Proč chlapi tak často pálí mosty?

Napsat příspěvek
Velikost písma:
1456
11.6.17 14:40
@Anonymní píše:
@Lady_Anne jasné, v takovém případě to chápu, to bych byla taky, ale měla jsem v tomto směru s chlapama štěstí.Víte, já na přátelství mezi chlapem a ženskou věřím, ale když to tady čtu… :mrgreen: nějak mi to nejde do hlavy, i když neříkám, že to tak není. Asi jsem v tom dost naivní no :lol: nejsem nijaká krasavice, ale ošklivka taky ne, normální holka a mám se ráda, s pár holkama se stýkám, ale musím se přiznat, že posledního půl roku se bavím hlavně s klukama. Sdílíme pocity, můžeme někde trávit noc či s některými z nich přespat na jedné posteli (manželské), pijeme spolu, můžu se před nima převlíkat atd. a nikdy mi žádný nad míru nevypisuje, nikdy si nikdo z nich nic nic nedovolil, vše je opravdu v mezích přátelství…všichni jsou nezadaní a nic moc o jejich milostném životě nevím. Což mi zatím tu moji teorii o přátelství mezi opačnými pohlavími docela potvrzuje:))

Dočkej času, on po tobě jednou nějaký kamarád vyjede, zvlášť pokud bude po ruce nějaký alkohol.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
441
11.6.17 14:56

Tak já dělám to samé. S bývalými nemám potřebu se stýkat či cokoliv jiného. Nepřejeme si ani k narozeninám nebo Vánocům. Když se potkáme tak se pozdravíme a jdeme si každý svým směrem. Nemáme potřebu se nějak kamarádit. To samé manžel se svou ex. Jediný co je ochotný tak domluvit se na předání dítěte a co je vůči něho třeba a nazdar. Při předání jí akorát pozdraví, řekne co a jak ohledně dítěte a konec. Vysloveně odmítá s ní komunikovat. Nedal jí ani své telefonní číslo a komunikuje s ní pouze po fb či mailu. Ale zase má k tomu své důvody a ona je opravdu člověk rád všemožně škodící, takže i já mám vyslovený zákaz s ní už komunikovat.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
31830
11.6.17 15:14
@Saatine píše:
Ty jsi online, ty se nepočítáš :DDD
:lol: :lol: já nemyslela sebe :* ale že to mám stejně :lol: :lol:
  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Kobea
11.6.17 15:53
@Anonymní píše:
@Lady_Anne jasné, v takovém případě to chápu, to bych byla taky, ale měla jsem v tomto směru s chlapama štěstí.Víte, já na přátelství mezi chlapem a ženskou věřím, ale když to tady čtu… :mrgreen: nějak mi to nejde do hlavy, i když neříkám, že to tak není. Asi jsem v tom dost naivní no :lol: nejsem nijaká krasavice, ale ošklivka taky ne, normální holka a mám se ráda, s pár holkama se stýkám, ale musím se přiznat, že posledního půl roku se bavím hlavně s klukama. Sdílíme pocity, můžeme někde trávit noc či s některými z nich přespat na jedné posteli (manželské), pijeme spolu, můžu se před nima převlíkat atd. a nikdy mi žádný nad míru nevypisuje, nikdy si nikdo z nich nic nic nedovolil, vše je opravdu v mezích přátelství…všichni jsou nezadaní a nic moc o jejich milostném životě nevím. Což mi zatím tu moji teorii o přátelství mezi opačnými pohlavími docela potvrzuje:))

Mám dlouholetého kámoše, nikdy jsme spolu nic neměli. Udržet vztah v přátelské rovině mi nedělá absolutně žádný problém.

  • Citovat
  • Upravit
Kobliha51
11.6.17 16:41
@LAlezane píše:
Já začínám mít podezření, že názor „chlapům jde jen o sex“ prosazujou baby, které to berou nějak docela podobně :lol:

Jinak si myslím, že to bude trošku složitější :think: ono ne každý to má tak, že spí s nejlepším kamarádem :lol: a když se rozejdou, prostě to „kamarádství“, co by to drželo, tam není… o tom, že je to stejně strašné peklo, pokud těm lidem na sobě záleželo, ani nemluvě :nevim:
Za druhé jo, lidi se prostě posunují… když nechám stranou, že většina lidí má svoje rodiny, svůj okruh kamarádů, se kterým se chce vídat… tak prostě ano, bejvalka není ani na předních místech časového rozvrhu, ani na vrcholu hitparády…
A když se k tomu přidá další přítelkyně, tak by občas dotyčný chlap byl trošku sebevrah ;) což já osobně bohužel znám z pozice té odsunuté kamarádky. No, dneska jsem v kontaktu s dotyčným chlapem pořád já, a ne ta borka, co mu sypala ultimáta, ale stejně to nebylo pěkné období.

