Problametická švagrová

nickname271
3
16.11.22 23:51

Problametická švagrová

Milé holky,
předem se omlouvám za to, že moje zpráva asi bude poměrně dlouhá a potřebuji se hlavně vypovídat (děkuji všem, které se přesto do čtení pustí). V podstatě po celou dobu trvání mého 7 letého vztahu s partnerem (nyní již 2. rokem manželem) mám s jeho rodinou problematické vztahy. Jádrem problému je především jeho sestra, která na mě, pokud to mohu posoudit, odjakživa žárlila (do té doby manžel nikoho nepřivedl domů, neustále sestře posluhoval) - jeho sestra je velmi dominantní typ, neuvěřitelně arogantní, drzá a rozmazlená. Zkrátka potřebuje, aby se kolem ní skákalo. :roll: Její matka, má tchyně, je do ni vyloženě zahleděná, dělá jí, co jí na očích vidí (švagrové je přes 30, ale stále jí matka vozí obědy, večeře, jsou spolu v denním kontaktu). Můj manžel je moc šikovný (na rozdíl od švagra), takže veškeré práce na jejich baráku, všelijaké opravy zastával vždycky on. Poté, co si našel mě, už neměl tolik času (určitě to nebylo tak, že bych mu tam nějak zakazovala chodit, naopak), ale prostě jsme si chtěli spolu užívat, podnikat výlety, zejména v období zamilovanosti jsme se od sebe skoro nehli. Jsem rodinný typ, ráda bych rodinné vztahy udržovala, a to na obou stranách (návštěvy jsem se snažila spravedlivě „rozdělovat“ na obou stranách, navštěvovat rodiče alespoň 1 týdně, být jim k ruce). Už od začátku se návštěvy u tchyně a tchána (kde nikdy švagrová nemohla chybět) neobešly bez jízlivých poznámek, jak na ní můj partner kašle, že je furt se mnou, atd. Tchánovci se k tomu nevyjadřovali, možná tchyně občas přikyvovala. Na tyto narážky jsme spíše nereagovali, nechtěli jsme vyvolávat konflikt, ale od začátku jsem se v přítomnosti své švagrové necítila dobře. Ne, že by přímo útočila na mou osobu, ale jednalo se spíše o ignoraci, přehlížení, většinou mi ani neodpověděla na pozdrav (manžel mě v těchto chvílích bránil, za což jsem mu vděčná). Když jsem s ním své pocity rozebírala, vždy byl na mé straně, opakoval mi, že jsem pro něj nejdůležitější a že si to nemám tak brát, že ona taková prostě je. :nevim:

Obecně se mi nelíbí způsob, jakým jedná s ostatními lidmi (včetně svých nejbližších příbuzných, kteří si to nechávají líbit). Je sprostá jak dlaždič, nadává všem okolo, neustále si na něco stěžuje, a její poznámky opravdu dokážou zabolet (její chování je opravdu někdy daleko za hranou). Její manžel je bačkora, nikdy se k ničemu nevyjádří, xkrát jsem byla svědkem toho, jak nadávala sprostě své tchýni (její manžel se jí také nezastal), zkrátka v té rodině jí projde všechno. :zed: A to je právě ono. Když jsem zkoušela své pocity rozebírat i s tchánovci, tvrdě jsem u nich narazila. Její reakci na to, když jsme s manželem koupili dům („to jste se úplně posali, to je fakt hnus, strašná zahrada, beztak budete mít problémy se sousedama, úplně na hvno místo, a víte co? Stejně tam spolu nebudete nikdy šťastný!“) tchánovci přešli, jako by se nechumelilo. :poblion:

Obzvlášť tu poslední větu nemůžu překousnout, dost mě to užírá a zkrátka na to nemohu zapomenout. Můj manžel je na mé straně, ovšem v poslední době se snaží věci slepit, dělá, co se po něm chce (opět jí dělá „tajtrdlíka“, věčně tam jezdí, atd.). Já jsem samozřejmě ráda a nechci mu bránit v tom, aby ty vztahy nějak udržel, ale nelíbí se mi, jakým způsobem se k němu, i ke mě chová. Mému manželovi není schopná ani poslat sms k narozeninám, ale my jí (do toho se hodně vkládá tchyně) musíme kupovat dárky. Švagrová na nás neustále kydá špínu, my to pak u manželových rodičů musíme složitě vysvětlovat, ale nikdo se nepozastaví nad jejím chováním. Mají klapky na očích a vidí, že se hrozně chováme jenom my (švagrová si občas vymýšlí nehorázné kraviny, ale běda by se proti ní něco řeklo). :roll:

Omlouvám se, že jsem to na Vás takhle nahrnula, ale jsem opravdu nešťastná. Vím, že by to můj život nemělo až tak ovlivňovat, nemusíme se vídat denně, stačí zdvořilostní návštěvy, já to všechno beru… Ale mě to neskutečně vysiluje. Není jediný den, abych na tyto situace/vztahy nemyslela, manžela tím nechci zatěžovat, a nechci si pořád stěžovat na jeho rodinu… :nevim:

Vím, že to někomu nebude připadat tak hrozné, samozřejmě, jsou mnohem vyhrocenější vztahy, ale já se cítím v bezvýchodné situaci. Upřímně, kdyby bylo po mém, utla bych se švagrovou vztahy úplně. Nemám chuť zvát takového člověka do našeho domu, ve kterém údajně nikdy nebudeme šťastni. :cert: Nemám chuť si hrát na kamarádku s člověkem, který mě ani nepozdraví, nikdy se nezeptal, jak se daří. Manžel její chování hodně přehlíží, snaží se si s ní psát, ale od ní se dočkává jen ironických, kousavých odpovědí. A on přesto neustále vztah udržuje aspoň v této formě. Asi je na to zvyklý už z dětství, vždy se k němu chovala povýšeně (je starší), vždy ho shazovala. A mě to vědomí neskutečně ubíjí, ale nemám právo se do toho míchat. :,(

Zkoušela jsem si se švagrovou promluvit, ale příliš možností jsme neměly (vždy je u toho tchyně, která je 100% na její straně, chápu to, je to její dcera), ale když už jsme měly tu možnost, zjistila jsem, že si vůbec nemáme co říct. S její blízkosti je mi až fyzicky špatně, její názory a řeči mě skutečně ubíjejí (jak někdo z okolí neuvěřitelně přibral, jak je to nechutný, jak jsou homosexuálové k zblití, jak psychické nemoci jsou výmysl atd). :zed:
Podotýkám, že mám psychicky náročnou práci a ve svém volném čase vyhledávám spíš relax, procházky v přírodě a ne vysilující návštěvy ve společnosti, kde se necítím dobře.

Vím, že to v někoho očích nebude až tak hrozný problém, že jsem možná přecitlivělá, ale opravdu nevím, co s tím. Trápí mě to několik let a stále jsem nenašla řešení. Díky moc všem, kteří to dočetli až sem :srdce: Budu ráda za jakékoliv reakce. :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Cucajz
1194
17.11.22 00:20
@nickname271 píše:
Milé holky,
předem se omlouvám za to, že moje zpráva asi bude poměrně dlouhá a potřebuji se hlavně vypovídat (děkuji všem, které se přesto do čtení pustí). V podstatě po celou dobu trvání mého 7 letého vztahu s partnerem (nyní již 2. rokem manželem) mám s jeho rodinou problematické vztahy. Jádrem problému je především jeho sestra, která na mě, pokud to mohu posoudit, odjakživa žárlila (do té doby manžel nikoho nepřivedl domů, neustále sestře posluhoval) - jeho sestra je velmi dominantní typ, neuvěřitelně arogantní, drzá a rozmazlená. Zkrátka potřebuje, aby se kolem ní skákalo. :roll: Její matka, má tchyně, je do ni vyloženě zahleděná, dělá jí, co jí na očích vidí (švagrové je přes 30, ale stále jí matka vozí obědy, večeře, jsou spolu v denním kontaktu). Můj manžel je moc šikovný (na rozdíl od švagra), takže veškeré práce na jejich baráku, všelijaké opravy zastával vždycky on. Poté, co si našel mě, už neměl tolik času (určitě to nebylo tak, že bych mu tam nějak zakazovala chodit, naopak), ale prostě jsme si chtěli spolu užívat, podnikat výlety, zejména v období zamilovanosti jsme se od sebe skoro nehli. Jsem rodinný typ, ráda bych rodinné vztahy udržovala, a to na obou stranách (návštěvy jsem se snažila spravedlivě „rozdělovat“ na obou stranách, navštěvovat rodiče alespoň 1 týdně, být jim k ruce). Už od začátku se návštěvy u tchyně a tchána (kde nikdy švagrová nemohla chybět) neobešly bez jízlivých poznámek, jak na ní můj partner kašle, že je furt se mnou, atd. Tchánovci se k tomu nevyjadřovali, možná tchyně občas přikyvovala. Na tyto narážky jsme spíše nereagovali, nechtěli jsme vyvolávat konflikt, ale od začátku jsem se v přítomnosti své švagrové necítila dobře. Ne, že by přímo útočila na mou osobu, ale jednalo se spíše o ignoraci, přehlížení, většinou mi ani neodpověděla na pozdrav (manžel mě v těchto chvílích bránil, za což jsem mu vděčná). Když jsem s ním své pocity rozebírala, vždy byl na mé straně, opakoval mi, že jsem pro něj nejdůležitější a že si to nemám tak brát, že ona taková prostě je. :nevim:

Obecně se mi nelíbí způsob, jakým jedná s ostatními lidmi (včetně svých nejbližších příbuzných, kteří si to nechávají líbit). Je sprostá jak dlaždič, nadává všem okolo, neustále si na něco stěžuje, a její poznámky opravdu dokážou zabolet (její chování je opravdu někdy daleko za hranou). Její manžel je bačkora, nikdy se k ničemu nevyjádří, xkrát jsem byla svědkem toho, jak nadávala sprostě své tchýni (její manžel se jí také nezastal), zkrátka v té rodině jí projde všechno. :zed: A to je právě ono. Když jsem zkoušela své pocity rozebírat i s tchánovci, tvrdě jsem u nich narazila. Její reakci na to, když jsme s manželem koupili dům („to jste se úplně posali, to je fakt hnus, strašná zahrada, beztak budete mít problémy se sousedama, úplně na hvno místo, a víte co? Stejně tam spolu nebudete nikdy šťastný!“) tchánovci přešli, jako by se nechumelilo. :poblion:

Obzvlášť tu poslední větu nemůžu překousnout, dost mě to užírá a zkrátka na to nemohu zapomenout. Můj manžel je na mé straně, ovšem v poslední době se snaží věci slepit, dělá, co se po něm chce (opět jí dělá „tajtrdlíka“, věčně tam jezdí, atd.). Já jsem samozřejmě ráda a nechci mu bránit v tom, aby ty vztahy nějak udržel, ale nelíbí se mi, jakým způsobem se k němu, i ke mě chová. Mému manželovi není schopná ani poslat sms k narozeninám, ale my jí (do toho se hodně vkládá tchyně) musíme kupovat dárky. Švagrová na nás neustále kydá špínu, my to pak u manželových rodičů musíme složitě vysvětlovat, ale nikdo se nepozastaví nad jejím chováním. Mají klapky na očích a vidí, že se hrozně chováme jenom my (švagrová si občas vymýšlí nehorázné kraviny, ale běda by se proti ní něco řeklo). :roll:

Omlouvám se, že jsem to na Vás takhle nahrnula, ale jsem opravdu nešťastná. Vím, že by to můj život nemělo až tak ovlivňovat, nemusíme se vídat denně, stačí zdvořilostní návštěvy, já to všechno beru… Ale mě to neskutečně vysiluje. Není jediný den, abych na tyto situace/vztahy nemyslela, manžela tím nechci zatěžovat, a nechci si pořád stěžovat na jeho rodinu… :nevim:

Vím, že to někomu nebude připadat tak hrozné, samozřejmě, jsou mnohem vyhrocenější vztahy, ale já se cítím v bezvýchodné situaci. Upřímně, kdyby bylo po mém, utla bych se švagrovou vztahy úplně. Nemám chuť zvát takového člověka do našeho domu, ve kterém údajně nikdy nebudeme šťastni. :cert: Nemám chuť si hrát na kamarádku s člověkem, který mě ani nepozdraví, nikdy se nezeptal, jak se daří. Manžel její chování hodně přehlíží, snaží se si s ní psát, ale od ní se dočkává jen ironických, kousavých odpovědí. A on přesto neustále vztah udržuje aspoň v této formě. Asi je na to zvyklý už z dětství, vždy se k němu chovala povýšeně (je starší), vždy ho shazovala. A mě to vědomí neskutečně ubíjí, ale nemám právo se do toho míchat. :,(

Zkoušela jsem si se švagrovou promluvit, ale příliš možností jsme neměly (vždy je u toho tchyně, která je 100% na její straně, chápu to, je to její dcera), ale když už jsme měly tu možnost, zjistila jsem, že si vůbec nemáme co říct. S její blízkosti je mi až fyzicky špatně, její názory a řeči mě skutečně ubíjejí (jak někdo z okolí neuvěřitelně přibral, jak je to nechutný, jak jsou homosexuálové k zblití, jak psychické nemoci jsou výmysl atd). :zed:
Podotýkám, že mám psychicky náročnou práci a ve svém volném čase vyhledávám spíš relax, procházky v přírodě a ne vysilující návštěvy ve společnosti, kde se necítím dobře.

Vím, že to v někoho očích nebude až tak hrozný problém, že jsem možná přecitlivělá, ale opravdu nevím, co s tím. Trápí mě to několik let a stále jsem nenašla řešení. Díky moc všem, kteří to dočetli až sem :srdce: Budu ráda za jakékoliv reakce. :hug:

Prostě bych jezdila k tchánovcům až tam ona nebude :nevim: s ní bych se nestýkala, ať si za ní jezdí manžel sám :think:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
nickname271
3
17.11.22 00:29

@Cucajz

Moc děkuju za reakci. :hug: Taky se to tak snažím praktikovat, většinou tam stejně je (nemá žádné kamarádky, v podstatě její jediná kamarádka je její máma, a švagrová si nikdy nenechá ujít příležitost, aby nám mohla kecat do života), ale stejně se od nás očekává, že návštěvy jednou za čas oplatíme. A to je pro mě vskutku nejhorší (dokonce jsem jednou švagrovou načapala, jak si náš interiér fotí, lustrovala nám skříně), a ani to s manželem nehne. :? ¨

Je hodně ovlivnitelný svými rodiči, nechce si to s nimi rozházet, a aby s nimi dobře vycházel, musí být zadobře se svou sestrou. Cítím se kvůli tomu hrozně, že mám tendenci se míchat do jejich vztahu, ale vím, že se to promítá i do vztahu našeho. Nemohu si pomoct, ale opravdu cítím averzi už jen při pomyšlení, že tam pojedeme na návštěvu (v 98% je tam ona taky), nebo při představě, kdy k nám zase pojedou, protože se víceméně sami pozvou/tchánovci nám „taktně“ připomenou, že už jsme je dlouho nepozvali… Cítím se zahnaná do kouta, nechci dělat rozbroje, ale „držet hubu a krok“ mě už taky nebaví :,(

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
EvieK
3032
17.11.22 00:37
@nickname271 píše:
Milé holky,
předem se omlouvám za to, že moje zpráva asi bude poměrně dlouhá a potřebuji se hlavně vypovídat (děkuji všem, které se přesto do čtení pustí). V podstatě po celou dobu trvání mého 7 letého vztahu s partnerem (nyní již 2. rokem manželem) mám s jeho rodinou problematické vztahy. Jádrem problému je především jeho sestra, která na mě, pokud to mohu posoudit, odjakživa žárlila (do té doby manžel nikoho nepřivedl domů, neustále sestře posluhoval) - jeho sestra je velmi dominantní typ, neuvěřitelně arogantní, drzá a rozmazlená. Zkrátka potřebuje, aby se kolem ní skákalo. :roll: Její matka, má tchyně, je do ni vyloženě zahleděná, dělá jí, co jí na očích vidí (švagrové je přes 30, ale stále jí matka vozí obědy, večeře, jsou spolu v denním kontaktu). Můj manžel je moc šikovný (na rozdíl od švagra), takže veškeré práce na jejich baráku, všelijaké opravy zastával vždycky on. Poté, co si našel mě, už neměl tolik času (určitě to nebylo tak, že bych mu tam nějak zakazovala chodit, naopak), ale prostě jsme si chtěli spolu užívat, podnikat výlety, zejména v období zamilovanosti jsme se od sebe skoro nehli. Jsem rodinný typ, ráda bych rodinné vztahy udržovala, a to na obou stranách (návštěvy jsem se snažila spravedlivě „rozdělovat“ na obou stranách, navštěvovat rodiče alespoň 1 týdně, být jim k ruce). Už od začátku se návštěvy u tchyně a tchána (kde nikdy švagrová nemohla chybět) neobešly bez jízlivých poznámek, jak na ní můj partner kašle, že je furt se mnou, atd. Tchánovci se k tomu nevyjadřovali, možná tchyně občas přikyvovala. Na tyto narážky jsme spíše nereagovali, nechtěli jsme vyvolávat konflikt, ale od začátku jsem se v přítomnosti své švagrové necítila dobře. Ne, že by přímo útočila na mou osobu, ale jednalo se spíše o ignoraci, přehlížení, většinou mi ani neodpověděla na pozdrav (manžel mě v těchto chvílích bránil, za což jsem mu vděčná). Když jsem s ním své pocity rozebírala, vždy byl na mé straně, opakoval mi, že jsem pro něj nejdůležitější a že si to nemám tak brát, že ona taková prostě je. :nevim:

Obecně se mi nelíbí způsob, jakým jedná s ostatními lidmi (včetně svých nejbližších příbuzných, kteří si to nechávají líbit). Je sprostá jak dlaždič, nadává všem okolo, neustále si na něco stěžuje, a její poznámky opravdu dokážou zabolet (její chování je opravdu někdy daleko za hranou). Její manžel je bačkora, nikdy se k ničemu nevyjádří, xkrát jsem byla svědkem toho, jak nadávala sprostě své tchýni (její manžel se jí také nezastal), zkrátka v té rodině jí projde všechno. :zed: A to je právě ono. Když jsem zkoušela své pocity rozebírat i s tchánovci, tvrdě jsem u nich narazila. Její reakci na to, když jsme s manželem koupili dům („to jste se úplně posali, to je fakt hnus, strašná zahrada, beztak budete mít problémy se sousedama, úplně na hvno místo, a víte co? Stejně tam spolu nebudete nikdy šťastný!“) tchánovci přešli, jako by se nechumelilo. :poblion:

Obzvlášť tu poslední větu nemůžu překousnout, dost mě to užírá a zkrátka na to nemohu zapomenout. Můj manžel je na mé straně, ovšem v poslední době se snaží věci slepit, dělá, co se po něm chce (opět jí dělá „tajtrdlíka“, věčně tam jezdí, atd.). Já jsem samozřejmě ráda a nechci mu bránit v tom, aby ty vztahy nějak udržel, ale nelíbí se mi, jakým způsobem se k němu, i ke mě chová. Mému manželovi není schopná ani poslat sms k narozeninám, ale my jí (do toho se hodně vkládá tchyně) musíme kupovat dárky. Švagrová na nás neustále kydá špínu, my to pak u manželových rodičů musíme složitě vysvětlovat, ale nikdo se nepozastaví nad jejím chováním. Mají klapky na očích a vidí, že se hrozně chováme jenom my (švagrová si občas vymýšlí nehorázné kraviny, ale běda by se proti ní něco řeklo). :roll:

Omlouvám se, že jsem to na Vás takhle nahrnula, ale jsem opravdu nešťastná. Vím, že by to můj život nemělo až tak ovlivňovat, nemusíme se vídat denně, stačí zdvořilostní návštěvy, já to všechno beru… Ale mě to neskutečně vysiluje. Není jediný den, abych na tyto situace/vztahy nemyslela, manžela tím nechci zatěžovat, a nechci si pořád stěžovat na jeho rodinu… :nevim:

Vím, že to někomu nebude připadat tak hrozné, samozřejmě, jsou mnohem vyhrocenější vztahy, ale já se cítím v bezvýchodné situaci. Upřímně, kdyby bylo po mém, utla bych se švagrovou vztahy úplně. Nemám chuť zvát takového člověka do našeho domu, ve kterém údajně nikdy nebudeme šťastni. :cert: Nemám chuť si hrát na kamarádku s člověkem, který mě ani nepozdraví, nikdy se nezeptal, jak se daří. Manžel její chování hodně přehlíží, snaží se si s ní psát, ale od ní se dočkává jen ironických, kousavých odpovědí. A on přesto neustále vztah udržuje aspoň v této formě. Asi je na to zvyklý už z dětství, vždy se k němu chovala povýšeně (je starší), vždy ho shazovala. A mě to vědomí neskutečně ubíjí, ale nemám právo se do toho míchat. :,(

Zkoušela jsem si se švagrovou promluvit, ale příliš možností jsme neměly (vždy je u toho tchyně, která je 100% na její straně, chápu to, je to její dcera), ale když už jsme měly tu možnost, zjistila jsem, že si vůbec nemáme co říct. S její blízkosti je mi až fyzicky špatně, její názory a řeči mě skutečně ubíjejí (jak někdo z okolí neuvěřitelně přibral, jak je to nechutný, jak jsou homosexuálové k zblití, jak psychické nemoci jsou výmysl atd). :zed:
Podotýkám, že mám psychicky náročnou práci a ve svém volném čase vyhledávám spíš relax, procházky v přírodě a ne vysilující návštěvy ve společnosti, kde se necítím dobře.

Vím, že to v někoho očích nebude až tak hrozný problém, že jsem možná přecitlivělá, ale opravdu nevím, co s tím. Trápí mě to několik let a stále jsem nenašla řešení. Díky moc všem, kteří to dočetli až sem :srdce: Budu ráda za jakékoliv reakce. :hug:

Tak v tomhle případě, bych se na nějake, zdvořilé a rodinné návštěvy vyprdla.. pozvala bych tchánovce a tím by to pro mě skončilo.
Manžel stojí pri tobě, její chování taky vidí, takže je to teď na jeho rodičích. Buď přijdou nebo ne - pokud by chtěli vidět tebe.
Jinak ať tam jezdí manžel sám. Protože u mě by to dopadlo tak, ze bych ji vynadala tak, ze by mě už nechtěla vidět :mrgreen:.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Martina84
3871
17.11.22 03:34

Mě to přijde spíš neuvěřitelné, že je tak nesnesitelná :D
Ne, chápu… Musí to být hrozně vyčerpávající. Na tohle pomůže jen omezení styku a uvědomění, že je vlastně nešťastná, protože jinak by tohle neříkala.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
luisa95
52
17.11.22 04:18

Tady bych se ani nesnažila o diplomatické udržení vztahů. Úplně z ní ta toxicita sálá. Za mě- rodiče navštěvovat bez její přítomnosti, když chlap chce, ať si k ní jezdí sám. Kdyby jsi na ni přece jen někde narazila a řekla ti něco nepříjemného, šla bych do konfliktu. Kdyby viděla, že taky umíš vystrčit drápky, třeba by ji to zpražilo a nebyla tak drzá. ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
aleaa
766
17.11.22 06:40

