Deprese a samota

Anonymní
23.9.11 10:57

Deprese a samota

Ahoj holky,protože hodně často si pročítám tyto diskuze a pokaždé mi to hodně pomůže, rozhodla jsem se na vás obrátit a poprosit o radu. Mám 7m dcerku, krásnou, hodnou a zatím zdravou, ale už asi tři měsíce bojuju s hroznou depkou.Pořád jsem si říkala, že to nic není jen špatný den, ale je to čím dál horší. V práci jsem byla hodně mezi lidma a teď jsme doma sama, bydlíme na vesnici, manžel pořád v práci, auto potřebuje taky on a není tady ani žádná maminka, se kterou bych mohla o svých problémech pokecat.A popravdě řečeno se za to hodně stydím.Nic pořádně nestíhám,manžel hodně pracuje na domě a v práci, takže když už přijede domů a já se těším, že si popovídáme nebo že mi malou zabaví a já si stihnu něco udělat nebo jen tak sednout a dát si nohy nahoru, tak se nají a letí si po svý práci. Já se to snažím chápat, ale z jeho strany se to říct nedá. Takže se chovám protivně, podrážděně a když mě nikdo nevidí brečím jak želva a je mi ze mě zle.Pořád si říkám,jak to dělají ostatní maminky když mají děti třeba 2, já mám jedno a jsem z toho úplně hotová a už jsem i uvažovala o nějakých prášcích.Když jsem se to s ním snažila nějak řešit nebo říct co mě trápí tak se to otočilo proti mě a nakonec jsem si připadala jak největší psychicky labilní zoufalec, kterej si pořád stěžuje.Už nevím co s těmito náladami mám dělat a tak doufám, že mi pomůže se z toho takhle vypsat a kdybyste některá měla nějaký nápad nebo aspoň slůvka útěchy :-? tak budu ráda.Díky

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
573
23.9.11 11:02

Jestli si myslíš, že by ti léky pomohly, proč to nezkusit. Nebo aspoň si „pokecat“ s doktorem. Dneska už to není nic neobvyklýho, rovnice „byla u psychiatra=je divná“ už neplatí. A pokud nemáš v okolí nikoho, s kým by sis mohla pokecat, tak je tohle taky řešení. Já jsem teď doma- nemocná v 7. měsíci, brácha přes den ve škole, v baráku nikdo, jsem sama, takže na chlapa ani nečekám, nic moc nesmím a taky mi slušně hrabe… A už o tý doktorce uvažuju taky… Moc jsem tě asi nepovzbudila, ale doma se budeš trápit dál, zdá se, že je to u vás docela stabilní situace a že se jen tak nic zásadního nezmění… Přeju hodně štěstí, ať je to brzo lepší…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3737
23.9.11 11:10

Já být tebou tak léky bych to zatím neřešila, jsi pojízdná, nebo můžeš se někam dopravit.

Je normální, že se cítíš sama, je toho na tebe/vás moc je to naprosto normální, akorát se stím hůř vyrovnáváš. Co nějaký koníček?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3524
23.9.11 11:12

Ahoj,
nic si z toho nedělej…jsem na tom úplně stejně…mám 8 měsíčního chlapečka, je to moje všechno, ale ten stereotyp už mi taky leze na mozek…manžel se vrací z práce večer a na noc zase odjíždí, takže mi s malým taky nepomáhá…jsem na malý vesnici, auto sice mám, ale zas tak super to neni, jezdim nakupovat a s malým 1× týdně na plavčo, to je ale všechno…no a na víkendy jezdim k našim - naštěstí, jinak bych se fakt zbláznila…ono až bude malej větší, bude chodit a tak, tak to bude taky jiný, určitě i u tebe…teď to budem muset vydržet… :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5misa6
23.9.11 11:13

Ahojky já jsem byla v práci ve dne v noci,soboty neděle,přítel to samé,nestihla jsem navařit prostě nic.Ted pátým měsícem marodím deprese-úzkost.Jednou za týden u psychiatra,léky jsem brala,a při zjištění těhu jsem je vysadila.Jediné co ti poradím je klid,a vypadnou z domu aspon na procházku,a s manželem bych si o tom určitě promluvila.A psychiatr taky hodně pomůže.

  • Citovat
  • Nahlásit
20554
23.9.11 11:31

Chci tě jenom podpořit, že v tom určitě nejsi sama. To že nic nestíháš neřeš, kdybys to viděla u nás doma se čtyřmi dětmi, tak bys viděla na vlastní oči, že všechno stíháš levou zadní… :mrgreen:
Všechny čtyři holky jsou nemocné, takže je tu takovej bordel a chaos, že včera večer jsem se na hodinu zamknula na balkoně a ,,čuměla,, na hvězdy, protože jsem byla už nepříčetná z věčného pokřikování MAMÍÍÍ… :-D
Co zkusit pro začátek třeba jenom na chvíli sehnat hlídání a sama si zajet na nákup? Mně to pomáhá. Sednu si do kavárny a koukám po lidech.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20554
23.9.11 11:32
klaaras píše:
Ahoj,
nic si z toho nedělej…jsem na tom úplně stejně…mám 8 měsíčního chlapečka, je to moje všechno, ale ten stereotyp už mi taky leze na mozek…manžel se vrací z práce večer a na noc zase odjíždí, takže mi s malým taky nepomáhá…jsem na malý vesnici, auto sice mám, ale zas tak super to neni, jezdim nakupovat a s malým 1× týdně na plavčo, to je ale všechno…no a na víkendy jezdim k našim - naštěstí, jinak bych se fakt zbláznila…ono až bude malej větší, bude chodit a tak, tak to bude taky jiný, určitě i u tebe…teď to budem muset vydržet… :hug:

Klaaras tak se stav na kafčo, bydlíš nedaleko… :mrgreen: :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
663
23.9.11 11:37

Asi tě dost chápu, mívám období, kdy mám podobné stavy, ale mě na to nejvíc pomáhá pokecat s nějakou kamarádkou. Je to strašně ubíjející být pořád jen s malým mimčem, když si nemůžeš s nikým normálně pokecat. A manžela neomlouvej, sice chodí do práce a dělá na vašem domě, ale ty potřebuješ taky pomoct a vypovídat se. Jestli máš nějakou dobrou kamarádku, která je taky sama s dítětem, tak jí pozvi, ať klidně ráno přijede, uvařte si spolu dobrý oběd, jděte na procházku, děti budou mít zpestření a den vám pěkně uteče.
A prášky snad nebudou třeba.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20518
23.9.11 11:55

Když bylo klukům okolo toho půlroku, myslela jsem si, že prožívám největší peklo na zemi a nedokázala jsem si představit, že ještě někdy může být lépe, nedejbože jak někdo může být šťastný, že je matka?

Měla jsem za to, že

  • MUSÍM se stále usmívat a mít dobrou náladu
  • MUSÍm v sobě potlačovat únavu, nevyspání a vztek a NIKDY si to neventilovat na okolí, natož na dětech
  • MUSÍM se scházet s jinýma matkama v mateřských centrech a na hřištích a mým pritoritním a jediným životním posláním musí být péče o děti a domácnost
  • MUSÍM mít doma uklizeno, navařeno a nažehleno
  • MUSÍm prostě vypadat jako ta, které se právě splnilo nějvští životní přání.

(podotýkám, že řada těch MUSÍm nebyla z mé hlavy, nýbrž mi to bylo skoro dnes a denně podsouváno z nejrůznějších stran!)

Houby. Byla jsem unavená, nevyspalá a vzteklá a taky jsem na to vypadala. Občas mi to ujelo a kluky jsem potrestala neúměrně jejich provinění. Doma binec a krize a hádky a … můj pocit ne životního štěstí, ale totálního vykolejení.

Nebylo to proto, že jsem náhle musela obrátit svůj život naruby a ještě jednou naruby. Že jsem se musela 24 hodin o někoho starat, na což jsem nebyla zvyklá. Že mi zbývalo denně méně jak hodina na sebe, a to včetně hygieny. Ale o to nic. Průšvih byl ten smrtící koktejl hormonů, únavy a nepochopení. Ta přecitlivělost, kdy já sama jsem věděla, že jsem zcela mimo, ale nebyla schopna sama s tím cokoli udělat.

Takže nechci mentorovat, že je to normální, a že to přejde. Ale v mém případě - jednak chci říct, že s prvním dítětem to bylo daleko horší než se dvěma. To už jsem byla tak nějak otupělá a péče o ty kluky ne že bych je zanedbávala, ale prostě jsem se už tak nenervovala kvůli „kravinám“. Asi nějaký můj záložní systém či co, který vyhodnotil, že jestli budu k postýlce lítat s každým fňuknutím, pak mně rovnou odvezou do Bohnic. Naučila jsem se efektivněji se starat o rodinu. Bu´d jak buď, ale stále ten pocit nepochopení tam byl, a velmi hluboký.

A když to nešlo odstranit zvenku, muselo to zevnitř. Takže jakmile odezněly hormony, jakmile mi děti začaly v noci jakžtakž spát a já se naučila drze a drsně dávat děti těm, co měli ruce nohy, byť na půl hodiny, pak jsem se na sebe začala dívat i do zrcadla a budoucnost začala prosvítat mezi mraky. Ještě si ujasnit, po čem toužím, co chci dělat, KDO jsem - kromě toho, že jsem máma … protože jsem máma, ale jen to mně prostě nenaplňuje … a pak to přišlo. Sebenalezení, sebeláska, sebedůvěra … (mimochodem, moc mi pomohly holky tady v jedné skupině :hug: ) … ale trvalo to! Tak ti přeju, aby ses v tom zbytečně neplacatila tak dlouho, protože je to fakt devastující ..... :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1289
23.9.11 11:58

Mela sem neco podobneho pred rokem, na konci leta to zacalo. Na jare jsme se prestehovali z prahy do olomouce. Jsem dost extrovert, tak me nenapadlo, jaky by mohl byt problem sehnat kamaradky - pres leto jsem se na hristich a v parcich bavila s ruznyma lidma, ale vse takove ty nezavazne reci a ja na zacatku podzima zjistila, ze tu stale nikoho nemam! A doma dve deti - triletou a nekolikamesicniho kluka… v zime mi uplne hrabalo - a to sem v meste! Pak sem nasla na netu emimino, pres nej par kamaradek, v zari nastoupila starsi do skolky a ja si ted s malym dablikem uzivam - obrazim po navstevach kamaradky, obcas se nekdo zastavi za mnou… takze cesta ven je a nemusis se za to stydet, potka to vice ci mene spoustu holek a nemusis ani psat a anonymne, treba sem nakoukne nekdo, kdo bydli nedaleko od tebe a ma treba jako klaara…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1289
23.9.11 12:01

ma auto, sem chtela napsat :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1745
23.9.11 12:08

Zakladatelko, nevím, co ti napsat za nápad, ale útěcha - bude časem líp. Jen se k tomu prokousat :-( Emilie, moc ráda čtu tvoje příspěvky, dost se v nich nalézám (ještě tedy mi neprosvítá tolik slunce v mracích, ale časem, časem i to bude :-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2654
23.9.11 12:22

Ahoj.....já myslím, že takovým obdobím , kterým teď Ty procházíš si projde většina maminek. Samozřejmě jsou maminky, které si to mateřství užívají prostě naplno a jsou šťastné a naplněné bez nějakých výkyv nálad nebo depresí.
Já za sebe můžu napsat, že v listopadu budu doma už 2 roky a někdy si myslím, že už to nedám. Mám krásnýho a zdravýho syna, kterého miluje nade vše,ale přeci jen jsou chvíle kdy bych potřebovala vypnout, odreagovat se neprobudit se ráno a hned v hlavě naplánovat celý den…co dělat,když prší…je hezky…
Taky zvažujeme odstěhovat se na vesnici,ale já se právě bojím toho, že ta budu ještě víc sama než jsem někdy ve městě. Ale pokud máš auto tak není zas takový problém se k „cicilizaci“ dopravit.
Já se snažím hodně s malým chodit do mateřského centra, na hřiště, na dětské kroužky pro nejmenší,protože je to i pro mě o setkání s lidmi.
Myslím, že by Ti stačilo najít aspoň jednu kamarádku s kterou to budeš moc všechno probírat a budete spolu trávit volný čas s dětma a možná i bez nich,když se najde hlídání. Držím Ti pěsti,aby jsi to nelehké období zvládla abylo zas dobře. A určitě i založení této diskuze byl pro Tebe krok k lepšímu. Aspoň se podělíš s osttaními o své pocity. A odkud jsi? Třeba tady na emiminu bys našla nějakou novou kamarádku na setkávání a kočárkování.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1939
23.9.11 12:47

Ahoja zakladatelko, pokud chceš, tak mi napiš zprávu, třeba ti budu mít co říct, protože mi silně připomínáš mě před nějakým tím měsícem, že jsi sama, též máš stejně staré dítě, manžela z práce do práce, bydlení mimo lidi a pocit, že jsi na všechno tak sama. Třeba ti pomůže si jen tak pokecat, ale pochopitelně ti nic nevnucuji :kytka: nechám to na tobě :-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
755
23.9.11 12:51

Ahojky! :kytka: Nejsi v tom sama… :wink: Teda, já už jsem celkem ok, ale prožívala jsem něco podobného… Možná Tě trošku uklidním, ale čím je syn větší, tím se mi to zdá lepší… (ale paradoxně bych občas chtěla zpět to miminko! :mrgreen: nechápu :nevim: :-D ) Synovi je nyní rok a je to super, musela jsem se naučit opravdu na každý den udělat nějaký program, nějaký úkol, cíl - byť to mělo být jen odnést balík na poštu… 8-) Nejlepší jsou procházky s kamarádkami, návštěvy rodiny, poprosit někoho o hlídání a v klidu si sama nakoupit… (dodnes je pro mě nákup s malým horor - vždy koupím půlku věcí - nechce být v kočárku a vzteká se! :cert: ) Ona opravdu i půlhodinka oddychu dělá své… :andel: Chodím si i s malým lehnout po obědě. Dřív jsem byla hrozně unavená z nočního buzení a vstávání v 5 :zed: , ale teď už je to v noci mnohem lepší a vstáváme sice v 6, ale malý už si krásně hraje sám, já ležím v obýváku a koukám na něj… (občas „klimbnu“ :oops: , ale mám celou místnost maximálně přizpůsobenou malému) To ranní „lenošení“ mi hodně pomůže a nejsem tak vyřízená jako dřív… 8-) Taky mě hodně „nakopne“, když se dopoledne upravím - fakt učesat a trošku nalíčit (stačí řasenka) - u mě to dělá teda divy 8-o , hned si připadám taková „svěžejší“ a v lepší náladě! :wink:

Přeji, aby i Ty sis našla své „zlepšováky“ a brzy už bylo líp!!! :huban:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama