Problém migrace do EU

Cituji z netu:

Z mnoha stran mi bylo navrženo abych tento článek předal do našich médií, tedy jestli to zveřejní a jak se k těmto historickým faktům postaví. Tak jsem to přeposlal do těchto adres, jak tedy budou reagovat ČTK, televize BARRANDOV, nebo také Ústavní soud s Rychetským? Na jejich reakce a tedy postoj Vás budu informovat.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Mnoho lidí naprosto nezná naši historii, pokud by Vám byla známa skutečná praxe politických stran již v roce 1945-48 spadne Vám brada. Je to stejná zlodějská zkorumpovaná verbež jako v těch letech, historie se tedy opakuje. Pokud by tuto zkorumpovanou verbež zničilo uskupení třeba to ANO, bude tato verbež požadovat zákaz tohoto hnutí, tedy stejně jak to považovaly dědicové jejich ideologie na zákazu KSČ.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Rok 1948 nutný zlom vlády.

Při porážce Německé Hitlerovy říše v roce 1945, se naše země konečně zbavily jistého diktátu ze strany Německa a národ se mohl nadechnout do nové mírové doby. Návratem našeho předmnichovského prezidenta Beneše z Anglického exilu počal náš stát navazovat na předválečnou politickou scénu politických uskupení národa. Vše ale nebylo tak jednoduché, státní správa v roce 1942 po atentátu na Heydricha složila slib poslušnosti a loajality pro blaho říše, tento slib také podepsalo mnoho tehdejších podnikatelů a také živnostníků, tento slib byl také Říší patřičně oceňován. V poválečném období nastalo velké převlékání kabátů a také hon na kolaboranty, jak domnělé, tak i na skutečné. Největší kolaboranti a spolupracovníci jak gestapa a jejich Abvehru z řad českého národa ze státní správy ovšem nebyla potrestána, proč? Jednalo se o státní zaměstnance ve státním aparátě a ti se navzájem kryly. Tehdejší špičky Justice a jejich podřízený státní aparát jen změnil fotografii Hitlera za Beneše a soudily naprosto nerušené dále. Za kolaboraci bylo potrestáno mnoho podnikatelů a živnostníků, byl jim odebrán majetek, tedy zestátněn. Na tento podnět Justice byl navržen státní správce podléhající pod kontrolu zase jen Justičním orgánům. Tak veškeré zabavené-znárodněné podniky a živnosti byly vesměs obsazováni jak rodinnými příslušníky a také lidmi z okruhu zaměstnanců Justice jako držhubné. Rozhodnutím vítězných mocností o odsunu Německého národa, u nás spíše známé jako Benešovy dekrety, byla na návrh Justice, vytvořeny tak zvané Revoluční Gardy, s policejními pravomocemi k ochraně majetku po odsunutých Německých obyvatel. Tento stav Revolučních Gard se následně zvrhl spíše do stavu Rabovacích Gard bez skutečné kontroly a také postihu.
Pro pracující obyvatele státu s ukončením války se mnoho nezměnilo, byl stále veden lístkový systém na veškeré potraviny a jiné komodity jak na tabák včetně šatenek, tedy nárok si koupit určitý druh látky na ošacení. Jenže, za okupace Německem byly dodržovány jistá pravidla, jejich svévolné pochybení vedla pachatele do koncentračního tábora, nebylo možné aby obchodník upřel majiteli lístku jakoukoliv garantovanou komoditu třeba potravin, tabáku, obuv či látku. Vše se změnilo po válce, hrozba padla a následně jakýkoliv trest byl smazán podplaceným soudcem, tedy korupce státních zaměstnanců. Vše postupem času gradovalo, vydáním nové měny ceny slušně narůstaly a co bylo platné v roce 1946, tak za rok tedy v roce 1947 stálo již dvou násobek, tedy docela dobrá inflace. Veškeré novodobé těžkosti obyvatele vedl k požadavku jak potrestat skutečné kolaboranty, tedy vládní zaměstnance i z řad justice, a následně požadoval po svých politických lídrech vyjednat ve všech směrech nápravu. I přes slibované změny jak Agrárníky, Lidovci, Socialisty atd.. nebylo splněno naprosto nic. Ve sněmovně to každou chvíli vřelo, ale byly to jen politická haštěření bez sebemenších snah o nápravu potírat korupci, šmelinu, lichvu atd.. Kdo ovšem plnil sliby byly jen Komunisté.
