Příbuzní, cítím se špatně

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
21.9.21 08:58

Příbuzní, cítím se špatně

Po dlouhém uvažování jsem dost omezila kontakt s oběma našimi sourozenci (manzelovymi i mymi). Necítila jsem se v jejich přítomnosti dobře. Dost nám kecali do života a na mě opatrne prosby, aby mirnili, reagovali dost ostre, prostě byli zvyklí jako starší rozhodovat. Na jednu stranu musím rict, že se mi dost ulevilo, dost to eskalovalo, na druhou stranu se od té doby se necítím dobře. Ani nevím, jak to popsat. Jako takovou nervozitu nebo úzkost. Třeba teď jsem se tešila, že udělám nějakou pěknou podzimni výzdobu a zjistila jsem, že to vlastně, nikdo, neuvidí… Nebo jsme byli na oslavě, kde se přátelsky bavili sourozenci, objimali se a mně to bylo líto. Jsem založením introvert, kamarádů jen pár a cítím se osamele. Snad jsem to trochu srozumitelné popsala… Kdy to přejde? Na změnu se zatím necítím, protože bychom se museli začít obě strany chovat jinak, ale oni si to vůbec nepřipouští.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
6781
21.9.21 09:09

To je normální. Asi jako když se zbavila úzkosti - nechtělas ji, jsi ráda, že je pryč, ale přesto je tam, kde bývala, nepříjemně prázdno.

Jak je to dlouho?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
21.9.21 09:10

@Kubula.K Pár týdnů. :(

  • Citovat
  • Nahlásit
35526
21.9.21 09:26
@Anonymní píše:
Po dlouhém uvažování jsem dost omezila kontakt s oběma našimi sourozenci (manzelovymi i mymi). Necítila jsem se v jejich přítomnosti dobře. Dost nám kecali do života a na mě opatrne prosby, aby mirnili, reagovali dost ostre, prostě byli zvyklí jako starší rozhodovat. Na jednu stranu musím rict, že se mi dost ulevilo, dost to eskalovalo, na druhou stranu se od té doby se necítím dobře. Ani nevím, jak to popsat. Jako takovou nervozitu nebo úzkost. Třeba teď jsem se tešila, že udělám nějakou pěknou podzimni výzdobu a zjistila jsem, že to vlastně, nikdo, neuvidí… Nebo jsme byli na oslavě, kde se přátelsky bavili sourozenci, objimali se a mně to bylo líto. Jsem založením introvert, kamarádů jen pár a cítím se osamele. Snad jsem to trochu srozumitelné popsala… Kdy to přejde? Na změnu se zatím necítím, protože bychom se museli začít obě strany chovat jinak, ale oni si to vůbec nepřipouští.

Já jsem někdy mezi dvaceti a třiceti lety nebavila se svou sestrou. Jakože vůbec. Na rodinných sešlostech jsme se ignorovaly.

Ale tehdy jsem toho nelitovala, protože jsem ji nenáviděla a ona nenáviděla mne a kdyby na mne promluvila, okamžitě by začala hádka.

Potřebovaly jsme nechat vychladnout emoce z našeho společného soužití. :lol: Protože sestra je dost bossy, je o rok starší a celou dobu se mě snažila ovládnout. Já se zase nedám, takže věčný boj.

Těch pár let mlčení nám prospělo, pak jsme k sobě dokázaly najít cestu jako dospělé ženy. Ona mě přestala ovládat, já jsem přestala vyjíždět na každý její návrh na cokoliv. :lol:

Teď, kdybychom spolu nemluvily, bylo by mi to líto.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
65395
21.9.21 10:03

Tak si výzdobu dělej pro svoji radost atd.. přeci to neděláš pro druhé :think: to samé nějaké objímání cizích atd.. vůbec netušis, jaké mají ve skutečnosti vztahy. kolik rodin se na povrchu tváří dobře a doma je pak peklo.. soustřed se na sebe, tobě musí být fajn :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1668
21.9.21 10:05
@Anonymní píše:
Po dlouhém uvažování jsem dost omezila kontakt s oběma našimi sourozenci (manzelovymi i mymi). Necítila jsem se v jejich přítomnosti dobře. Dost nám kecali do života a na mě opatrne prosby, aby mirnili, reagovali dost ostre, prostě byli zvyklí jako starší rozhodovat. Na jednu stranu musím rict, že se mi dost ulevilo, dost to eskalovalo, na druhou stranu se od té doby se necítím dobře. Ani nevím, jak to popsat. Jako takovou nervozitu nebo úzkost. Třeba teď jsem se tešila, že udělám nějakou pěknou podzimni výzdobu a zjistila jsem, že to vlastně, nikdo, neuvidí… Nebo jsme byli na oslavě, kde se přátelsky bavili sourozenci, objimali se a mně to bylo líto. Jsem založením introvert, kamarádů jen pár a cítím se osamele. Snad jsem to trochu srozumitelné popsala… Kdy to přejde? Na změnu se zatím necítím, protože bychom se museli začít obě strany chovat jinak, ale oni si to vůbec nepřipouští.

