Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj, prosím o názor: Malé je roku, chodí do školky. Už od mala je strašná citlivka na bolest, každé bebí je hroznej řev, jak kdyby jí rvali maso z těla. Sebemenší bouchnutí, kdy vidím, že to opravdu nic nebylo znamená řev, jekot, navíc takovým vysokým tónem že to rve uši. Když jí řeknu ať tolik nekřičí, že mě z toho bolí ouška, ještě přidá. Když se uhodí víc, pofoukám, pochovám, což nepomůže a řve hodně hodně dlouho. Když je to fakt blbina, snažím se vysvětlit, že to nic není, ale je z toho prostě záchvat.
I potrestat jí, když neposlouchá, jen malinkým plácnutím přes ruku, znamená to samý. „Ale mě to bolíííí, ááááá, ty mě neplácej“ a řve… Už mě z toho hrabe, takových výstupů je několik denně + k tomu samozřejmě vztekání že chce jiný ponožky, nechce jít ven apod.
Kňourání taky na denním pořádku. Jsem fakt na prášky, nevím jak na ni.
@Moni85 Jak jsi k ní přistupvala od mala, když se bouchla? Letěla jsi na první kníknutí?
Pokud je hysterka/herečka, tak bych prostě ty výstupy ignorovala, časem ji to třeba přestane bavit.
Asi vzdálené dvojče naší nádhery, jsou jí čtyři roky a dělá to samé a ještě k tomu má dobré průpovídky typu: bulíkuje a u toho mi povídá, ale teď si mě rozbrečela! Někdy je to dost náročné, všechno jí rozbrečí, někdy to jen bez slz a někdy pláče opravdu, je to citlivka. Už jsem manželovi povídala, že je to případ pro psychologa, co někdy vyvádí. Nebo když na ní křiknu, aby něco nedělala, tak to je scéna obrovská.
Moje mamka říká, že je rozmazlená, dobrý je, že nejvíc ji rozmazlují právě oni, moji rodiče
![]()
A je problém jí jiné ponožky dát? Popřípadě jí dát na výběr? A když nechce ven a nutně tam nemusíte, tak proč nezůstat doma? My máme dvou a půl letou a snažím se s ní domlouvat. Beru jí jako parťáka, který má také nějaké potřeby a vkus. A i když se mi to nelíbí, tak jí respektuju. Dcera třeba miluje oblečení s Minnie a i když se mi nelíbí, že je má od ponožek po mikinu, tak jí v tom vyhovuju. Stejně tak chápu, že se jí občas nechce ven. Mně by se taky nelíbilo, že mě někdo nutí dělat něco co není důležité.
Snažím se s dcerou domlouvat a hledat kompromisy aby byla spokojená ona i já a vztekání u ní skoro neznám.
@Elilen @Elilen Tak to je zajímavý přístup, ale to fakt není řešení
, nebo ty máš pocit, že i ty v životě máš všechno, tak jak chceš ty?? Máš jedno dítě nebo víc?? Myslím, že dávám dceři dost prostoru, ale nekteré věci prostě nelze tolerovat, ráno se jde do školky, tak se prostě oblíkáme a hotovo, není přeci možné dítě do školky v daný den nedat, jen proto, že má ranní záchvat ječení, že se jí něco nechce dělat, kam by jsme přišli.
Jsme na to s dcerou stejně jako zakladatelka, jak jsem psala už výše. A ustupování, jen aby byl doma klid, je ještě horší, protože, když pak nastane situace, kdy musí fungovat rychleji, tak je scéna x krát větší, když má tedy blbej den, někdy je v pohodě.
@Elilen píše:
A je problém jí jiné ponožky dát? Popřípadě jí dát na výběr? A když nechce ven a nutně tam nemusíte, tak proč nezůstat doma? My máme dvou a půl letou a snažím se s ní domlouvat. Beru jí jako parťáka, který má také nějaké potřeby a vkus. A i když se mi to nelíbí, tak jí respektuju. Dcera třeba miluje oblečení s Minnie a i když se mi nelíbí, že je má od ponožek po mikinu, tak jí v tom vyhovuju. Stejně tak chápu, že se jí občas nechce ven. Mně by se taky nelíbilo, že mě někdo nutí dělat něco co není důležité.
Snažím se s dcerou domlouvat a hledat kompromisy aby byla spokojená ona i já a vztekání u ní skoro neznám.
hezký přístup
tak nějak to dělám i já.. samozřejmě, že nevyhovím ve všem co si princezna umane, musí mít nějakou hranici jinak by nám za, chvíly skákala po hlavě, ale ano, snažím se s ní domlouvat. Když nechce jít ven, proč jí budu tahat?? Když nechce plácnu žlutý tričko, tak proč jí ho budu cpát, není jednodušší sáhnout do skříně pro jiný, než trpět hodinov scény?
To je jak synovec, věk stejný.
já bych netrestala. ale ani věčně nevysvětlovala, nezasahovala. když by začlo neadekvátně ječet, tak bych dírtě požádala, aby za mnou přišlo ono samo. a dál ho nechala svému osudu. bud přijde, pak bych pochovala, ale nijak víc nemluvila, nechlácholila, nedělala další divadlo a extra pozornost. POkud nepřijde, má smolana.
@Elilen jo, vztekání u staršího taky moc neznám.
Mladší je ale prostě jiná. Jo, když chce jiné ponožky, má jiné ponožky. Sukně převlíká klidně patery denně. Jenže jsme na dovolené, mám omezené množství oblečení a nemůže se převlíkat podle svých rozmarů 5× za den. A ven - nebudu hnít doma celé dny proto, že se jí nechce, i já mám svoje potřeby. Obykle se jí pak nechce zas domu. A co situace více sourozenců - jeden chce ven, druhý ne. Nebo někam potřebuji jít.
Co se týká bolesti- nemá třeba jiný práh citlivosti a opravdu ji to bolí víc, než si myslíš? A výběr oblečení- dávám na výběr max. dvoje. Ven jdeme, pokud nejsou nemocní, nebo není fakt škaredě. Jen upravím délku procházky, třeba jdeme jen na 20 min. Se 2 dětma nemůžu dělat, co by děti chtěly.
Pokud to opravdu nic neni, vidíš to, že se nic nestalo, tak to prostě ignorovat. Chce na sebe stáhnout pozornost, malá to taky tak děla..když vidí, že to se mnou ani nehne, tak tolik nebrečí.
@Elilen A tvoje princezna už chodí do školky? Já jen, že mít ve třídě 24 takových osobností, které jsou zvyklé, že se nic nemusí a svět se točí kolem nich, by musela být pro paní učitelku chuťovka. A co potřeby paní učitelky? Nebo kdy myslíš, že se to zlomí, že nebudou všichni skákat kolem dítka, jak si zrovna umane? Jako ano, jsou věci, ve kterých jde dát svobodná volba prckovi, pokud však do zimních bot vyžaduje nízké letní ponožky nebo do sandálů vlněné, tak mu je fakt nedám. Stejně tak mu nedám na rodinnou oslavu seprané tričko se Spidermanem, když pro něj mám připravenou košili. Když se ráno vypravuje do školky, je potřeba obléct a nakrmit za nějaký rozumný čas, ale když ho chytne amok, co uděláš? Nepůjdeš ten den do práce? Naopak můžu dát vybrat, jestli chce k svačině jogurt nebo jablko… Problém zakladatelky to však neřeší.
Každý je k bolesti jinak vnímavý, může být fakt citlivější, může to navíc ještě hrát. Jak třeba snáší nemoci? Jedno moje dítě nemoci snáší dobře, ale když se bouchne, řve taky jak pominutý, takže vidím, že je to hysterka, podle toho s ním taky jednáme. Vysvětluju, pozornost při úrazech má přiměřenou (zjistím, co se stalo, ošetřím), ale nijak extra nelituju, když už scénu přehrává několik desítek minut, tak ho jednoduše okřikneme. Pozornost se mu snažím věnovat jiným způsobem, aby neměl tak velkou potřebu ji na sebe poutat.
Ignorovat
znami se moc se s detmi neparou, tim myslim, ze je fakt nerozmazluji a byla jsem svedkem toho, kdy priblizne rocni chlapecek spadl a natahl se na chodnik a ani nepipl a pokracoval hned dal
proste vedel, ze mu breceni a knourani nic neprinese ![]()
@Elilen píše:
A je problém jí jiné ponožky dát? Popřípadě jí dát na výběr? A když nechce ven a nutně tam nemusíte, tak proč nezůstat doma? My máme dvou a půl letou a snažím se s ní domlouvat. Beru jí jako parťáka, který má také nějaké potřeby a vkus. A i když se mi to nelíbí, tak jí respektuju. Dcera třeba miluje oblečení s Minnie a i když se mi nelíbí, že je má od ponožek po mikinu, tak jí v tom vyhovuju. Stejně tak chápu, že se jí občas nechce ven. Mně by se taky nelíbilo, že mě někdo nutí dělat něco co není důležité.
Snažím se s dcerou domlouvat a hledat kompromisy aby byla spokojená ona i já a vztekání u ní skoro neznám.
Za prvé myslím, žes nepochopila dotaz - řeším hlavně ty scény u jakéhokoli bebíčka
Za druhé, když si chce vybrat triko, ok, ale odložím odchod do školky, k lékaři,… protože dámě se nechce ven?
To nemůžeš myslet vážně
@a.n.o.n.y.m.n.í 2 píše: ..... Když nechce jít ven, proč jí budu tahat??
Máš jedno dítě předpokládám ![]()