Komunisté po tak zvaném znárodnění podniků a živností, následně požadovaly vyjasnění majetkových poměrů dosazovaných národních správců. Všichni tito správci nastupovaly s prázdnou kapsou včetně bankovního konta a následně začaly prostě tunelovat, rozprodávat majetek dané firmy či živnosti. Jelikož Justice na tyto podněty nereagovala, byly to jimi dosazení jak členové jejich rodin a chráněnci, tak komunisté zareagovaly proti novodobým zlatokopům po svém, vytvořily LIDOVÉ MILICE a také je patřičně vyzbrojily. Vláda, Policie, Armáda, ti se nezmohly prostě na nic, zde se jednalo o skutečnou ochranu státního majetku a tento akt nebyl protiústavní, naopak. Dalším z kroků byl jeden z tvrdých faktů roku 1947, na podzim toho roku se strhla mela v parlamentu proti agrárnímu systému vlády. Komunističtí poslanci argumentovaly, jak je možné že v době protektorátu náš stát dokázal uživit jak svůj národ tak ještě dokonale logisticky stačil zásobovat Německý Wehrmacht a v mírové době nedokáže zásobit ani tento stát. Poukazovaly také na státem a Justicí dosazené národními správci zemědělských podniků, kteří se zabývají rozprodáváním zemědělských strojních zařízení, mlátiček, pluhů a pohonných jednotek, neplní ani základní zemědělské dodávky státu a nejsou postihováni. Naopak těm nejméně majetným zemědělcům jsou dávky nepřiměřeně navyšovány se záměrem je dostat do dluhové závislosti a tedy do exekučního řízení pro bohatství bank a jejich majitelů. Následně byla kritika také vznesena na podivnou aktivitu administrativy USA k nutnému přijetí Marschalova plánu, její naprosto nepřijatelné podmínky byly Komunisty okamžitě odmítnuty. Drzost západních států, jak USA a Anglie chtěla vytěžit co nejvíce z nebývalé neúrody a hrozby hladomoru k naprostému diktátu proti již nastupující železné oponě, na straně západních mocností. Z této největší hospodářské krize, tedy vidina hladomoru byla zažehnána s pomocí tehdejšího SSSR, a za podstatně levnější platbu v dějinách obchodu.
Přesto že, vesměs celé politické uskupení sněmovny, mimo komunistů, bylo vyloženě pro západní orientaci naší země, nezmohly se naprosto na nic, valná většina poslanců totiž byla z řad KSČ. KSČ v čele s Gottvaldem tedy požadovaly od prezidenta o zjednání nápravy v naší Justici a její revizi, to následně po auditu vedlo k odvolání několika státních úředníků z pozice Justice. Jenže, tito jedinci byly všichni zaháčkováni v hlavních postech politických uskupení a byly to jejich chráněnci, tím započala vládní krize že, KSČ chce uchopit moc ve státě a to jen tak nelze. Pravdou byl jeden fakt, komunisté požadovaly dlouhodobě nápravu státní správy včetně potření korupce a zamezení šmeliny včetně lichvy, což se nedělo. Následně po všech politických hrátkách a naschválech včetně sabotování práce sněmovny, se rozhodla vláda vydírat prezidenta Beneše svou rezignací a pohrozila podáním demise vlády. Tak vládní krize která nastala na podzim v roce 1947 se po dlouhých tahanicích vyřešila demisí vlády v únoru 1948. Následně se stal premiérem tehdejší předseda KSČ Klement Gottvald, toto se ovšem naprosto nezamlouvalo bývalému vládnímu vedení a zpochybnilo vše co lze, včetně házení špíny na komunisty a nekompetentnosti prezidenta Beneše. Jenže, vše bylo podle skutečných demokratických regulí v právních normách, tak nyní byly vyvolávány rádoby lidové nepokoje, jenže na to právě chyběly tito lidé, tak byla okamžitě zahájena akce přes školství s pomocí studentstva pro obranu a záchranu demokracie. Zde se jednalo o vyložené zneužití studentů pro blaho zkorumpovaných politiků. Tyto akce měla být jistou předzvěstí svržení prezidenta Beneše, mělo jít prostě o protivládní puč. Komunisté odpověděly stávkovou pohotovostí a ochranou prezidenta s pomocí LIDOVÝCH MILICÍ, o zbytek se postarala Policie ČSR z nařízení Ministerstva Vnitra, zase dle demokratické ústavy ČSR.
Následným převzetím vlády KSČ, započaly plnit svůj politický program slibovaný voličské základně s potíráním zkorumpovaných politiků, JUSTICE, čistky ve státní správě atd.. Toto vedlo k hromadným žádostem o členství v KSČ, jednalo se o státní úředníky a valnou většinou o střední vrstvy obyvatel. Byl to naprosto nebývalý rozmach členské základny KSČ, tedy v úřednických postech až 80% byly již členové KSČ, a třeba v dělnických profesích se prý jednalo jen kolem 20% a v zemědělství pouhých 4-5% obyvatel. Nebylo překvapení ani tajemství, že se do komunistické strany přihlašovaly vesměs členové z pověstných REVOLUČNÍCH GARD, doba byla natolik hektická že se neprověřovala minulost žadatele i přes evidentní lži. (Toto mne osobně při vyslechnutí vyrazilo dech, nevěřil jsem. Přítel-kriminalista mi následně řekl toto:Rudolfku následně si to představ takto JUSTICE a vládní zaměstnanci kolaborovaly s Hitlerem z 80%, dělníci s 20% a na venkově pouhých 5% obyvatel, takové máme VLASTENCE). Následným zavražděním Jana Masaryka započal hon na zahraniční vojáky, jednalo se o letce a pomocný personál, tedy vše co pocházelo ze západu. Vše bylo účelově vedeno, jednalo se o studované jedince a ti by mohly zasednout místa ve státní správě a následně rozkrýt skutečný stav našich kolaborantských úředníků, tak šup s nimi do Jáchymova a jiných trestaneckých míst. A tak skuteční VLASTENCI byli touto formou odstraněny, ovšem pod hlavičkou KSČ. Tak a následně po těchto čistkách se nyní veškerá VLÁDNÍ ADMINISTRATIVA cítila naprosto bezpečně, zase měla pod dohledem celý státní aparát a pod svícnem je povětšinou tma, přežili vše a bez ztráty majetků.
Nyní nastal jistý zvrat, valná většina šmelinářů a lichvářů aby nepřišla o své majetky z lichvy a šmeliny hledala spásu v útěku do zahraničí. Jistě nebyly samy, dost advokátů, právníků a dost slušná klientela lékařů a jiných profesí hledala také spásu z nekalé profesní činnosti, o zkorumpovaných politicích ani nemluvě, ti se okamžitě sbalily a šly překontrolovat svá konta ve Švýcarských bankách. To že tento stát započalo opouštět také mnoho vlastizrádců a evidentních konfidentů gestapa bylo jasné, policejní aparát při zadržení takových osob sice sepsal protokol důvod emigrace, ale byl následně justicí upraven jen na svévolný pokus opuštění republiky. Důvod? Jak zdůvodnit VÍTĚZNÝM MOCNOSTEM tak velké množství kolaborantů s Německým fašizmem, tím by padl mýtus o organizovaném Československém odboji a hlavně by odhalil náš skutečný stav Justice, a veškeré administrativy ze spolupráce s Německými orgány o postupném vyhlazování Slovanů. Zde byl velký počet mrtvých vlastenců odsouzených převážně s Českou účastí jak udavačů a spolupracovníků Gestapa, tak i za plné spolupráce České Justice.
Následnou změnou prezidenta byl zvolen do tohoto postu Gottvald, ten si byl vědom neskonalého uniku jak financí, tak i útoků na naši ekonomiku. Ve velkém utajení připravoval výměnu peněz a také jisté hospodářské reformy. Výměny naší měny se nedožil, ale byl to efektivní tah, komunisté totiž nemohly překousnout ten fakt že mnoho bývalých politiků a státních zaměstnanců si stále žije poněkud nadstandartně, tedy z financí kterými byly korumpovány. Dalším faktem byl jistý trend a důvěra v naší měnu a byla ve světě slušným platidlem. Tato výměna naší měny tímto ve státě naprosto znehodnotila kufry peněz zkorumpovaných politiků, šmelinářů, lichvářů atd.. Ve světových bankách odřízla penězotok různým hochštaplerům a bylo vymalováno. Samozřejmě že se tento tah dotkl i naprosto nevinných obyvatel tohoto státu, bohužel i to byla pravda, ale nejvíce postihla právě organizovaný zločin i v řadách právě JUSTICE. V poválečné době se žilo pro zkorumpované politiky, šmelináře, lichváře naprosto královsky, jeden z bývalých kolegů v zaměstnání (poválečný rozvodový právník), od roku 1950 pracoval tou dobou u lopaty, to hodnotil takto „byla to naprosto zlatá doba, za tři měsíce jsem si koupil vůz, v baru obden a ještě jsem si koupil v sedmačtyřicátém dům, no a o vše mne komunisti obraly“. Tak tedy následným majitelům několika domů bylo znárodněno vše, důvod? Jistě to pocházelo z trestní činnosti, nikoho to prostě nezajímalo jak k majetku ve skutečnosti přišel.
Zde se ve vzpomínkách vrátím jak bylo toto vše ohodnoceno těmito pamětníky. Shodly se v jediném, nelze hledat vinu na komunistech, ale v lidské hamižnosti, komunisté zabránily rozkradení znárodněných podniků, tedy vyložené tunely. Následně veškeré politické špičky se obohacovaly na projektech státu a byly vyloženě korumpovány nenasytnými lídry. Tedy jak agrárníci, pánbičkáři, lidovci, socani, atd.. byla tlupa nenažranců schovávající se za novou obnovu demokratického zřízení, zde je třeba hledat neřešený problém na co upozorňoval tehdejší prezident Beneš. A dal prý to najevo také tím že Justice nereagovala na volání po nápravách a neřešila spravedlivě jak korupci šmelinu, lichvu, z tohoto podnětu využil svého práva a povinnosti jako prezident. Prezident jmenuje do těchto vrcholových postů Justice soudce, do Univerzit profesory atd.. Má tím také jistou povinnost při porušení daných pravidel tyto členy odvolat.
Po roce 1950 byl již hlad po pracujících lidech ve všech rezortech státu, bylo prý zajímavé že se najednou po měnové reformě zase počaly hlásit do pracovních poměrů noví zaměstnanci. Rezultát pamětníků zněl, „tak je komunisti dostaly všechny, jak zloděje, šmelináře, lichváře a úplatkáře, to bude zase nadávek na komunisty“. Sakra ti ale měli pravdu, do současné doby to těmto postiženým leží v žaludku a nemohou to rozdýchat, ani rozchodit.

Pocházím z pohraničí, a jako kluk jsem vyslechl mnoho podivných příběhů z osidlování tohoto pohraničí. Proč o tom píši? Dost často se opakovaly a opakují útoky na moje psaní, jejich jména nebudu zveřejňovat. Tak jedno z jmen bylo také u nás nechvalně zapsáno, příjezdem do vesnice se mu zamlouval jeden dům, žila zde mladá vdova s dětmi a zrovna dovařila oběd. Vše bylo připraveno jen zasednout k polévce, novodobý okupant-nájemce tuto vdovu vyhnal i s dětmi. Sousedi již byly Češi a poskytly jí tedy jistý azyl včetně jídla. Dostal přezdívku pan Polívka, po několika letech se vystěhoval. Dalším příběhem je vyhnání rodiny s nezletilou dívčinou, další novodobý osadník přišel do domu a požadoval okamžité uvolnění domu, v ložnici se setkal s lékařem který ho informoval že to dítě má zápal plic a ať počká než se poněkud uzdraví. Toho to nezajímalo a vyhodil i lékaře, tak se rodina vystěhovala a i když dívčinu zabalily do všeho možného, tak na hranici vzdálenou 8 km se nedostaly, zemřela cestou. Následně se tato zlatokopská rodina vystěhovala, v posteli kde leželo to dítě se každou noc přes spícího převalil nějaký přelud, nepomohla ani svěcená voda včetně mše atd.. Těch jmen je hodně, je vidět že jejich potomci jsou stále dost čilí a čiperní v propagaci fašizmu, korupci a dalších hodnot věnovanou rodiči. ERS
PS: Tito osídlenci pohraničí byly z Revolučních Gard.