Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přítel se mnou nechce bydlet
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Reakce:
Velikost písma:
smurfka
25.9.11 20:55
V 36 bydlí u rodičů?? 
No promin ale zdá se mi to jako mamánek..proc by se stěhoval, když má doma navařeno, vypráno a nemůsí platit bud zádný nebo velký nájem..kdyby nemel praci, tak neřeknu, ale pokud má chlap praci nemá ve 36 letech u maminky co dělat. Myslím, že ho z tama nedostanes..mám jeden takový případ kolem sebe..ten bydlel u maminky do 50 až pak si našel zenskou, udělal si dítě a odstěhoval se do bytu své ženy..
- Upravit
25.9.11 20:56
Větu - Toho se dočkáš, neboj se, ale ještě není čas - jsem slyšela mnohokrát. Mužský alibismus, klasika.
Neustupovala bych, ve vašem věku je podle mého nejvyšší čas! Co najít si něco na půl cesty? Práci nevím nevím, asi bych hned neopouštěla…
25.9.11 20:58
no jo, mamánek. Komplet servis, nechce se mu odcházet, protože se nemusí o nic starat. Dej si nějaký časový horizont a když se do třeba dvou let nerozhoupe, ukonči to. Třeba ti navrhne, abyste šli bylet k jeho rodičům
25.9.11 20:59
smurfka píše:
V 36 bydlí u rodičů??
Přesně akorát už se mi nechtělo večer tak psát 
Anonymní
25.9.11 21:05
Říkala jsem si, že pokud se do roka nerozhoupe, tak to nemá smysl. Ono je to s ním trochu složitější. Dlouho práci neměl kvůli zdravotním potížím, ale i tak. Fakt mě to štve a ráda bych od něj slyšela nějaký plán.
Kdybych tohle četla o někom jiném, tak bych radila to samé, co vy. Ale ono je to tak těžké. Jsem s ním moc ráda, opravdu si rozumíme (až na tuhle stránku). No to je jedno. Asi nezbývá, než doufat, že „dospěje“.
- Upravit
smurfka
25.9.11 21:08
Danny841 píše:smurfka píše:
V 36 bydlí u rodičů??
promin ale takových chlapu si nevážím..ve 36 letech už by měl mít chlap svůj domov. Já vypadal z baraku po střední a taky mi nikdo nikdy nic nedal..par let handrkování po podnájmech a teprv minulý rok byt na hypotéku. Ano jsem zadlužená ale nevyužívám rodiče. Myslím, že pokud byste pracovali oba, nájem v klidu zvládnete ( nemusíte se hned zadlužovat na hypotéku ). Pokud se stěhování vyhýbá, asi to nebude ten pravej…mužeš ho milovat a on muže milovat tebe, ale asi se ještě nezbavil pupeční snury. Vety typu bojím se financí je jen výlmuva..nájmy dnes nejsou zas tak příšerně vysoké aby se nedali zatáhnout se dvou platů..
- Upravit
25.9.11 21:11
Anonymní píše: Říkala jsem si, že pokud se do roka nerozhoupe, tak to nemá smysl. Ono je to s ním trochu složitější. Dlouho práci neměl kvůli zdravotním potížím, ale i tak. Fakt mě to štve a ráda bych od něj slyšela nějaký plán.
Kdybych tohle četla o někom jiném, tak bych radila to samé, co vy. Ale ono je to tak těžké. Jsem s ním moc ráda, opravdu si rozumíme (až na tuhle stránku). No to je jedno. Asi nezbývá, než doufat, že „dospěje“.
A jak dlouho ještě hodláš doufat?Je to těžké když si jinak rozumíte.Dala bych nůž na krk 
Jak píší holky,je zvyklý na full servis z domova 
Larr
25.9.11 21:13
Nikdy bych nechodila s nikým, kdo ve 36 bydlí u rodičů, nechtěla bych chodit ani s nikým, kdo ve 30-ti bydlí u rodičů. Sama žiji od 18-ti:)) Sice nemám 50 triček, 2× týdně nové nehty a každý rok dovolenou u moře, ale jsem zvyklá se o sebe starat sama, chodit do práce, nezadlužovat se a to samé vyžaduji i od partnera.
Lidi co žijí u rodičů mám kolem sebe. Pravdou je, že jsou finančně nezávislejší, mají více energie na zábavu, alkohol a další ptákoviny, zatím co já vařím a peru, ale stejně bych neměnila
- Upravit
25.9.11 21:16
Zakladatelko, není přítel jedináček? 
U 36-letého chlapa bych po 2 letech randění fakt byla ve střehu! Tady přestává veškerá sranda…
25.9.11 21:16
Manželův bratr má 28 let a bude jednou úplně to samé.Doma totální servis-neplatí rodičům vůbec nic,doma navařeno,naklizeno,vypráno,vyžehleno a může si dělat co chce.Své peníze si utrácí za co on uzná za vhodný-parta kamarádů a posezení v hospůdce,pronajmou si stadion,hrajou hokej,hrajou šipky,jezdí na závody v chytání ryb…a skuhrá,že nemůže koupit vše co by chtěl.A přitom nevydělává málo.
