Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Pravda o původu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
4.2.08 13:59
Pravda o původu
Myslím si, že jsme měli s manželem docela štěstí s jakou rychlostí se nám narodila dcera.
Já jsem byla v 15. letech na gynekologické operaci při které mi odebrali vaječníky, prý nepracovaly jak měly. V mém případě přicházelo v úvahu otěhotnění pouze díky asistované reprodukce. Nečekali jsme přiliš dlouho. Díky ochotné kamarádce jsme se dostali na přední místo v seznamu čekatelek na vajíčka. Z darovaných vajíček se ujaly 4 embrya. V CARu mi zavedli 2 embrya. Embryotransfér se podařil. Za devět měsíců se nám narodila krásná, zdravá dcera.
Už nyní mě děsí pomyšlení na dobu, kdy bych měla své dceři říct o jejím původu. Kdy je ten správný čas? Je doopravdy někdy ten čas správný? Mám strach z toho, že mě začne odmítat a přilne jenom k manželovi. Možná to vidím moc černě, ale občas o tom přemýšlím. Řešila už to některá z Vás?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.2.08 14:40
Aggie, ty ses jeji mama, tys ji odnosila, porodila, vychovas ji, milujes ji a ona tebe. Nestresuj se necim takovym. Ja osobne bych ji to rekla, az bude brat rozum, nejakou vtipnou formou, hlavne nijak provinile. Proste jako normalku - v takovy sklenicce se michaji miminka, maminka to vypila a byla jsi z toho ty, mala holcicka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.08 14:46
Já bych to neřekla nikdy. Přesně jak píše Ajlili, ty jsi ji porodila, vychovala, tobě rostla v bříšku, ty ses o ni starala, a to, že vznikla z jiného vajíčka, to je v celém tomhle objemu zanedbatelný detail.
Jen to s tou skleničkou bych asi vynechala 
, Klárka přesně ví, jak putuje vajíčko z vejcovodu do dělohy, kde se (zatím nějak , podrobnosti neví) oplodní, tvoje malá nemusí vědět, že to v jejím případě bylo malinko jinak.
Důležité by to bylo možné v případě nějaké nemoci, kde by lékaři chttěli znát rodinnou anamnézu, v tom případě by část matky byla neznámá, a to bych asi řešila až v dané situaci.
Prosti TY JSI JEJÍ MATKA.
Myslím, že jsem to tomhle někde četla nějakou diskusi, zkusím ji později pohledat. M.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.08 15:26
Já taky nevidím důvod, proč by to měla vědět, zvláště v dětském věku. Maximálně možná někdy, až bude třeba dospělá a pochopí, jak to opravdu bylo. Nebo z těch zdravotních důvodů.
Jako dítě by to fakt pochopit nemusela, nějak by si to v té hlavičce mohla špatně srovnat, že vlastně nejsi její mamka, a to by nemuselo být pro nikoho dobré. Jí by ta informace určitě nepomohla a tobě taky ne … tak proč to komplikovat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.08 15:31
Souhlasím s holkama, nevidím důvod proč to říkat. Ty jsi ji nosila, ty jsi ji porodila, ty jsi její maminka.
Ale to, že by to pochopit nemusela v dětském věku = s tím nesouhlasím. I adoptovaným dětem by se to mělo říkat už od malinka, třeba formou pohádky. Adoptované děti by měly vědět, že jsou adoptované do 6 let, než jsou do školy. To radí oběcně psychologové.
Ale tvá dcera není adoptovaná, takže nevidím důvod proč to říkat. Podle mne jsi její biologická matka ikdyž je z darovaného vajíčka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.08 21:08
Myslím, že v tomhle případě můžeš se sdělením klidně počkat až skoro do dospělosti. Předpoládám, že rodinnou anamnézu dárkyně vajíčka (vážné choroby a sklony k nim…) znáš, to by mohli chtít vědět lékaři.
Jinak děti přilnou zaručeně k tomu, kdo se o ně stará, to dospělí mají občas tendenci upřednostňovat „vlastní“ krev.
