Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
22m.dcera-nevim si s ní rady
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
29.1.08 11:46
22m.dcera-nevim si s ní rady
Ahoj holky,
prosim,poraďte,pomozte nebo skončím ze své dcery na psychiatrii.Nějak selhávám jako matka.
Bydlíme na kraji vesnice a v okolí jsme jediní,kteří mají dítě.Od mala se snažím,aby holka byla mezi dětmi,tedy,alespoň občas.Jakmile to šlo,jezdila jsem s malou plavat,50km do nejbližšího bazénu.To nám vydrželo cca 3/4 roku,než jí to přestalo bavit.Léto a podzim jsme nějak proletěli a od října jsme začali jezdit za dětma do dětského koutku.Alespoň 2× v týdnu.Vše bylo OK.Máme sice 4l.synovce ,ale ten je bohužel autista a malé šlo několikrát při hraní s ním o život,takže se moc nenaštěvujem.
Doma jsme s malou trénovali básničky,tanečky atd.Je společenská,nebojí se,taková pohodářka.
Proč jí zmateně popisuju?Od vánoc nám někdo mávnutím proutku změnil dítko.Já kvůli ní v noci brečím,občas už na ní i křičím,dostala už i na zadek,což mě mrzí.S manželem se hádáme…
Naše dcera teď jen dupe,brečí,vymýšlí si co chce,když to dostane,chce s řevem něco jiného.Nejradši by seděla jen u televize,odmítá si s námi hrát,zpívat,cokoli.Doma se to dá,ale začala jsem s ní chodit na cvičení s dětmi.Odmítá se do čehokoliv zapojit.Sedíme mimo děti,když jí lámu,aby jsme zkusily to či ono,začne hystericky řvát,až se na nás ostatní ohlížejí,protože jsme jediné,kdo tam tak vyvádí.Ostatní děti krásně tancují a spolupracují.Nás baví jen takováta opičí dráha,kde nám nikdo neříká,co máme dělat.Podle cvičitelky nemáme rády organizovanou činnost .
Fakt jsem nešťastná.Neznáte nějakou fintu,jak jí zase přinutit,aby se zapojila a nechodila tam za trest?
Asi píšu zmateně,ale brečím u toho,protože jsme zrovna po boji o tom,co bude jíst.Vystřídaly jsme 5 možností…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Tattiana
29.1.08 11:56
ahojky stepiku
řekla bych a asi Tě chci spíše ujistit, že jsi NEselhala jako matka 
Myslím, že z Tvého příspěvku je jasné, že chceš za každou cenu zapojit dceru do kolektivu … Nevím, ale já to nedělám … Jsem snad špatná matka???
V MC mě to nebaví, byla jsem tam 3× a 2× si syn odnesl nějaké zranění či jinou újmu, takže jsem to vzdala.
Jsem s ním doma a nejraději sleduje kreslené pohádky na dývku. Krteček, PataMat, Mašinka Tomáš a Ať žijí duchové! to jsou jeho favoriti. Sleduje to střídavě od rána do odpoledne, kdy jdeme na procházku.
Myslím, že bys měla dcerku nechat dělat to, co sama chce, je přece hezké, když se sama zabaví. Malý má taky strašný ječák, ze 4.patra je ho přes zavřená okna slyšet až ven 
, ale nenadělám s tím nic. Mluvím na něj tichým,klidným hlasem a on se pak uklidní, nebo ho odvedu do vedlejší místnosti nebo odejdu sama vedle.
Hodně štěstí Ti přeji a pevné nervy Ahojky I.