Dej tomu čas, třeba se po nějakém čase zase potkáte víc na úrovni já pán - ty pán.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2081
21.9.21 10:08
@martina.se píše:
Tak si výzdobu dělej pro svoji radost atd.. přeci to neděláš pro druhé :think: to samé nějaké objímání cizích atd.. vůbec netušis, jaké mají ve skutečnosti vztahy. kolik rodin se na povrchu tváří dobře a doma je pak peklo.. soustřed se na sebe, tobě musí být fajn :kytka:

Přesně tak… Člověk si to rád idealizuje, ale nevidí do toho.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1242
21.9.21 10:08

Mozna by bylo dobré být se sourozenci v kontaktu a řešit vždy jen konkrétní věc. Např: „Poroucis mi, já se taky teď odporoucim. Až se vratim, budeme to probírat znovu a lépe.“ ;-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
21.9.21 10:11

Dekuju za slova podpory. :hug:
Prave ze si připadám divná, rodiny kolem jsou soudrznejsi… ale to se fakt nedá, nechci úplně ztratit sama sebe, ač je mi to lito. :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
21.9.21 10:12

@Takco Takto to právě nefunguje. Na jemný odpor naprosto agresivní reakce… :(

  • Citovat
  • Nahlásit
1242
21.9.21 10:19

Tak pritvrd! ;-) V každém společenství je nějaká hierarchie. Pokud se cítíš špatně, jsi v ní na spatenm místě. Věř, ze toto se řeší v mnoha rodinách. :-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
35526
21.9.21 10:31
@Anonymní píše:
@Takco Takto to právě nefunguje. Na jemný odpor naprosto agresivní reakce… :(

Třeba vám pauza prospěje.
Náš sesterský vztah zachránilo právě to, že rodina je soudržná, takže jsme se dál vídaly na rodinných akcích, ale nemluvily spolu. Nicméně protože se pohybujeme ve stejné branži, občas jsme potřebovaly jedna od ruhé kontakt nebo něo zřídit, takže jsme spolu mluvily, ale jen telefonem a jen o práci. Tak začala opět naše komunikace.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3404
21.9.21 17:13

A co manzel, ten to nese jak, ze ty ses necitila dobre a tak jsi je odstrihla vsechny? Je to i jeho rodina. Cely tvuj prispevek na me pusobi dost jajinkovsky, skoro abychom te jeste politovaly, ze nemas komu ukazat vyzdobu. :think: Jak se k tomu stavi manzel, ten mel s nima taky stejne problemy?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
21.9.21 17:55

@Silverine247 Manželovi nijak nebráním. Jen já u toho jsem min.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
21.9.21 18:21
@Anonymní píše:
Po dlouhém uvažování jsem dost omezila kontakt s oběma našimi sourozenci (manzelovymi i mymi). Necítila jsem se v jejich přítomnosti dobře. Dost nám kecali do života a na mě opatrne prosby, aby mirnili, reagovali dost ostre, prostě byli zvyklí jako starší rozhodovat. Na jednu stranu musím rict, že se mi dost ulevilo, dost to eskalovalo, na druhou stranu se od té doby se necítím dobře. Ani nevím, jak to popsat. Jako takovou nervozitu nebo úzkost. Třeba teď jsem se tešila, že udělám nějakou pěknou podzimni výzdobu a zjistila jsem, že to vlastně, nikdo, neuvidí… Nebo jsme byli na oslavě, kde se přátelsky bavili sourozenci, objimali se a mně to bylo líto. Jsem založením introvert, kamarádů jen pár a cítím se osamele. Snad jsem to trochu srozumitelné popsala… Kdy to přejde? Na změnu se zatím necítím, protože bychom se museli začít obě strany chovat jinak, ale oni si to vůbec nepřipouští.

No tak já to mám takhle s mojí mámou a ségrou. Konečně jsem našla po těch letech sílu si dupnout. Mamka odjakživa upřednostňovala ségru, nechávala jsem to být, takovým svým způsobem jsem dělala že to nevidím. Máme ještě 2 bráchy ty to taky nějak moc neřešej.

Aby jsem vás uvedla do naší vztahové situace. Například minulý rok mě dokonce 2 krát totálně zazdily - nejdřív dělala mamka oslavu pro bráchy a jaksi mě,,zapomněla'' pozvat. Potom dělala ségra oslavu pro svého syna a taky jsem jaksi nebyla pozvaná. Ale volala mi, že bude mamku a bráchy zvát ať jí nevolám aby přijela na návštěvu k nám a ještě si přijela k nám pro dárek pro malého.

Nejvíc mě ale naštvalo to že mamka naprosto ignoruje moje děti. Teď mám doma 2 měsíční miminko a ona nemá ani zájem se přijet podívat, ikdyž jsem jí několikrát volala aby přijela, bylo mi řečeno že ona nebude ta co bude pořád jezdit k nám. To pořád je 1 za 2 měsíce, ségry syna hlídá každých 14 dní. Navíc nedokáže pochopit že je jednodušší aby přijela ona k nám, než abych já balila 2 malý děti k ní. Mimochodem mi nenapsala ani do porodnice, když se malý narodil a to jí přítel posílal i fotku. A je toho spousta dalšího, tohle jsou spíš takové poslední kapky.

Tak jsem to vpálila ségře i mámě vpálila, čekala jsem že uznají část své viny ale obě dvě mi řekli že si za to můžu sama, nevim jak, opravdu jsem celou dobu držela hubu a nebyla na ně hnusná. A obě jsou uražené, místo toho aby si o tom semnou promluvili, tak mě odepsali už úplně.
Taky mě to mrzí

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat