Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@KKubula píše: Více
U něj jako u jeho rodičů? Ti budou skákat radostí, když si do pokojíčku přistěhuje zakladatelku.
@vokishka píše: Více
Když může on jezdit k jejím rodičům za ní, proč ne opačně?
@KKubula píše: Více
Předpokládám ale, že tam nespí. Jinak by napsala, že spolu bydlí u jejích rodičů.
Přítel bydlí u rodičů zadarmo? Využívá zřejmě mamahotel a může dřepět ve svém pokojíčku léta… Jestli ti je doma zle, co kdyby sis ty sama nasla spolubydleni?
@vokishka ne nespíme u nich. Maji maly domecek, žádné soukromí nic. Moc bych si přála proto jit spolu na byt, ale zádrhel je to, že přítelovi se nechce zrejme kvůli pohodlí a nechce davat peníze do bytu, kdyz by chtěl za par let stavět.
@vokishka píše: Více
Pokud tam třeba dvakrát týdně přespí, tak to není bydlení. Ale nevim a proto se ptám.
@Cirrus fibratus přesně tak, i js bydlím zadarmo, ale jak jsem uvedla, chci to změnit. Jenže sama bych to neutahla vlivem školy a ne 100% příjmu z práce kvůli zkrácenému úvazku
Tak si najdi do pronájmu spolubydlící- buď kámošku, nebo i celkem cizí osobu a spolu to zaplatíte. Přítel bude chodit k tobě na návštěvu a taky mu dáš dost jasný signál, že nejsi neschopná fňukna, ale umíš se zařídit po svém a taky že nejsi závislá na jeho rozhodnutí.
Neškemrej u chlapa, který o bydlení s Tebou nestojí. Zařiď se sama, klidně spolubydlení s jinými studentkami. Ať si přítel dřepí na p*deli v „domečku“ dál s rodiči.
@Cirrus fibratus jsem na kombinovaném mam školu 2×tydne a do toho 13smen v mesici
Najdi si spolubydleni s někým jiným. A o tom vztahu bych hodně přemýšlela jestli má smysl.
Ahojte holky, obracím se na Vás s mojím problémem, nevím co si mám myslet… s mým přítelem jsme 4 roky, dosud spolu nežijeme, každý jsme ze stejného města a bydlíme u svých rodičů, nicméně jezdíme k sobě (ke mně) každý den a je to jakobychom spolu bydleli. Každopádně, já jsem studentkou ale částečně pracuji na tříčtvrteční úvazek a přítel pracuje. Mé vztahy s rodiči nejsou dobré, necítím se doma tak jak bych se měla cítit( žití s jedním rodičem a prarodiči), máme dlouhou dobu konflikty, nerozumíme si a hrozně me to psychicky ubíjí když dojdu z práce… cítím, že bych si chtela už zkusit jít sama bydlet, protože vím, ze by to tak bylo nejlepsi. Jsem si jista, ze bychom pronajem v bytečku finance utáhly, nicméně přítelovi se do toho nechce. Je nám oboum do 25 let… několikrát jsem plakala a moc dobre vi jak me to doma trápí, ale kdyz jsem ho pobídla k tomu ze bych chtěla společně uz zkusit spolu žít, tak mi odpověděl na to, ze nebude investovat do pronajmu, ze je to zbytecne kdyz mame dosud zázemí u rodičů. Ja jsem mu několikrát na to řekla, ze mi nejde o peníze ale o to, ze ja uz proste nemohu tak dál ze tu doma nejsem šťastna… ale on se nechce stěhovat z důvodu těch financí do bytu, kdyz by jednou chtěl do domečku a za druhe kvuli tomu, ze by musel dojíždět do prace to mi dnes narovinu rekl, ze by nehodlal dojíždět a dokud muze bude zadarmo u rodičů. Vubec nehledí na můj psychický stav, trápí mě to moc. Opravdu chci jít bydlet pryč, ale ja sama bych na to nemela finance. Prosim, je tu nekdo kdo se vyskytl ve stejne situaci popripade jak jste to řešili? Mam pocit ze to bude náš konec, přeruším školu a půjdu bydlet sama, a jeste k tomu bez chlapa.