Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@lucenka píše:
Jo slyšela. Třeba když se s mým mladším sourozencem učili. Přitom já v jeho věku už musela být víc samostatná a zvládat to s menší pomocí nebo sama.
hm, tu větu " teď nemám čas", by rodiče měli vyřadit ze slovníku, zjevně tím děti od sebe hodně odeženou, mám stejnou zkušenost z dětství, takže u nás byla pro děti tabu ![]()
@Michelangelo píše:
hm, tu větu " teď nemám čas", by rodiče měli vyřadit ze slovníku, zjevně tím děti od sebe hodně odeženou, mám stejnou zkušenost z dětství, takže u nás byla pro děti tabu
ale i když tu větu nepoužiješ, tak se přeci nemůžeš v určitých situacích věnovat dvěma dětem zároveň. Nebo jak se chceš s jedním učit a s druhým zároveň třeba stavět lego tak, aby ses plně věnovala oběma. To prostě není možné a může to zanechat určitý pocit křivdy.
@stock píše:
Ach bože, kdo Ti poradil napsat takovouhle „aktuální“ pitomost. Zvítězila jsi, jako moudřejší ustupuju…
aktuální pitomost je rutinou i v severských zemích
Též nemívám čas, bo makám na něčem v domácnosti nebo do práce. I oni občas nemají čas, bo řeší něco do školy, nebo svoje ptákoviny
@matkabagristy píše:
Též nemívám čas, bo makám na něčem v domácnosti nebo do práce. I oni občas nemají čas, bo řeší něco do školy, nebo svoje ptákoviny
ale práce/věci do domácnosti to je rozdíl oproti tomu, kdy věnuješ čas jednomu dítěti. To dítě si může přijít odstrčené, může mu připadat, že sourozenci se rodiče věnují víc.
@lucenka píše:
ale i když tu větu nepoužiješ, tak se přeci nemůžeš v určitých situacích věnovat dvěma dětem zároveň. Nebo jak se chceš s jedním učit a s druhým zároveň třeba stavět lego tak, aby ses plně věnovala oběma. To prostě není možné a může to zanechat určitý pocit křivdy.
jaký je v tom problém, když sedíte u jednoho stolu?
, zřejmě máš určitý pocit křivdy, ale tvoji rodiče se taky dokonalými nenarodili… určitě by to už vyřešili s dnešním rozumem jinak a mně se zdá, že neustále lidi posuzuješ podle sebe ![]()
@lucenka píše:
ale práce/věci do domácnosti to je rozdíl oproti tomu, kdy věnuješ čas jednomu dítěti. To dítě si může přijít odstrčené, může mu připadat, že sourozenci se rodiče věnují víc.
ano, to jsou úvahy rodiče jedináčka
Já jsem ráda, že moji rodiče neuvažovali jako lucenka, protože v tom případě bych se nenarodila. A že jsem tak neuvažovala ani já, protože v tom případě bych měla jen jednu úžasnou dceru a takhle mám dvě. Když jsem ještě chodila do školy, měla jsem dvě kamarádky, byly jsme taková nerozlučná trojka. Ony byly jedináčci a obě mi strašně závidly, že mám bráchu. Tím, že jsou samy, dost trpěly. Sice měly všechno pro sebe, každá svůj vlastní pokojík (ten jsem zase záviděla já jim
), měly veškerou pozornost rodičů, tak ten parťák doma, který bude „na stejné úrovni“, jim chyběl. My se s bráchou třeba hádali a tak, ale taky jsme si spolu hodně hráli a čím jsme byli starší, tím lepší náš vztah byl. A stejně to mají i moje dcery, vědí, že kdyby se cokoli stalo, mají jedna druhou.
@Michelangelo píše:
jaký je v tom problém, když sedíte u jednoho stolu?, zřejmě máš určitý pocit křivdy, ale tvoji rodiče se taky dokonalými nenarodili… určitě by to už vyřešili s dnešním rozumem jinak a mně se zdá, že neustále lidi posuzuješ podle sebe
tak u nás si tedy s legem běžně hrajeme na zemi a ne u stolu. A tedy u učení je vhodný mít klid a plně se tomu dítěti věnovat. Asi by mi bylo divný stavět na zemi lego a na dálku třeba sledovat dítě, jestli píše správně ![]()
@lucenka píše:
tak u nás si tedy s legem běžně hrajeme na zemi a ne u stolu. A tedy u učení je vhodný mít klid a plně se tomu dítěti věnovat. Asi by mi bylo divný stavět na zemi lego a na dálku třeba sledovat dítě, jestli píše správně
Ono by ti možná to dítě, které by psalo úkol, bylo vděčné, že mu nestojíš nad hlavou a nesleduješ každý tah perem. Někdy i ta přemíra pozornosti směrem k jedináčkovi škodí a to dítě svazuje. Když máš ty děti dvě, nebo víc, je to zdravější, pro tebe, jako rodiče, i pro ty děti. Oni ani jedináčci to nemají s rodiči jednoduché a můžou trpět tím, že jsou rodiče zaměřeni pouze na něj.
@Denisa56 píše:
Já jsem ráda, že moji rodiče neuvažovali jako lucenka, protože v tom případě bych se nenarodila. A že jsem tak neuvažovala ani já, protože v tom případě bych měla jen jednu úžasnou dceru a takhle mám dvě. Když jsem ještě chodila do školy, měla jsem dvě kamarádky, byly jsme taková nerozlučná trojka. Ony byly jedináčci a obě mi strašně závidly, že mám bráchu. Tím, že jsou samy, dost trpěly. Sice měly všechno pro sebe, každá svůj vlastní pokojík (ten jsem zase záviděla já jim), měly veškerou pozornost rodičů, tak ten parťák doma, který bude „na stejné úrovni“, jim chyběl. My se s bráchou třeba hádali a tak, ale taky jsme si spolu hodně hráli a čím jsme byli starší, tím lepší náš vztah byl. A stejně to mají i moje dcery, vědí, že kdyby se cokoli stalo, mají jedna druhou.
no vidíš a můj kluk o sourozence nějak nestojí. Vystačí si s podobně starými členy rodiny. Je spokojený tak jak to má. Nestojí o mimino v domácnosti. Když už, tak by bral stejně starýho parťáka, ale dvojčata nemám.
@Denisa56 píše:
Ono by ti možná to dítě, které by psalo úkol, bylo vděčné, že mu nestojíš nad hlavou a nesleduješ každý tah perem. Někdy i ta přemíra pozornosti směrem k jedináčkovi škodí a to dítě svazuje. Když máš ty děti dvě, nebo víc, je to zdravější, pro tebe, jako rodiče, i pro ty děti. Oni ani jedináčci to nemají s rodiči jednoduché a můžou trpět tím, že jsou rodiče zaměřeni pouze na něj.
no s prvňákem se ale úkoly mají dělat společně
a ne nevěnuju svýmu dítěti přemíru pozornosti. Je to normální samostatný kluk.
@lucenka píše:
tak u nás si tedy s legem běžně hrajeme na zemi a ne u stolu. A tedy u učení je vhodný mít klid a plně se tomu dítěti věnovat. Asi by mi bylo divný stavět na zemi lego a na dálku třeba sledovat dítě, jestli píše správně
nepřemýšlela jsem nad tím takhle dopředu, každé dítě je jiné a rodiče taky, těžko to bude někde úplně stejné ![]()
@matkabagristy píše:
Mám v rodině ženu, co se 10 let pokoušela o dítě. Jeho porod ji málem stál život, další dítě kvůli zdravotním komplikacím nepřichází v úvahu. Její myšlení je podobné lucence, sobectví to není, spíš mentální sebeobrana
jsou ženy, kter nemůžou mít další dítě z různých důvodů. A pak jsou ženy, sobecké, které odmítají další dítě, protože ten jejich jedináček by se musel dělit - o matku, o otce, o lásku, o hračky, nemohli by jet lyžovat, protože mimino atd… Z takového dítěte, které pozná bezmezné opečovávání matky, která dělá vše jen a pouze pro tohle dítě vyroste rozmazlenej fracek, který bude stejně sobecký jako jeho matka a to zřejmě pocítí až bude stará. Pak se její dítě, které se nikdy nemuselo omezovat nebude chtít omezovat starou matkou a péčí o ní ![]()
@lucenka píše:
no vidíš a můj kluk o sourozence nějak nestojí. Vystačí si s podobně starými členy rodiny. Je spokojený tak jak to má. Nestojí o mimino v domácnosti. Když už, tak by bral stejně starýho parťáka, ale dvojčata nemám.
Což ale nevylučuje, že později nebo v dospělosti mu ten sourozenec chybět nebude. Pokud si pamatuju dobře, máš syna ještě poměrně malého, nevím přesně, když tak mě oprav - 7, 8 let? Ale samozřejmě, že může být s tímto stavem spokojený celoživotně.