Problémy v manželství

Anonymni
27.7.09 22:27

Problémy v manželství

Předem se omlouvám jednak za to, že jsem anonymní, ale chodím sem často a zrovna tuhle část svého života nechci řešit pod nickem, a pak taky za téma, které se tu v poslední době rozbujelo, že to vypadá pomalu na epidemii :roll: …

Zajímá mě váš názor na mou situaci, třeba cizí oči uvidí něco, co já jsem přehlédla.
Jsem s manželem 12 let v partnerském vztahu, osm let jsme manželé.Máme dvě děti, jedno ve školním věku, druhé batole.
Určité problémy máme odjakživa, pramení z odlišnosti povah a nesouladu temperamentů, navíc manžel vyrostl v hodně nestandartní rodině (matka s psychiatrickou diagnózou), takže někdy je to s ním složité. První roky všechny problémy vyvážila zamilovanost, později už jsme měli první dítě, takže svou roli sehrál i rozum, navíc krize přicházely ve vlnách a období mezi nimi byla v pořádku.Právě po dvou letech klidných a příjemných jsme se rozhodli pro druhé dítě, kterému je nyní rok a my se v tom opět plácáme…
Momentálně to je tak, že kdybych se mohla svobodně rozhodnout, odstěhovala bych se a velmi by se mi ulevilo.Čas strávený s manželem mi nepřináíší radost, spíše napětí, spory vedeme i o malichernosti.Sex nefunguje, z mé strany není naprosto chuť, právě kvůli vzájemnému chladu mezi námi.Nedokážeme dělat kompromisy, vyjít si vstříc.
Jenže já se svobodně rozhodnout nemůžu.Manžel je skvělý táta a moje averze k němu nedosáhla takového stupně, abych ho dokázala připravit o jeho podíl na dětství našich dětí.Nemluvě o tom, že ony ho ptřebují, chová se k nim opravdu hezky.Spory mezi námi málokdy vygradují před dětmi, takže si nemyslím, že by u nás panovalo nějaké děsivé ovzduší.Nicméně fungující manželství takhle nevypadá a já nechci, aby si jednou děti odnesli špatný vzor.
Jak z toho ven? Připravit rozvodem děti o jakž takž fungující rodinu, nebo v tom žít?
Podotýkám, že mezi námi nikdy nebyl „vážný“ problém, jako třeba násilí, nevěra nebo něco podobného.
Díky za vaše názory.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymni
27.7.09 22:45

Ahoj,
zkoušela jsi o tom s manželem mluvit? Jak jsem pochopila, hlavní problém je v rozdílnosti vašich povah. A s tím už člověk prostě nehne, bohužel. Jen se může snažit své chování usměrňovat. Každé manželství má občas krize, neznám výjimku. I já si tím prošla, ale pak to přešlo a zase jsem ráda, že jsme rodina. Třeba tvůj manžel prožívá nějaký stres v zaměstnání, já to znám u mýho, to má na chlapy velký vliv. U nás jsem byla ve stresu taky hodně já, protože jsem byla se dvěma malýma dětma nonstop sama doma, manžel věčně v práci, stavba domu atd… Takže se to odráželo potom zpětně i na něm a bylo dost dusno…
Jestli je dobrý táta, je to velký dar. Věř, že hodně chlapů si vlastních dětí ani nevšimne…
Radila bych ti zkusit to s nim probrat, příp. zajít do manželské poradny. Já vím, snadno se to napíše, realizace je horší, ale ono ti asi nic jiného nezbyde, pokud chceš zkusit manželství zachránit.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
27.7.09 23:24

