Potrat v II. trimestru

Napsat příspěvek
Velikost písma:
2505
5.4.17 19:40

Také se přidám :/ Porodila jsem před třemi lety ve 27tt mrtvého chlapečka… Pomohlo mi také napsat zde deníček do podrobna, navíc o tom mluvit s každým.. klidně i s těmi co se mě ptali, kde mám břicho.. Normálně jsem jim vše vysvětlila.. Projevili lítost, ale šla jsem dál :hug: rok po tom jsem porodila prvního živého synka a nyní čekáme brášku :kytka:

Prvorozeného Viktorka jsme nechali spálit a dali na hřbitov urničku s popelem k babičce.. :andel:

Zas bude líp, je to ještě čerstvé.. Čas tu reakci zmírní.. mě teda i pomohlo, že jsem byla na pokoji s dalšími asi 5 holkama, které museli prožít něco podobné.. S jednou z nich jsem dodnes kamarádka a píšeme si ;) Ale viděla jsem, že nejsem jediná, komu se něco strašného stalo a jsou i horší věci.. Pořád to byla ztráta „jen ve 27tt“ Nechtěla bych zažít tu ztrátu až po narození třeba v půl roce jeho života nebo později… Nebo také těstně před TP.. To už nevím, jak bych reagovala.. Každopádně přeji mnoho sil :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5196
5.4.17 19:46

@Zabka-kvak Také mi to vyšlo na vánoce… potratila jsem týden před Štědrým dnem :(
Já v té první fázi bych asi nebyla schopna toto vyřizovat… všechno mi to došlo až později… Ještě dnes to bolí, když si představím jak miminko skončilo :,( ach jo

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
31
5.4.17 19:48

@Zabka-kvak já pořád vidím jak je zabalené v papírové utěrce nebo co to bylo :,( ani mi neřekli co s ním budou dělat… Až z propouštěcí zprávy jsem se dozvěděla, že bylo odeslané na pitvu. Asi by mi taky pomohlo tak jako tobě se takhle s miminkem rozloučit. Bohužel a moc mě to mrzí jsem na to neměla sílu. :,( :,(

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
89
5.4.17 19:54
@Martina 13 píše:
@Karvaz22 a prosím tě mužů se zeptat tohle, těhotenství probíhalo v pořádku? Ja se bojím, aby se to zase neopakovalo :,( s manželem jsme se domluvili že to určitě zkusíme znovu až budu v pořádku. Doktor mi řekl že po menstruaci to můžeme zkoušet. Ale věřím, že pokud se nám to podaří budu těhotenství prožívat stejně jako ty.

Ano probihalo v naprostem poradku. Zadny problem nebyl. Ani nevolnosti jsem nemela. Opravdu nic. Ale bylo to pro me tezke, opravdu jsem se bala kazde kontroly. Ver ze to u tebe dobre dopadne. Jedine co ti mohu doporucit je to, ze pokud ti to vyjde, neupinej se na to tehu. Ja se chovala uplne normalne jako kdybych nebyla tehu. Samozrejme ze jsem netahala nic co by mi ublizilo atd. Ale snazila jsem se na to nemyslet. Ani jsme to dlouho nikomu nerekly. Vedela to akorat svagrova.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2505
5.4.17 20:02
@Karvaz22 píše:
Ano probihalo v naprostem poradku. Zadny problem nebyl. Ani nevolnosti jsem nemela. Opravdu nic. Ale bylo to pro me tezke, opravdu jsem se bala kazde kontroly. Ver ze to u tebe dobre dopadne. Jedine co ti mohu doporucit je to, ze pokud ti to vyjde, neupinej se na to tehu. Ja se chovala uplne normalne jako kdybych nebyla tehu. Samozrejme ze jsem netahala nic co by mi ublizilo atd. Ale snazila jsem se na to nemyslet. Ani jsme to dlouho nikomu nerekly. Vedela to akorat svagrova.

S tímto se ztotožňuji.. Když jsem čekala druhého, tak jsem si to moc nepřipouštěla.. Prostě jsem „zůstavala“ trošku chladná a čekala, až ho prostě uvidím… Prostě jsem to brala tak, jak to je… :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
31
5.4.17 20:03

@Andrea.Tom já právě o tom dokáží mluvit jen s pár lidma… :( před ostatními jsem se uzavřela a raději se jim vyhýbám. Vím že to není správné, ale nedokážu to :,(

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
89
5.4.17 20:06
@Andrea.Tom píše:
S tímto se ztotožňuji.. Když jsem čekala druhého, tak jsem si to moc nepřipouštěla.. Prostě jsem „zůstavala“ trošku chladná a čekala, až ho prostě uvidím… Prostě jsem to brala tak, jak to je… :kytka:

Presne tak, a bylo to nejlepsi. Cekala jsem pouze na den porodu. Dokonce i vybavicku jsem koupily az mesic pred porodem. A to jeste jen zaklad. A vse dobre dopadlo. :D

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
31
5.4.17 20:08

@Karvaz22 děkuji až to vyjde tak si na tvoje slova určitě vzpomenu. Náděj, že podruhé se to povede je teď jediné co mě drží.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2505
5.4.17 20:18
@Karvaz22 píše:
Presne tak, a bylo to nejlepsi. Cekala jsem pouze na den porodu. Dokonce i vybavicku jsem koupily az mesic pred porodem. A to jeste jen zaklad. A vse dobre dopadlo. :D
:D my koupili kočárek až měsíc po :D On se totiž narodil o tři týdny dřív :D tak jsme to nestihli :D a měsíc po skoro stačilo :D
  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2777
5.4.17 20:18