Máš unikátní možnost promítnout do svého potomka výhradně výchovou podmíněné rysy tvé osobnosti bez genetického zatížení, to my ostatní nemáme (a obě moje dcery jsou vzteklé po mně a já se vztekám, že to z nich nemůžu domluvou a asertivní trpělivostí dostat…).
Tak ať se daří.
Bára
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.08 21:10
Ahoj. Souhlasím s tím, co psaly holky přede mnou, jsi její máma a to je jasný. Ale měla bych asi trochu strach, aby se nedozvěděla omylem něco i třeba jinak, než to opravdu je. Mám s tím zkušenost: Můj brácha je můj jen z poloviny, mámě umřel manžel, jen co se jí brácha narodil, takže ho vychovávala dlouho sama. Pak si vzala mýho tátu, kterýho brácha hrozně miloval, a prostě byli okamžitě jako pravá rodina. Když jsem se narodila já, tak nic neřešili. já jsem měla pocit, že je všechno v nejlepším pořádku, dokud mi asi v osmi letech kamarádka ze třídy neřekla, že jí maminka říkala, že jsem nevlastní. Byl to strašnej šok, najednou mi přišlo, že všichni jsou úplně jiný než já, že jsem určitě z děcáku a hlavou se mi honilo všechno možný. A navíc jsem to vůbec nedokázala říct mámě, takovej jsem měla strach, že to je pravda. Nakonec jsem se zeptala babičky a ta mi to vysvětlila a pak jsme si sedly i s mámou a vysvětlily si to. ALe ten tejden mezi tím byl horor. A dodneška nechápu, proč mi to prostě neřekli. Máma taky říká, že se mě to vlastně netýkalo, šlo přece o bráchu, ale pravda je pravda a podle mě na ní dětem strašně záleží. Nevím, kdy bych jí to řekla, asi podle citu, podle situace, ale ne moc pozdě, aby to už řešila jako něco divnýho. Ale řekla bych to určitě. Držím palce, ať se rozhodneš správně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.08 09:57
Aggie, já bych tohle vůbec neřešila. Ty jsis malou nosila, porodila, vychováš ji. Prostě jsi její máma ať už byla počatá jakkoliv. Něco jiného by bylo, kdybys jí třeba adoptovala. Ale takhle je prostě tvoje a nemáš důvod jí říkat, jak se ti do toho břicha dostala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.08 10:01
Souhlasím s Bárou, klidně bych počkala, až bude malá dospělá, třeba až bude mít vlastního prcka - podle mě to potom pochopí o moc líp. Ty jsi její máma
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.08 18:39
ja bych taky nic nerikala, pokud ano tak az v dospelosti, ale ne v 18-az opravdu za hodne dlouho.
Mame podobny pripad v rodine/slozitejsi/ a synovci je 16, nic nevi a ani mu to nikdo nehodla rict.
Hodne stesti!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
21.3.08 19:49
Geny
Pokud se týká otázky původu, četl jsem, tuším že v 21.století, že při i v tomto případě přejímá dítě část genů od matky, která dítě donosila, nejen od dárkyně vajíček - takže by měla mít geny 3 lidí - otce, biologické dárkyně vajíček a Vás. Pokud Vám to pomůže, tak je to z 1/3 vaše dcera biologiky (+- pár % nejsem doktor) a pocitově, láskou, jak psali přispěvatelé předemnou to je Vaše dcera na 100% - vážně bych se s tímhle netrápil.
- Citovat
- Upravit
Anonymni
26.3.08 16:51
Ahoj, 2 věci:
- K poslední odpovědi přede mnou - dcera má jen a pouze geny dárkyně vajíčka a tvého manžela, ne tvoje - to by podle mne měl být i důvod, proč by měla vědět o svém původu, může se dostat do situace, kdy to bude důležité např. ze zdravotních důvodů pro ni, její děti apod.
