Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Sorry jako. Budu si stěžovat a konečně bude líp, vzkazuje Babiš:
http://forum24.cz/…azuje-babis/
Ministr financí Andrej Babiš se cítí být v naší zemi velice utlačován. Bohužel totiž musel vstoupit do politiky, ač z toho kromě daňových výjimek, dotací a moci nemá žádný prospěch, a nyní je ještě podroben veřejné kontrole. Nepodařilo se mu totiž koupit si všechna média. Měli bychom ho tedy veřejně politovat.
Žvanírna, jak se dnes říká poslanecké sněmovně, si dovolila zabránit mu v tom, aby jeho firmy nadále pobíraly dotace a státní peníze. To je naprosto skandální rozhodnutí a chudák pan ministr se jich bude muset zbavit, dokonce je převede do svěřenského fondu! Šikana dosáhla svého vrcholu ve chvíli, kdy byl donucen zbavit se svých médií. U vicepremiéra naprostá nehoráznost.
Babiš je sice jedním z nejvýše postavených politiků v České republice, bude si ale stěžovat Evropské komisi. Je totiž tím stejným státem, který mu dává vydělat miliardy a který v současnosti řídí, nucen dodržovat pravidla. V tom se prostě nedá nic vést jako firma.
Aby toho nebylo málo, jako veřejně činnou osobu pana Babiše sledují média. Některé novináře sice zaměstnal sám, tam je to v pořádku, ale existují taková, která o něm točí negativní reportáže. Reportéři ČT to udělali už po šestnácté! Kdo to kdy viděl?
Babiš jim sice po právu řekl, že jim o svých příjmech nic neřekne, sorry jako, proč by to dělal, je jenom ministr financí, ale tím to nekončí. Nyní se chystá podat na pořad stížnost. Jak je vůbec možné, že veřejnoprávní média se věnují podezřelým kauzám člena vlády? Zažili jste někdy takovou drzost?
Andrej Babiš chce, aby konečně bylo líp. Už se to skoro povedlo a najednou jsou tu zase záškodníci, kteří by chtěli jeho systém narušovat! Ale nebojte se. Pan ministr se nikdy nevzdá, neodstoupí a líp nakonec bude. I kdybyste sebevíc nechtěli.
Babiš se nakonec zjevně přiznal ke krácení daní. Kdy tedy odstoupí?
@Michelangelo píše:
@ynax, @nostress, citovala jsem, že může jít o vymyšlený příběh, právě proto jsem přidala svoji úvahu, že možná někdo tímto způsobem útočí na křesťanství. Každý si vysvětlí článek po svém a jak si ho může vysvětlit muslim, který vyznavá šárii a kamenování žen, nebo nějaký jiný psychopat, který si článek vyloží tak, že řádové sestry poslouží i na sex… pochybuji, že tento příběh napsal a otiskl nějaký křesťan a rozhodně v tom nespatřuji dobrý úmysl, ale úmyslnou provokaci proti křesťanůmPříspěvek upraven 26.03.19 v 01:37
I tak se dá vysvětlit jednání D. Trumpa ![]()
Nasredin 3.2.2017 o 9:42
Taky se vám zdá, že po hektickém rozjezdu nám začíná Trump a jeho administrativa jaksi obamovatět? ![]()
http://zahranicni.eurozpravy.cz/…lskych-osad/
http://zahranicni.eurozpravy.cz/…zval-curkin/
Odpověď
Hox 3.2.2017 o 9:46
jen taktické manévry, Trump je defakto v dost podobné pozici jako Putin, obrovská vnitřní opozice, klany atd., čistka bude dlouhý proces. Také jsou to možná vějičky na odhalení vlastní opozice, viz Pjakin.
Odpověď
Ukrajinská úřednice se před kamerou vydávala za obyvatelku Avdějevky. Video
Ukrajinská televize Inter vydávala mariupolskou úřednici za ženu z Avdějevky, která děkuje příslušníkům ukrajinských silových složek. Informoval o tom na svém účtu na Facebooku redaktor oděského webu Tajmer Jurij Tkačov s odvoláním na jeden ze svých stálých zdrojů.
Jak řekl člověk, se kterým se Tkačov spojil, snažila se reportérka ukrajinské televize najít mezi místními obyvateli někoho, kdo by souhlasil, aby s ním natočili rozhovor, ve kterém by vyslovil vděčnost ukrajinské armádě, ale bezúspěšně. Protože na její prosbu nikdo nereagoval, byla reportérka nucena požádat o pomoc „speciálně pro podobný úkol připravenou" úřednici z Mariupolu.
Uživatelé sociálních sítí našli na videohostingu YouTube nahrávku, na které byla zřejmě právě tato úřednice. Na záběrech prosí starší žena s pláčem příslušníky ozbrojených sil Ukrajiny, aby „se nevzdali" Avdějevky.
Komsomolská pravda: „Bité ženy mají více synů.“ Vida, není v Rusku všechno špatné:
„Treba spolupracovať v migračnej kríze, inak Európa sčernie.“
Líbya však podľa Fica nie je Turecko, ktoré je stabilnou krajinou. „Turecko bolo schopné robiť dohody s úniou. V Líbyi neviete, kto vládne. To je naša zodpovednosť. Mali by sa niektorí páni v Európe zamyslieť, keď začali bombardovať Líbyu, či mali pripravenú alternatívu. Zjavne nemali. Dnes nariekajú, že prišlo z Líbye 181 000 migrantov. Ale to nie je moja zodpovednosť, ale tých, ktorí zlikvidovali režim v Líbyi,“ vyhlásil s tým, že Muammar Kaddáfí bol diktátor, ale upozorňoval, že treba spolupracovať v migračnej kríze, inak Európa sčernie. Namiesto toho, aby sme s ním spolupracovali, ho zavraždili.“
Fico víta novú stratégiu Trumpa, aby sa neriešili násilím režimy, ak nie je známa odpoveď, čo tam nastane. „Ak krajiny, ktoré nesú najväčšiu zodpovednosť za dianie v Líbyi, budú niečo hovoriť o migrácii, tak si niečo od V4 o Líbyi vypočujú,“ avizuje Fico.
Chtějí mě jen na jednu noc, protože jsem bývala mužem, říká transsexuálka
Zdroj: http://ona.idnes.cz/…lecnost.aspx?…
Bývalá modelka Kelly Starová (46) zaplatila za 127 plastických operací a přeměnu pohlaví v přepočtu přes dvanáct milionů korun. Ani složité operace jí však nezajistily štěstí. Marně totiž hledá lásku. Žádný muž s ní nedokáže vydržet.
Už dvanáct let Kelly žije sama a nemůže si najít partnera, který by s ní chtěl sdílet každodenní radosti i starosti. Vždy má jen muže na jednu noc a je z toho nešťastná.
@alifie píše:
@stock Předpokládám, že vykázání ze země neznamená vykázání z EU, takže se v klídku pohybuje po Evropě. Nebo to chápu blbě? A proč nebyl vykázán i ten druhý?
Ne, nechápeš to blbe, ne z EU, jenom ze Svedska. A toho druhého se pokusíme najít a odpovědět Ti.
..Miranndo, kde si? Kde si?
..prej asi to nevstrebala ![]()
@tanker píše:
Komsomolská pravda: „Bité ženy mají více synů.“ Vida, není v Rusku všechno špatné:http://forum24.cz/…chno-spatne/
přečetla jsem si něco víc v článku a informovanému zahraničnímu čtenáři je jasné, že autorem není ruský vlastenec, ale naopak vlastizrádný jidášský kolaborant… je skutečně nesporně originální vidět, že původní autor něco nemá v hlavě v pořádku ( narozené chlapce přepočítávat na divize ) a přitom připouštět, že jeho ostatní výplody můžou být pravdivé… ten tvůj komentář, že v Rusku není všechno špatné, když se bitým ženám rodí více synů, si myslel vážně?
cituji z tvého odkazu:
Devět setin na jeden milion porodů znamená, že se v zemi narodilo více než 90.000 chlapců – a to je devět divizí!
„Jak funguje mechanismus, který krutostí otců upravuje poměr chlapců a dívek v potomstvu? Podle Satoshi Kanazawy agresivita mužů závisí na úrovni hormonu testosteronu a ten současně pomáhá spermii nesoucí mužský chromozom Y jako první dosáhnout cíle.“
U Ruska už zahraniční čtenář netuší, co všechno se tam ještě myslí vážně a co je třeba rafinovaná ironie. Další článek sloupkaře Korobatova má titulek „Během deseti let v Rusku vyroste půl milionu géniů“ a v ještě jiném se píše, že potkat ideální manželku je podle vědců stejně pravděpodobné jako narazit na mimozemšťanku.
To všechno může být pravda, jisté ale je, že přepočítávat počet miminek mužského pohlaví hned na divize,je nesporně originální.
@Michelangelo píše:
přečetla jsem si něco víc v článku a informovanému zahraničnímu čtenáři je jasné, že autorem není ruský vlastenec, ale naopak vlastizrádný jidášský kolaborant… je skutečně nesporně originální vidět, že původní autor něco nemá v hlavě v pořádku ( narozené chlapce přepočítávat na divize ) a přitom připouštět, že jeho ostatní výplody můžou být pravdivé… ten tvůj komentář, že v Rusku není všechno špatné, když se bitým ženám rodí více synů, si myslel vážně?cituji z tvého odkazu:
Devět setin na jeden milion porodů znamená, že se v zemi narodilo více než 90.000 chlapců – a to je devět divizí!
„Jak funguje mechanismus, který krutostí otců upravuje poměr chlapců a dívek v potomstvu? Podle Satoshi Kanazawy agresivita mužů závisí na úrovni hormonu testosteronu a ten současně pomáhá spermii nesoucí mužský chromozom Y jako první dosáhnout cíle.“
U Ruska už zahraniční čtenář netuší, co všechno se tam ještě myslí vážně a co je třeba rafinovaná ironie. Další článek sloupkaře Korobatova má titulek „Během deseti let v Rusku vyroste půl milionu géniů“ a v ještě jiném se píše, že potkat ideální manželku je podle vědců stejně pravděpodobné jako narazit na mimozemšťanku.
To všechno může být pravda, jisté ale je, že přepočítávat počet miminek mužského pohlaví hned na divize,je nesporně originální.
Bití žen jejich manžely je dávnou ruskou tradicí již od středověku:
http://www.lalinka.webz.cz/…n131100.html
4 miliony mužů v Rusku napadá své manželky - pro některé to je důkaz lásky.
MOSKVA - Ruští muži již tradičně rádi pijí a mnozí z nich pak s oblibou bijí své ženy a družky. Ty obvykle trpí, a dokonce věří, že když je muž ztluče, bude je víc milovat. Násilí je v Rusku vystaveno na čtyři miliony žen. Jsou trpělivé a svůj úděl snášejí statečně a s jistou dávkou romantiky. Po pranici totiž prý mnohdy následuje období milování. Již v 16. století v Rusku platilo, že „muž musí trestat svou ženu a držet ji ve strachu. Bít je třeba karabáčem, aby to bolelo, ale zdraví neublížilo“. Výchovné způsoby starých Rusů se v mnoha rodinách zachovaly dodnes. V ruské společnosti se dokonce tvrdí, že „baba (žena) je ráda, když je bita“. „Bije, tedy miluje,“ říká jedno ruské přísloví. Podle policejních statistik 12 tisíc žen umírá v Rusku každý rok v důsledku bití svými životními partnery. Dalších 54 000 je kvůli bití v trvalé invaliditě.
V rodině se člověk nejlépe odreaguje
Na policii se ovšem ženy obracejí jen v krajních případech. V ruské společnosti se prý nesluší vynášet z domu soukromé záležitosti. Stěžují si obvykle jen příslušnice nižších sociálních vrstev, zatímco manželky poslanců, profesorů a dalších „důležitých“ pracovníků se bojí pokazit svým mučitelům kariéru. Přesto jsou na policii registrovány asi čtyři miliony lidí kvůli násili páchanému v rodinách. Má se za to, že své manželky bijí hlavně alkoholici a patologičtí žárlivci. Ze čtyř milionů registrovaných násilníků je však pouze 400 000 alkoholiků a 40 000 psychicky labilních jedinců. Zbývající výtžníci jsou zcela obyčejní, vážení lidé, kteří se na svých ženách prý jen „odreagovávají“. Když mají třeba problémy v práci, nemohou zbít vedoucího nebo jeho sekretářku. Doma se to pěkně ututlá a zklidněný manžel může dál vydělávat. Klientka sociálního útulku Anna vypráví, že za léta soužití se svým mužem přesně věděla, jak zklidnit jeho agresi. Ve chvíli, kdy tušila konflikt, jej vždy vlákala do koupelny, nechala si ručníkem ucpat ústa a dala se tiše zbít. To prý aby se děti nevzbudily. Ruské ženy prý vědí, že „opilý muž je zlý muž“. Snaží se mu tedy vyhýbat. Moskvanka Antonina byla za 15 let společného života bita mnohokrát a snažila se držet zpátky. Manže ji totiž po vystřízlivění obvykle na kolenou prosil o odpuštění. Věrná manželka odpouštěla a trpěla. Když ale Fjodor prodal pračku a za utržené peníze hostil celý dům, vzala syna a odjela k matce na vesnici. Po týdnu se jí ale po Fjodorovi zastesklo a vrátila se s taškami plnými potravin. Stále opilý manžel ji přímo na prahu zmlátil a navíc před synovýma očima znásilnil. Psycholožka z Ústavu skupinové a rodinné psychoterapie Jekatěrina Michajlovová tvrdí, že jen ruské ženy jsou schopny odpouštět a léta trpět neustálé ponižovaní. Se svými mučiteli se obvykle nejen nerozvádějí a neopouštějí je, ale brání je i před policií a trestem. Jako příklád uvádí případ z Petrohradu, kdy do nemocnice byla přivezena žena v sedmém měsíci těhotenství. Zuřivý opilý muž jí rozpáral břicho. Dítě zemřelo. Když žena přišla po operaci k sobě, její první otázkou bylo: „co je s Koljou? Kde je? Nezavírejte ho.“ Žena prý prosila policisty, aby jejího sadistu nechali na pokoji.
Sadisté jsou „romantiky“
Psychologové poukazují na určitý „romantismus“ sadistických manželů. Když svou milovanou ženu zbijí, většinou pocítí vinu, líbají jí zlámané ruce, vozí jí do nemocnice květiny a čokolády a bývá jim obvykle odpuštěno. Potom se však agrese znovu nastřádá a kolotoč s ranami, květinami a polibky se opakuje. Po jisté době ale „romantismus“ vyprchá a zbývá jen surová realita. Ruská žena nemá moc možností, jak se násilníkům v rodině bránit. Může se sice dát rozvést, ale má strach, že pak neuživí děti ani sebe a navíc přijde o byt. Poslat manžela do vězení se zase bojí kvůli pověsti. Přes 250 000 žen tak odmítlo své muže žalovat s tím, že „se strany usmířily“. Za viníka rodinné hádky se v Rusku již odedávna považuje především žena. Ta měla již tradičně daleko méně práv než muž. Zatímco za vraždu manželky byl ve starém Rusku muž pouze slovně pokárán, žena byla zaživa zakopána do země.
@tanker píše:
Bití žen jejich manžely je dávnou ruskou tradicí již od středověku:http://www.lalinka.webz.cz/…n131100.html
4 miliony mužů v Rusku napadá své manželky - pro některé to je důkaz lásky.
MOSKVA - Ruští muži již tradičně rádi pijí a mnozí z nich pak s oblibou bijí své ženy a družky. Ty obvykle trpí, a dokonce věří, že když je muž ztluče, bude je víc milovat. Násilí je v Rusku vystaveno na čtyři miliony žen. Jsou trpělivé a svůj úděl snášejí statečně a s jistou dávkou romantiky. Po pranici totiž prý mnohdy následuje období milování. Již v 16. století v Rusku platilo, že „muž musí trestat svou ženu a držet ji ve strachu. Bít je třeba karabáčem, aby to bolelo, ale zdraví neublížilo“. Výchovné způsoby starých Rusů se v mnoha rodinách zachovaly dodnes. V ruské společnosti se dokonce tvrdí, že „baba (žena) je ráda, když je bita“. „Bije, tedy miluje,“ říká jedno ruské přísloví. Podle policejních statistik 12 tisíc žen umírá v Rusku každý rok v důsledku bití svými životními partnery. Dalších 54 000 je kvůli bití v trvalé invaliditě.
V rodině se člověk nejlépe odreaguje
Na policii se ovšem ženy obracejí jen v krajních případech. V ruské společnosti se prý nesluší vynášet z domu soukromé záležitosti. Stěžují si obvykle jen příslušnice nižších sociálních vrstev, zatímco manželky poslanců, profesorů a dalších „důležitých“ pracovníků se bojí pokazit svým mučitelům kariéru. Přesto jsou na policii registrovány asi čtyři miliony lidí kvůli násili páchanému v rodinách. Má se za to, že své manželky bijí hlavně alkoholici a patologičtí žárlivci. Ze čtyř milionů registrovaných násilníků je však pouze 400 000 alkoholiků a 40 000 psychicky labilních jedinců. Zbývající výtžníci jsou zcela obyčejní, vážení lidé, kteří se na svých ženách prý jen „odreagovávají“. Když mají třeba problémy v práci, nemohou zbít vedoucího nebo jeho sekretářku. Doma se to pěkně ututlá a zklidněný manžel může dál vydělávat. Klientka sociálního útulku Anna vypráví, že za léta soužití se svým mužem přesně věděla, jak zklidnit jeho agresi. Ve chvíli, kdy tušila konflikt, jej vždy vlákala do koupelny, nechala si ručníkem ucpat ústa a dala se tiše zbít. To prý aby se děti nevzbudily. Ruské ženy prý vědí, že „opilý muž je zlý muž“. Snaží se mu tedy vyhýbat. Moskvanka Antonina byla za 15 let společného života bita mnohokrát a snažila se držet zpátky. Manže ji totiž po vystřízlivění obvykle na kolenou prosil o odpuštění. Věrná manželka odpouštěla a trpěla. Když ale Fjodor prodal pračku a za utržené peníze hostil celý dům, vzala syna a odjela k matce na vesnici. Po týdnu se jí ale po Fjodorovi zastesklo a vrátila se s taškami plnými potravin. Stále opilý manžel ji přímo na prahu zmlátil a navíc před synovýma očima znásilnil. Psycholožka z Ústavu skupinové a rodinné psychoterapie Jekatěrina Michajlovová tvrdí, že jen ruské ženy jsou schopny odpouštět a léta trpět neustálé ponižovaní. Se svými mučiteli se obvykle nejen nerozvádějí a neopouštějí je, ale brání je i před policií a trestem. Jako příklád uvádí případ z Petrohradu, kdy do nemocnice byla přivezena žena v sedmém měsíci těhotenství. Zuřivý opilý muž jí rozpáral břicho. Dítě zemřelo. Když žena přišla po operaci k sobě, její první otázkou bylo: „co je s Koljou? Kde je? Nezavírejte ho.“ Žena prý prosila policisty, aby jejího sadistu nechali na pokoji.
Sadisté jsou „romantiky“
Psychologové poukazují na určitý „romantismus“ sadistických manželů. Když svou milovanou ženu zbijí, většinou pocítí vinu, líbají jí zlámané ruce, vozí jí do nemocnice květiny a čokolády a bývá jim obvykle odpuštěno. Potom se však agrese znovu nastřádá a kolotoč s ranami, květinami a polibky se opakuje. Po jisté době ale „romantismus“ vyprchá a zbývá jen surová realita. Ruská žena nemá moc možností, jak se násilníkům v rodině bránit. Může se sice dát rozvést, ale má strach, že pak neuživí děti ani sebe a navíc přijde o byt. Poslat manžela do vězení se zase bojí kvůli pověsti. Přes 250 000 žen tak odmítlo své muže žalovat s tím, že „se strany usmířily“. Za viníka rodinné hádky se v Rusku již odedávna považuje především žena. Ta měla již tradičně daleko méně práv než muž. Zatímco za vraždu manželky byl ve starém Rusku muž pouze slovně pokárán, žena byla zaživa zakopána do země.
Lalinka je cvok ![]()
@stock píše:
Lalinka je cvok
Domácí násilí. Rusové zavraždí každý rok až 14 tisíc žen:
http://www.tyden.cz/…_264868.html
Bití žen jejich manželi je v ruské společnosti dávnou tradicí. Dokládá to i jedno ruské přísloví: Bije, tedy miluje". I Češi ale kdysi říkávali: „Ženu bíti, je jako pole hnojiti“.
Estonsko nepovolí koncerty Alexandrovců. „Na ruské vojáky nikdo nečeká!“
@tanker píše:
Bití žen jejich manžely je dávnou ruskou tradicí již od středověku:http://www.lalinka.webz.cz/…n131100.html
4 miliony mužů v Rusku napadá své manželky - pro některé to je důkaz lásky.
MOSKVA - Ruští muži již tradičně rádi pijí a mnozí z nich pak s oblibou bijí své ženy a družky. Ty obvykle trpí, a dokonce věří, že když je muž ztluče, bude je víc milovat. Násilí je v Rusku vystaveno na čtyři miliony žen. Jsou trpělivé a svůj úděl snášejí statečně a s jistou dávkou romantiky. Po pranici totiž prý mnohdy následuje období milování. Již v 16. století v Rusku platilo, že „muž musí trestat svou ženu a držet ji ve strachu. Bít je třeba karabáčem, aby to bolelo, ale zdraví neublížilo“. Výchovné způsoby starých Rusů se v mnoha rodinách zachovaly dodnes. V ruské společnosti se dokonce tvrdí, že „baba (žena) je ráda, když je bita“. „Bije, tedy miluje,“ říká jedno ruské přísloví. Podle policejních statistik 12 tisíc žen umírá v Rusku každý rok v důsledku bití svými životními partnery. Dalších 54 000 je kvůli bití v trvalé invaliditě.
V rodině se člověk nejlépe odreaguje
Na policii se ovšem ženy obracejí jen v krajních případech. V ruské společnosti se prý nesluší vynášet z domu soukromé záležitosti. Stěžují si obvykle jen příslušnice nižších sociálních vrstev, zatímco manželky poslanců, profesorů a dalších „důležitých“ pracovníků se bojí pokazit svým mučitelům kariéru. Přesto jsou na policii registrovány asi čtyři miliony lidí kvůli násili páchanému v rodinách. Má se za to, že své manželky bijí hlavně alkoholici a patologičtí žárlivci. Ze čtyř milionů registrovaných násilníků je však pouze 400 000 alkoholiků a 40 000 psychicky labilních jedinců. Zbývající výtžníci jsou zcela obyčejní, vážení lidé, kteří se na svých ženách prý jen „odreagovávají“. Když mají třeba problémy v práci, nemohou zbít vedoucího nebo jeho sekretářku. Doma se to pěkně ututlá a zklidněný manžel může dál vydělávat. Klientka sociálního útulku Anna vypráví, že za léta soužití se svým mužem přesně věděla, jak zklidnit jeho agresi. Ve chvíli, kdy tušila konflikt, jej vždy vlákala do koupelny, nechala si ručníkem ucpat ústa a dala se tiše zbít. To prý aby se děti nevzbudily. Ruské ženy prý vědí, že „opilý muž je zlý muž“. Snaží se mu tedy vyhýbat. Moskvanka Antonina byla za 15 let společného života bita mnohokrát a snažila se držet zpátky. Manže ji totiž po vystřízlivění obvykle na kolenou prosil o odpuštění. Věrná manželka odpouštěla a trpěla. Když ale Fjodor prodal pračku a za utržené peníze hostil celý dům, vzala syna a odjela k matce na vesnici. Po týdnu se jí ale po Fjodorovi zastesklo a vrátila se s taškami plnými potravin. Stále opilý manžel ji přímo na prahu zmlátil a navíc před synovýma očima znásilnil. Psycholožka z Ústavu skupinové a rodinné psychoterapie Jekatěrina Michajlovová tvrdí, že jen ruské ženy jsou schopny odpouštět a léta trpět neustálé ponižovaní. Se svými mučiteli se obvykle nejen nerozvádějí a neopouštějí je, ale brání je i před policií a trestem. Jako příklád uvádí případ z Petrohradu, kdy do nemocnice byla přivezena žena v sedmém měsíci těhotenství. Zuřivý opilý muž jí rozpáral břicho. Dítě zemřelo. Když žena přišla po operaci k sobě, její první otázkou bylo: „co je s Koljou? Kde je? Nezavírejte ho.“ Žena prý prosila policisty, aby jejího sadistu nechali na pokoji.
Sadisté jsou „romantiky“
Psychologové poukazují na určitý „romantismus“ sadistických manželů. Když svou milovanou ženu zbijí, většinou pocítí vinu, líbají jí zlámané ruce, vozí jí do nemocnice květiny a čokolády a bývá jim obvykle odpuštěno. Potom se však agrese znovu nastřádá a kolotoč s ranami, květinami a polibky se opakuje. Po jisté době ale „romantismus“ vyprchá a zbývá jen surová realita. Ruská žena nemá moc možností, jak se násilníkům v rodině bránit. Může se sice dát rozvést, ale má strach, že pak neuživí děti ani sebe a navíc přijde o byt. Poslat manžela do vězení se zase bojí kvůli pověsti. Přes 250 000 žen tak odmítlo své muže žalovat s tím, že „se strany usmířily“. Za viníka rodinné hádky se v Rusku již odedávna považuje především žena. Ta měla již tradičně daleko méně práv než muž. Zatímco za vraždu manželky byl ve starém Rusku muž pouze slovně pokárán, žena byla zaživa zakopána do země.
proč jsi necitoval i tu poslední větu?, bylo by hned jasné, že vítr vane z mainstreamu ![]()
převzato z Lidových novin 13.11.2000