Moc mě to mrzí :hug: Bohužel, ač se o tom skoro nemluví, stává se to docela často :,( Mně zemřela holčička ve 29. týdnu, nikdo neví proč, týden předtím jsem byla na kontrole a doktorka mi pouštěla srdíčko, vše v pořádku, jen se jí zdála menší. A do týdne jsem pak přestala cítit pohyby, na ultrazvuku v porodnici už nenašli srdeční akci. :,(
Moc mi pomohla skupinka tady na emiminu Prázdná náruč, i když ji mají maminky především pro úmrtí miminek po 20. týdnu, ale můžeš se zkusit přihlásit, skupina je uzavřená. Ale děvčata tam jsou opravdu úžasná, každá jsme zažila něco podobného. Opravdu pomáhá se z toho vypovídat. Nejhorší jsou samozřejmě reakce okolí, kdy většina lidí neví, jak se má chovat. Pokud nemáš na to být mezi lidmi, zkus se ještě domluvit s doktorem nebo si vem dovolenou, většinou to lidi chápou. Ale pravda, že mně pomohlo to, že jsem měla před zkouškovým a musela jsem do školy, takže jsem se věnovala něčemu jinému.
Držím palečky, aby jsi to zvládla a vůbec se neboj ozvat i odborníkovi :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2505
5.4.17 20:20
@Martina 13 píše:
@Karvaz22 děkuji až to vyjde tak si na tvoje slova určitě vzpomenu. Náděj, že podruhé se to povede je teď jediné co mě drží.

Vidíš, to jsem zapoměla.. Sice to zní „hnusně“ ale po tom porodu jsem potřebovala náplast a jediné, co mě vedlo k pozitivnímu myšlení, je hned další těhotenství… Byla jsem skoro posedlá, že prostě hned, hned, hned potřebuju znova… Chlap to prožíval mnohem hůř než já.. Ono se to nezdá, chtějí být za tvrďáky a podržet ženu, ale oni taky potřebují „utěšit“.. :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
31
5.4.17 20:32

**„@Andrea.Tom“Musím říct že manžel je zlatý. Hodně ho to sebralo :( ale pořád mi opakuje že už to nezměním a mám se teď dívat dopředu a nevracet se pořád do minulosti… Že budeme mít další miminko. :srdce:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
9073
5.4.17 20:35

Je mi moc líto co vás potkalo. :(

Také jsem ve 20. tt porodila mrtvého chlapečka. Úplně nejvíc pomůže čas a mluvit o tom, co se stalo.
Naštěstí jsem doma mela tenkrát ještě starší dcerku, tak mi nezbylo než prostě jít dál.

PA, kterou jsem tam tenkrát měla, mi řekla, at se na miminko podívám a rozloučím se s nim. Ač jsem nejprve nechtěla, nechala jsem si ho ukázat. Nebylo to snadné, ale nam oboum to hodně pomohlo se s tím srovnat.
Po pitvě jsme si tělíčko nechali vydat a je pohřbený v rodinném hrobu. Nelegálně samozřejmě.

Preji at je brzy lip.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
89
5.4.17 22:32
@Andrea.Tom píše:
Vidíš, to jsem zapoměla.. Sice to zní „hnusně“ ale po tom porodu jsem potřebovala náplast a jediné, co mě vedlo k pozitivnímu myšlení, je hned další těhotenství… Byla jsem skoro posedlá, že prostě hned, hned, hned potřebuju znova… Chlap to prožíval mnohem hůř než já.. Ono se to nezdá, chtějí být za tvrďáky a podržet ženu, ale oni taky potřebují „utěšit“.. :kytka:

Po tom co jsme prisly o miminko tak to bylo poprve co jsem pritele videla brecet. Jeste vic mi to trhalo srdce. Uz jen proto protoze jsem si zacala i vycitat to, ze nejsem schopna mu dat dite. On to tak nebral, a porad me jen utesoval ze za to nemohu a ze se nam to povede. A ted kdyz se nam narodila mala tak se z ni muze poprdet :-D hlida ji ve dne v noci. Pomalu se k kni ani nedostanu :-) a po porodu kdyz ji drzel v naruci tak brecel jak zelva :-) oni jsou tvrdaci ale dokazi i plakat.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
89
5.4.17 22:36
@Martina 13 píše:
@Karvaz22 děkuji až to vyjde tak si na tvoje slova určitě vzpomenu. Náděj, že podruhé se to povede je teď jediné co mě drží.

Vzpomenes uvidis :-) kdyz jsem o chlapecka prisla tak jsem se zde take zapojila do jedne diskuze kde jsem si zacala psat s jednou pani co mela to same. A hodne mi to pomohlo. Kdykoliv klidne napis do zpr. Ono se kolikrat ulevi. A moc drzim palecky. Hlavne se na to tolik neupinej.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Prázdná náruč, deníčky na eMiminu

Tolik naděje a zůstal jen smutek?

Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.

Poradna gynekologa

Ikona - Jiří Škultéty

MUDr. Jiří Škultéty