Tak u nás to fakt nešlo, ač jsme to kvůli dětem lepili skutečně hodně let a vyzkoušeli všechny možné „recepty“. Jsme každý jiný, dokud nebyly děti a mohli jsme si jít „po svém“, tak se ty rozdíly nějak stíraly, ale ve chvíli, kdy já bych raději byla s dětmi doma, on neustále jezdil s dětmi po všech čertech, já bych ráda věděla o dovolené aspoň týden dopředu, on je schopen odjet na týden během dvou hodin (nebalí pro děti, ale jen sobě, že? :) ), já bych jela na dovolenou navíc jako rodina-my a naše děti, on by s sebou nejradši vzal své kamarády, rodiče, sourozence, no pro mě na mašli. TAkže jsme se dohodli, že to tak dál nejde, že pro nás navzájem je každá „akce“ toho druhého skutečně jen stres a dělání všeho proti vůli nás obou. Děti máme ve střídavé péči, zatím to funguje. Jen je na obzoru přítelkyně manžela (kterou měl jako bokovku už za trvání manželství), která se mu zřejmě snaží zalíbit i tím, že je milá na naše děti a z toho jediného skřípu zubama.
Jinak je mi fakt líp! Ač to zní hrozně :(.
Ale nemám špatné svědomí, že jsem se nepokusila to zachránit.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
27.7.09 23:25

Milá INKO,

z toho co píšeš, bych to taky na rozvod určitě neviděla. Snažila bych se partnera pochopit skrze jeho rodinu - pokud víš, v jakém prostředí vyrůstal, co se tam odehrávalo, jaké modely měl před sebou, to by ti mělo pomoct pochopit, proč se chová tak jak se chová. A pak můžeš zkoušet různé přístupy, které by ho odzbrojily místo toho, aby vytvářely spory.

Prošla jsem něčím velmi podobným, ačkoliv to nikdy nezašlo tak daleko, že bych uvažovala nad rozvodem. A dokonce jsem se nechala rozebrat psychologem (bylo to tehdy více problémů do kupy, které se netýkaly jen partnera, ale i mé vlastní, velmi nestandardní rodiny). A docvaklo mi, že pokud mohu něco změnit, tak je to můj vlastní přístup. Pokud bych měla čekat, až něco změní chlap, tak bych se nedočkala. Jsme spolu obdobně dlouho jako vy, taky jsme si lecčím prošli, ale od té doby, co jsem to vědomě vzala „do ruky“, jsou vidět výsledky a náš vztah o 100% lepší.

Zkus být párkrát tím, kdo ten kompromis udělá první - uvidíš, jaká na to bude reakce. Pokud se máte rádi a je to fakt jen o těch malichernostech, myslím, že když z tvé strany zaznamená vstřícnou reakci, bude to umět ocenit a časem se těch vstřícných kroků dočkáš i ty od něj.

Jana

  • Nahlásit
  • Citovat
16821
28.7.09 12:42

Nepomohla by Vam dovolena nebo aspon vikend pokud ma kdo hlidat maleho?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
28.7.09 15:14

Ahoj,
tady anonymní č. 2 zeshora.
Manžel ti byl nevěrný? V prvním příspěvku jsi psala, že u vás nebylo nic jako násilí nebo nevěra a teď píšeš, že má manžel bokovku. To je dost zá:,–(ní problém a mění to tedy situaci… Pokud je to tak, tak je na záchranu zřejmě pozdě. Jestli už k manželovi nic necítíš a bylo by ti líp samotné, tak jdi do rozvodu. Musíš vědět ty, jestli se to dá ještě napravit nebo už je to prostě za „čárou“.
Já taky už pomyslela párkrát na rozvod, ale spíš třeba až budou děti větší. Zatím se teda situace zklidnila, ale je fakt, že člověk si ho nemá nechat zkazit od nikoho. Tím spíš, že nesnáším agresivní chování, nadávky atd. Ženská na MD to nemá jednoduchý a chlap by jí měl být trochu oporou a vžít se do ní. A ne ji mít jen za služku a ještě čekat, že ho bude každý den vítat s naleštěnou domácností, sexy šatech a úsměvu na tváři…
My jsme taky každý jiný - já mám ráda jednou za čas společnost, manžela nějaký plesy apod. vyloženě otravují. Co jsem na MD, nechodím skoro nikam, ale až půjdu do práce a najdu si nějaký kolektiv, děti hodím na krk manželovi a půjdu s nima pařit :-) Nehodlám kvůli němu být zavřená doma. Navíc situace ani nedovoluje, abychom chodili spolu (stejně ho to nebaví), nemáme hlídání - tchýně ani moje matka v tomto směru nefungují. Ale pokud si takhle vyjdeme vstříc, já po něm nebudu za každou cenu chtít, aby se mnou někam chodil a on mě nebude „zamykat“ doma před světem, tak to nevidím jako problém.
Když jsem já přemýšlela nad rozvodem do důsledků, že bych pak byla už úplně sama (jako že teď jsem skoro od rána do večera i tak, když má manžel časově náročnou práci), tak se mi udělalo z té představy špatně.
Teď už se chytám naděje, že za rok a půl mi končí MD, půjdu do práce mezi lidi a budu na tom psychicky líp.

