Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Deprese a samota
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.11.14 13:16
Dokud nebudes mit rada sebe, tezko te bude mit rad nejaky chlap, co za to stoji. Tezko si te bude moct vazit atd. Musis zacit u sebe a byt spokojena sama se sebou. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.14 13:18
Tak si pro začátek zajdi ke kadeřníkovi, je to relax pro každou ženskou a nemusí ani u toho být kamarádka. A pak se uvidí co dál… Objednej se k nějakému doktorovi, on ti pomůže se mít ráda. Musíš se na sebe začít dívat tak že se prostě budeš muset mít ráda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.11.14 13:57
@Riky69 kdyby to byo jen o vzhledu. Ja nevim, kde je problem. Chlapy o me maji zajem. Odmitam pozvani ma rande ale vsem jde jen o jedno. At delam cokoliv, at nedelam nic, vzdycky to skonci. Tenhle posledni vztah vypadal milionove a jak to dopadlo. Je ve me hrozny prazdno, zklamani…bolest. Uz se ani nedokazu smat 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.11.14 14:55
Holky potrebuji pomoct. Uz jsem v depce pres pul roku… s manzelem deset let. Dvoulete dite. A ja zjistuji, ze asi uz s nim nechci zit. Onneustale v praci. Zijeme v nemecku a styska se mi po domove. Kdyz jsme jako rodina, rozumime si. Ale nevydrzim s nim byt sama, nechci aby se me ani dotknul. Tehotna nejsem, chlapa jineho nemam. Jen kamarada, je to spolecny kamarad a ja si s nim obcas napisu a bohuzel jsem zjistila, ze je lepsi byt s chlapem, kdyz mate spoustu veci spolecnych nez s kterym nemate skoro nic. Ja nevim jak mam zachranit nas vztah. Snazim se o to uz pres mesic a nejde mi to. Nevim jestli s nim chci dal byt. Chtela bych nekam zajit, alr umim jen otom psat. Mluvit nedokazu. Je to jen krize? Prejde to? Chtela bych byt zas stastna, ale vim, z si nemam na co stezovat. Mame vsechno a bez nej jsem nic. Dekuji
- Citovat
- Upravit
19.11.14 16:26
@Anonymní píše: … Je ve me hrozny prazdno, zklamani…bolest. Uz se ani nedokazu smat… v okamžiku zatmění sebrala jsi pochodeň, v situacích na které nikdo nezná lék, stíny zaháníš, v situacích ve kterých není třeba slov, změnila jsi vše zlé ve vlídnou nekonečnou modř. V nové naději balancuješ na hraně jitra-přinášíš světu další krasný den. V srdci k sobě lásku měj jak slunce hřej a když ne pro sebe, tak pro nás se zas směj…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.14 19:05
@Therminal Earth píše: … v okamžiku zatmění sebrala jsi pochodeň, v situacích na které nikdo nezná lék, stíny zaháníš, v situacích ve kterých není třeba slov, změnila jsi vše zlé ve vlídnou nekonečnou modř. V nové naději balancuješ na hraně jitra-přinášíš světu další krasný den. V srdci k sobě lásku měj jak slunce hřej a když ne pro sebe, tak pro nás se zas směj…
To je krásné 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.11.14 19:44
@Anonymní píše:…i ty nejhezčí sny s jitrem v bolesti umírají, ale stále je krásné pro nové žít. V laskavém modrém azylu, v posteli s nebesy pod ochranou tisíce hvězd další noc snít. Než usnu vzhůru hledím jak tiché zázraky blikají v záři démantů šeptají, že dokud jsou mráz naději nespálí…
Ja kazdymu nosim jen bolest…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.14 20:57
@Anonymní píše:
@Riky69 DEKUJU!!! vis, taky si rikam, ze Buh/osud/vesmir vi co dela a vse se deje z nejakeho duvodu, ale vydrzet. Vzdy kouknu do kalendare a rikam si za mesic touhle dobou uz bude dobre…a neni. Je to v soucasnosti muj nejvetsi sen, milujici partner, miminko…a kdyz tohle neni, pro co budovat to ostatni
Tohle já plně chápu. Také bych rád milující partnerku, rodinu, jenomže… třebaže se snažím, zatím bohužel…
Ale je to paráda, co? Jak ti kdekdo dokáže říct, jak jsi skvělá a obdivují tě, popřejí hodně štěstí a ať najdeš, po čem toužíš, pak se ale seberou a vrátí se ke svým rodinám či partnerům a užívají si to své štěstí, ale ty se vracíš domů tam, kde nikdo není, kde na tebe nikdo nečeká… . Tedy spíš takhle: 
. Brát s nadhledem, jistým způsobem je to docela komické 
.
