Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Příjde mi, že přežívám
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
jullls
21.7.12 16:18
Ahoj… no… máme dost podobné typy… Akorát u nás je někdy slunečno, jindy zataženo.. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.7.12 16:20
U nás právvě taky, ale zataženo je častěji a mě tohle moc nebaví. 
- Citovat
- Upravit
21.7.12 16:21
Já bych řekla, začni žít pro sebe. Nechce na výlet? Tak ať nejede, jeď s děckem sama. Nechce jít s tebou posedět? Fajn, vraž mu dítě jdi sama. Přestaň vyčítat. Jakoukoliv změnu uděláš, udělej ji pro sebe. Udělej si radost. Najde se nějaký, který s tebou na tu skleničku zajde? Tak s ním jdi (ne spusť se s ním, ale pokecej si s nějakým chlapem, který tě bere jako ženskou a ne jako matku a hospodyni).
Buď se chytí a dojde mu, že o tebe přichází nebo se nechytí a ty se budeš cítit aspoň trochu líp.
Jinak i chlap, se kterým to vypadá naprosto beznadějně a už bys balila kufry, tak se může změnit, bohužel k té změně musí dojít sám a pokud nedojde, tak asi nemá smysl vedle něj živořit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
jullls
21.7.12 16:26
@Gladys píše:
Já bych řekla, začni žít pro sebe. Nechce na výlet? Tak ať nejede, jeď s děckem sama. Nechce jít s tebou posedět? Fajn, vraž mu dítě jdi sama. Přestaň vyčítat. Jakoukoliv změnu uděláš, udělej ji pro sebe. Udělej si radost. Najde se nějaký, který s tebou na tu skleničku zajde? Tak s ním jdi (ne spusť se s ním, ale pokecej si s nějakým chlapem, který tě bere jako ženskou a ne jako matku a hospodyni).
Buď se chytí a dojde mu, že o tebe přichází nebo se nechytí a ty se budeš cítit aspoň trochu líp.
Jinak i chlap, se kterým to vypadá naprosto beznadějně a už bys balila kufry, tak se může změnit, bohužel k té změně musí dojít sám a pokud nedojde, tak asi nemá smysl vedle něj živořit.
S tím souhlasim… já jsem zavedla, že on přichází z práce třeba na půl 6 a my akorát jdeme ven. Oči na vrch hlavy kam jdeme… Jinak spolu nakupujeme, finančně si nějak nevyskakujem, ale přežít se to dá.
- Citovat
- Upravit
21.7.12 16:29
@Gladys Myslím si totéž. Je to fakt utrpení takhle na něco čekat, jo ne jo ne.Zkus ho prostě vypustit, jako že není, že jsi jen ty a malý, starej se fakt jen o sebe.On si tvoji starost momentálně fakt nezaslouží. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.7.12 16:31
Já vim, jenže já jsem spíš rodinný typ. Měli bysme žít jako rodina a radovat se z prvních krůčků, slůvek mimina. Ale je fakt, že si radu beru k srdci. 
síky
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.7.12 16:31
U nás je to skoro to samé, jsme spolu 8 let, děti máme 2.
U nás to jde do kopru posledního 2,5r co se narodil druhorozený 
Nikam spolu nechodíme, volný čas trávíme každý zvlášť - já s dětma, on v hospodě a kamarádama nebo doma u telky Nějaký společný výlet, kino, nebo tak něco, to vůbec neznám. S financema je to taky bída, mají méně práce, takže o skoro polovinu menší plat než předtím. Momentálně máme pro 4člennou rodinu příjem necelých 20tis na měsíc. Vycházíme, ale je to akorát tak na zapalcení všech poplatků, jídlo, drogerku a nejnutnější oblečení. Že bych si koupila jen tak něco pro sebe, zašla si někam sednout nebo si něčím udělala radost, tak na to už nezbývá. Od ledna budu shánět brigádu, tak snad něco rychle seženu, sice to bude záhul, děti, domácnost, dálkově VŠ a ještě brigáda, ale nedá se nic dělat, do práce bych musela tak jako tak, v květnu mi bude končit rodičák
- Citovat
- Upravit
jullls
21.7.12 16:37
@Anonymní píše:
U nás je to skoro to samé, jsme spolu 8 let, děti máme 2.
U nás to jde do kopru posledního 2,5r co se narodil druhorozený
To bude záhul teda… Já mám jít ted v září na VŠ a vůbec se mi nechce!! Budeme se do Vánoc stěhovat a ještě do toho škola, pfff… 
ale asi by měla moje rodina mrtvici, kdybych nešla 
Jinak nějak nevím, co ti poradit… my máme finance nějak tak… on má cca. 15.000,– plus mínus, jak kdy a já od srpna 10.470,– rodičák, tak to už se bude dát
- Citovat
- Upravit
21.7.12 16:57
@Anonymní píše:
Já vim, jenže já jsem spíš rodinný typ. Měli bysme žít jako rodina a radovat se z prvních krůčků, slůvek mimina. Ale je fakt, že si radu beru k srdci.
já taky. Ale paradoxně se mi ulevilo ve chvíli, kdy jsem přestala násilím chtít rodinu, tesknit, smutnit, vztekat se - vnitřně. A navenek toto požadovat přes různé nátlaky a tak. Prostě jsem dvě oddělené jednotky a tím, že jeho nechávám „dýchat v jeho světě“, tak je méně navrčený a když už se teda někdy střetneme, by´t je to jen společná návštěva rodičů, tak to jde.
Jen mě mrzí, že tím, že jsem mu dala svobodu, začal pít a kouřit, protože to jsem mu v době utažených otěží nedovolovala a vyčítala. Ale rozhodl se sám, nemůžu s tím už mnoho dělat. Pochopil to prostě po svém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
jullls
21.7.12 17:06
@NiKina píše:
já taky. Ale paradoxně se mi ulevilo ve chvíli, kdy jsem přestala násilím chtít rodinu, tesknit, smutnit, vztekat se - vnitřně. A navenek toto požadovat přes různé nátlaky a tak. Prostě jsem dvě oddělené jednotky a tím, že jeho nechávám „dýchat v jeho světě“, tak je méně navrčený a když už se teda někdy střetneme, by´t je to jen společná návštěva rodičů, tak to jde.
Jen mě mrzí, že tím, že jsem mu dala svobodu, začal pít a kouřit, protože to jsem mu v době utažených otěží nedovolovala a vyčítala. Ale rozhodl se sám, nemůžu s tím už mnoho dělat. Pochopil to prostě po svém.
U nás to bylo tak, že jsme si dali vínko a dopadalo to tak, že trávil pak celé noci na chatu a facebooku a celý druhý den prospal… tak jsem udělala pár scén a ted už asi půl roku neměl ani decku… prostě z extrému do extrému no..to jsou ty chlapy
- Citovat
- Upravit
21.7.12 17:16
Wow…píšeš mi naprosto z duše, radu bohužel nemám, řeším naprosto to samé a nevím, prostě nevím, co dělat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.12 17:25
Ja myslim, ze je problem dost v tom, ze ty doma sedis a nikam nevyrazis - ja jsem se treba vratila ke sportu, co jsem hrala v mladi - jsou tam i starsi nez jsem ja a podnikaji se super akce, vetsinou bez deti a bez chlapu… od chlastecek po bezky - ted jsem teda tehule, tak jsem zavrena doma a je to na me znat, mam obcas taky takove depky… tak chlapovi rekni, ze jednou, dvakrat v tydnu chces mit vecer pro sebe - treba nejake cvico nebo kino s kamoskou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.12 17:31
@Gladys píše:
Já bych řekla, začni žít pro sebe. Nechce na výlet? Tak ať nejede, jeď s děckem sama. Nechce jít s tebou posedět? Fajn, vraž mu dítě jdi sama. Přestaň vyčítat. Jakoukoliv změnu uděláš, udělej ji pro sebe. Udělej si radost. Najde se nějaký, který s tebou na tu skleničku zajde? Tak s ním jdi (ne spusť se s ním, ale pokecej si s nějakým chlapem, který tě bere jako ženskou a ne jako matku a hospodyni).
Buď se chytí a dojde mu, že o tebe přichází nebo se nechytí a ty se budeš cítit aspoň trochu líp.
Jinak i chlap, se kterým to vypadá naprosto beznadějně a už bys balila kufry, tak se může změnit, bohužel k té změně musí dojít sám a pokud nedojde, tak asi nemá smysl vedle něj živořit.
Pěkně jsi to napsala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.7.12 18:10
Ja nevim me to prijde jako klasicka manzelska krize , ja bych trochu zabojovala a nepremyslela o odchodu.
my mame doma neco podobneho, ten vztah uz je taky jinej, asi se to zmenilo po narozeni dcery, me prijde ze je to docela caste, …no uplne spokojena taky nejsem, ted nemam ani moc silu na zmenu (cekame druhe), ale malymi krucky se to snazim nejak ozivit.
kdybych mela silu, tak bych se poradne ohakla, nechala si udelat novy uces, pekne se namalovala, snazila se chodit co nejvic ven mezi lidi, mit nejakou zalibu, za kterou bych jezdila, makala na sobe… koupila nejake drazdive pradlo, nekomu udala dite a objednala hotel s veceri. aby taky muz videl, ze nema doma jen tu ustaranou, uknouranou, unavenou, olezlou matku v teplakach.
jako taky bych potrebovala, aby se zasnazil on, ale nekdo musi udelat prvni krok a chlap mi prijde spis jako ten, ktery radsi zahniva, nez aby s tim neco udelal.
ted se snazim aspon byt mila, co nejmin buzerovat a travit co nejvic cas spolu jako rodina a taky jen s nim, bavit se o jinych vecech nez je dite, a tak. I to docela pomaha.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
nevím kde začít. S partnerem jsem pátý rok. Máme jedno dítko skoro rok. Jenže v poslední době, už prostě nemám síly udržovat náš vztah.
Vim, že tu radu chtít je zbytečné, že stejně se musim rozhodnout sama.
Už to není žádná láska. Prostě jo, dítě má rád a jako otec je celkem ucházející, ale co se týká vztahu nás dvou tak.. nevím, kdy se to pokazilo, ale já si toho začla všímat, od doby, co máme dítě.
První problém je práce. U mě to je prý problém, u něj ani ne. Prostě co jsme závislí na jeho příjmu, tak mi příjde, že se nesnaží. Spíš naopak, mě vidí doma a lituje, že on doma být nemůže.
Bože, kam jsem dala oči. S jeho platem tak tak zaplatíme byt, pojistky, z mojeho rodičáku jdou prachy na paušály, net a jídlo. Že bych si sem tam koupila třeba něco na sebe nehrozí. Vyčítá mi, že sem na prachy.
S tím souvisí další problém. Nikdy mi neřekne nic, co by mě potěšilo, že mi to sluší, že mě má rád. Nic prostě. Jasně, co máme malou, už o sebe nedbám jako v dobách, kdy jsme se poznali. Hodim na sebe tričko, sukni, rifle a jdu. Ale třeba co mi řekl naposled. Že stíny co používám, tak v nich vypadám jak utopenec.
takhle mi sebevědomí kvapem roste teda. 
a doporučeno mi bylo, ať zkusim třeba černé stíny, jako Agáta 
jak kdyb on byl nějakej elegán, což není a takhle bych mohla pokračovat dál a dál. Někdy mi to už příjde jako psych. teror.
V poslední době mi i řekl, že mu kamarád řekl, že vypadám blbě.(postava) Jsem moc hubená, protože vážím 55 kg na 168 cm. Jo u člověka, kterej má nadváhu a váží 120 kg je hubený každý. U něj je spíš problém, že mu asi nejsem sympatická a pokaždé, když mě vidí (není to naštěstí moc často) pak mojemu chlapovi vypraví, jak děsně vypadám. Nejhorší je, že chlap mi to pak řekne doma, a nemyslím si, že by kamarádovi řewklů:„Drž hubu, mě se líbí, já s ni žiju, ty si najdi konečně babu podle Tvých tabulek a měřítek“.
Kdysi jsem se měla ráda, brala se jaká jsem a chlapi se po otáčeli. Teďka jsem jak šedá myš, puťka, i když žádná tragédie, ale sebevědomí mám na bodu mrazu.
Další problém je komunikace, ač o sobě říká, jaký není introvert, se mnou si moc nevypráví, s cizími rád komunikuje, byla sem i svědkem, nebo se mnou doma není a s cizími vydrží i 8 hodin někde vysedávat. Na výlety ho musím skoro prosim, aby sme jeli, a to pořád oapakuje:„Fakt tam chceš jet jo?“…
kdyby to šlo, seděl by imrvére u pc. Nebo když už se zvedne, jde na pivo. S námi ale ne. A nejde tak, že by se sešli celá banda. Jde s jednim, příjde. Odpolede se ozve další, pak jde jen před vchod na chvíli.
Nevím, jestli se mám odstěhovat rovnou, nebo ulít si nějaké prachy, nakoupit si nové hadry a ukazat mu, že přece jen nějaké sebevědomí mám. Přesto si myslím, že my jako nějaká happy rodina nikdy žít nebudeme.
Nemyslete si, že jsem blbá, nejsem, jen nevím, kdy se ta změna udála, co se vlastně stalo? Už mě nebaví mu každý den jen říkat, co mi vadí, co má dělat a s utrpným výrazem sedět a bloumat nad životem, který žiju a který mě za nic nebaví. Jen dítko, které mám je jediná radost.