Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Deprese a samota
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.2.18 13:44
Začněte pár hodin týdně pracovat. Přijdete na jiné myšlenky, budete se cítit užitečně a na dítě se i více těšit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.2.18 13:45
Sama v tom nejsi 
jak jsem to četla, mám pocit, že jsem to napsala já, mám úplně stejný problém. Nebydlet s rodiči v baráku tak asi zešílím 
. Navíc ta zima je vážně otravná, než se vypravime ven, to je katastrofa 
a když už jsme venku tak za chvíli domů. Hlavu vzhůru, za chvilinku tu máme jaro 
- Citovat
- Upravit
23.2.18 13:55
Nejsi v tom sama. 
Znám to. Co s tím ti neporadím, jen věz, že to tak má spousta z nás.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.18 13:57
Ohledně toho jak nic nestíhas. Nejsi sama. A čert to vem. Az budes jednou stará na co budes vzpomínat? Jak jsi měla uklizeno a navareno nebo jak jsi trávila cas s dítětem? Odpověz si sama 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.2.18 13:58
@anupati Tak samozřejmě, že bych nikomu nevykládala osobní věci na potkání, ty nevykládám nikomu už několik let, asi jsme se úplně nepochopily. Neumím právě ani to „aby řeč nestála“, když se náhodou octnu ve skupině takhle se bavících lidí, třeba na tom batolecím kroužku, tak většinou jen blbě čumím a pronesu jen pár „hmm, no jo, vidíš, to my taky“… Což mě nějak nedokáže naplňovat. 
@Anonymní Díky, už aby aspoň bylo to jaro!
- Citovat
- Upravit
23.2.18 14:00
Ahoj obnovitelko,
myslím, že neprožíváš nic, co by neprožil někdy každý člověk. Určitě jsi tedy oproti průměru společnosti méně závislá na sociálním kontaktu, určitě si uzavřenější, ale životní situace, ve které s dítětem jsi, to prostě prohlubuje za hranici, která je ti příjemná.
Co s tím? Je třeba začít dělat si malé radosti. Určitě jsou věci, co máš ráda. Ikdyby to měla být kostička čokolády po obědě, tak prostě si ji pravidlelně dej. Buď všímavější. Třeba k přírodě. Už jsi viděla první letošní kvítek? Hecni se k různým věcem, jako třeba s úsměvem pozdavit lidi, co potkáš. Nebo pochválit lidem nahlas, když se ti něco líbí. Překvapivě se ti to totiž začne v podobných malých drobnostech vracet.
Zároveň je dobré zkusit trochu nabourat stereotyp. Začni se něco nového učit, dej si nějakou osobní výzvu…
Prostě chce se to tou nepodat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.18 14:00
@Anonymní píše:
Obnovuji diskuzi, anonymně, nechci, aby to o mě někdo známý věděl. Mám skvělého manžela a dítě, ale nějak neumím najít tu svoji roli mezi plotnou a komínem z kostek, už to na mě začíná doma padat. Neumím komunikovat s lidmi, vždycky jsem byla takový ten člen do party, bez kterého se nakonec všichni obejdou, měla jsem ve škole pár dobrých kamarádů, občas se sejdeme, ale ty doby už jsou nenávratně pryč. Nikdy mi nikdo nenapíše, jak se mám, vždycky jsem musela napsat první já a už mě to přestává bavit, nechci být za vtěrku, asi prostě pro nikoho nic neznamenám.Navíc, měla jsem dítě už při výšce, takže mí vrstevníci teď mají úplně jiné starosti a mamky na mateřské - upřímně, vůbec mě nezajímá, čí dítě chodí na nočník a čí papá sunar… Nějak nevím, jak se začít normálně bavit s lidma, které jsem párkrát někde pozdravila, třeba sousedi nebo vzdálení známí - nedokážu si představit, je třeba pozvat na kafe, co si s nimi mám povídat? Chodíme s batoletem na cvičení, tam je to přesně o těch sunarech a žvatlání, to mě vůbec nebere, ale neumím se přes to přenést k normálnímu rozhovoru. Už nevím, co pořád na mateřské dělat, procházky 100× prochozené, dál se jít nedá, protože dítě to v kočárku nebaví, chodit nebude, ujde metr za hodinu… Navíc je zima, nedá se být venku celý den. Herny jsou moje noční můra a navíc to mému problému nepomůže, buď lítám za dítětem a pozoruji matky, jak si popíjí kafíčko, nebo sedím někde sama. Potřebuju povzbudit, že v tom nejsem sama.
Jsem v prakticky te samé situaci, navíc ještě žiju v zahranici. Mám jen manžela na kterém jsem nezdrave závislá a dítě (v brisku). Na kafe chodím pořád sama. Ale ono ani v Čechách to nebylo o moc jine. Občas mívám deprese a stavy beznadeje, ale zrovna teď mám dobre období a cítím se dobre.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.18 14:04
Rozumím Ti. Já jsem měla ten pocit, že se na mně ze všech stran hrnou jen šťastné, vše dokonale zvládající matky, které naplnily své životní poslání péčí o potomky. Moje dítě bylo velmi citlivé, tedy i náročné miminko, nic jsem nestíhala, nezvládala, nebyl nikdo po ruce, kdy by mi pomohl, protože s mužem žijeme daleko od našich rodičů - prototyp reklamy na uštvanou, ušmudlanou mámu. V důsledku toho jsem nesnášela celý svět.
Jediným efektem bylo to, že jsem přenášela svoje stavy na dítě. Když jsem pochopila, že je nutné hledat řešení, že nemusím být dokonalá matka, že bohatě stačí nejlepší verze sebe sama, pomohlo to náramně všem. Ukecala jsem mámu, aby k nám jezdila pomáhat s malou, ukecala jsem zaměstnavatele, aby mi vyšel vstříc se zkráceným úvazkem, a i když velkou část platu utratím za nájem bytu pro hlídací prarodiče a jejich výdaje na jízdné, stojí to za to. Ráno se těším do práce a v poledne se těším domů. Nejsem věčně otrávená a nepřenáším to na své blízké.
Hlavní je začít s tím, co Tě trápí, něco dělat a neužírat se negativními pocity. (I když chápu, že tohle může znít jako výrok z laciné motivační knížky osobního rozvoje 
.)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.18 14:14
@Anonymní píše:
@anupati Tak samozřejmě, že bych nikomu nevykládala osobní věci na potkání, ty nevykládám nikomu už několik let, asi jsme se úplně nepochopily. Neumím právě ani to „aby řeč nestála“, když se náhodou octnu ve skupině takhle se bavících lidí, třeba na tom batolecím kroužku, tak většinou jen blbě čumím a pronesu jen pár „hmm, no jo, vidíš, to my taky“… Což mě nějak nedokáže naplňovat.
Spíš jsi mě nepochopila. Takhle, jak to píšeš ty, to říká kolem mě 80 % holek. Nemají zájem o rozhovory, aby řeč nestála, nechtějí se bavit o sunárku a plinečkách… chápeš? Ty nejsi žádná vyjímka a v tom centru si tohle myslí každá druhá, opravdu to málokoho stráááášně naplňuje. Ale je to prostě nějaké neutrální téma, díky kterému se časem, když někam chodíš pravidelně, můžeš posunout jinam. O čem myslíš, že jsme se bavili např. na cvičáku. Jo o čoklech. A i tam člověk si s někým sedl a časem se to přehouplo úplně jinam… Já ti chci říct jen to, ať tyhle hovory a maminy neodsuzuješ předem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.18 14:18
@Premek_Orac píše:
Ahoj obnovitelko,
myslím, že neprožíváš nic, co by neprožil někdy každý člověk. Určitě jsi tedy oproti průměru společnosti méně závislá na sociálním kontaktu, určitě si uzavřenější, ale životní situace, ve které s dítětem jsi, to prostě prohlubuje za hranici, která je ti příjemná.
Co s tím? Je třeba začít dělat si malé radosti. Určitě jsou věci, co máš ráda. Ikdyby to měla být kostička čokolády po obědě, tak prostě si ji pravidlelně dej. Buď všímavější. Třeba k přírodě. Už jsi viděla první letošní kvítek? Hecni se k různým věcem, jako třeba s úsměvem pozdavit lidi, co potkáš. Nebo pochválit lidem nahlas, když se ti něco líbí. Překvapivě se ti to totiž začne v podobných malých drobnostech vracet.
Zároveň je dobré zkusit trochu nabourat stereotyp. Začni se něco nového učit, dej si nějakou osobní výzvu…
Prostě chce se to tou nepodat.
Pěkně napsané. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.18 15:17
@Anonymní píše:
Obnovuji diskuzi, anonymně, nechci, aby to o mě někdo známý věděl. Mám skvělého manžela a dítě, ale nějak neumím najít tu svoji roli mezi plotnou a komínem z kostek, už to na mě začíná doma padat. Neumím komunikovat s lidmi, vždycky jsem byla takový ten člen do party, bez kterého se nakonec všichni obejdou, měla jsem ve škole pár dobrých kamarádů, občas se sejdeme, ale ty doby už jsou nenávratně pryč. Nikdy mi nikdo nenapíše, jak se mám, vždycky jsem musela napsat první já a už mě to přestává bavit, nechci být za vtěrku, asi prostě pro nikoho nic neznamenám.
Mam to na 10.000 procent jako ty. Napsala bych ti, ale nemuzu, kdyz jsi anonymni. Musis ty…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