- Nesouhlasím s většinou ostatních (mám osobní zkušenost, která mě k tomu vede ), že by se to neměla dozvědět vůbec, v dospělosti, až bude rozum brát… Čím později, tím větší šok, se kterým se bude muset vyrovnat - a kdo ví jak, třeba by se mezi vámi mohli pak opravdu objevit problémy. Zatímco pokud jí to řekneš co nejdřív - děti se o své narození a takové věci začnou zajímat podle mé zkušenosti mezi 2-3 roky, klidně s tím začni v těch 2, bude to brát stejně jako že po noci je ráno a že tráva je zelená a pak to s ní postupně poroste. Není nutné to nějak rozmazávat, moc často se k tomu vracet - třeba vyprávět, že nějaká cizí hodná paní darovala mamince malinká vajíčka, aby mohla mít takovou krásnou hezkou holčičku, jakou moc chtěla, z těch v bříšku vyrostlo miminko, a když se narodilo, tak byli všichni hrozně šťastní, že ho mají a vymysleli mu jméno a od té doby je to jejich milované děťátko…+ detaily kolem přivezení domů atd. - moje děti to vždycky milovaly. Důležité je asi to zdůrazňování, že je chtěná, milovaná, vytoužená, tvoje…
Každopádně ti držím palce, octneš se asi kolikrát v psychicky náročné situaci, ono i neproblematicky vlastní pokrevní dítě přivede člověka do situací, kdy si připadá, že jako rodič je naprosto k ničemu a zklamal a u tebe se asi kolikrát za tím vynoří pochybnosti typu že si s dcerou nerozumíš nebo nevíš rady protože nemá tvoje geny apod. Možná by bylodobré hodně soustředit i na sebe, mít nadhled, upevnit si takové to mateřské ego - já jsem máma, to je táta, to je naše dítě a holt máme nějaký problém jako občas každý.
- Citovat
- Upravit
27.3.08 17:47
Ahoj Aggie, docela nesouhlasim s holkama, ze to nemas resit a nic nerikat. Pokud o poceti vi i okoli treba jen rodina, jednou se to muze dozvedet od nekoho jineho a myslim, ze si jen malokdo dovede predstavit, jak se bude citit. Vy jste jeji rodice, vy ji vychovavate, vam musi verit. A najednou zjisti, ze jste ji neco nerekli, ze vlastne „neni vase“, deti veci chapou jinak nez dospeli. Ceho se bojis? Ze te nebude mit rada? Miluje te od prvniho okamziku, kdy se narodila a cim driv a zjednodusene ji to reknes, tim lip to pochopi. Rikat tohle v dospelosti je podle me totalni zrada, bude si rikat, co mne jeste zamlceli, jsem vubec opravdu jejich??? Ja jsem trochu v jine situaci, my si adoptovali chlapecka a nedovedu si predstavit, ze bych mu to rekla az bude mit „rozum“. Vzdyt je to tak jednoduche. Ty jsi jako maminka nemela vajicka, tak jina pani ti jedno sve dala. A ve tvem brisku ti vyrostla a pak se narodila. Male dite se nebude pidit za podrobnostmi, to az casem. Kazdopadne by to vedet mela, aby pak nebyla moc moc zklamana.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.08 21:42
Děkuji Ti za Tvou odpověď. Velice mě potěšila. Myslím si totéž co jsi mi napsala. Nikdo neví, který dobrák tuto informaci může použít, byť v dobré víře. Je velice vnímavá. Nyní jí bude 21. měsíců. Zatím je brzy. Ale už ví, že maminky mají bříško a tam mají mimi - z časopisů, které jsem si kupovala o těhotenství a o porodu.
Mrkla jsem se na Tvé příspěvky a přeji Ti mnoho úspěchů. Je super, že se vám adopce povedla, tak jak se povedla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.08 18:41
Agiie, jsem rada, ze se mnou souhlasis, protoze presne jak pises v dobre vire se da napachat skody… Proto chci uz predem apelovat na vsechny babicky a dalsi rodinu, ze pokud nas Tomik bude chtit resit neco ze sve minulosti, at si nic nevymysli a reknou mu, ze to se musi zeptat maminky a tatinka. Diky za prani a Tobe preji taktez at je mala spokojena a rodice stastni!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
