Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Problém migrace do EU
- Fotoalbum (1235)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.9.16 14:02
@lucenka 6.4.2. Lidská práva v islámském světě
S otázkou demokracie úzce souvisí i problematika lidských práv. Někteří muslimští autoři argumentují, že lidská práva přinesl právě Korán, a to mnoho staletí před moderními demokraciemi, jiní koncepci lidských práv považují za cizorodou a v islámu nepřijatelnou, neboť člověk je služebníkem (‘abd) Božím a má pouze povinnosti, nikoliv práva. Některé požadavky islámského práva navíc skutečně odporují liberálnímu pojetí práv člověka, islám např. zakazuje muslimce sňatek s jinověrcem, apostaze od islámu je teoreticky trestána smrtí, zájmy společnosti jsou též silně nadřazeny zájmům jednotlivce.[158]
Většina muslimských států na druhé straně přijala psané ústavy, v nichž se nezřídka k lidským právům otevřeně hlásí, podstatná část islámských zemí též podepsala mezinárodní pakty o lidských právech z roku 1966. Pokud jde o další úmluvy, např. Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (1979), jsou tyto dokumenty často přijímány s výhradami a přistoupení k té které úmluvě zároveň neznamená, že jsou v nich formulovaná lidská práva skutečně dodržována. Pro mnoho islámských zemí je typický silný, centralizovaný, autoritativní stát, který připouští jen omezenou svobodu slova a aktivitám občanů (zvláště jsou-li kritické vůči vládnoucí moci) neposkytuje velký prostor. Bývá namítáno, že blízkovýchodní a africké státy sice přijaly vnější formy demokracie, jako je ústava, parlament, určitý způsob voleb, ale nikoliv skutečný pluralismus a demokratické hodnoty, mezi něž patří i úcta k lidským právům.[159]
Muslimští vůdci také zpochybňují tlak Západu na politické změny argumentem, že je jim na poli lidských práv měřeno dvojím metrem, zvláště s ohledem na situaci Palestinců na okupovaných územích,[160] podmínky Čečenců zdecimovaných ruskou armádou, případně zmiňují postavení Kurdů, jejichž právo na sebeurčení Turecko a de facto ani Západ neuznávají. (Z poslední doby pak zmiňme „šíření svobody a demokracie“ v Iráku, „vlastenecké“ zákony USA popírající univerzálnost lidských práv, diferencovaný přístup k Íránu na jedné straně a k Saúdské Arábii na straně druhé atd.) Oprávněné výtky vůči pochybením západních zemí však jistě nemohou ospravedlnit porušování lidských práv v muslimských zemích, stejně jako zakrýt skutečnost, že tyto argumenty nezřídka slouží k odvedení pozornosti od vlastních prohřešků muslimských vůdců.
Diskuse o lidských právech se v muslimském světě rozšířila zvláště od konce sedmdesátých let. Velké setkání na toto téma uspořádaly v roce 1980 v Kuvajtu společně tamní univerzita, Mezinárodní výbor právníků a Unie arabských advokátů. Přijatá „Doporučení“, která byla v podstatě prvním pokusem o formulaci lidských práv z islámského pohledu a zároveň kritickým zhodnocením stávající situace, obsahovala mj. požadavek na zřízení Islámské komise pro lidská práva a předznamenala další úsilí na poli prosazování lidských práv v muslimském světě. Výstupy tohoto setkání se staly i podkladem pro jednání představitelů států Organizace islámské konference (OIC), kteří schválili vlastní deklarace lidských práv v Dháce (Bangladéš) roku 1983 a v Casablance (Maroko) roku 1984.[161]
Větší pozornosti se ale dostalo Všeobecné islámské deklaraci lidských práv, která byla vyhlášena roku 1981 v Paříži Islámskou evropskou radou (neformální organizací se sídlem v Londýně).[162] Přes svůj název ji nelze brát jako reprezentativní vyjádření názorů všech muslimů, i tak je ale vnímána jako důležitý mezník ve vývoji k významnějšímu uznání lidských práv ve světě islámu.