- Citovat
- Upravit
29.1.08 12:13
Jo jo, proklete obdobi vzdoru… V mensi ci vetsi mire potka kazdou z nas, uz se nemohu „dockat“ 
. Ja jsem se vybavila knizkou od Karpa, jmenuje se Nejstastnejsi batole v okoli, uz jsem neco malo pocetla a vice se chystam behem nasledujiciho mesice ci dvou. Sama jeste zkusenost nemam, ale rozhodla jsem se, ze nehodlam objevovat jiz objevene a do teto knizky jsem investovala, spousta mych kamaradek si ji moc chvali a zjistily, ze lze komunikovat i s „nekomunikovatelnym“ ditkem. Take se chystam na dalsi knizku, Tajemstvi vychovy stastnych deti", cetla jsem na ni pozitivni ohlasy na netu. Myslim, ze cim vetsi prehled budu mit, tim vetsi sance na mensi spory bude. Linda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.08 12:32
Ahoj Stepiku,
znam jednu fintu - nenuť ji 
Ne, ale vážně - třeba to MC bych fakt nelámala přes koleno, vždyť to děláš pro ni, ne? A ne pro svůj dobrý pocit, jaké máš šikovné dítko…tak proč ji nutit do něčeho, co nechce dělat. Já jsem Toma taky do takových aktivit neměla šanci zapojovat, protože byl zase strašně stydlivý (což je doteď). Čím víc bych nutila, tím by to bylo horší. Samozřejmě, že mě to mrzelo, zvlášť když člověk vidí ty ostatní nadšené děti a maminy 
Ale holt máš doma osobnost a teď musíš zatnout zuby a čekat až se to zlepší…
ALe zas na druhou stranu nemůžeš ustupovat ve všem, to je jasné. Já jsem to dělala tak, že jsem Tomovi dávala na výběr, třeba co budeme dělat, nebo s tím jídlem - ano, mohl si vybrat, ale třeba jen ze dvou možností. Dostal, co chtěl, ale když hodil stávku, že chce něco jiného, tak měl smůlu a nic jiného nedostal. Když jíst nechtěl, tak prostě nejedl (a hlady neumřel). Časem mu to docvaklo a problémy s jídlem byly pryč.
Chápu, že to je těžké, je to o nervy, ale rozhodně nejsi kvůli tomu neschopná matka 
Vydrž! ......mě to taky čeká za chvilu znova
Fifik
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.08 13:36
Ahoj.
Máme doma taky „vzdoráka“ (myslím, že skoro každé dítko si podobným obdobím projde, jen některé jsou prostě… protivnější, uřvanější, vzdorovější…než jiné). Radim umí být zlatíčko, ale jednou denně (min.) mu „rupne v bedně“ a doma je cirkus. A taky občas dostane na zadek (neposlechnutí při přecházení - to už přešlo, bezdůvodné třísknutí Hanky - netoleruji, pravda sestřička začíná být taky tvrdohlavá - mrskne sebou o zem) - a mě to pak většinou mrzí.
Snažím se být důsledná. O řadě věcí může rozhodovat sám - co z lednice bude ke svačině, jaké tričko si obleče (3 možnosti), kterou knihu, hru budeme hrát. Pokud se ale rozhodl, tak to tak bylo. Prostě jak u Fifika (nemáme my snad podobné povolání ). Řvaní, protesty, ječení na mě nezabírají. Máme pravidla, která se dodržují… pochopitelně musí i dospělí.
V MC (chodili jsme 1× týdně) se zapojoval do vybraných činností - rozhodně jsem ho nenutila a určitě jsem tam potkala děti, které prostě na organizované hraní, soutěže, cvičení nebyly. Některé děti nebudou nikdy rády zpívat, nebo kreslit, nebo kopat do balonu… určitě jsou činnosti, které má raději než jiné. Ty méně oblíbené prostě zařazuji méně často. Pro poklidnou atmosféru potřebuje Radim řád a hodně střídaní činností (někdy docela vysilující).
Navíc tohle roční období je docela náročné… když přijde jaro, oteplí se, hned bude líp.
Beruška
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.08 15:16
[quote:41826330b1]Prostě jak u Fifika (nemáme my snad podobné povolání )
Beruško - aši jooooooooo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.08 16:25
Re: 22m.dcera-nevim si s ní rady
stepik píše:Naše dcera teď jen dupe,brečí,vymýšlí si co chce,když to dostane,chce s řevem něco jiného.Nejradši by seděla jen u televize,odmítá si s námi hrát,zpívat,cokoli.Doma se to dá,ale začala jsem s ní chodit na cvičení s dětmi.Odmítá se do čehokoliv zapojit.Sedíme mimo děti,když jí lámu,aby jsme zkusily to či ono,začne hystericky řvát,až se na nás ostatní ohlížejí,protože jsme jediné,kdo tam tak vyvádí.Ostatní děti krásně tancují a spolupracují.Nás baví jen takováta opičí dráha,kde nám nikdo neříká,co máme dělat.Podle cvičitelky nemáme rády organizovanou činnost .
Stepiku,
buď v klidu. Vážně je to úplně normální období vzdoru. Je to hodně náročné pro vás oba, ale přejde to. Taky jsme tím prošli, taky jsem měla často pocit, že jsem selhala, že jsem špatná matka
Ignoraci cvičení taky znám, malý byl takový odjakživa. Do cvičení jsme i tak chodili víc než půl roku. Nikdy jsem ho moc nenutila, dělal, co ho bavilo, naštěstí se po cvičení mohl vyřádit v herně. Prostě nesnáší organizovanou činnost Přestali jsme kvůli tomu i chodit do plavání 
A teď to pozitivní Od září (26m) chodíme do nového cvičení, první tři hodiny malý totálně ignoroval, případně běhal mezi ostatníma, když oni cvičili. Později se začal zapojovat čím, dál tím víc a dneska když jdou cvičit, je u cvičitelky první a zvládá vše Myslím, že k tomu prostě musel dospět. Osvědčilo se mi, že pokud nechce cvičit, tak jen sedíme, nesmí si jít hrát. Nakonec je to cvičení zábavnější, než jen sedět a dívat se na ostatní..
Tak pevné nervy a ať z toho malá brzy vyroste.
Petra
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
29.1.08 23:50
Ahoj Štěpo,
nejde se mi přihlásit, jsem Lenka -zdravotník z tábora . S Matesem jsem měla to samé, začalo to cca v jeho 17 měsících, najednou se z dítěte, které rádo prohlíželo knížky, poslouchalo a opakovalo básničky, zpívalo, apod. stal totální odmítač, chtěl jen koukat na DVD. V MC bojkotoval kolektivní program, jedině tu opičí dráhu vzal na milost, ale ve svém vlastním sledu, kdy jsme rušili ostatní - takže jsem MC zrušila, jemu to nic nepřinášelo a mě jen újmu na nervech. Přechodně negoval i plavání. Řešila jsem to úniky ven, prostě jsme dopoledně i odpoledne chodili na procházky a vylítal se, nemohl se tam dožadovat neustálého koukání na TV. Hrozný bylo, že akorát začínala zima, tak jsem fakt litovala, že se nemůžeme v nějakém tom MC schovat. S jídlem problémy nedělal, to bych na tvém místě dala na výběr ze 2 jídel a pokud by nejedla, tak má smůlu. Já vím, ono se to lehce radí a hůře dělá. Se začátkem jara se vzdor vylepšil, M. začal opět spolupracovat, ale teď už se to zase zhoršilo… u nás to snad souvisí s počasím 
Prostě to vydrž, já pozoruji, že i s mým náročným synkem se všechny problémy s věkem stále LEHCE vylepšují. Měj se Lenka
- Citovat
- Upravit
30.1.08 06:46
Ahoj, u nás taky nemůžeme dělat nic co je organizované. Chodíme plavat už od půl roku a poslední rok máme udržovací kurz, prostě si tam tak hodinu plaveme, klouzáme na zkluzave apod. Od nového roku naše plavčice plave s nama a dítka se učí už pomalu samostatně plavat. Jak máme dělat co ostatní, tak Honzík začne řvat a chce jít domů. Tak všichni plavou s paní a my se tam plácáme někde vzadu sami, připadám si jak exot.
V MC to samé, jak začnou tety něco organizovat a děti mají cvičit spolu, tak konec, lehne na zem a řve a řve a řve. Jsme přihlášení od nového roku na cvičení, ale ještě jsme nebyli a dnes asi zas nepůjdem, malej od 4 hodin zvrací a jen čekám jak tam bude naše doktorka.
Byli jsme na zápis ve školce, byl tam s dětma a tam byl jak uhranutej, dělal všechno co mu teta řekla a spolupracoval,ani nechtěl jít dom a pořád mluví o tom že půjde do školky a bude tam spát.