No, když má člověk docela dost depku, je dobré se podívat na nějaký dobrý film, kde jsou na tom lidé podobně a nebo i hůř. A ty se na to podíváš a řekneš si: „Jo, nejsem sama!“ Pravda je, že jsou na tom jiní hůř, ale mnozí také o dost lépe, takže není důvodu se uskromňovat . A dále bych doporučil, když je ti nějak smutno, věnuj se nejlépe svým koníčkům, jistě máš nějaké? Já to také tak řeším. A potom, pokud máš pocit, že je toho na tobě poslední dobou moc… problém je často v tom, že lidé myslí na všechny ty problémy najednou a utopí se v tom. Doporučil bych to řešit postupně, vzít vždy jen jednu věc a řešit ji a na ostatní zapomenout. Asi to nejde takhle vždy, ale jistě nabydeš alespoň dojmu, že máš jen jeden problém .
Jo, a ještě jednu věc: nevěř hned všemu, co ti doktor nakuká. Ono zvlášť v poslední době je to s tím zdravotnictvím nahnuté a vůbec… Jakmile mu uvěříš, máš problém i kdyby ti třeba lhal .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.14 22:40
@D. C. Promiň, ale z tvého příspěvku bych možná měla ještě větší depku. Navíc mám pocit, že ty už nevěříš nikomu a ničemu, smutné, ale to je tvůj boj. Doufám, že si zakladatelka zašla ke kedařnici a ten vesmír/cokoliv ji nakoplo aby šla dál den za dnem, pomalu a jistě! Vždycky si říkej bude líp a časem, když se ohlédneš zjistíš, že ano ono je opravdu líp… Miliony lidí na tomhle světě se mají opravdu hůře, nemají co jíst, kde spát a kolikrát ani co na sebe!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.14 12:44
@Riky69 píše:
@D. C. Promiň, ale z tvého příspěvku bych možná měla ještě větší depku. Navíc mám pocit, že ty už nevěříš nikomu a ničemu, smutné, ale to je tvůj boj. Doufám, že si zakladatelka zašla ke kedařnici a ten vesmír/cokoliv ji nakoplo aby šla dál den za dnem, pomalu a jistě! Vždycky si říkej bude líp a časem, když se ohlédneš zjistíš, že ano ono je opravdu líp… Miliony lidí na tomhle světě se mají opravdu hůře, nemají co jíst, kde spát a kolikrát ani co na sebe!!!
Zajímavý názor… ale mně osobně právě ty zmíněné věci pomáhají se z depky dostat. Každopádně zajít ke kadeřnici či koupit si nové oblečení, což mívají děvčata ráda, dočasně pomůže pozdvihnout náladu, ale problém to nevyřeší a nepomůže ani neustálé opakování „bude líp“. Je třeba se aktivně snažit, dát si třeba nějaký cíl a pracovat na něm. A ta radost z pokroku či jeho dosažení je právě to, co tu depresi zahání . A jak říkáš: jednou se ohlédneš a zjistíš, že ono je opravdu lépe. Říká se „každý svého štěstí strůjcem“ a je to pravda, nikdo jiný to za nás neudělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.14 13:13
Ano s tím souhlasím a právě to opakování toho jednou bude líp může nám ženám pomoc koupit si oblečení, které by nás normálně třeba ani nenapadlo a učesat se jinak a den za dnem se pak žena prokopává k jinému myšlení a stanoví si nové a jiné cíle a začne potkávat jiné lidi… Ono se taky říká " všechno má svůj čas" někdo se dočká dřív, někdo později…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.2.18 13:35
Obnovuji diskuzi, anonymně, nechci, aby to o mě někdo známý věděl. Mám skvělého manžela a dítě, ale nějak neumím najít tu svoji roli mezi plotnou a komínem z kostek, už to na mě začíná doma padat. Neumím komunikovat s lidmi, vždycky jsem byla takový ten člen do party, bez kterého se nakonec všichni obejdou, měla jsem ve škole pár dobrých kamarádů, občas se sejdeme, ale ty doby už jsou nenávratně pryč. Nikdy mi nikdo nenapíše, jak se mám, vždycky jsem musela napsat první já a už mě to přestává bavit, nechci být za vtěrku, asi prostě pro nikoho nic neznamenám. Navíc, měla jsem dítě už při výšce, takže mí vrstevníci teď mají úplně jiné starosti a mamky na mateřské - upřímně, vůbec mě nezajímá, čí dítě chodí na nočník a čí papá sunar… Nějak nevím, jak se začít normálně bavit s lidma, které jsem párkrát někde pozdravila, třeba sousedi nebo vzdálení známí - nedokážu si představit, je třeba pozvat na kafe, co si s nimi mám povídat? Chodíme s batoletem na cvičení, tam je to přesně o těch sunarech a žvatlání, to mě vůbec nebere, ale neumím se přes to přenést k normálnímu rozhovoru. Už nevím, co pořád na mateřské dělat, procházky 100× prochozené, dál se jít nedá, protože dítě to v kočárku nebaví, chodit nebude, ujde metr za hodinu… Navíc je zima, nedá se být venku celý den. Herny jsou moje noční můra a navíc to mému problému nepomůže, buď lítám za dítětem a pozoruji matky, jak si popíjí kafíčko, nebo sedím někde sama. Potřebuju povzbudit, že v tom nejsem sama. 
A jak z toho ven? Jak navázat kamarádství, kde na mě někomu bude záležet a jenom se nedoprošovat, nebo nebavit jen o počasí a plenkách?
- Citovat
- Upravit
23.2.18 13:41
@Anonymní píše:
Obnovuji diskuzi, anonymně, nechci, aby to o mě někdo známý věděl. Mám skvělého manžela a dítě, ale nějak neumím najít tu svoji roli mezi plotnou a komínem z kostek, už to na mě začíná doma padat. Neumím komunikovat s lidmi, vždycky jsem byla takový ten člen do party, bez kterého se nakonec všichni obejdou, měla jsem ve škole pár dobrých kamarádů, občas se sejdeme, ale ty doby už jsou nenávratně pryč. Nikdy mi nikdo nenapíše, jak se mám, vždycky jsem musela napsat první já a už mě to přestává bavit, nechci být za vtěrku, asi prostě pro nikoho nic neznamenám.
Jen k tem „hovorum o plenkach“, taky jsem na to pred detma shlizela s nosem vzhuru. Dneska uz to mam jinak a hlavne…vazne bys cizimu cloveku nekde v detskem centru zacala palit osobni veci, pripadne resit politiku, praci, sport… Dneska to beru jako vyhodu, ze je to neutralni startovaci pokec a pokud si s nekym sednu, tak u toho rozhodne neskoncime.Toz tak… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.18 13:43
Jo a je trochu usmevne, jak si tohle vlastne mysli vsichni…a pak.tam.sedime, cizi lidi na hromade, nezname se…tak holt sahnem po tom co se nabizi, aby rec nestala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
