Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Budu znít jak úplný magor, jsem s tím smířená, ale nikde jinde nemám odvahu s tím jít ven.
Strašně žárlím, ale nedávám to na jevo, dusím to v sobě většinou..nebo si vymýšlím v hlavně různé hovadiny když se přítel třeba „chová divně“ ( přitom vůbec nechová) nebo když mi přijde že se schválně vymlouvá prostě si hned říkám že semnou nechce být.
Do toho mám teď náročnější období kvůli rodině a párkrát si pobrecim (nemá to rád ) a já mám kvůli tomu pocit že je naštvaný nebo ze mě nebude chtít protože jsem ubrecena..no upřímně jsem z toho dost špatná, je to můj první vztah, vůbec nevím proč takový myšlenky mám..nemám ani důvod mít nějaké podezření prostě je to úplně absurdní, ale v ty hlavně si to stejně vždycky nějak vymyslim..nechci žádný hejt, ikdyz mi je jasný že tohle asi moc ok není..ještě když tomu přidává třeba přítel..já žádné scény nedělám, hádky nemáme, ale občas má ty blbý kecy že ho určitě nemiluju už, že už ho nechci atd..a mě se hned nakupi to že nejsem dost dobrá že dělám málo..občas mi z toho fakt hrabe už. Pomohlo vám něco jak se toho zbavím? Sebe ráda mám takže v sebevědomí problém nebude..
@Anastaz81 píše: Více
Máš nízké sebevědomí, a on si to svoje na tobě zvyšuje. Tohle asi ani není o žárlivosti, ale o strachu. Potřebuješ si pobrečet, ale on to nemá rád, a šup už jsi ve stresu aby ses ho náhodou nedotkla. Má blbý kecy, ty máš hned pocit že pro něj nejsi dost dobrá.
Tohle je aspíš na výměnu partnera.
Psycholog.
Slyšela´s někdy o tom, že když budeš dělat dusno, žárlit a pochybovat, dosáhneš jen a pouze toho, že partner ti opravdu začne být nevěrný? Je to logické. Pokud má za něco pykat, tak ať má aspoň za co, protože pro něj vyjde tvoje chování nastejno. Nikdo nechce žít v blbé atmosféře.
@arinecka píše: Více
On si to svoje určitě nezvyšuje
. Spousta lidí, včetně mě, nemá jen rádo citlivé fňukny no.
Zakladatelka je na psychologa. Nebo má prostě jen málo práce/koníčků a úplně zbytečně přemýšlí nad kravinami
.
@Anastaz81
Jestli mohu mužský pohled na věc, tak žárlením se hrozně ničíš a to i váš jinak hezký vztah. Zažil jsem to také, partnerka tak žárlila, že to po nějaké době už nebylo k vydržení. Zezačátku mi to nevadilo a možná mi to dělalo i dobře, je to vlastně i takový důkaz, že o mě stojí a záleží jí na mě. Ale pak to progradovalo a pokračovalo a stalo se to nepříjemným, lezla mi do telefonu, prohledávala mi věci, nemohl jsem nikam jít a to už bylo hodně a vlastně to náš vztah zabilo. Tak tolik zkušenost z jiného pohledu…
@tbcak ničím sebe já vím.. dusím to v sobě, doma dusno nedělám. Protože já nevím jak to říct cejtim že to je můj problém. Do mobilu bych mu nevlezla to by mi svědomí nedovolila a kdybych chtěla tak on nemá problém mi mobil ukázat nebo nemá problém s tím mi ho pujcit, on si půjčuje můj kvůli pár aplikacím který mu do mobilu nejdou a úplně v pohodě. Prostor mu taky dávám, ale volný čas chce být semnou, kolikrát jsem mu říkala jestli mu nevadí že je pořád semnou že klidně s kamaradama jít může že mi to nevadí. Já mám problém hlavně s těma myšlenkama ani ne tak s těma že by mě podváděl, spíš se asi bojím že o něj přijdu..
@Anastaz81
Tak pak je to v pořádku, ale netrap sama sebe. Ale úplně to chápu, myšlenkám neporučíš a člověka to žere. Já mám zase problém z úzkostmi, mám někdy strach z nemocí a taky to nejde moc v hlavě vypnout…
Je dobré si o tom s někým povídat, prober to s kamarádkami, svěř se a neutápěj se v tom moc. Když by to mělo přijít, tak to přijde, to riziko máme asi všichni. Mně teď odjela manželka na víkend pryč a také se s tím netrápím, ať si to užije a nepřemýšlím nad tímhle… Ale ty myšlenky no, nedá se jim mrškám poručit…
Tohle je hodně o vnitřním nastavení a práci s myšlenkami – pomáhá si v hlavě říct „Je to jen domněnka, není to realita“ a soustředit se na fakta. Taky je fajn najít něco, co tě zaměstná a přesměruje myšlenky jinam, třeba sport nebo kreativní činnost. A pokud tě to hodně trápí, zkus si o tom popovídat s někým nezávislým, třeba terapeutem, který ti pomůže lépe porozumět těm pocitům.
Nezlob se, ale podle tvého popisu bych neřekla, že se sebevědomím nemáš problem, spíš naopak ![]()
Hmm, me z toho mala neprijde ze by slo o zarlivost jako takovou, spis strach z opusteni… nezdravou fixaci…
je nejaky duvod proc to tak mas? souvisi to s problemy v rodine?
btw aby ses bala pred chlapem brecet taky neni v poradku
@maminaAJ no možná když jsem byla jako malá, mám ségru mladší pouze o rok, prý jsem už jako malá zarlila protože ségra byla na mámu dost upnutá a navíc s ní zůstal její táta ( máme každá jiného ) takže mě se pozornost přestala dávat docela rychle říkala jsem si že to může být i tím. Takže se asi bojím že mě opustí no..ale nejhorší je to že nemám důvod se bát prostě všechno klape, planujeme spolu spoustu věcí, a mě prostě takhle občas přepne z ničeho nic a jsem úplně mimo
@ruzzicka jojo já to vím právě, snažím se pokaždý zaměstnávat přítel dělá 12h směny (krátký dlouhý týden) dost jsem sama, děti nemáme. Takže když je v práci tak se pokaždý snažím najít si něco abych nepřemýšlela nad kravinama (úklid, procházky )
Jo a ještě možná to taky souvisí s tím že já mám problém zapadnout do kolektivu nemám skoro žádné kamarády, ve třídě to vždycky byl taky problém. Kamarádi v dětství to samé..s přítelem si rozumíme, jsem introvert, ale když jsem s ním, tak jsem jak vyměněna
btw je to můj první vážný vztah. To asi taky hraje nějakou menší roli
Ale každopádně děkuju moc všem:))