  • Nahlásit
  • Citovat
14721
28.7.09 15:24

Anonymní č. 2: to nepsala zakladatelka, ale jiná anonymní :wink:

Já se přikláním k anonymní z po 27. červenec, 2009 23:25 - zkus sama jako první kompromis nebo při hádce o malichernostech navrhni: „Tak dneska podle mě, zítra podle tebe, souhlasíš?“ Přijde mi, že jste sice rozdílní, ale klid a pohodu taky „umíte“, viz. dva roky, o kterých píšeš. Prostě jste zapomněli pro vztah něco dělat.
Nezahazovala bych to.

Případně ta otřepaná manželská poradna… fakt tam umí zázraky.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymni
28.7.09 20:25

Díky moc za reakce…

Anonymní č.2 , to o bokovce jsem opravdu nepsala já, jak se sejde víc anonymních reakcí, je pak zmatek…nevěra, agrese ani žádné jiné zá:,–(ní problémy, kvůli kterým bych se rozvedla i bez ohledu (nebo spíš s ohledem) na děti u nás neproběhly…

Dovolená nebo společný víkend mě vůbec neláká, jsem teď ve stádiu, kdy se mi s manželem čas vůbec trávit nechce…přesto jsme spolu týden strávili, bez staršího dítěte, jen s mladším (ročním) a spíše to vztahy zhoršilo…máme odlišné představy o řadě věcí (za co utratit, za co neutratit peníze, jak strávit čas atd..) a oba jsme hodně neústupní…

S manželem jsme mluvili o všem několikrát, ale jemu se to řešit nechce (v lecčem je typický chlap, mám pocit, že mluvíme každý o ničem jiném), o rozvodu nechce ani slyšet, ale myslím, že hlavně kvůli dětem, bojí se, že o ně přijde.Střídavou péči si neumím představit už s ohledem na jeho povolání (směny), ale musím říct, že obdivuju rodiče, kteří se takto domluví, musí to být hodně náročné a opravdu mi to připadá obdivuhodné.

Za sebe bych odešla, i když jsou pořád věci, kvůli kterým si manžela vážím (vztah k dětem například), ale jinak jsem přesvědčená, že by mi bylo líp samotné eventuelně časem s jiným partnerem a jemu ostatně taky.Ale připadá mi to bezohledné vůči dětem. nejsem pro udržování vztahu kvůli dětem za každou cenu, ale my prostě fungujeme, neřveme na sebe (tedy občas ostřejší hádka proběhne, ale ne častěji než jinde), nezahýbáme si atd…

Nebojím se, že bych byla sama, spíš nechci bourat dětem rodinu.

Zvažuju tu poradnu, ale jsem trochu skeptik a nevím, co na to manžel…Asi nejprve zkusím co psala Chuanitka a anonymní, prostě překonat to, co máme oba špatně nastavené a zkusit kompromis…

Ještě jednou díky, už jen jak to píšu, ujasňuje se mi leccos a je mi líp. :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymni
28.7.09 23:00

Ahoj,
tady anonymní č. 2 :)
No já v tom mám guláš, už jsem myslela, že manžel zahýbá tobě, ta další anonymní to tak nějak navázala, že to vypadalo jak od tebe… Takže sorry :)
V tom případě mi to tvoje manželství nepřipadá zas tak strašné, když si představíš, že by ti mohl opravdu zahýbat, chlastat, být agresivní atd. Rozdílné představy např. o trávení volného času se dají řešit tak, že je prostě budete trávit každý sám podle svého vkusu. Pokud mezi vámi panuje důvěra, že když manžela pustíš někam na akci, že si tam neuloví nějakou kočku, tak v tom nevidím problém. On bude spokojený, že se kulturně vyžil, ty budeš ráda, žes tam třeba nemusela jít s ním, když se ti nechtělo. Vše je opravdu o dohodě a kompromisu.

  • Nahlásit
  • Citovat
alinia
11.10.12 14:43

Ahoj, muzu se zeptat jak to dopadlo? Resim ted neco podobneho, nejsme spolusice tak dlouho jako vy, ale mame dite, oba jsme vzdy chteli deti 2 ale jaksi na to neni atmozfera nebo jak to rict. Jem strasne moc rozdilni a proste se ty nase odlisne povahy „triskaji“, ani jeden nechce ustoupot, je to jaknejaka hloupa soutez i kdyz oba dobre vime ze manzelstvi neni o soupereni ale o tandemu, u nas to je to soupereni. Nic zavazneho s emezi nami nikdy nestalo, ale kazdodenni souzitio je cim dal tim tezsi. S manzelem se skoro neda mluvit, on rekne ze se k nemus patne chovam ja ze mu porad nadavam a kritizuju ho (to je teda z casti pravda, jak na nej mam alergii a jsem rekla bych cholerik uz ho jen sekyruju, on mi zas ale odsekava, del ana me ksichty a tak porad dokola. Uz se takto dohadujeme i pred malou coz mi strasne vadi ale bohuzel si nemuzu pomoct s nim se proste normalne mluvit neda, minimalne musi odsekavat a odpovidat podrazdene. Veskere me snahy vesly vnivec. On je velky flegmatik a ja vim ze on pokud by nemel padny duvod jako napr nekoho jineho by se nerozesel, uz jen kvuli dceri ne. Ja taky nechci prijit o malou (tam kde ziju by manzel dostal stridavou peci a vim ze by o ni zadal)a to bych neprezila, to by me zabio kdyby mi takto malou sebral. nevim co dal. chci to zachranit protoze vim ze manzel ma i dobre stranky ale nevim jak toho docilit:(

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
24.7.14 10:06

K manželovi už nic necítím

Dobrý den,

právě se nacházím v dost složité situaci, kterou je nutno řešit, ale já nějak nevím, co je správné :-( Moc prosím o radu.

S manželem spolu žijeme již několik let, máme malé dítě a hypotéku. Poslední rok jde ale všechno od desíti k pěti.. Manžel na mě začal úplně kašlat, kamarádi a jakákoliv aktivita mu byla přednější. O dítě se nepostaral. Na všechno jsem byla sama. Každou chvilku jsem poslouchala nějaké urážky a když už poslouchal, co mu říkám, tak odpověď byla povětšinou HM nebo Nechci se o tom bavit. Několikrát mi řekl, že bude raději s kamarády, že se se mnou doma nudí. Psal si s různými ženami, měl jejich fota a asi před čtyřmi lety mě 2× podvedl(to jsme ještě neměli mezi sebou závazky). Nesčetněkrát mi lhal. No a najednou to ve mně všechno bouchlo.. tak dlouho jsem mu vše odpouštěla, až ten pohár přetekl a já už nemůžu dál. Už ho nemiluju. Řekla jsem mu to, že bych se chtěla rozvést a potkat někoho jiného, to ho však úplně zlomilo.. Brečel, prosil, přestal kamkoliv chodit a o 180 stupňů se změnil. Najednou je milý, pozorný, stará se, ale já už nějak nechci. Už to zkrátka necítím a v podstatě mě ubíjí každá naše společná chvíle. On se rozvést nechce. Pořád na mě vytahuje, že máme nějakou zodpovědnost(dítě, hypotéku), že mě strašně miluje a nechce o mě přijít. Prosím, poraďte mi, co mám dělat.. Zůstat a trpět, jen proto, že máme dítě a hypotéku a doufat, že to třeba z mojí strany bude jednou lepší nebo se nevzdávat a bojovat za to, co cítím? Je to opravdu strašné, každé ráno se probouzet vedle člověka, kterému nemám chuť dát ani pusu :-( No a další věc je ta, že jsem se po tomhle všem zamilovala.. Je to bohužel manželův kamarád a moje city opětuje.(resp. on o tom, co cítím já neví, ale co cítí on mi již několikrát napsal). Věřím, že zamilovanost bych dokázala ovládnout, ale problém je v tom, že zatím nechci.. :oops:

  • Nahlásit
  • Citovat
49236
24.7.14 10:10

No tak co chceš slyšet? se rozved..dítěti to nějak vysvětlíš :roll: (ironie) hypotéku - no zaplatíš svou půlku nebo ji zaplatí kamarád..kde je problém
co na tom že se táta snaží co na tom že jste nezkusili ani poradnu..ty ses zamilovala že.. nechápu na co se ptáš?
mimochodem vytahovat nevěry když sis s ním mezi tím pořídila dítě - čili jsi mu to evidentně odpustila je celkem alibismus a omluvenka pro tvé vlastní zamilování..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
16365
24.7.14 10:13

Vidim to tak ze komu neni rady tomu neni pomoci.
Objektivne to vidim tak, vas vztah byl naruseny, ty jsi se s jeho excesy nikdy nesrovnala, presto sis ho vzala a poridila sis s nim dite.
Kdyz jsi mu dala nuz na krk snazi se s tim neco delat a Tobe je to najednou malo.
Za me, tohle sis mela rozmyslet driv. Ted mas pocit ze za kamaradem jdes za laskou a zivotnim stestim, ze kdyz to neuskutecnis neco ti utece, ale ono to tak vubec byt nemusi.

Zodpovez si sama v sobe, zda bys to citila stejne i pokud by nebyl kamarad na obzoru… Pokud s manzelem zustat nechces a nemuzes, res to. Ale odchazeni ze vztahu do vztahu mi ve Tve situaci neprijde fer.

Asi to neni co jsi chtela slyset, ale je to nezaujaty nazor k tomu co jsi tu napsala hodne stesti :mavam:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
24.7.14 10:20

No, až na některé věci mi to připomíná nás. My jsme nakonec do poradny šli, několikrát, bylo to potřebné a hodně nám to oběma dalo..bohužel mně i jistotu, že prostě to fakt nemá smysl a být s ním nemůžu. Za ty roky jsem pochopila jaký opravdu je a teď už můžu říct, zda to dokážu dál snášet a věřit že i přes to spolu budeme vycházet nebo ne. Vím že ne. Taky, když jsem řekla že končím a nemiluju ho, tak si sypal popel na hlavu a obrat o 180 stupňů. Motivace byla, aby se pro něj nic nezměnilo, aby měl pořád servis, aby mohl stavět na odiv rodinu (na kterou několik let kašlal)..prostě aby nebylo poznat, že selhal. O to, že by opravdu chtěl změnit sebe, nebo že bych mu já sama stála za to, o tom to bohužel nebylo. Dala jsem mu předtím x šancí, nevyužil je. Neměl důvod. Měl pocit že mě má jistou.
Chápu že v situaci kdy už máš v srdci někoho jiného to rozhodování je jiné. Uvaž, jestli bys stejně postupovala, kdyby dotyčný nebyl.
An Ka.

  • Nahlásit
  • Citovat
1166
24.7.14 10:21

Osobně si myslím, že ti trpělivost s manželovým chováním došla ve chvíli, kdy ses zamilovala. Teď si nějak potřebuješ ospravedlnit odchod od manžela :nevim:
Ale jednej prosím na rovinu - buď chceš mít vztah s kamarádem, tak manžela opusť a nenech ho se dál zbytečně o tebe snažit. Nebo chceš zachránit vztah s manželem a rodinu, tak přeruš kontakt s kámošem a zajděte si s mužem do poradny.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama