Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozčílený Zaorálek odpovídá Babišovi: On mě bude poučovat, jak se maká? Já byl u lopaty, když se tento komunistický prominent válel
@alifie píše:
Místo, aby se snažili „utlumit“ nepřizpůsobivé migranty, tak budou tlumit ohrožené jedince, aby jim nevadilo, že jsou ohrožení.
„Oxytocin posiluje altruismus, šlechetnost a empatii a dělá nás více ochotnými věřit druhým. To vše se děje tak, že jsou potlačovány prefrontální a limbický systém mozkové kůry, a tím jsou eliminovány takové brzdy, jako je strach, úzkost a stres.“To bude šťastná oxytocinová společnost. Oběti se nechají v klidu znásilnit či zabít, a zločiny páchané migranty nebudou nikomu vadit. Žádný stres, žádná úzkost, žádný strach o život - jak ovce v ohradě.
Oxytocin přiměl xenofoby dát peníze uprchlíkům:
http://extrastory.cz/…eriment.html?…
Profesor René Hurlemann z univerzity v Bonnu provedl zajímavý experiment. Chtěl zjistit, jaký vliv má na chování lidí jejich sociální okolí a co se naopak dá ovlivnit chemickými látkami.
V rámci experimentu shromáždil reálné příběhy 50 lidí ve finančních problémech, mezi nimi i uprchlíků, a získal čísla jejich bankovních účtů. Poté dal každému ze skupiny 76 studentů padesát eur. Mohli se seznámit s příběhy všech těchto lidí, a kdo je zaujal, tomu mohli dát jedno euro. Co nerozdali, to si každý mohl nechat pro sebe. Jedna skupina byla sestavena tak, že všichni navzájem viděli, kdo komu a kolik daruje. Tím vznikl určitý sociální tlak a většina lidí rozdala v průměru 30 procent svěřených peněz. O 19 procent více dostali uprchlíci.
Poměrně málo překvapivé je zjištění, že studenti, kteří v předchozím dotazníkovém šestření projevovali rasistické a xenofobní tendence, dali v průměru výrazně méně než ostatní.
Druhá skupina měla stejný úkol, ale každý se mohl rozhodovat sám za sebe a neviděl, jaké volby provádějí ostatní. Tím byl odstraněn sociální tlak. Některým bylo také řečeno, kolik peněz v průměru darovala druhá skupina. A také dostal každý druhý dávku hormonu oxytocinu. Polovina obdržela jen placebo.
Výsledkem bylo, že ti studenti, kteří dostali dávku oxytocinu, byli výrazně štědřejší. Co bylo ale největším překvapením, že i ti studenti, kteří byli prokazatelně protiimigrantsky a xenofobně naladění, dávali výrazně vyšší částky, a to i uprchlíkům. A to někteří z nich nedostali informaci, kolik darovala druhá skupina. Jejich postoj se výrazně změnil.
Jednání lidí tedy bylo výrazně ovlivněno chemickou látkou, v tomto případě hormonem. Jaké z toho vyplývají obecnější důsledky, to je na delší debatu. Je však nepochybné, že naše tělesná chemie má velký vliv na naši psychiku a postoje.
@stock píše:
Já mám jenom „gramatickou“ otazkuJe to gramatický správně nebo tím myslí míru soužití, možná že tomu nerozumim. Ptám se jenom pro klid me duše.
Vybodni se na gramatiku, vem si oxytocin a čti. ![]()
xxxxxx
Kdo odmítá neřízenou migraci je xenofob? A nebude to trošičku jinak?
14|10|2015
Různí aktivisté, multikulturalisté a další „pachatelé dobra“ se ohání údajnou xenofobií pro ty, kteří nechtějí přijímat imigranty bez rozmyslu. Přitom jsou to právě multikulturalisté, kterým správně nefunguje mozek.
To není žádná nadávka ani urážka, je to vědecký fakt. Jestliže vám někdo bude opět nadávat do xenofobů, dejte mu přečíst tuto studii vědců. Ti přišli na to, že hormon oxytocin podporuje etnocentrismus. Etnocentrismus je názor, že kultura vlastní skupiny, je nadřazena kultuře jiných skupin. Díky tomu upřednostňujeme své děti před dětmi ostatními. Hormon oxytocin má zásadní význam při vytváření rodičovské, zejména mateřské lásky.
Takže ne odpůrci neřízené imigrace jsou ti špatní. Ti právě uvažují v horizontu budoucnosti, aby tady zachovali klid a bezpečí pro své potomky. Něco je špatně u všech těch „přijímačů“, kterým se vlastně špatně vytváří hormon oxytocin.
Vlastní nedostatečnost vylučování tohoto hormonu se snaží zakrýt tím, že označují ostatní z xenofobie, rasismu a dalších nesmyslných věcí. To je podobné, jako kdyby lidé, kteří trpí depresí, osočovali ostatní, že se jim v mozku normálně vytváří hormon serotonin. Nebo jako kdyby cukrovkáři spílali zdravým lidem, že nemají problémy s tvorbou inzulinu.
Co se stane, když nějaký imigrant přijde do cizí země? Většinou se bude snažit najít lidi z podobného kulturního okruhu, nastěhuje se do čtvrti, kde bydlí jeho „blízcí“. I za to může hormon oxytocin. Je ale zajímavé, jak jistým lidem je tento etnocentrismum upírán, jiným ale nikoliv. Etnocentrismus nelze chápat jako synonymum slova xenofobie, vztah mezi nimi je mnohem složitější.
Etnocentrismus přispívá k identifikaci s vlastní skupinou a podporuje vnitřní soudržnost skupiny. Je to tedy významný mechanismus sociální integrace. Nárůst etnocentrismu je proto možný vidět hlavně v době ohrožení či strachu. Když vidíme, co dělají různí imigranti, jakého násilí a arogance se dopouštějí, je pocit ohrožení či strachu zcela na místě. Násilí, hromadné bitky, vraždy, znásilnění, šikana:
(Ale možná ti vědci a inženýři z videa chtěli tyto železné tyče použít pouze jako selfie tyče, aby se mohli vyfotit s paní Merkelovou
)
Odpor vůči neřízené imigraci není odporem vůči lidem, tedy xenofobií. Je odporem vůči těmto jevům, které s imigranty ve zvýšené míře přichází. Je snahou zachovat budoucím generacím pokojné prostředí k žití. Mohou odpůrce neřízené imigrace trestat, mohou je umlčovat, mohou je zavírat to vězení. Jenže příroda je mocná, mocnější než sociální inženýři. Hormon oxytocin nepředělají …
Evropa přinesla světu svobodu slova, svobodné podnikání, rovná práva žen i svobodu víry. Jak se ale zdá, tak právě na tu svobodu víry doplatí, jelikož podle multikulturalismu má víra, která svobodu slova, svobodné podnikání a rovná práva žen neuznává, stejnou hodnotu. Poněkud schizofrenní jednání.
Představte si, že matka porodí své dítě. A pak bude tvrdit, že dítě ze sousední vesnice má stejně ráda. Co byste si o takové matce pomysleli? Asi něco v tom smyslu, že se chová macešsky. Asi jako současná Evropa.
Současná Evropa se stala agresivním držitelem jediné pravdy: že neexistuje žádná pravda. Že všechno je irelevantní. Že jakékoliv rozlišování a upřednostňování jedné ideologie či způsobu života, jakákoliv hierarchie hodnot a kultur se rovná zločinu diskriminace.
A podle „pachatelů dobra“ nás z tohoto „útisku svobody“ „osvobodí“ právě islám.
Autor článku má dobrý smysl pro humor ![]()
Čapí hnízdo: Kdyby Babišova rodina neztratila všechny dokumenty, mohl už být verdikt
Jenže, podržte se, Babišova rodina ztratila úplně všechny dokumenty, které by její vlastnictví Hnízda v inkriminované době dokazovaly.Není jasné, zda např. všechny zápisy ze všech valných hromad odnesla voda, odfoukl vichr z hor či sežral pes. Zkrátka se ztratily. Babiš je navíc odmítá dodatečně znovu vyhotovit. Babišova rodina se sama dobrovolně k vlastnictví Čapího hnízda zatím nepřiznala a Babiš nebyl na mimořádné schůzi sněmovny k tomuto tématu bohužel pod přísahou. Právě proto se vyšetřování tak protahuje.
@Pohodova píše:
Oxytocin přiměl xenofoby dát peníze uprchlíkům:http://extrastory.cz/…eriment.html?…
Profesor René Hurlemann z univerzity v Bonnu provedl zajímavý experiment. Chtěl zjistit, jaký vliv má na chování lidí jejich sociální okolí a co se naopak dá ovlivnit chemickými látkami.
V rámci experimentu shromáždil reálné příběhy 50 lidí ve finančních problémech, mezi nimi i uprchlíků, a získal čísla jejich bankovních účtů. Poté dal každému ze skupiny 76 studentů padesát eur. Mohli se seznámit s příběhy všech těchto lidí, a kdo je zaujal, tomu mohli dát jedno euro. Co nerozdali, to si každý mohl nechat pro sebe. Jedna skupina byla sestavena tak, že všichni navzájem viděli, kdo komu a kolik daruje. Tím vznikl určitý sociální tlak a většina lidí rozdala v průměru 30 procent svěřených peněz. O 19 procent více dostali uprchlíci.
Poměrně málo překvapivé je zjištění, že studenti, kteří v předchozím dotazníkovém šestření projevovali rasistické a xenofobní tendence, dali v průměru výrazně méně než ostatní.
Druhá skupina měla stejný úkol, ale každý se mohl rozhodovat sám za sebe a neviděl, jaké volby provádějí ostatní. Tím byl odstraněn sociální tlak. Některým bylo také řečeno, kolik peněz v průměru darovala druhá skupina. A také dostal každý druhý dávku hormonu oxytocinu. Polovina obdržela jen placebo.
Výsledkem bylo, že ti studenti, kteří dostali dávku oxytocinu, byli výrazně štědřejší. Co bylo ale největším překvapením, že i ti studenti, kteří byli prokazatelně protiimigrantsky a xenofobně naladění, dávali výrazně vyšší částky, a to i uprchlíkům. A to někteří z nich nedostali informaci, kolik darovala druhá skupina. Jejich postoj se výrazně změnil.
Jednání lidí tedy bylo výrazně ovlivněno chemickou látkou, v tomto případě hormonem. Jaké z toho vyplývají obecnější důsledky, to je na delší debatu. Je však nepochybné, že naše tělesná chemie má velký vliv na naši psychiku a postoje.
Ja si myslim, ze tohle je absolutne zvrhle a oni se opravdu jako fasisti(nekteri) jeste porad nezaprou. Pokud je to opravdu tak, tak jsou na bednu. Skoda ze si nedavaji silne davky ty idi-oti v Bruselu, aby ty jejich prachy co dostavaji z dani lidi za ty jejich idi-otsky napady, putovali zpatky. Myslim, ze by se spousty lidi melo vyborne.Ja bych jim toho oxytocinu nechala kazdemu konskou davku hned u bankomatu. Mohli by rovno sypat lidem na potkani a mozna by z predavky oxitocinu mel Martin Schulz ubytovat ve sve premilionove vile uprchliky a darovat jim neco malo (hodne)z vyplaty
![]()
Coz takhle udelat Experiment jak davaji politici kvuli jejich (xenofobii k bezdomovcum) a proste je nechat platit
A nejenom tam ze, ja myslim ze by se tech odvetvi naslo ![]()
@Michelangelo píše:
jsou tam fakt dobrý hlášky
Ted to ctu, dost dobry
![]()
Nasredin 25.8.2017 o 8:41
Novodobí upíři. TABU téma, které se ještě nedávno vyskytovaůlo pouze mezi tzv. „konspiračními“ teoriemi je zčistajasna otevřené mainstreamu (na tomto sajtu jsme probírali dlohověkost nedávno-zemřelého Davida Rockefellera) :
Moderní upíři. Krev teenagerů pro staré boháče.
Moderní upíři. Američané platí tisíce dolarů za transfúze mladé krve
Krev teenagerů pro staré boháče. Zní to jako premisa z béčkového hororu, ale ve skutečnosti jde realitu. Legální obchod na základě představy, že je to lék na omládnutí. Cena za jednu dávku je až 7940 dolarů, asi 175 000 korun. Může něco takového fungovat, nebo je to naprostý nesmysl?
Zdroj: http://zahranicni.eurozpravy.cz/…-mlade-krve/
Probíhající diskreditace USA?
Odpověď
Člověk 25.8.2017 o 9:37
Nevim co tim ozvučujou, slyšel jsem to minulý týden na nějakym rádiu. Bylo to tak de. ilně podané, navíc uzavřené tím, že v USA platěj statisíce dolarů za přijmutí „mladé“ krve a tady u nás když člověk daruje krev, tak nic nedostane – no úplnej informační guláš.
Odpověď
Oracle 911 25.8.2017 o 9:48
Začalo sa o tom hovoriť, to je prvá vec.
Druhá vec: onedlho ( v priebehu niekoľkých mesiacov resp. v príhodnú dobu) sa začnú ozvučovať satanistické, kanibalistické a pedofilné praktiky štátnych/regionálnych elít SŠA, pritom sa ozvučí napojenie slobodomurárov a Hillary na tieto kruhy.
Odpověď
Adina 25.8.2017 o 9:55
Vše jde správným směrem, vše je jak má být
Odpověď
@pomenkova píše:
Ja si myslim, ze tohle je absolutnezvrhle a oni se opravdu jako fasisti(nekteri) jeste porad nezaprou. Pokud je to opravdu tak, tak jsou na bednu. Skoda ze si nedavaji silne davky ty idi-oti v Bruselu, aby ty jejich prachy co dostavaji z dani lidi za ty jejich idi-otsky napady, putovali zpatky. Myslim, ze by se spousty lidi melo vyborne.Ja bych jim toho oxytocinu nechala kazdemu konskou davku hned u bankomatu. Mohli by rovno sypat lidem na potkani a mozna by z predavky oxitocinu mel Martin Schulz ubytovat ve sve premilionove vile uprchliky a darovat jim neco malo (hodne)z vyplaty![]()
![]()
![]()
![]()
Coz takhle udelat Experiment jak davaji politici kvuli jejich (xenofobii k bezdomovcum) a proste je nechat platitA nejenom tam ze, ja myslim ze by se tech odvetvi naslo
Těch zvrhlostí je víc. ![]()
xxx
Zvrhlost západního světa drasticky přibližuje okamžik jeho zániku
Před několika dny skončila v Praze ostudná výstava, pokud se toto odporné představení výstavou dá nazývat. Jako exponáty zde sloužily úplně nahé ženy, v přímo odpudivých polohách mnohdy otevírajících intimní partie. Návštěvníci byli vyzýváni, aby, sice v rukavicích, ale osahávali exponáty. Lze jenom předvídat, že příští taková výstava bude nejen o dotýkání v rukavicích, ale o onanii a znásilňování, bezpochyby pro umocnění uměleckého zážitku.
Jestliže je legalizována jedna deviace, je nasnadě, že budou další a další devianti prosazovat legalizaci i svých zvráceností. Nyní jsou tedy na řadě pedofilové. Legalizace nedá na sebe dlouho čekat, protože pedofilové jsou již dokonce i mezi soudci a prokurátory, o velkém množství pedofilů mezi politiky, poslanci a senátory není nutné vůbec pochybovat.
Zastánci homosexuality, kteří hájí otevření naší země přivandrovalcům, si vůbec neuvědomují, že při nastolení práva šaría by byli prvními, kdo by skončili na popravišti, protože k jejich sexuální orientaci je Korán naprosto nesmlouvavý. Výzvy homosexuálních aktivistů k legalizaci pedofilie jsou však příjemné pro uši všech vyznavačů islámu. Ze své domoviny jsou zvyklí na sňatky s již sedmiletými dětmi, které potom mohou podle libosti zvrhle zneužívat. Proto možná nechají homosexuály po nějakou dobu na pokoji, ale jen tak dlouho, než pedofilie bude legalizována, potom se jich nadzvukovou rychlostí zbaví.
@Pohodova píše:
Těch zvrhlostí je víc.![]()
xxx
Zvrhlost západního světa drasticky přibližuje okamžik jeho zániku
Před několika dny skončila v Praze ostudná výstava, pokud se toto odporné představení výstavou dá nazývat. Jako exponáty zde sloužily úplně nahé ženy, v přímo odpudivých polohách mnohdy otevírajících intimní partie. Návštěvníci byli vyzýváni, aby, sice v rukavicích, ale osahávali exponáty. Lze jenom předvídat, že příští taková výstava bude nejen o dotýkání v rukavicích, ale o onanii a znásilňování, bezpochyby pro umocnění uměleckého zážitku.
Jestliže je legalizována jedna deviace, je nasnadě, že budou další a další devianti prosazovat legalizaci i svých zvráceností. Nyní jsou tedy na řadě pedofilové. Legalizace nedá na sebe dlouho čekat, protože pedofilové jsou již dokonce i mezi soudci a prokurátory, o velkém množství pedofilů mezi politiky, poslanci a senátory není nutné vůbec pochybovat.
http://pravyprostor.cz/…jeho-zaniku/
Zastánci homosexuality, kteří hájí otevření naší země přivandrovalcům, si vůbec neuvědomují, že při nastolení práva šaría by byli prvními, kdo by skončili na popravišti, protože k jejich sexuální orientaci je Korán naprosto nesmlouvavý. Výzvy homosexuálních aktivistů k legalizaci pedofilie jsou však příjemné pro uši všech vyznavačů islámu. Ze své domoviny jsou zvyklí na sňatky s již sedmiletými dětmi, které potom mohou podle libosti zvrhle zneužívat. Proto možná nechají homosexuály po nějakou dobu na pokoji, ale jen tak dlouho, než pedofilie bude legalizována, potom se jich nadzvukovou rychlostí zbaví.
Jo vzdyt o tom uz tady psala Michi, ze ta moralka je desiva-to je proste neco neuveritelneho co se deje-hnus
![]()
@Pohodova píše:
@pomenkovaTohle by měli dávat všem migrantům z jihu.
https://www.novinky.cz/…itlivku.html
No vidis to by me nenapadlo, to je fakt dat to napriklad radikalum, tak by litali s kvetinami po Nemecku a jinych zemich a rozdavali namisto znasilnovani, kvetiny a byl by pokoj co??No kdyby to bylo tak jednoduchy.Ja si myslim, ze takovym by nepomohla ani tuna oxytocinu ![]()
@pomenkova píše:
Jo vzdyt o tom uz tady psala Michi, ze ta moralka je desiva-to je proste neco neuveritelneho co se deje-hnus![]()
![]()
Kam to spěje??? ![]()
Poselství srpna 1968: Jaromír Štětina rozvraceč KSČ, nebo hrdý neonácek? Plavec ve stínu KGB. Převerbován ještě před Velkou sametovou? Jak věčný bolševik doplaval až k „nové Evropě“
Michal Semín u příležitosti 47. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy z roku 1968 odkrývá pravou tvář antikomunismu europoslance Jaromíra Štětiny a brání jej před obviněním, že je obyčejným převlékačem kabátů
antikomunismu europoslance Jaromíra Štětiny a brání jej před obviněním, že je obyčejným převlékačem kabátů
„Okupace Československa byla zlomem, kdy jsem pochopil, jak jsme se my, vnitřní rozvraceči bolševismu, mýlili. Sovětská agrese byla pro mne důkazem, že komunismus není reformovatelný, že ho nejde zlidštit, že je možné ho jenom odstranit. Doba podpisu potupné smlouvy vnucené státním představitelům Československa v Moskvě a přelom roku 1968 a 1969 byl pro mne dobou sebereflexe a vzteku a lítosti nad vlastním omylem. Vrátil jsem rudou knížku ještě před prověrkami a byl jsem nadosmrti vyléčen ze snah komunismus měnit k lepšímu. Prošel jsem si období tichého vnitřního pokání, které mne utvrdilo v tom, že cesta ke zničení bolševismu musí existovat. Stydím se, že jsem potřeboval k pochopení nepřeměnitelnosti komunismu tak silný úder jako byl Srpen. Ale taky s odstupem několika desetiletí s úsměvem vzpomínám na onoho mladého muže rozhodnutého porazit bolševika jeho nápravou. Trochu mu závidím zápal, čistotu úmyslu a tehdejší velkou schopnost filantropie.“
Miluji Brusel
Autorem tohoto sebezpytu je bývalý senátor a současný europoslanec za TOP 09 Jaromír Štětina. Tento patrně nejznámější současný komunistobijec, usilující o zákaz KSČM, dnes varuje před obnovením Sovětského svazu a novou invazí jeho vojsk na naše území. A aby k ní nedošlo, přeje si zde trvalou přítomnost vojsk amerických.
O tom, že je hrdým občanem protiputinovského „světového společenství“ podal dostatečný důkaz i svým nedávným poselstvím z centra Říše: „Zase v Bruselu. Šel jsem nakoupit do Lidlu, kousek od Evropského parlamentu. Pocítil jsem opět barevnost a rozmanitost. Černí šoféři, muslimské krásné holky v šátcích chodí jako holky v Praze, Indové na corner shopech – bruselští Vietnamci, šikmoocí důchodci a pobudové všech barev, bělovousí starci ze všech koutů světa… Rodí se nová Evropa. Líbí se mi, protože se dere do světa“.
Svatá válka proti Rusi
Tuto multikulti Evropu by navíc rád obohatil o prvky ukrajinského neonacismu. Pokud mu to soudruzi z vedení Evropského parlamentu nezatrhnou, rád by poslancům představil svého kamaráda Andrije Bileckého z praporu Azov. Ten se nechal slyšet, že „historickou misí našeho národa je vést bílou rasu do konečného křížového tažení za její přežití“. Zajímavý příspěvek k oné „barevnosti a rozmanitosti“ rodící se nové Evropy. Štětina má ostatně pro různé typy radikálů již delší dobu pochopení. Má to však podmínku - musí mít ochotu vést svatý boj proti Rusku. Jeho čečenští kumpáni, šířící teror za účelem destabilizace Ruska, jistě na svou dnešní bruselskou spojku vzpomínají v dobrém.
Z výše uvedeného je snad každému jasné, že Štětinu onen „zápal, čistota úmyslu a velká schopnost filantropie“ zdobí i dnes. Ještě než mu k tomu uznale pogratulujeme, připomeňme si, čím vším se v boji proti bolševikovi vyznamenal. Za následující životopisné črty vděčíme především Tomáši Pecinovi, respektive příslušným materiálům Archivu bezpečnostních složek, jež Pecina pečlivě prostudoval.
Sovětská privilegia soudruha Mirka
O Štětinovi je všeobecně známo, že v éře posrpnové normalizace horlivě dál navštěvoval Sovětský svaz. Jak ve svém životopise uvádí, do „říše zla“ jezdil prý výhradně jako vodák a horolezec. Celkem prý pětkrát. Opravdu? Spisový životopis uvádí něco jiného – jen mezi lety 1959 – 1972 byl v SSSR osmkrát. Připočteme-li k tomuto číslu jeho další oficiálně přiznané návštěvy po roce 1972, pak z toho nelze učinit jiný závěr než ten, že zemi svého úhlavního ideového nepřítele navštívil dvanáctkrát. Mnohé z těchto cest navíc podnikl do míst, kam obyčejný Rus vstoupit nesměl.
Čím si tuto zvláštní výsadu onen údajný antikomunista, jenž prý „vrátil rudou knížku ještě před prověrkami“, asi tak zasloužil? Možná s tím nějak souvisí jeho odvážný výpad proti komunistickému režimu z února 1977. Krátce poté, co měl Státní tajné bezpečnosti udat svoji kolegyni Šárku Neumannovou, že na pracovišti rozšiřovala úvodní prohlášení Charty 77, se svým podpisem zavázal k tomu, že s StB bude spolupracovat.
Vodák, nebo Plavec?
Od tohoto okamžiku získává náš neohrožený bojovník proti totalitě nové jméno – Plavec. O něco později byl převerbován k 1. správě, tedy komunistické rozvědce. Pecina v této souvislosti píše: „Nejpozoruhodnější na celé záležitosti je, že o Štětinově spolupráci s komunistickou rozvědkou neexistuje v dostupné části Archivu bezpečnostních složek jediný záznam, dokonce ani zápis v registru svazků. Že by si rozvědka jeho materiály vyžádala, a aniž by se ochotného tajného spolupracovníka, který se sám dobrovolně kompromitoval už při prvním kontaktu, jakkoli pokusila využít, odložila je ad acta? To je divné. Pravděpodobnější se jeví možnost, že Štětina byl v té době blokován ještě odjinud, z míst, s nimiž se ani v StB nediskutovalo, a tato jeho ochrana mimo jiné způsobila, že Štětina směl dál jezdit do zahraničí a trpět pod komunistickým jařmem způsobem, který dnes tak rád a tak dojemně popisuje“.
Krédo „antikomunisty“
Tušili byste, že k ideové výbavě příkladného antikomunisty patří následující „vyznání víry“?
„Jsem stoupencem socialistického uspořádání společnosti. Zastávám zásadu nutnosti diktatury proletariátu v prvním období socialistické revoluce. Silná komunistická strana, budovaná na principech vědy a morálně historických kritériích je podle mne jediná síla, která může změnit společnost v současném třídně a ekonomicky rozděleném světě.
Vyškrtnut ze strany jsem byl kvůli odlišnému názoru na způsob řešení krizové situace v r. 1968. Své vyškrtnutí považuji za zcela logické, neboť odpovídá zásadám demokratického centralismu. Zdůrazňuji, že jsem si svého členství ve straně vážil. Přesto nejsem po svém vyškrtnutí zatrpklý. Události mne vedou pouze k hlubšímu přemýšlení a hledání kontextů v širších souvislostech (11. 5. 1977).
Soudruh s otevřeným srdcem
Chartistka Neumannová však není jediný člověk, kterého taváryšč Plavec zklamal. Nad jeho oportunismem dnes lamentuje i jeho bývalý kamarád, tehdejší šéfredaktor Světa v obrazech, Zdeněk Hrabica. Ten v literárním časopisu Obrys-Kmen (2005) zavzpomínal na to, jak spolu po roce 1970 sjížděli sibiřské řeky na jejich milované Matyldě, ozdobené symboly Komsomolské pravdy a Mladé fronty.
Štětina si prý získal důvěru nejen sovětských novinářů, ale i Hlavní správy pohraničních sil SSSR. „Když jsem se s nimi souběžně s Jaromírem Štětinou potkával, netajili se slovy o Štětinově lásce k Sovětskému svazu, o jeho obdivu ke krásné a tvrdé přírodě, k národopisu veliké ruské země a oblastem, kde žily malé národy. A tato pověst se zejména o něm, jako o vůdčí osobnosti, šířila rychlostí světla i do nejvyšších orgánů tehdejšího Ústředního výboru Všesvazového leninského komunistického svazu mládeže, k nejvyšším představitelům Komunistické strany Sovětského svazu a SSSR. A zejména se odtud přenášela do výkonných orgánů Pohraničních vojsk Sovětského svazu a Ministerstva vnitra SSSR, které o takové expedici vždy s konečnou platností rozhodovaly. Štětina jim otevřel své srdce a oni jej přijali jako svého bratra.“
Převerbován?
A nyní Hrabicova vzpomínka na dobu, kdy se v českých dějinách opět lámaly ledy. A při pohledu na Jaromíra Štětinu můžeme dodat – i lidské charaktery.
„Když jsem v pátek 17. listopadu 1989 kráčel spolu s průvodem zdaleka nejen studentů z Albertova přes Vyšehrad na pražskou Národní třídu, srazil jsem se já a náš průvod najednou na přístupovém schodišti Národního divadla s dvěma postavami, téměř nehybně stojícími; připomínaly sochy. Svou roli hrály dokonale. Byly ozdobeny trikolórou a zvednutou pravou rukou s „V“ a držely heslo: „Nejsme jako ONI!“ Nebylo možné je přehlédnout, kolegyni z Mladé fronty Danu Mazalovou a zasmušilého herce v roli téměř antického boha, Jaromíra Štětinu.
Hlavou mi náhle proběhlo: Jaromír Štětina vstupuje do velké politiky! Jenom jsem nechápal, kdo za ním tentokrát, právě v tuto chvíli, stojí? O této otázce přemýšlím vlastně dodneška. Zvláště mi všechno vstupovalo do hlavy proto, že předchozího dne, ve čtvrtek 16. listopadu 1989, mi při oslavě narozenin jedné mé dobré kamarádky v závodním klubu v Praze 2 sdělil tehdejší předseda ÚV SSM Vasil Mohorita následující: „Zítra přijď na Albertov, bude se obracet stránka historie. Kdyby došlo k zádrhelu, vyndám poslanecký průkaz a půjdu proti SNB, sám a v čele!“ Jak se zdá, ani Mohoritovi, ani Štětinovi nechyběly tenkrát, na rozdíl ode mne a miliónů jiných, velmi důležité informace.
Při návštěvě předsedy FS Alexandra Dubčeka v Moskvě o nějaký týden později, kde jsem byl jako zpravodaj Světa v obrazech, jsem viděl, že Jaromír Štětina je v SSSR už zase jako ryba ve vodě. Dokonale se pohyboval mezi rychle pozměněnou politickou garniturou a uprostřed našich lidí s odznaky OF a VPN.“
Stále ve službě
Jaromír Štětina není v českých dějinách zdaleka jediný, kdo přeběhl na druhou stranu barikády. U příležitosti 70. výročí konce německé okupace naší vlasti můžeme zavzpomínat na různé české gestapáčky, kteří se hned krátce po osvobození stali agilními členy či alespoň spolupracovníky Revolučních gard, čistících národ od zrádců. Na rozdíl od Štětiny však jen chtěli – optikou „vyššího principu mravního“ samozřejmě neúčinně – zakrýt špínu, nashromážděnou předchozí kolaborací s okupační mocí.
Štětina však zamířil o patro „výš“ – za politickou kariérou, založenou na boji proti těm, kterým dříve tak ochotně sloužil. Nebo je to celé ještě trochu jinak? Co když jen správně rozpoznal, že „tábor míru a socialismu“ jen změnil své zeměpisné určení? Abychom tedy panu europoslanci nekřivdili – on žádným typickým převlékačem kabátů nejspíš není. Bolševikům totiž ve skutečnosti nikdy sloužit nepřestal.