Přecitlivělá - 3 roky

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu

Stránka: Předchozí 1 2

Napsat příspěvek

Velikost písma:

a.n.o.n.y.m.n.í 2

567

2.1.15 14:04

načítám...

@Moni85 píše:
Máš jedno dítě předpokládám

dvě.. tříletou a půl roční a když ta starší dělá scény, že nechce ven, proč jí budu nutit, uděláme si program doma nestává se to denně…

načítám...
Citovat
Zmínit

a.n.o.n.y.m.n.í 2

567

2.1.15 14:11

načítám...

@Moni85 píše:
Za prvé myslím, žes nepochopila dotaz - řeším hlavně ty scény u jakéhokoli bebíčka
Za druhé, když si chce vybrat triko, ok, ale odložím odchod do školky, k lékaři,… protože dámě se nechce ven? To nemůžeš myslet vážně

Jasně, pokud jde o to, že někam musíte jít, tak to je jiný.. to se prostě jde a hotovo..

načítám...
Citovat
Zmínit

ugluk

68928

16968

2.1.15 14:18

načítám...

Tak me dite je schopne udelat scenu i z te moznosti vlastniho rozhodnuti. Nechci zlute tricko - tak fajn, ktere chces - cervene - tady ho mas - ja nechciii cerveny tricko! Tak se milacku podivej, zalezi to jenom na tobe, ktere tricko si vezmes (jestli ten jogurt snis nebo ne, jestli si budem cist nebo stavet domecek…), ja te do niceho nenutim, zalezi jen na tobe. A dite sedi pred skrini s oblecenim (u stolu pred otevrenym kelimkem jogurtu…) a rve a nemuze se rozhodnout :mrgreen:
V situacich, kdy o neco jde (musime chytit urcity autobus, dojit k doktorovi…) jsem nekompromisni a sceny nebyvaji o moc horsi.

K zakladatelce - taky znam v okoli par takovych bolestinku, ani bych nerekla, ze je to prehnanou starostlivosti rodicu nebo naopak nucenim do neceho proti jejich srsti, spis je to v nature.

Me ditko obcas tak laskyplne poplacam po zadecku, chechta se. Kdyz ji uplne stejne poplacam, ale jako formu trestu, zlobim se u toho, tak breci, ze ji to hrozne boli a potrebuje to pofoukat. Zkouseji to na nas

načítám...
Citovat
Zmínit

moje prdelky

3739

2.1.15 14:20

načítám...

@Moni85 píše:
Ahoj, prosím o názor: Malé je roku, chodí do školky. Už od mala je strašná citlivka na bolest, každé bebí je hroznej řev, jak kdyby jí rvali maso z těla. Sebemenší bouchnutí, kdy vidím, že to opravdu nic nebylo znamená řev, jekot, navíc takovým vysokým tónem že to rve uši. Když jí řeknu ať tolik nekřičí, že mě z toho bolí ouška, ještě přidá. Když se uhodí víc, pofoukám, pochovám, což nepomůže a řve hodně hodně dlouho. Když je to fakt blbina, snažím se vysvětlit, že to nic není, ale je z toho prostě záchvat.
I potrestat jí, když neposlouchá, jen malinkým plácnutím přes ruku, znamená to samý. „Ale mě to bolíííí, ááááá, ty mě neplácej“ a řve… Už mě z toho hrabe, takových výstupů je několik denně + k tomu samozřejmě vztekání že chce jiný ponožky, nechce jít ven apod. Kňourání taky na denním pořádku. Jsem fakt na prášky, nevím jak na ni.

Co s tím dělat asi neporadím, ale moje děti od mala jsou vedeny, že se to jen pofouká a je to. Samozřejmě záleží na tom, co a proč bolí. Takže když se bouchne, příjde řekne pofoukat, já fouknu a odejde, je spokojený. Když je to něco víc, jako boule, krev, tak dáme jeden bonbon jako medicína a je spokojenost. Žádný tutinky ňuninky. Teď mám ročního, taky ho hned nechovám, pofoukám a je to, když to bolí moc, obvykle ho vezmu a jdeme mačkat na vypínač od světla, to hned pak přestane bolet.
Možná bych poradila, když spustí jak siréna říct ji, ať je potichu a když ne, zavřít ji do pokojíčku, a až se vyřve může přijít. Ale neustoupila bych. A když dělá scény kvůli výběru ponožek, taky bych neustoupila, měla by tě respektovat. Když bude hodná, dala bych jí na výběr hned na začátku, který chce, ale jinak ne. Prostě bych stála za svým rozhodnutím.