Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Vis me trochu prijde - a to te nechci urazit - ze ty uznavas za to spravne jen to, jak zijes ty. Chapu, ze je rozdil deti mit a nemit, mit rodinu a nemit, ale nejsem uplne pitoma, i kdyz urcite naivni jeste jo. Tim bych to ukoncila, ty to vidis nejak, ja taky, to dobre z tvych prispevku jsem si vzala, ale neuznavam to jako jedinou pravdu. At se dari a mas stastnou rodinu.
nn, to je urcite jen mylny dojem, protoze jsem se tu nejak zapomnela a setrvala ve tve diskuzi nejdele
Mozna take jsem chtela, aby nekdo, kdo ma tu moznost, nezazival ty stavy jako ja, kdy tu v duchu nadavam do lenochu a uz s tim nemuzu nic delat, protoze ta rodina a deti… a vsechnu tu aktivitu si musim vyrvat (tak jako ty ted) a s detmi to jde hur… Protoze to, co jsem popsala tak ruzove jde jen v ohledu syna, ohled na ma prani velice pokulhava… Dnes uz vim, ze mit moznost zalozit tvoje tema ve 23 letech, tak „skoncim lepe“, ale bohuzel… no a to jsem v te dobe mela se stejnym partnerem zivot plny vyletu a aktivit a vikend jsme prospali jen po oboustranne dohode… A to byl mnohem starsi, nez ten tvuj. Fotrovateni ve 26 letech bez deti by pro me bylo silne blikajici kontrolkou…
Ty uz me mas ale zaskatulkovanou, takze nic. Mozna az se tu budes pohybovat dele, zjistis, ze nerada soudim a uz vubec nerada odsuzuji - proste uz davno umim zit sama se sebou ![]()
@AniNevim píše:
nn, to je urcite jen mylny dojem, protoze jsem se tu nejak zapomnela a setrvala ve tve diskuzi nejdeleMozna take jsem chtela, aby nekdo, kdo ma tu moznost, nezazival ty stavy jako ja, kdy tu v duchu nadavam do lenochu a uz s tim nemuzu nic delat, protoze ta rodina a deti… a vsechnu tu aktivitu si musim vyrvat (tak jako ty ted) a s detmi to jde hur… Protoze to, co jsem popsala tak ruzove jde jen v ohledu syna, ohled na ma prani velice pokulhava… Dnes uz vim, ze mit moznost zalozit tvoje tema ve 23 letech, tak „skoncim lepe“, ale bohuzel… no a to jsem v te dobe mela se stejnym partnerem zivot plny vyletu a aktivit a vikend jsme prospali jen po oboustranne dohode… A to byl mnohem starsi, nez ten tvuj. Fotrovateni ve 26 letech bez deti by pro me bylo silne blikajici kontrolkou…
Ty uz me mas ale zaskatulkovanou, takze nic. Mozna az se tu budes pohybovat dele, zjistis, ze nerada soudim a uz vubec nerada odsuzuji - proste uz davno umim zit sama se sebou
Ja to beru. Nemam te zaskatulkovanou, naopak jsem rada, ze jsi mi sem napsala to co jsi napsala, popremyslim nad tim. Chapu ze mas vic zkusenosti a vidis to s odstupem. Za to ti dekuju. Treba na to jednou taky dojedu, ale doufam, ze ne. ![]()
@Anonymní píše:
Ja to beru. Nemam te zaskatulkovanou, naopak jsem rada, ze jsi mi sem napsala to co jsi napsala, popremyslim nad tim. Chapu ze mas vic zkusenosti a vidis to s odstupem. Za to ti dekuju. Treba na to jednou taky dojedu, ale doufam, ze ne.
samozrejme ti preji, aby to u vas bylo jen obdobi a treba podzimni unava, ja bych tez na zimu nejradeji hibernovala, jen by mi vadilo, ze se rusi domluvene akce
To u nas pres veskerou lenoru a jizdu do kramu je po nekolika mych vystupech nepripustne
Takze nadeje je i u vas
, ta umira posledni ![]()
Ted vidim, ze mi vypadl kus myslenky. Mne totiz vadi, ze se „neci cteny zadek“ vozi 200m do kramu pro malicky nakup.
@AniNevim píše:
samozrejme ti preji, aby to u vas bylo jen obdobi a treba podzimni unava, ja bych tez na zimu nejradeji hibernovala, jen by mi vadilo, ze se rusi domluvene akceTo u nas pres veskerou lenoru a jizdu do kramu je po nekolika mych vystupech nepripustne
Takze nadeje je i u vas
, ta umira posledni
Treba bude tech vystupu taky potreba vic
I kdyz pevne doufam, ze tenhle byl posledni. Bude se muset hosanek holt snazit.
@Anonymní píše:
Ja tomu rozumim, rozhodne necekam, ze by se kvuli me zasadne zmenil, ani nechci nikomu nic dokazovat, ukazovat, protoze za prve na to nikdo neni zvedavej, za druhy je to muj chlap, takze nevim, proc bych mela tohle delat. To ze se nikdo nezmeni zarne vidim na svym otci, kterej je neuveritelnej bordelar, nejchytrejsi na svete - nenecha si vymluvit svuj nazor nikym a nicim, presto s nim mama je 30 let a jsou stastni. Porad mi vstepuje do hlavy, ze kazdej clovek ma nejaky malickosti a bud s tim chces a dokazes zit, nebo nedokazes, ale nevzdavej to s prvnim neuspechem.
Ja nepreferuji zivot stylem co vikend, to akce. Naopak, taky se rada povalim celej den v posteli, nevadi mi to. Vadi mi, kdyz je to kazdej vikend, vadi mi, kdyz on celej vikend prospi a nebere ohledy na to, co chci ja. Zaroven to neni kazdej vikend. Ty uz mas rodinu, pro tebe je to zasadni vec, ja rodinu zatim nemam, pokusim se to vyresit, ale nedam mu padaka jen proto, ze se v tomhle neshodneme. Pro tebe je to zasadni problem, pro me sice taky, ale neverim, ze se to neda vyresit. Ne zmenou jeho - nebyl takovy vzdy, naopak bych rekla, ze driv si uzival spolecnost dalsich lidi, rad jezdil na vylety a tak. Takze on takovy neni jako clovek. Spis zlenivel. Jeste tomu dam cas, a uvidim, dite zatim neplanujeme, takze ten cas mam. Zazili jsme toho mnoho krasnyho a ja bych to nerada vsechno zahodila jen proto, ze se v necem neshodneme.
Moje babička zase říká, že na začátku vztahu musí být všechno OK. Po svatbě a nějaké době společného života totiž vždycky něco opadne.
Jsi mladá na to, aby jsi se s něčím smiřovala. I on je teď na vrcholu svých sil, co bude dělat v padesáti?
Mimochodem, neznám nikoho, kdo je schopný spát do poledne, pokud teda neměl náročnou noc…Myslím, že by se měl nechat vyšetřit.
@Anonymní píše:
Promiň, ze jsem si postěžovala. Měla jsem dojem, že od toho emimino je, ale evidentně se v každé diskuzi vyskytne někdo, kdo musí prudit. Třeba tahle situace nemá východisko v tom, že se s nim rozejdu. Jasně, měla bych pokoj, ale chtěla bych něco budovat a ne s každým problémem se rozcházet. Pak tu nemá být tolik rozvodů…
a on to vidí stejně? taky by rád budoval? něco s tebou?
víš ono v každém vztahu je někdo kdo má té energie víc a jaksi to táhne, ale je potřeba trocha rovnováhy..každej chvilku tahá pilku - vystřídat se.. u vás to táhneš jen ty… bude tě to tak bavit na pořád? Pokud jo je to v pořádku - pokud ne.. co s tím budeš dělat? Chlapi se nemění, pokud sami nechtějí.. spíš se to časem horší ![]()
Ten už lepší nebude… Je ti 23, krásný věk, mladá, bez dětí, nemyslím, že bys měla zapotřebí zahazovat své mladé léta s takovým člověkem. Abys jednoho dne nezjistila, že je ti 30, sedíš tiše jako pěna abys ho náhodou nevzbudila… budeš se tlouct do hlavy, že jsi s ním ztrácela čas.
@Anonymní píše:
Ja tomu rozumim, rozhodne necekam, ze by se kvuli me zasadne zmenil, ani nechci nikomu nic dokazovat, ukazovat, protoze za prve na to nikdo neni zvedavej, za druhy je to muj chlap, takze nevim, proc bych mela tohle delat. To ze se nikdo nezmeni zarne vidim na svym otci, kterej je neuveritelnej bordelar, nejchytrejsi na svete - nenecha si vymluvit svuj nazor nikym a nicim, presto s nim mama je 30 let a jsou stastni. Porad mi vstepuje do hlavy, zekazdej clovek ma nejaky malickostia bud s tim chces a dokazes zit, nebo nedokazes, ale nevzdavej to s prvnim neuspechem.Ja nepreferuji zivot stylem co vikend, to akce. Naopak, taky se rada povalim celej den v posteli, nevadi mi to. Vadi mi, kdyz je to kazdej vikend, vadi mi, kdyz on celej vikend prospi a nebere ohledy na to, co chci ja. Zaroven to neni kazdej vikend. Ty uz mas rodinu, pro tebe je to zasadni vec, ja rodinu zatim nemam, pokusim se to vyresit, ale nedam mu padaka jen proto, ze se v tomhle neshodneme. Pro tebe je to zasadni problem, pro me sice taky, ale neverim, ze se to neda vyresit. Ne zmenou jeho - nebyl takovy vzdy, naopak bych rekla, ze driv si uzival spolecnost dalsich lidi, rad jezdil na vylety a tak. Takze on takovy neni jako clovek. Spis zlenivel. Jeste tomu dam cas, a uvidim, dite zatim neplanujeme, takze ten cas mam. Zazili jsme toho mnoho krasnyho a ja bych to nerada vsechno zahodila jen proto, ze se v necem neshodneme.
tak zásadní otázka jestli to co popisuješ je pro tebe fakt maličkost… pokud jo tak v pořádku pokud ne - co s tím?
pro mě je maličkost hození ponožek vedle koše na špinavý prádlo, ale styl trávení víkendů a volného času obecně ne.. čili je to o tom jak to cítíš ty a když teda to nechceš vzdát tak co s tím budeš dělat? Máš plán?
Podobný vztah jsem jednou měla. Za 3 roky vztahu byla největší „akcí“ dovolená v Chorvatsku (kde se stejně za první 3 dny hodně spálil - pořád ležel na pláži a mazal se olejem s SPF 5, takže měl problémy se i osprchovat aniž by ho to nepálilo). Věčně jsem byli doma, za celou dobu jsme byli spolu jen na bazéně, jinak víkendy o ničem. Navíc byl schopný být celou sobotu a neděli v garáži, odešel ráno po snídani a přišel večer v 7 hodin, kdybych tam chtěla být s ním, řekl by, že tomu stejně nerozumím. Vzhledem k tomu, že jsem u něho neměla žádné kamarádky, připadala jsem si „nevyužitá“. A teď jsem opravdu ráda, že mám normálního muže, který s námi podniká výlety, chodíme na procházky, chataříme, jednou za čas navštívíme restauraci, kino… mně stačí i málo, kdy si třeba otevřeme víno, dáme si brambůrky a společně koukáme na film. Už bych nechtěla člověka, který by jen seděl doma jak pecka a při každém nápadu na výlet řekl: „Víš, jsem unavený, spal jsem jen 10 hodin a potřebuju ještě 5, abych se z té blbé nálady vyspal.“ Asi se měl narodit jako hmyz, mohl by být taky celou zimu v hybernaci, aby se probudil až na jaře…
@Spokojení píše:
Holka nezlob se na mě, ale chceš nějakou radu, když ji dostaneš, tak ho jen omlouváš, tak co potom chceš? S takovým chlapem tě nic moc extra nečeká. Myslíš že se to zlepší když budete bydlet sami? Naopak zvykne si na svoje pohodlíčko. Nebo se taky stěhovat nebude, když má pohodlíčko u maminky. Tobě dojde trpělivost, utečeš k mamince, tam, si postěžuješ a zase přilezeš. Přečti si všechno co jsi tunapsala a zamysli se nad tím
A tou radou má být univerzální eMiminovská odpověď: „kopni ho do pr_le“, případně velmi nápomocné zvolání „s tím bych teda nebyla“? To se jí teda moc nedivím, že takový rady nebere a snaží se najít něco, co by mohla aspon zkusit, než ho případně do té pr_ele pošle…
@WontTell píše:
A tou radou má být univerzální eMiminovská odpověď: „kopni ho do pr_le“, případně velmi nápomocné zvolání „s tím bych teda nebyla“? To se jí teda moc nedivím, že takový rady nebere a snaží se najít něco, co by mohla aspon zkusit, než ho případně do té pr_ele pošle…
tak jí něco porad jako chlap ne? ![]()
co s mužem kterej spí od 21:00 do půl jedný a přijde mu to normální… jako já bych třeba měla strach jestli není nemocnej toto přece není normální u dospělýho takhle hnípat
No, myslím, že to s ním lepší nebude, prostě když je někdo takový pecivál a lenoch, tak to z něj nevyženeš. Teď si představ, že spolu máte dvě děti, ty lítáš jak blbá kolem nich a milostpán bude nafrněnej, že nemůže spinkat. Jsi mladá, sežeň si někoho akčnějšího a on ať si nabrnkne nějakou spící pannu.
@WontTell píše:
A tou radou má být univerzální eMiminovská odpověď: „kopni ho do pr_le“, případně velmi nápomocné zvolání „s tím bych teda nebyla“? To se jí teda moc nedivím, že takový rady nebere a snaží se najít něco, co by mohla aspon zkusit, než ho případně do té pr_ele pošle…
take si pockam na inspiraci ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky, nějak už nevím, jak mám řešit svůj problém s přítelem. Je mi 23 a jemu 26. Protože studuji, nebydlíme spolu, ale tak nějak střídavě, přičemž jsme většinu času u nich. To mi nevadí. Vadí mi ale jeho chování, a to některé více, některé méně.Je strašně líný, pecivál. Nevytáhnu ho na brusle, na výlet tak 1× za měsíc, nikam na procházku, všude autem, nevytáhne nos z domu. Stěžuje si, jak ho bolí záda, já to chápu, tohle mi sice vadí, ale zase má poměrně dost fyzickou práci, takže oceňuju výlet alespoň jednou za měsíc. Ale vždy se mě zeptá, co s víkendem, co budeme dělat - ať navrhnu cokoli, je to špatně, nebo si najde jinou výmluvu, proč to nejde, takže se o víkendu válíme a je prostě veškerý čas v trapu. Na pátek jsme se domluvili (měl noční), že až se vyspí, půjdeme spolu na výstavu vosk. figurín v našem městě, pak si někde koupíme vínko a uděláme si hezký večer. No tak se vzbudil, ale s tím, že se mu nikam nechce a nikam nepůjde. Já nalíčená, vykoupaná, oblečená, připravená a on si postavil hlavu, že nic. Tak jsem si začala shánět někoho, kdo by se mnou šel, a když viděl, že doma určitě nezůstanu, tak se teda nasupeně zvedl a řekl, že jdeme. Samozřejmě z výstavy prd, protože s takovou náladou si to fakt užít nemohl ani jeden z nás.
No a dnes.. včera jsme šli spát brzy, asi ve 21 hod.. Já vstávám docela brzy, kolem 8-9 hodiny o víkendu, jeho nechám v klidu vyspat. Ale jak jsem psala na začátku - přebýváme u jeho matky, mají velký byt, ale vyžití v něm nulové. Takže jsem panáčka budila ve 12 hodin, co tam mám jakože dělat - uklidila jsem včera pokoj, co jiného mám dělat v cizím bytě, uklízet asi sotva, psa nemají, abych ho šla vyvenčit, no a tak. On že je mu to jedno, že ho mám nechat vyspat, spal do jedné hodiny, pak jsem se fakt vytočila, sebrala si věci a jela domu k našim. Jemu to bylo jedno. Podotýkám, že spal od 21 hodin do 12.30, to je hooodně přes 10 hodin a mám za to, že dospělému člověku by to mohlo stačit. Tato situace se opakovala několikrát, pokaždé jsem čekala třeba 4 hodiny, než se vzbudí (normálně mile ho budím, ale jemu vadí i když zapnu televizi nebo ho jinak vyruším, třeba v 10 hodin, kdy už zkrátka normální člověk je vzhůru, co jiného mám dělat, když pracuji na PC ruší ho klapot kláves apod.), pak jsem se sebrala a jela domů. S větší či menší scénou, dnes už jsem se na scénu nezmohla, už mám toho dost. Většinou když se ho snažim vzbudit, řve po mě jak po krávě (nenadává mi, ale pozn. typu „chci spát, dej mi pokoj“, „vypni tu televizi ku..a“ no a podobně, chápu rozčílení z buzení, ale opět - kdyby bylo 7 hod. neřeknu nic).
Dnes jsme měli v plánu jet na ryby, jeho koníček, mě to nevadí, klidně tam s ním jsem, měli jsme jet navštívim prarodiče, tak pojedu sama, takže program nulový, a i kdyby se vzbudil včas pochybuju, že by se něco z toho konalo. V tomhle na něm není spoleh, klidně mi začne hodinu před akcí dělat scény, že se mu nikam nechce a tak.
Holky, já ani nevím, co chci za radu. Jsme spolu 3 roky, plánovali jsme od nového roku bydlení společné, byli jsme spolu na několika dovolených, jindy je zlatý, nikdy mě neuhodil, rozumíme si, povídáme si, o těchto problémech ví, ale nesnaží se je nijak řešit. Já jsem tak pitomá, že vždycky dřív nebo později přilezu, nevyžaduju omluvu, nechci se kvůli takové „prkotině“ dohadovat týden.. jenže mě už to jako prkotina nepřijde. Trvá to už aspoň půl roku, možná déle. Nechci se rozcházet, ale dnes to ve mě tak bublá, že už bohužel přemýšlím i nad tímto.
Co byste dělaly na mém místě vy? Jak byste tuto situaci řešily? Co mám dělat, co mu říct, aby mu to došlo? Díky za všechny odpovědi, postřehy, názory!
Anonym proto, že nevím, zda sem „tchyně“ nechodí. Sice o těchto problémech ví, ale nerada bych, aby věděla, že si rady opravdu už nevím.
Heleď- za prvé mě facinuje ve výčtu jeho předností položka - nebije mě - to je jako co??? to přece není přednost, to je normalita. Ten kdo bije své blízké, je nenormální.
No a za druhé, taky jsem takového chlapce kdysi měla. Byl unavený z kdečeho, také trpěl bolestmi zad - pokud vím, je stále svobodný, tak kdoví, jestli jsi ho nezdědila po mě
On se taky ještě neustále vymlouval na nedostatek peněz. Rád mi vypočítával, kolik stojí co peněz. Jako bych byla blbá a nevěděla to. Fakt, že procházka v lese nestojí ani korunu, mu zcela unikal. No, zkrátím to - dopadlo to dobře, nevzali jsme se. Ale ty to ber jako odstrašující případ. Kdo je schopen se takto proválet za svobodna, bezstarostna, nebude moc aktivní ani se třema dětma. A bere moc energie, když musíš pořád někoho do něčeho nutit.