkendy jsem si prosadila, že se věnuje dětem na maximum a já odpočívám.
Ne nepomáhá jak bych si představovala. Za dobu co je malá na světě byl s kočárem jednou, už ani nepřebaluje, neuspává, občas okoupe. Neexistuje že by přišel z práce a k mimi. Možná je to i tím že dělá na směny? Ale spousta chlapů dělá na směny a pomáhají víc. Myslím, že to je o chlapovi. Kdo chce, tak pomáhá, komu se nechce, tak nepomáhá. Za ty 4 měsíce jsem se naučila být samostatná jednotka a všechno si udělat sama. Úklid, vaření, dítě, pejsek.. Ale spokojená nejsem, to víš že bych byla radši kdyby přišel a pojď, dej mi malou teď jsem na řadě s hlídáním já. Ale myslím, že toho se nedočkám
Ahojky ![]()
Ani191 píše:
Mě se chce z toho normálně brečet,když tady čtu o těch štastných maminách,naší holčičce jsou 3měsíce a začlo to už v šestinedělí,kdy přítel po mě chtěl abych vařila a uklízela,než přijde návštěva,to mě tak mrzelo,i z toho všeho stresu jsem přišla o mlíčko,protože když malá plakala,neuměl nic jiného,než ať s tím něco dělám a řval na mě že umím h…,nikdy na to nezapomenu.Pak zjistil,že fakt se nestíhám ani najíst,byla jsem od porodu strašně unavená,trval dlouho a navíc jsem byla hodně sešitá,a ještě do teď se hojím,jelikož mi praskly stehy a rána hnisala..Začal tak nějak něco vařit,spíš aby neumřel hlady,a uklízí se spoustou řečí,že to nezvládám a že jsem neschopná,uráží mě.Někdy si říkám,že kdybych to věděla,tak s ním snad dítě ani nechci,ale moji holčičku teď miluji více jak jeho..A to ještě spím u ní v pokojíčku,už od narození,aby jsme v noci nebudili,protože vstává do práce.Asi jsem si to blbě zařídila,a jsem byla moc ohleduplná.Nějaké,že by jí v noci nakrmil,když nevstává do práce radši ani nechci,protože bych to pak slyšela ještě rok,že to nezvládám,ale to už slyším takhle,že nic nezvládám.Už rezignuju,a aspoň se tady vypovídám,a bude mi snad líp
Ahojky,
teda úplně valim oči,co to máš za chlapa?! ![]()
Teď promiň,nechci se tě nějak dotknout,ale to je hrozný!Je to pro mě nepředstavitelný,protože mě přítel se vším pomáhá i mě kolikrát odstrkuje od postýlky,když malý břečí,že ho jde ukonejšit.Taky chodí do práce a taky je unavený a zařizuje spoustu věci,protože jsme si otevřeli podnik,ale mimčo jsme chtěli společně,tak mu bylo jasný,že bude pomáhat.
Musíš být silná ženská,když jsi se z toho ještě nezbláznila.Každopádně tě obdivuju!!
Já bych bez mužovi pomoci byla KO.
Drž se a zkus to s ním nějak rozlousknout.Ráda bych ti poradila,ale tady opravdu nevím ![]()
Držím palce!!
No já mu neříkám,že něco dělá špatně,ale když má něco udělat nějak jí vzít,třeba jednou při koupání,tak se ptá,nedělám to špatně?přitom mě už viděl a ukazovala jsem mu to několikrát,a když náhodou něco opomenu,nebo kdyby se něco stalo,tak je to moje vina,že jsem mu to neřekla,asi tak jsem to myslela.Ono vlastně vždycky je všechno moje vina,ale to už tak někdy bývá i jinde jsem zjistila ![]()
Příspěvek upraven 01.05.11 v 18:49