Myslím si že to chce čas, to dítko se s tím vyrovná samo jak bude starší. Hlavně do ničeho nenutit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.2.08 16:05
Zdravím všechny „zoufalé“ maminky 
Dnes se k Vám připojuju se svojí první zkušeností velké scény - naše Janinka je zlatá, hrozně šikovná a mooc společenská, každé dítko hned bere za ruku, objímá a při nejlepším líbá
Ale poslední dobou se začíná vztekat - včera první scénka v obchodě,ale tak to ještě beru…ale dnes - byly jsem spolu na procházce, zastavily se na prolízačkách a přišla tam jiná maminka s o půl roku starší holčičkou - měly s sebou bábovičky (my ovšem ne:( a začal problém, kdy Janinka prostě bábovičky chtěla a nebyla jsem schopná jí vysvětlit, že holčička jí je ráda sice půjčí,ale ona je musí taky vrátit - no skončilo to tím, že Janička ode mě odbíhala, jen se na mě otočila, znovu se rozplakala a dokonce NEPOSLECHLA ANI KDYŽ VLÍTLA NA SILNICI!! To ještě nikdy neudělala, má z aut respekt a myslela jsem, že když něco řeknu opravdu vážně, tak poslechne (alespoň to tak do dneška bylo:( Se scénou jsme šly celou cestu domů a nepřešlo ji to ani tady, zkrátka jak byla rozplakaná, tak už podle mě ani nevěděla proč, ale řvala dál
Tak jsem to celé, když spala, probrečela a mám pocit totálního selhání. Navíc jsem v 6m, tak ještě nervuju mimi
Moc se omlouvám, že jsem se tak rozepsala, ale musela jsem to někomu rychle říct, fakt nevím, kudy kam, co dělám špatně…?
A stává se vám někdy, že se nějak „neumíte“ přestat zlobit? Jája je už v pohodě,ale já mám problém si s ní hrát jako obvykle…
Ach jo, fakt nevím, co dělat…
Díky za trpělivost 
)
Všchny moc zdravím, Zdeňka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.08 21:46
I já se přidívám, náš Ondra je rarach. Je velice živí, MC ani nic podobného jsme nezkoušeli, tak neumím posoudit. S dětmi si celkem hraje, ale je to takovéto klučičí hraní - hrr na ně. Na Tv koukáme taky celkem dost, což mě mrzí a taky to řeším raděj prcházkama na kterých se unaví ale to nejde do nekonečna. Brečele sem kvůli jeho a taky mém chován xkrát. Nejvíc bojuju a teď nevím jak to napsat s jeho necitelností, je schopný se po mě ohnat, občas i po babičce. S tatínka má respekt. Kdy si něco veme do hlavy tak mu to nerozmluví nikdo, prostě je řev a kolem cesty ke jezdí auta ví, že má chodit za ruku ale nechce a tak ho se vstekáním táhnu jak pejska. Taky se mi několikrát vstekl tak, že se začal válet venku po zemi, a to je teprv radost.
Všichni říkají že je to ta dvouletá puberta, která přejde. Mě ale do té doby rupnou nervy. Snažím se držet v klidu ale mnohdy to ani nejde. Taže přeju všem pevné nervy a beru jakoukoliv radu na to jak s takovám raráškem vycházet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.08 03:48
Kdyz to tak ctu, Leni, tak nas Tony je cely tvuj Ondra. Nezbyva, nez doufat, ze to jednou prejde a uklidni se. Nas Tonik navic jeste k tomu zatim nemluvi (teprve zacina, umi tak 20 slov, ale jen spise opakuje, pouziva ve vyznamu tak mozna 3 slova a to mu budou za 3 mesice 3 roky), takze je to fakt tezke, o to tezsi, kdyz mam kolem sebe same maminky s hodnyma deckama a jenom to nase zlobi. Je to fakt vztekloun, kdyz ma blbou naladu, tak mu staci sahnout na hracku a mrskne ji prinejlepsim o zem, nekdy se trefi i do nas. Pokud se po nem nic moc nechce a clovek se mu do niceho nemontuje, tak je ok, ale jinak trpelivost naprosto nulova, nenecha si nic vysvetlit, ukazat, vse chce hned, jinak krici. Nechce se nic naucit a taky na svuj vek nic neumi. Co se nauci, se nauci mezi detma ve skolce (tam je pry hodny), ale jen jak prijdu, uz je protivny, ze se musi oblikat…atd a rve a jeci. Na druhou stranu je to cita, rad se mazli, objima atd. a pak najednou jako kdyz utne mu neco preleti pres nos a zacne vriskat. Tesim se, az zacne mluvit, ze mi konecne rekne PROC! Uplne neskutecne!Kdybych mela byt ve vsem dusledna, tak jak by se melo, tak posloucham jekot nejvyssiho stupne od rana do vecera a jsem uz davno v blazinci. Nejvic me mrzi, ze clovek se snazi a chce se mu venovat, ucit ho, hrat si s nim a on proste nechce. Proste zadna spoluprace z jeho strany, to musi byt jooo dobrej den.Takze televizi zdar a pevne nervicky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.08 13:14
Jo,jo vidim že máme s Lenečkou velmi podobné rarašky. Docela mě to těší, jsem ráda, že v tom nejsem sama- sory. Přesně jak říkáš, hračky lítají, hrát si nechcem, ba dokonce teď máme období když já zavelím jdem čurat na záchod tak odpověď zní ne! Tak babička řekne,že půjdou spolu a Ondra už běží. Hrůza - nemám žádný respekt.
Musím to zaklepat ale posledních pár dnů se mi zdá Ondra klidnější a nevím jestli si to mám s tím spojovat ale je to od té doby co tatínek byl týden na služebce, takže jsme bojovali sami a vypadá to že Ondra pochopil, že v nškterých všcech musí poslechout i maminku páč tatínek tu není. Konečně usínáme bez řevu a vstekání. U nás to vyřešila knížka, když jde uspáattatínek tak čte tatínek, když jdu já tak já mámjednu knížku a Ondra druhou a překřikujem se. Je to docela sranda slyšet dvouletého prcka jak nás napodobuje. Po 10 min řekne stačí a jde se spat. Většínou ho pak uzpívám.
Dokonce se nám daří omezit u TV ale to je zásluha hezkého počasí a tak jsme furt venku. Takže sluníčku hurá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.08 19:20
Bud rada ze ti to mala zacala delat az ted. Mi to ta moje kocka zacala delat ve 14 ti mesicich. Takze hruza. Jak se mi vzteka v obchode ve voziku a mlati me tak male decko. Lidi na me koukaji, jak bych ji neumela vychovat. A pritom Ona uz od pul roku vi co smi a co ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.08 10:49
Já měla totální pohodářku do 2 let přesně. Byla jen velmi stydlivá, ale v pohodě.
Pak se začala vztekat. První hysterák byl, když po vystoupení z autobusu začala řvát, že nechce domů. Připadala jsem si jak tyran! Pak to bylo i dvakrát denně, hrůza. Nejhorší byli lidi, kteří se v dobré víře snažili pomoc, to bylo ještě horší.
Dceři budou 4 a je to lepší, ale stále se to vrací. Nejlepší recept je ignorace, ale to např. při nákupu nebo v autobuse bohužel není možné. Už mi i vynadalo dost lidí, že si neumím „zkrotit“ vlastní dítě. Občas už se i stydím. Prostě jen doufám, že bude líp. Nechápu, co to mám doma za jedinečnou genetickou kombinaci. Naštěstí syn je úplně jiný, ale stejně, není to žádná sranda.
Jsem zá:,–(ová, ale jak čtu výš, tak nevím, jestli né moc. Jenže já mám pocit, že pokaždé, když podám prst, chce dcera celou ruku. Když se jí snažím udělat radost a např. dostane navíc lízátko, mám pocit, že pak zlobí, když by jinak byla hodná… Tak nevím… Teď jsem měla na návštěvě moc fajn kamarádku ze zahraničí, je strašně hodná, záleželo mi na tom. Tájinka jí viděla celkem za těch pár dní asi 3× a chovala se k ní fakt hnusně. Přitom od ní dostala pravou Barbie - její sen!!! Strašně mě to mrzí. Tak nevím, už jsem s tím byla smířená, že je taková, ale teď mě to zas vzalo. Snažím se, aby prostě respektovala zá:,–(y slušného chování, jinak je mi to jedno, ale asi ani to není možné…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