Pařížská Deklarace hovoří o zjevenosti a nezměnitelnosti těchto práv, o povinnosti budovat islámský řád, pro který je charakteristická rovnost a svoboda. Vypočítává právo na život, svobodu, rovnost bez jakékoliv diskriminace, právo na spravedlivý proces, právo na ochranu před zneužitím moci, právo na dobré jméno a čest, právo na azyl. Deklarace dále zmiňuje práva menšin, právo i povinnost podílet se na správě věcí veřejných, právo na svobodu myšlení a projevu, svobodu náboženskou, svobodu sdružovací a shromažďovací, právo na vlastnictví a ochranu majetku, právo na sociální jistoty a právo na založení rodiny. Dokument se také zabývá právy provdaných žen a zmiňuje právo na vzdělání a na ochranu soukromí, dále je uvedena svoboda cestovat a vybrat si místo pobytu.[163]
Celkově Deklarace vyjadřuje postoj, že většina lidských práv formulovaných ve Všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948 (byť dle některých muslimů příliš sekulárním jazykem) je v souladu s islámským právem. Rozdíly spočívají hlavně v důrazu, který je kladen na jednotlivé otázky (významný je původ práv, jenž je u Boha, zdůrazněno je právo vychovávat děti v souladu s vírou, povinnosti jednotlivce ke společnosti apod.). Jazyk dokumentu v arabské verzi zároveň užívá tradiční islámské terminologie, tzn. kde je v anglickém či francouzském překladu zmíněno „právo“, je v arabském originále šarí‘a, kde je řeč o „člověku“, tam hovoří arabská verze o muslimovi. K tomu je kriticky namítáno, že v islámském právu požívá plných práv pouze muslim[164], na rozdíl od křesťanů a židů, resp. jinověrců.[165] Na druhé straně si je třeba uvědomit, kdo je adresátem této deklarace a že vyjadřovací prostředky i důraz na jednotlivé otázky musí odpovídat myšlení islámského světa. Lidskoprávní problémy muslimských zemí mohou být navíc v mnohém specifické (všimněme si např. zmínky o právu žen vzdělávat se či cestovat).
Roku 1990 byl na setkání v Káhiře přijat další dokument, a to Deklarace lidských práv v islámu. Mnoha pozorovateli bývá považován za krok zpět – přiznává např. právo na sňatek všem osobám bez ohledu na jejich rasu, barvu pleti či národnost, oproti Všeobecné deklaraci lidských práv ale mlčí o náboženském vyznání partnerů.[166] Islámu je přiznáno privilegované postavení, je zakázán „nátlak“ na změnu vyznání, vzdělání je garantováno v podstatě jen muslimům. Všechna práva a svobody formulované v Deklaraci mají být vykládány v souladu se šarí‘ou.[167] I přes problematické znění některých pasáží zmíněného dokumentu jej lze přijmout jako cenný příspěvek do diskuse o lidských právech ve specifickém islámském kulturním okruhu.[168]
Mnohé představy o právech člověka a občana, které mají kořeny ve francouzské revoluci či v americkém boji za nezávislost a které jsou v moderní době vyjádřené ve Všeobecné deklaraci lidských práv, však jistě naleznou příznivou odezvu i v islámském světě. Ve věci náboženské svobody má islámský svět bohatou tradici tolerance vůči jiným vyznánám, problémem ovšem zůstává otázka sňatku muslimky s jinověrcem a také odpadlictví od islámu (resp. změny vyznání), za které šarí‘a teoreticky stanovuje trest smrti. Nutno říct, že poprava „odpadlíka“ je v dnešní době spíše záminkou k odstranění politického soupeře[169] a jinak se prakticky nevyskytuje (podobně i v historii). Někteří myslitelé nav…
http://prestupky.blogspot.cz/…i-pravo.html 6.2.6. Mezinárodní právo a postavení jinověrců
Dotkneme-li se mezinárodního práva, tak nejdůležitějšími pojmy jsou kategorie dár al-islám a dár al-harb. Dár al-islám, tj. „dům islámu“, „dům míru“ je označením území pod kotrolou islámské vlády, resp. teritorium, na kterém je uplatňováno islámské právo. Vyznačuje se jednotou víry, jednotou práva a garancí bezpečí pro své obyvatele; vlastní vyznání, ochrana osoby a majetku a právo na religiózní správu zde mají i jinověrci, dimmí (viz níže).[103] Dár al-harb, tj. „dům války“ označuje území, jemuž se nedostalo milosti Božího slova (tj. islámu) a které proto žije v chaosu a bezvěrectví. Pojem má původ ve válečném právu, resp. v teorii džihádu – úkolem ummy je území dobýt a přivést k pravé víře. Válka však musí být čestná a vedená dle omezení stanovených islámským právem.[104] (Např. nejdříve nabídnout kapitulaci a přijetí islámu, teprve poté zaútočit; v případě porážky protivníka mu nabídnout přijetí islámu, poté podrobení se islámskému státu uzavřením smlouvy o ochraně, je-li jinověrec mající vlastní Písmo, a teprve v případě opakovaného odmítnutí nebo je-li protivník pohan a odmítne islám, může být zabit. Nesmějí být zabíjeny ženy, děti, starci a mnichové (obecně civilisté, kteří se neúčastní boje), nesmějí být ničeny ovocné stromy, zabíjen dobytek, tráveny studny atd. Boj vedený pouze pro získání kořisti či osobní potěšení (nikoliv za Boha) je předmětem tvrdého odsouzení, stejně tak občanská válka, resp. konflikty mezi muslimskými vládci.)[105]
V situaci, kdy islámská moc narazila na své přirozené meze, resp. na vlastní slabost, bylo třeba se vypořádat s faktem, že některá území, byť třeba částečně obývaná muslimy, nebyla přímo podřízena islámské moci. Státní celky, s nimiž byl uzavře…atd..
http://prestupky.blogspot.cz/…i-pravo.html
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 14:08
@tiffany píše:
Velmi plitký článek. U druhého odstavce jsem začala usínat, tak jsem nedočetla. Ale zajímalo mě, co to je za pisálka.https://cs.wikipedia.org/…r_Mitrofanov
Tak tenhle pisálek je zrádce našeho národa a doufám, že jednoho dne s ním jako se zrádcem bude naloženo. Přečti si zpětně jeho komentáře na Novinkách cz a budeš žasnout 
Další svin.. je Jiří Pehe a Thomas Kulidakis 
Jen samou špínu na český lid a to jen proto, že tu nechcem muslimskou totalitu. Jediný, čemu dávám velké plus je, že známe jejich jména a ty odporný ksichty 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 14:08
@mrkni1 píše:
@lucenka 6.4.2. Lidská práva v islámském světěS otázkou demokracie úzce souvisí i problematika lidských práv. Někteří muslimští autoři argumentují, že lidská práva přinesl právě Korán, a to mnoho staletí před moderními demokraciemi, jiní koncepci lidských práv považují za cizorodou a v islámu nepřijatelnou, neboť člověk je služebníkem (‘abd) Božím a má pouze povinnosti, nikoliv práva. Některé požadavky islámského práva navíc skutečně odporují liberálnímu pojetí práv člověka, islám např. zakazuje muslimce sňatek s jinověrcem, apostaze od islámu je teoreticky trestána smrtí, zájmy společnosti jsou též silně nadřazeny zájmům jednotlivce.[158]
Většina muslimských států na druhé straně přijala psané ústavy, v nichž se nezřídka k lidským právům otevřeně hlásí, podstatná část islámských zemí též podepsala mezinárodní pakty o lidských právech z roku 1966. Pokud jde o další úmluvy, např. Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (1979), jsou tyto dokumenty často přijímány s výhradami a přistoupení k té které úmluvě zároveň neznamená, že jsou v nich formulovaná lidská práva skutečně dodržována. Pro mnoho islámských zemí je typický silný, centralizovaný, autoritativní stát, který připouští jen omezenou svobodu slova a aktivitám občanů (zvláště jsou-li kritické vůči vládnoucí moci) neposkytuje velký prostor. Bývá namítáno, že blízkovýchodní a africké státy sice přijaly vnější formy demokracie, jako je ústava, parlament, určitý způsob voleb, ale nikoliv skutečný pluralismus a demokratické hodnoty, mezi něž patří i úcta k lidským právům.[159]
Muslimští vůdci také zpochybňují tlak Západu na politické změny argumentem, že je jim na poli lidských práv měřeno dvojím metrem, zvláště s ohledem na situaci Palestinců na okupovaných územích,[160] podmínky Čečenců zdecimovaných ruskou armádou, případně zmiňují postavení Kurdů, jejichž právo na sebeurčení Turecko a de facto ani Západ neuznávají. (Z poslední doby pak zmiňme „šíření svobody a demokracie“ v Iráku, „vlastenecké“ zákony USA popírající univerzálnost lidských práv, diferencovaný přístup k Íránu na jedné straně a k Saúdské Arábii na straně druhé atd.) Oprávněné výtky vůči pochybením západních zemí však jistě nemohou ospravedlnit porušování lidských práv v muslimských zemích, stejně jako zakrýt skutečnost, že tyto argumenty nezřídka slouží k odvedení pozornosti od vlastních prohřešků muslimských vůdců.
Diskuse o lidských právech se v muslimském světě rozšířila zvláště od konce sedmdesátých let. Velké setkání na toto téma uspořádaly v roce 1980 v Kuvajtu společně tamní univerzita, Mezinárodní výbor právníků a Unie arabských advokátů. Přijatá „Doporučení“, která byla v podstatě prvním pokusem o formulaci lidských práv z islámského pohledu a zároveň kritickým zhodnocením stávající situace, obsahovala mj. požadavek na zřízení Islámské komise pro lidská práva a předznamenala další úsilí na poli prosazování lidských práv v muslimském světě. Výstupy tohoto setkání se staly i podkladem pro jednání představitelů států Organizace islámské konference (OIC), kteří schválili vlastní deklarace lidských práv v Dháce (Bangladéš) roku 1983 a v Casablance (Maroko) roku 1984.[161]Větší pozornosti se ale dostalo Všeobecné islámské deklaraci lidských práv, která byla vyhlášena roku 1981 v Paříži Islámskou evropskou radou (neformální organizací se sídlem v Londýně).[162] Přes svůj název ji nelze brát jako reprezentativní vyjádření názorů všech muslimů, i tak je ale vnímána jako důležitý mezník ve vývoji k významnějšímu uznání lidských práv ve světě islámu.
Pařížská Deklarace hovoří o zjevenosti a nezměnitelnosti těchto práv, o povinnosti budovat islámský řád, pro který je charakteristická rovnost a svoboda. Vypočítává právo na život, svobodu, rovnost bez jakékoliv diskriminace, právo na spravedlivý proces, právo na ochranu před zneužitím moci, právo na dobré jméno a čest, právo na azyl. Deklarace dále zmiňuje práva menšin, právo i povinnost podílet se na správě věcí veřejných, právo na svobodu myšlení a projevu, svobodu náboženskou, svobodu sdružovací a shromažďovací, právo na vlastnictví a ochranu majetku, právo na sociální jistoty a právo na založení rodiny. Dokument se také zabývá právy provdaných žen a zmiňuje právo na vzdělání a na ochranu soukromí, dále je uvedena svoboda cestovat a vybrat si místo pobytu.[163]Celkově Deklarace vyjadřuje postoj, že většina lidských práv formulovaných ve Všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948 (byť dle některých muslimů příliš sekulárním jazykem) je v souladu s islámským právem. Rozdíly spočívají hlavně v důrazu, který je kladen na jednotlivé otázky (významný je původ práv, jenž je u Boha, zdůrazněno je právo vychovávat děti v souladu s vírou, povinnosti jednotlivce ke společnosti apod.). Jazyk dokumentu v arabské verzi zároveň užívá tradiční islámské terminologie, tzn. kde je v anglickém či francouzském překladu zmíněno „právo“, je v arabském originále šarí‘a, kde je řeč o „člověku“, tam hovoří arabská verze o muslimovi. K tomu je kriticky namítáno, že v islámském právu požívá plných práv pouze muslim[164], na rozdíl od křesťanů a židů, resp. jinověrců.[165] Na druhé straně si je třeba uvědomit, kdo je adresátem této deklarace a že vyjadřovací prostředky i důraz na jednotlivé otázky musí odpovídat myšlení islámského světa. Lidskoprávní problémy muslimských zemí mohou být navíc v mnohém specifické (všimněme si např. zmínky o právu žen vzdělávat se či cestovat).
Roku 1990 byl na setkání v Káhiře přijat další dokument, a to Deklarace lidských práv v islámu. Mnoha pozorovateli bývá považován za krok zpět – přiznává např. právo na sňatek všem osobám bez ohledu na jejich rasu, barvu pleti či národnost, oproti Všeobecné deklaraci lidských práv ale mlčí o náboženském vyznání partnerů.[166] Islámu je přiznáno privilegované postavení, je zakázán „nátlak“ na změnu vyznání, vzdělání je garantováno v podstatě jen muslimům. Všechna práva a svobody formulované v Deklaraci mají být vykládány v souladu se šarí‘ou.[167] I přes problematické znění některých pasáží zmíněného dokumentu jej lze přijmout jako cenný příspěvek do diskuse o lidských právech ve specifickém islámském kulturním okruhu.[168]Mnohé představy o právech člověka a občana, které mají kořeny ve francouzské revoluci či v americkém boji za nezávislost a které jsou v moderní době vyjádřené ve Všeobecné deklaraci lidských práv, však jistě naleznou příznivou odezvu i v islámském světě. Ve věci náboženské svobody má islámský svět bohatou tradici tolerance vůči jiným vyznánám, problémem ovšem zůstává otázka sňatku muslimky s jinověrcem a také odpadlictví od islámu (resp. změny vyznání), za které šarí‘a teoreticky stanovuje trest smrti. Nutno říct, že poprava „odpadlíka“ je v dnešní době spíše záminkou k odstranění politického soupeře[169] a jinak se prakticky nevyskytuje (podobně i v historii). Někteří myslitelé nav…
http://prestupky.blogspot.cz/…i-pravo.html 6.2.6. Mezinárodní právo a postavení jinověrcůDotkneme-li se mezinárodního práva, tak nejdůležitějšími pojmy jsou kategorie dár al-islám a dár al-harb. Dár al-islám, tj. „dům islámu“, „dům míru“ je označením území pod kotrolou islámské vlády, resp. teritorium, na kterém je uplatňováno islámské právo. Vyznačuje se jednotou víry, jednotou práva a garancí bezpečí pro své obyvatele; vlastní vyznání, ochrana osoby a majetku a právo na religiózní správu zde mají i jinověrci, dimmí (viz níže).[103] Dár al-harb, tj. „dům války“ označuje území, jemuž se nedostalo milosti Božího slova (tj. islámu) a které proto žije v chaosu a bezvěrectví. Pojem má původ ve válečném právu, resp. v teorii džihádu – úkolem ummy je území dobýt a přivést k pravé víře. Válka však musí být čestná a vedená dle omezení stanovených islámským právem.[104] (Např. nejdříve nabídnout kapitulaci a přijetí islámu, teprve poté zaútočit; v případě porážky protivníka mu nabídnout přijetí islámu, poté podrobení se islámskému státu uzavřením smlouvy o ochraně, je-li jinověrec mající vlastní Písmo, a teprve v případě opakovaného odmítnutí nebo je-li protivník pohan a odmítne islám, může být zabit. Nesmějí být zabíjeny ženy, děti, starci a mnichové (obecně civilisté, kteří se neúčastní boje), nesmějí být ničeny ovocné stromy, zabíjen dobytek, tráveny studny atd. Boj vedený pouze pro získání kořisti či osobní potěšení (nikoliv za Boha) je předmětem tvrdého odsouzení, stejně tak občanská válka, resp. konflikty mezi muslimskými vládci.)[105]
V situaci, kdy islámská moc narazila na své přirozené meze, resp. na vlastní slabost, bylo třeba se vypořádat s faktem, že některá území, byť třeba částečně obývaná muslimy, nebyla přímo podřízena islámské moci. Státní celky, s nimiž byl uzavře…atd..
http://prestupky.blogspot.cz/…i-pravo.htmlPříspěvek upraven 23.03.19 v 20:24
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 14:10
@Česílko píše:
Tak tenhle pisálek je zrádce našeho národa a doufám, že jednoho dne s ním jako se zrádcem bude naloženo. Přečti si zpětně jeho komentáře na Novinkách cz a budeš žasnout
No jasně, některý kurvy jsou schopný za prachy dělat kde jaký prasárny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 14:12
@lucenka píše:
tak si přečti ten tvůj příspěvek, na který jsem reagovala. Tam nepíšeš nic o tom, že by si mohly vybrat. Ale, že mají jít do bohaté muslismké země, kde mohou si mohou užít všech dalších krás islámua na to jsem reagovala, že v tom případě moc velký výběr nemají.
Tak můžou jít do nějaké chudé muslimské země a hezky ji pozvednout a obohatit svými schopnostmi. Jen se bohužel ukazuje, že místo doktorů přicházejí pacienti, tak potom nevím, co s tím… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 14:13
@Black Cat píše:
Tak můžou jít do nějaké chudé muslimské země a hezky ji pozvednout a obohatit svými schopnostmi. Jen se bohužel ukazuje, že místo doktorů přicházejí pacienti, tak potom nevím, co s tím…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 14:13
@Black Cat píše:
Tak můžou jít do nějaké chudé muslimské země a hezky ji pozvednout a obohatit svými schopnostmi. Jen se bohužel ukazuje, že místo doktorů přicházejí pacienti, tak potom nevím, co s tím…
Tak pokud je to léčitelné, tak léčit. Ale v tomhle případě si myslím, že to jsou nemoci smrtelné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 14:14
@tiffany píše:
Prosím tě, já taky kostely vnímám jako domy, kde strašili lidi, aby byli poslušní. Doma měli udusanou hlínu a pak šli do toho zlatě ozdobeného chrámu, kde přebýval bůh. Opravdu ten pravý „bůh“ nepotřebuje žádné chrámy, žádné zlato, to jen ti nenažranci, co se pasovali do jeho zástupců. On žádné zástupce nepotřebuje, protože vesmírné zákony budou platit tak jako tak. Kostely vnímám jako památky na naše předky a to nejen architektonické, ale když vstoupím do kostela, cítím tam tu sílu předků, ale taky ten strach je tam cítit. Je jedno, jaká je to víra, církev, božstvo, vždy jde o to vmanipulovat lidi do poslušnosti vůči „elitám“.
chápeme se vzájemně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 14:18
Tak, mi je jedno, kam by migroši mimo Evropu zamířili, kde by se měli přijatelně. A priori si mají bránit svou zem. Jo, kdyby arabáči přijímali za 2. sv. války válečné a židovské uprchlíky z Evropy, tak to bych se možná i zamyslela 
Takhle ne, to je pro mě přednější vymyslet, co si dobrého uvaříme na víkend, než myslet na ty vyžírky a ekonomády.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 14:20
@tiffany píše:
Tak pokud je to léčitelné, tak léčit. Ale v tomhle případě si myslím, že to jsou nemoci smrtelné.
Léčit jo, ale za jejich 
Ne za naše prachy. Jinak bych exhumovala doktora Grünsteina - chinin a klystýr. To je jediné, co bych jim poskytla. Aby si nestěžovali, že jsme je tu neléčili 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 14:20
@lucenka píše:
tak si přečti ten tvůj příspěvek, na který jsem reagovala. Tam nepíšeš nic o tom, že by si mohly vybrat. Ale, že mají jít do bohaté muslismké země, kde mohou si mohou užít všech dalších krás islámu
tak pozor..já nepsala že MUSEJÍ VYBRAT JEN BOHATOU. (ale že pár bohatých je).. pokud by jim stačila i trochu chudší… nebo přímo chudá.. -výběr nechávám na nich..-ale čím je pro ně evropa tou nej-nej stále nechápu když si stěžují na nepochopení.. a možná by některé provdaly vlastní dceru rády už ve 13ti a tady musejí čekat na zplnoletnění nebo přímo do 18..(no hrůza čekat tak dlouho když už si sexu chtějí užívat dřív ((a mnohé se už i o domácnost dokáží postatrat-dle názoru jedné muslimky )) kvůli zákonu přece čekat nebudou!!-tohle už je tu probráno-netřeba se k tomu vracet.)… -a pokud dětské snatky nejsou právem dovoleny tak nechápu proč se v takovém počtu v některých muslim zemí dějí ( a proč proti tomu žádní muslimové nepořádají alespon jednou ročně protesty)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucenka
8.9.16 14:20
@tiffany píše:
Tak můžou zůstat doma, když se toho nehodlají vzdát. Toho týrání ženských, prznění dětí, řezání hlav ve jménu aláha a tak… Tady to prostě není tradicí.
ale tak ne všichni muslimové toto schvalují a třeba i proto z těch zemí utíkají
- Citovat
- Upravit
8.9.16 14:20
@tiffany píše:
Tak pokud je to léčitelné, tak léčit. Ale v tomhle případě si myslím, že to jsou nemoci smrtelné.
Léčit jo, ale za jejich Ne za naše prachy. Jinak bych exhumovala doktora Grünsteina - chinin a klystýr. To je jediné, co bych jim poskytla. Aby si nestěžovali, že jsme je tu neléčili
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 14:22
@Apaji píše:
Léčit jo, ale za jejich
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.16 14:23
@lucenka píše:
Tak jediná, která ty tvoje „podmínky“ celkem splňuje je SA. To je opravdu velký výběr
Ten výběr je chabý proto, že v muslimských zemích žijou muslimové, je ti to jasný? Nehledej v tom žádný složitosti, líným vandrákům jejich země nebudou nikdy vzkvétat. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