Někdo musí být ten zlej. A ona to v očích její rodiny nebude nikdy. Tak hurá do toho, stejně tomu neutečeš. Manžel jí nemusí dělat garde, má svýho muže, tcháni na návštěvu bez doprovodu… A klidně bych všem řekla, že JÁ jsem ta, co jí nechce ve svém domě, ať kdokoliv kdykoliv přijde. Ona, až se naučí chovat.
Co až budete mít děti? To si budeš rvát vlasy, jestli budeš držet tento model. Udělej ze sebe kravku radši hned, ať tě to později nestojí tolik sil.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Reklama
Hojuza
1130
17.11.22 06:57

Postav se tomu, s někym prostě nejde vyjít. Pozvala bych jen rodiče, na návštěvu jen když tam není. Klidně bych přiznala, že nechci poslouchat její řeči. Manžel ať si tam jezdí sám. Nenechala bych se vysávat takovým člověkem, čím dřív se tomu postavíš, tím líp.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Fiveone
5889
17.11.22 07:01

Tvůj muž by se měl ozvat a říct, že se mu nelíbí, jakým způsobem jeho sestra se všemi jedná a jak se okolo ní skáče jako okolo malého dítěte. Asi bychse neudržela a doporučila jí i invalidní důvod na psychiku, protože trochu šáhlá je podle popisu. A rodičům by měl říct, že je rád uvidí, ale ať přijedou oni k vám a bez ní. Přijeli by s ní, nepustila bych jí dovnitř i kdyby se tchánovci stavěli na hlavu.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Pettcherry
603
17.11.22 07:08

Někdy se až divím, co si lidi nechají líbit, místo aby někoho poslali od plic do někam… pak si nemají tyhle upíři myslet, že mohou vše… vztahy nevztahy…
Já jsem se pro klid v rodině taky snažila se švagrovou i tchyní vycházet, což do dneška jde nejlepe tak, jim na vše kývat a neodporovat,… kdysi jsem je hrozně řešila, až me dostali na psychický dno… dneska se jim jenom směju :) nehádám se, mají přece vždy pravdu :) prostě si myslím svý a eliminuju setkání… a když už tak musí být, občas ze sebe dělám tak trochu magora, oni neví, zda to co říkám myslím vážně nebo z legrace a mě se líbí je v tom nechávat… člověk nemůže brát myšlenkový pochody všech okolo zase tak vážně a hlavně se nesnažit pochopit, protože prostě některý věci nepochopíš :zed:
pokud s ní nežiješ v dvojdomku, tak se vzchop a řekni jí, když se ti něco nelíbí kruci

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Magical-eyes
13215
17.11.22 07:31

Asi se ti to nebude líbit, ale je možné, že tě prostě jen nemají rádi. Ségra určitě, asi to bude ten věčně nespokojený typ člověka, ale nejspíš by ji nebyla dobrá žádná. Rodiče budou vždy na straně svých dětí. Moc se s tím dělat nedá. Manžela chápu.
Možná je na čase si uvědomit, že se lidé nebudou chovat tak, jak bys ty chtěla a jak to považuješ ty za správné. Nemůžeš nikoho vychovávat kromě svých dětí…
Pokud tě to tak strašně trápí a vysiluje, tak to prostě utni.
Nejdřív to prober s manželem a pak jim řekni, že po dlouhé úvaze jsi došla k tomu, že si s tchanovcema a švagrovou zmizite ze života.
Manžel ať si klidně za rodinou jezdí, ale ty s ním jezdit nebudeš. Takhle to vypadá hrozně, ale mělo by se ti ulevit.
Manžel bude nešťastný i nadále, ale tobě bude líp. Za mne lepší varianta než kdybyste se trápili oba.
Ne nadarmo se říká, že nejlepší je vzít si osiřelého jedináčka. Vždy ten druhý má nějakou rodinu a minulost…a to pak ovlivňuje i váš vztah.
Možná se na to zkus kouknout z druhé strany, kdyby tvůj manžel vnímal tvou rodinu jako vnímáš ty tu jeho ( a je jedno, že si myslíš, že to by se nestalo, protože tvoje rodina je skvělá). Šla by jsi kvůli manželovi proti svým rodičům a sourozenci, aby si manžel nepřipadal špatně?
Vám manželství třeba nemusí vyjít, ale ona bude jeho sestra napořád. :think:
Jinak rodinné neshody jsou i v lepších rodinách…stačí třeba ta britská královská…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
AjaF
7636
17.11.22 08:00

Nevysvětluj, nerozebírej, na blbý kecy odpovídej „hm“…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Russet
53518
17.11.22 08:22

Jste spolu 7 let, jste manželé, dokázali jste se postarat bydlení a na rodinu nekašlete. Snažíte se. Děláte tedy maximum a nemůže vám nikdo nic vyčítat. Švagrová je zvyklá na pozornost a těžko rodiče přesvědčíš o opaku. Pokud muž nezanedbává vlastní bydlení, ať k sestře jezdí pomáhat. Ale nenechala bych se natlačit ke kupování dárků, pokud necítím sama, že chci obdarovat. Popřála bych a tečka. Pokud jí vlastní bratr chce obdarovat, prosím.
Jinak bych se k ní vyloženě nehrnula, udržovala bych kontakt s prarodiči a ohradila bych se, kdybych s něčím nesouhlasila.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
KeckaJ
2650
17.11.22 08:30

Hele já jsem hodně splachovací, ale co je moc je moc a to se pak nebojím řvát jako tygr. Ať si myslí co chtějí, beztak už si to myslí.

A co víš, nakonec se třeba vyčistí vzduch a bude to lepší. A když ne, tak tě aspoň nebude chtít vidět.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
cernaselma
17.11.22 08:40

No kdyby me nekdo kritizoval muj dum, jak je hnusny a na hovno, tak bych urcite nestala jak trubka. Hned bych reagovala, ze „jestli je tu neco hnusne a na hovno, tak jsi to ty a tvoje drze urazejici kecy. Takze se seber a z meho domu vypadni, kdyz se neumis chovat.“

Neni jediny duvod, proc udrzovat kontakt s takovou osobou, ktera neprinasi nic dobreho, jen zleho.

Normalne bych s ni prerusila kontakty, do meho domu by nesmela, zadne darky bych ji nedavala. At ji a rodice chodi k nim navstevovat muz. Beze me.

Nechas si zbytecne od ni s*at na hlavu.

  • Citovat
  • Upravit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová

Milování a syn

  • 09.04.26
  • Anonymní

Dobrý den, mám takový problém, co se týká intimního života. Máme 4letého syna, je živý a zvědavý až velmi. S manželem jsme pravidelně před pár... Odpověď

Problémy v rodině

  • 18.03.26
  • Anonymní

Dobrý den, už nevím, na koho se obrátit, protože po narození syna mám problémy s manželovou rodinou. Tchyně s tchánem jsou v celku hodní lidé,... Odpověď

Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži

  • 11.12.25
  • Anonymní

Dobrý den, přečetla jsem si Vaši odpověď týkající se stejného tématu, něco mě oslovilo, ale pořád nemohu uchopit svoji situaci tak, abych se... Odpověď

Je to deprese? Co by pomohlo?

  • 12.12.25
  • Anonymní

Dobrý den. Ani nevím, kde začít. Zkusím to vzít polopaticky. Rok a čtvrt se snažíme s manželem o miminko. Před snažením jsem řešila potíže s... Odpověď

Poporodní deprese nebo něco jiného?

  • 19.08.25
  • Anonymní

Dobrý den, jsem skoro rok po porodu, ale vůbec si mateřství neužívám. Je to pro mě takové přežívání a přečkávání. Narodila se mi předčasně... Odpověď