Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přítel je velký introvert
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.2.14 18:52
Netlač na něj, on se projeví.
Introverti bývají stydliví lidi, a neví si pak s přemírou citů rady.
Pomalu, ono se to vyvrbí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.14 18:52
Zkoušela sis s ním narovinu promluvit? nějak jemně? říct mu, že je to pro tebe důležité? každopdáně asi bych kvůli tomu chlapa neopustila, nevím. snad to jestli tě miluje do jisté míry vycítíš ne? a pokud ano, zůstala bych
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.2.14 18:59
@slavuska1 Zkoušela jsem mu to naznačit. Často mě objímá, hladí, zřejmě je to jeho projev lásky. Nic u toho ale neříká, což mě občas přináší velkou nejistotu. Ještě více mě trochu zaráží, že chce, abych u něj byla skoro každý den, přespávala u něj a od něj jezdila do práce, má však po práci různé sporty a chodí domů třeba až v osm hodin. Zřejmě nechce usínat sám. Nicméně ačkoliv chce, abych byla u něj v bytě a půjčuje mi často i klíče, nechce, abych v budoucnu opustila svůj podnájem, zřejmě ať mám kam jít, pokud nám to spolu nevyjde. Mě to připadá tak trochu jako „předmanželská smlouva“ nebo jako „buď u mě, ale když tě budu mít plné zuby, tak běž zase k sobě“. Pro mě je to ale docela nepraktické a neekonomické, platit svůj pronajatý byt, mít své věci na půl cesty…navíc si říkám, co teda se mnou zamýšlí, zda nejsem jen holka pro zábavu, pokud takto přemýšlí.
- Citovat
- Upravit
19.2.14 19:03
Já jsem taky velký introvert, takže ho chápu. Netlač na něj, to že Ti neříká, že Tě miluje, neznamená, že Tě nemiluje. Lepší než nějaký tlučhuba. V podstatě jsou Tvoje stesky stejné jakoby jsi hnědookému vyčítala, že nemá modré oči.
No asi jste se sešli, když Ty toho ujišťování naopak potřebuješ hodně, prekérní kombinace 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.14 19:10
Mám doma taky introverta… takže pocit beznaděje z nedostatku citových projevů znám velmi dobře… Vztah s introvertem se buduje mnohem složitěji, protože člověk vlastně neví, na čem je… Trvalo mi cca 3 roky, než jsem ho naučila, že zrovna mně se opravdu může svěřit, že ho nikdy nepodrazím, vždy podpořím, že sdílený problém je mnohem menší problém… Teď jsme spolu 7 let… lásku mi opravdu nevyznává a asi ani nikdy nevyzná, ale to, jak mě má rád projevuje různými jinými způsoby /jedním z nejdůležitějších je pro mě důvěra/, bývají to i drobnosti, jen je třeba si jich všímat… introverti to prostě jinak neumí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.2.14 19:10
@veri3110 Já se snažím netlačit a nějaké milostné výlevy zase nepotřebuji slyšet stále, dokážu to nějak regulovat. Jen přemýšlím, z jakých gest mám v tomto případě poznat, že mě miluje. Jak to vycítit, aby mi to stačilo a uklidnila se a dokázala do toho jít naplno a ne si pořád raději držet jakousi citovou hradbu, ať případný rozchod pak moc nebolí.
- Citovat
- Upravit
19.2.14 19:22
Ahoj, sama jsem introvert a svému manželovi jsem „miluju tě“ řekla asi 3× za 6 let společného života… Ale je fakt, že lásku mu projevuju dnes a denně - často se objímáme, líbáme se, hladíme se, říkám mu, že je úžasný, když se mu něco povede (někdy i když se mu to zrovna nepovede 
). Tu a tam mu před spaním řeknu, že nevím, co bych bez něj dělala, že bych byla ztracená. Ale spíš je to u nás o fyzickém vyznávání lásky - jako to objímání a jiný fyzický kontakt… Takže tím chci říct, že my introverti fakt nejsme na verbální projevy lásky 
a pokud Ti ji dává najevo jinak, tak bych to nehrotila. Druhá věc je, nakolik ta slova potřebuješ slyšet pro spokojený vztah…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
G12
19.2.14 19:30
Je ti 30, to nevíš, že jsou důležitější činy, než slova? 
K čemu ti bude, když to bude říkat a nebude to tak cítit? Nebo to bude říkat z donucení? 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.2.14 19:57
Píšeš, že jste spolu 4 měsíce…co bys za tu dobu chtěla? Aby ti vyznával nehynoucí lásku, prstýnek na prstě a společné bydlení? Myslím, že moc spěcháš. Je brzy dělat nějaké závěry. Zda to vyjde nebo ne neví nikdy nikdo a pokud ti přijde jako fajn člověk, tak bych do toho prostě naplno šla. Z toho co píšeš mi přijde, že tě bude mít rád, nebo i milovat a pokud tě chce mít stále u sebe… (a to že si tě po 4 měsících k sobě kompletně nenastěhuje není nic tak zvláštního, kor u chlapa, který přemýšlí i prakticky narozdíl od zamilované ženské, vůbec to nemusí znamenat, že s tebou nepočítá, prostě je jen na něj brzy). Introvert potřebuje čas. Můj partner je hodně velký introvert, city najevo nedává a pokud se chci něco dozvědět, i obyčejnou věc, musím to z něj doslova páčit a zeptat se třeba desetkrát, abych znala nějaké podrobnosti, sám nic neřekne. Jeho bývalá partnerka tohle neunesla, vadilo jí především to, že nevyjadřoval své city a neprojevoval se na veřejnosti tím, že by ji třeba chytil za ruku…je pravda, že někdy ho do těchto věcí musím dotlačit a prostě ho za tu ruku chňapnout nebo si rýpnout ať si mě drží, ale hlavně že se pak držíme ne? Sice mám taky velkou potřebu cítit lásku od druhého, ale někdy jsem i já sama zdrženlivá a chladná, tak musím mít pochopení i pro něj. Myslím, že je to o tom jak se dva sejdou, co někomu vyhovuje, jiný nemusí ustát a zda ty se s tím naučíš žít, nebo tě to bude čím dál více vytáčet je otázka pro tebe, na to ti nikdo neodpoví.
Jinak ne pořád je to takové…pokud se partner napije alkoholu, tak mu to povídá a povídá…to by si povídal o všem až do rána, začne z něj padat jak mě miluje, že jsem ta nejlepší ženská atd…no pohádka Někdy se tomu musím až smát . Uvidíš, že to přijde dřív či později, až se vyjádří, ať už za jekéhokoliv stavu, tak si to uchovej a nechtěj to pak po něm moc často . Ať vám to vydrží.
PS: Mít introverta má i kladné stránky, nemusím řešit flirtovní narážky na kamarádky a jiné ženy, což mé žárlivé povaze vyhovuje.
- Citovat
- Upravit
20.2.14 22:44
Tak jakožto podobně postižená (introvertka) Ti můžu říct, že po čtyřech měsících, i když se vztah vyvíjí slibně, bych „miluji Tě“ taky neřekla. Chce to čas, ujistit se, a pak to ze sebe buď jako chlap horko těžko vypáčit nebo mlčet dál, protože láska je o činech a ne o kecání - a u nás to platí dvojnásob. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.14 23:25
A není to ještě dost brzo řešit po 4.měsících citové projevy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.14 23:30
Pořád se omílají ty činy… ale mně pořád není jasné, z jakého činu bych mohla poznat nakolik mně miluje?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.14 23:42
Jak to tak pročítám, hodně komentářů je k projevům lásky, které zakladatelce chybí. Má se řídit činy.
Ale i z činů je zakladatelka na rozpacích, když píše, že ji chce mít přítel prakticky každý den u sebe, pak přichází domů až večer, ona si má přitom držet svůj byt…
Kdosi psal, netlačit na něj. Přijde mi to trošku protisobě, netlačit na něj, přitom on chce, aby byla u něj každý večer, zároveň ona nemá svůj byt pouštět, jsou to protichůdné řeči.
Na mě to dělá dojem, že zakladatelka to má v hlavě srovnané, ví, co chce, ale přítel to asi moc neví.
Samozřejmě o tom moc nevím, ale asi bych si s přítelem promluvila. O věcech na půl cesty, jak zakladatelka píše, o pocitu, proč tam má být tak často a přitom si držet byt. Když se tak zamyslím, tak kdyby k příteli zakladatelka přišla až po jeho koníčcích, bylo by to večer, takže jen na noc, že?
To by se asi dlouho dobře necítila, že chodí k němu jen na noc…
Ono se dá dobře rozpoznat z jemných nuancí, náznaků o minulosti.
Já měla kdysi přítele, a až později mi došlo (už jsme spolu nebyli), že on měla vlastně vztahy tak 4leté, nikdy opravdu s přítelkyněmi nebydlel, vždycky si oba drželi byty a hooodně se navštěvovali. On prostě chtěl pohodlí, byl vlastně sobec.
Tím neříkám, že to tak je, jen se zamýšlím. Nemyslím si, že má strach se na někoho upnout, protože má nemocné rodiče. Je přece dospělý, a jestli má nebo nemá sourozence s tím také nesouvisí..
Snad jsem někoho neurazila. No, sama jsem také introvert 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
G12
21.2.14 06:47
Hlavním problémem je, že většina žen zase musí mít „jasno“. Nestačí jim, se scházet, užívat si společné chvíle a nic neřešit. Natož po 4 měsících. To už vůbec nevidím důvod řešit pouštění bytu a podobné závazné kroky
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky. Už dlouho se trápím s jedním problémem, který mi doslova nedává spát. Potřebuji Váš názor, za který předem děkuji. Je mi 30 a po dlouholetém vztahu mám teď 4 měsíce nového přítele. Rozumíme si naprosto ve všem, vztah je na můj vkus už od začátku až moc intenzivní (ale samozřejmě mi to nevadí), oba žijeme sami, ale prakticky bydlím tak 80% počtu dnů u něj. Je nám spolu moc fajn. Jenže přítel je velký introvert. Cítím, že mě má rád, ale řekne mi to jen zřítkakdy, občas mi připadá hodně pohlcený myšlenkami na práci a jakoby měl strach se k někomu více upnout.
.
Na jednu stranu mu rozumím, nemá sourozence, příbuzné, pouze rodiče, oba mají bohužel rakovinu a navíc jsou na tom psychicky hodně špatně, možná se naprogramoval tak, že je méně bolestivé chovat k někomu velké city.
Na druhou stranu začínám cítit nejistotu, jaké se mnou má vlastně úmysly, zda neskončím jako jeho minulé 2-3 leté vztahy, jeho citové projevy jsou pro mě prostě nedostatečné a já si je začínám vynucovat, což není samozřejmě dobře. Často mi z toho bývá smutno a přemýšlím, zda není lepší být raději sama než řešit tyto citové pochody, kdy si na někoho každodenně zvyknu a pak řeším, zda mě má či nemá hluboce rád.
Možná je to i tím, že jako starší sestra mladších sourozenců jsem byla často v dětství o lásku rodičů tak trochu ochuzována, proto teď vyžaduji od druhých více takových projevů.
Co s tím? Nerada bych si pokazila krásný vztah. Bohužel v minulosti jsem zažila mnohem více láskyplných projevů než nyní - zřejmě je to první introvert v tomto směru, na kterého jsem narazila a nevím si s tím rady