Pokud jste spolu dva roky a přítel ve vašem věku-v 18-ti by to bylo jiné-říká že je čas,tak je někde problém.A to zásadní.Určitě bude skrbík-bude mu líto platit peníze za bydlení,když takto to vyjde levněji.A určitě i tuší,že by si chtěla po sestěholvání dítě a to jsou další peníze.Takto tě má jistou a skoro nic ho to nestojí.A že by se změnil?S tím nepočítej.Pokud opustíš svojí práci,přesvěčíš ho,aby jste bydleli spolu,tak čekej výčitky,srovnávání financí a stejně odejde bydlet zpět k rodičům.Ev. tě bude navštěvovat v bytě,ale bydlet a palatit n ebude chtít.
Jediné možné vysvětlení ještě je,že je hodně zadlužený,ty o tom nevíš a on si je vědom toho,že by to finančně neutáhnul.
cher
25.9.11 21:18
Na to se nedá co říct, chlapi v jeho věku mají i 3 děti,já šla v 19-ti od rodičů a plácala se po podnájmech, nedovedu si představit žít v tomhle věku s rodiči, přijde mi to zvláštní u vás obou…vůbec nevím, co poradit, ale bála bych se toho, že než se rozhoupe, tak bude pozdě..
- Upravit
Anonymní
25.9.11 21:24
Já bych všechno chtěla hned. Pořád si říkám, že třeba něco sám chystá, jen mi to nechce říct. Ale to je hodně naivní představa. Kolikrát básní o tom, že to bude hezké, až spolu budeme bydlet a tak. Ale když přijde na věc a zeptám se ho, tak najednou dostane strach.
Je mi jasné, že je zvyklý na to, co má doma. Sám to taky uznává. Jen mě mrzí, že s tím teď nechce nic dělat. Nějakou dobu už přemýšlím o tom, že se prostě odstěhuju sama. Myslím, že už na to věk mám a nevidím na tom nic špatného. Nevím, co na to řekne on. Byla bych samozřejmě radši, kdybychom byli spolu, ale možná ho teprve tohle přiměje se nad tím zamyslet.
- Upravit
25.9.11 21:26
Anonymní píše:
Já bych všechno chtěla hned. Pořád si říkám, že třeba něco sám chystá, jen mi to nechce říct. Ale to je hodně naivní představa. Kolikrát básní o tom, že to bude hezké, až spolu budeme bydlet a tak. Ale když přijde na věc a zeptám se ho, tak najednou dostane strach.
Je mi jasné, že je zvyklý na to, co má doma. Sám to taky uznává. Jen mě mrzí, že s tím teď nechce nic dělat. Nějakou dobu už přemýšlím o tom, že se prostě odstěhuju sama. Myslím, že už na to věk mám a nevidím na tom nic špatného. Nevím, co na to řekne on. Byla bych samozřejmě radši, kdybychom byli spolu, ale možná ho teprve tohle přiměje se nad tím zamyslet.
Já teda neznám holku co by v tvém věku bydlela u rodičů Tak se odstěhuj sama,najdi si zatím garsonku a uvidíš…V jeho věku bych čekala,že bude spěchat na děti a popř.svatbu.A on se cuká se stěhováním 
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky,
našla jsem tuhle stránku a tak bych se s vámi ráda podělila o to, co mě trápí.
Je mi 27 let, příteli je 36 let. Jsme spolu dva roky. Oba dva bydlíme u svých rodičů. Moc ráda bych se už osamostatnila a začala bydlet s ním. Připadá mi to totiž přirozené, když bydlíme od sebe zhruba hodinu cesty. Navíc mi připadá, že když jsem u jeho rodičů třeba na víkend, tak je tím obtěžuji. Je to nejspíš jen můj subjektivní pocit, jeho rodiče mě mají rádi a já mám ráda je, ale přesto si myslím, že takové delší návštěvy nemůžou být nikomu příjemné.
Taky mě začíná štvát to, že když ho chci vidět a nemůžu tam přespat, musím jet za ním hodinu (autobusem to zabere někdy i 2 hodiny) a za pár hodin jedu zase domů. Přítel mě také navštěvuje, taky u nás přespává, když může a taky si kolikrát myslí, že tu u nás obtěžuje.
Na rovinu jsem se ho teda zeptala, jestli by nebylo lepší začít spolu bydlet. Nejdřív toto téma absolutně zavrhoval s tím, že to má ještě spoustu času. Vždycky to téma šikovně zadupal pod koberec. Mě to však nedalo a často jsem se k tomu vracela. A tak z něj po čase vylezlo, že se bojí finanční stránky. Bojí se, že to neutáhnem. Navíc musíme najít kompromis, kde bychom bydleli. On je z města (kde má svou práci), já jsem z malé vesničky (kde mám taky práci). Jsem tady v práci strašně spokojená, ale jsem ochotná se kvůli němu přestěhovat a hledat si práci tam.
Moc mě mrzí, že to takhle vidí. Mluvím s ním narovinu. Říkala jsem mu, že mě to dojíždění štve, že jsem z takovéhoto randění už vyrostla. Ale je pak jen smutný a buď na to nic neřekne nebo řekne, že je to velký krok a má to ještě čas. Prý se toho dočkám, ať se nebojím.
Nevím si s tím rady. Navíc mi nějak začaly „tikat biologické hodiny“. Přála bych si miminko, ale bez zázemí.. to je těžké. Přítele moc miluji a vím, že on miluje mě. Asi už je dlouho u rodičů a tak je pro něj těžké odejít. Nedovedu si to jinak vysvětlit.
Co si o tom myslíte vy? Jde tohle vlastně vyřešit? Nechci mu přímo dávat nůž na krk. Nechci ho uhánět, ale bojím se, že to jinak nepůjde.