Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ne nemá to tak ,já mám doma totiž manžela co o mě má zájem ne de*ila …já furt nechápu proč si někdo z někým takovým pořídí dítě ![]()
Máte takového manžela, jakého jste chtěla, takže co na to říct?
měla jsem takovou „kamarádku“, co mi říkala podobné věci - všechno jsem podle ní „moc hrotila“, opora žádná nikdy. Tak jsem ji odstřihla a jsem za to dodnes ráda.
Taky budu za chvilku rodit a taky jsem na rizikovém a manžel má teda úplně jiný přístup.
Co na to říct. Těhotenství není nemoc. Na druhou stranu není ani jednoduché, to chápu.
To, že Tě nikdo nepolituje v těhotenství, to beru. To není trvalý stav, za chvíli to máš za sebou. Tak se trochu vzchop.
Ale že na Tebe chlap úplně kašle je blbý. Já bych se na něj taky vyprdla až mu bude blbě a třeba mu to dojde.
@Lišákova píše:
Ahoj maminky,
taky to máte některá tak jako já? Nemám nikoho, kdo by o mě projevil starost když jsem nemocná a to ani teď, když jsem těhotná. Porod mě čeká za cca 4 týdny a během měsíce a půl jsem po druhé nemocná. Mamku ani tátu nemám, takže mi chybí taková ta starostlivost od rodičů a manžel na tohle není. Byl vychovávaný v rodině, kde nikdo nic ohledně zdraví neřešil. Když je někdo nemocný, mávne se nad tím jen rukou a k doktorovi se jde až je to opravdu vážné. Celé těhotenství musím fungovat stejně jako bych těhotná nebyla. Když si občas postěžuju že mi není nejlíp, tak na to není žádná odezva a nebo mi řekne že to moc hrotim. Nedávno mi bylo řečeno že jsem hypochondr. Už mi z toho hrabe, protože fakt nevím jestli je chyba ve mě nebo v někom jiném… Pomalu začínám věřit tomu, že opravdu hypochondr jsem.Jsem na rizikovém od 3. měsíce kvůli cystám, za celé těhotenství jsem skoro nic nepřibrala, protože jsem měla dost nechutenství, jsem zesláblá jak z nošení mimi (jsem drobné postavy) tak z chudokrevnosti. Z tlaku na bránici se mi fakt špatně dýchá. Navíc teď spím denně jen tak 4 hodiny, protože prostě nemůžu spát
. Do toho mám zase angínu i s teplotama…Jak mám mít energii na porod a pro mimi? Už fakt skoro nemůžu…A stejně mě nikdo neslyší… Co mám dělat? Vím že jsou to normální problémy v těhotenství, ale já bych potřebovala kdyby o mě měl někdo aspoň trochu starost a třeba mě povzbudil že to brzo bude dobrý a neříkal mi jen že to moc hrotim.
Co si o tom myslíte? Máte to taky tak některá?
Jdi do nemocnice, když nikdo musíš se postarat sama, však oni přijdou..
Je hrozne, kdyz clovek nema oporu v manzelovi. Ale na druhou stranu temito tezkostmi tehotenstvi prochazi temer kazda. Krusne chvile nastanou az budes nemocna ty a jeste se budes muset starat o miminko. Jsi na rizikovem, proste odpocivej. Manzel v takovem pristupu vyrustal, jen tak se nezmeni. Mne hodne veci doslo po precteni knizek Respetovat a byt respektovan a jeste jedne. Neridim se tim do puntiku, ale pochopila jsem, proc se co deje. Jo a na reci, ze sis ho vybrala sama nehled, treba muj manzel se opravdu projevil az po narozeni deti, driv to byl partak.
No možná lepší než si stěžovat a čekat, že ho to napadne je zkusit se domlouvat na konkrétních věcech, které potřebujete.
Ano - jasně že by bylo příjemnější, kdyby byl sám od sebe vnímavý, ochotný a vstřícný. No není. A nedojde mu to.
Pokud se naučíte jasně a bez výčitek hovořit o svých potřebách, tak bude daleko jednodušší, aby byly naplněné i když to zrovna nezvládnete sama.
@Lišákova muj chlap je stejný bud v klidu
v prvním těhotenství jsme se stěhovali takže v 8.měsíci jsem stěhovala stoly, skříně…on přišel večer až bylo hotovo abych nahodou po něm nec nechtěla. v 2.tehotenství jsem kácela stromy…při obou jsem měla tříselnou kýlu ale jakmile jsem si třeba jen trochu postěžovala chlap dělal že „neslyší“
paradoxně obě těhotenství jsem přenášela a porod se musel vyvolat
takže to odporuje teorii že se nemaj tahat težký věci . Vykašli se na chlapa a najdi si kamaradku která te vyslechne aspon . chlapi na to nejsou
@axelina píše:
@Lišákova muj chlap je stejný bud v kliduv prvním těhotenství jsme se stěhovali takže v 8.měsíci jsem stěhovala stoly, skříně…on přišel večer až bylo hotovo abych nahodou po něm nec nechtěla. v 2.tehotenství jsem kácela stromy…při obou jsem měla tříselnou kýlu ale jakmile jsem si třeba jen trochu postěžovala chlap dělal že „neslyší“
paradoxně obě těhotenství jsem přenášela a porod se musel vyvolat
takže to odporuje teorii že se nemaj tahat težký věci . Vykašli se na chlapa a najdi si kamaradku která te vyslechne aspon . chlapi na to nejsou
Konečně rozumný slovo. Kámoška face to face, nejlepší věc.
Těhotenství není nemoc, i když vím, že ten konec není žádná hitparáda. Jestli seš na rizikovým, tak místo stěžování si na únavu prostě spi celý den. Pokud seš nemocná, je to blbý, ale mnohem lepší teď, než potom s miminem. To tě odpočívat nenechá, je mu úplně jedno, že máš horečku.
Jestli se manžel sám nehrne do péče, tak si o to řekni. Ale ne stěžováním a litováním se. Normálně ho popros, ať ti dojde do lékárny, uvaří čaj, … Pak mu hezky poděkuj a neměj žádný komentáře mimo. Buď mu to docvakne a i kdyby ne, ty budeš mít to, co potřebuješ.
Manzela takhle jednou vyskolila strevni chripka. Od dcerky jsem ji chytila ja a v ten nejhorsi den jsem mu rekla, at zrusi odpoledne plany, ze to proste sama nezvladnu. Nejak nepochopil, ze se od nej ceka vic, nez sedet u pocitace. Druhy den to chytnul i on a posleze se strasne omlouval, ze mi vic nepomohl, kdyz mi bylo zle… Ale my jsme blba kombinace, ja mam spis tendenci zlehcovat sve potize (dokud to jde), on si nevsima dokud to neni kriticke…a pak dela z komara vola ![]()
Njn, můj na nějaký politování taky není. V těhotenství jsem se žádné extra péče nedočkala, naštěstí nebyla třeba. Na druhou stranu já nejsem profi fňukna takže jsem to brala v pohodě. Při porodu mu ovšem sklaplo
jak píšou holky, postěžuj si kámošce, ta tě stejně pochopí líp ![]()
Nemyslim si, ze by to byl rovnou partner na odpis, pokud ma i dobre stranky. Muj se pri me nemoci a v tehotenstvi chova stejne. Nejvice pomaha se o nej v jeho nemoci hezky starat, to si to pak uvedomi, ze se mozna neco takoveho ceka i od nej. Ne, ze by se teda priste staral, ale treba rekne „vidis, to ja jsem Ti caj vubec neuvaril, to je hruza“. Jinak je to dobry manzel. Rozvadet se kvuli tomu nehodlam… Ja mam ale nastesti rodice a treba jednou budou mit trochu soucitu deti ![]()
Tak teď si přijdu trochu trapně, ale kolem mě tedy v nemoci i těhotenství chlap skáče
a já si to maximálně užívám
jinak když jemu není dobře, tak samozřejmě skáču já kolem něj, my se celkově hrozně opečováváme i normálně ![]()
@TMana píše:
Máte takového manžela, jakého jste chtěla, takže co na to říct?