Tož tak. Já za sebou mosty nepálím, ale přiznám se, že vidět svoje bývalé lásky - mám na ně kontakty na facebooku, vše - s novými partnerkami, děcky atd, mě nějak úplně neláká. :) Ani na to kafe jednou za čas. :)

Baby a dědové mají jiný pohled na sex. A to od puberty do smrti. Jak jeden můj kamarád říká, zkusit se to musí… :dance: :dance:

  • Citovat
  • Upravit
55
11.6.17 21:58

Kamarádit se dá akorát s gayem. Jinak jsou vždy postranní úmysly a nebo se urazej.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
243
12.6.17 09:13
@Anonymní píše:
Ahoj, holky, retrospektivně řeším otázku, která je uvedená v nadpise. Není to nic vážného, samozřejmě:) spíš alespoň pro mně taková zajímavá otázka k zamyšlení.
Když vezmu svůj první a nejdelší vztah, rozešli jsme se v dobrém - prostě jsme to po pěti letech začali vidět každý jinak a nemělo to společnýho jmenovatele. Vše proběhlo v klidu, bez jakýchkoli výčitek…ač to bolelo, nechtěla jsem s tím člověkem přestat být v kontaktu -ne že bych si od toho slibovala opět něco víc, chtěla jsem jít dál, ale byl to mimo milence a člověka, kterého jsem milovala, zároveň můj nejlepší kamarád (doopravdy jsme si neublížili a ukončit to chtěl on) a přišlo mi škoda to prostě jen tak celé zahodit. Se svými ex se stýkal čas od času naprosto v pohodě i celkem krátce po rozchodu, kdy měli vše vyříkané (to my měli taky). My se za rok a tři čtvrtě viděli…3×? A to jen že jsme byli pozváni na společnou akci, jednou mi dost pomohl, pravda, jelikož to před tím slíbil, a na tu poslední akci za mojí přítomnosti odmítl přijít.
Druhý vztah skončil tím, že se chlapec absolutně přestal ozývat. Nebyla jsem žádná stíhačka, byli jsme spolu cca půl roku a on z ničeho nic najednou přestal komunikovat. Nakonec jsem ho zastihla a vysvětlil mi, že začal cítit vážnost toho vztahu, asi se zalekl závazku, a přišlo mu to lepší vyřešit takhle. Už jsme se neviděli.
Poslední, s kým jsem něco měla, měl celkem podobný scénář, jako předchozí vztah, akorát jsem na to naštěstí přišla včas - něco začalo, já v tom začala lítat, on chtěl přátelství s výhodou. Ještě chvíli jsem v tom setrvala, jelikož jsem slepě doufala a věřila, a když mi došlo, že ze sebe dělám akorát matraci, ukončila jsem to - ale naprosto v klidu, s vysvětlením a bez jediné výčitky. On to sice vzal, ale pak měl tendence se ke mně mít, když jsme zůstali sami - jenže po nějaké době, co zjistil, že to já to nevyvolávám, sice ho nebrzdím, ale něžnosti nevracím a atd., došlo mu, že to asi fakt myslím vážně, začal absolutně ochládat. Já se chtěla vrátit do starých kolejí - a i přes tu tíhu toho citu bych to dokázala, ale on mně spíš už jen respektuje. Když se někde potkáme, je to fajn, ale žádné vybavování se, sám mě nikam nevytáhne jen tak na kus řeči jako dřív. Nedávno jsem byla zvědavá, jak se mu daří, tak jsem mu napsala (to nedělám nijak často, prostě se k němu chovám jako k ostatním) a připojila jsem, že jestli se chce vidět někdy osobně, ať se ozve (nechala jsem to na něm, nechtěla jsem být vtíravá) - a on že mi dá vědět, ale i když ví, že má čas, nechal to u ledu.Je mi jasné, že pokud někdo nemá zájem o mojí společnost, ať si, svět je plný dalších lidí, ale mně tohle přijde tak trochu jako přes kopírák - proč tohle chlapi dělají? Mně to jen prostě přijde líto, člověk s nimi něco zažije, případně stráví kus života a oni to takhle zatlučou…vždyť je to přeci jen život, co jsme si, to jsme si a jede se dál…anebo někde dělám chybu já?

Je to úplně jedno Chlap nebo žena. Stává se tak když ten jeden ten rozchod nemá vyřešen v sobě úplně.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
55
12.6.17 10:33
@Anonymní píše:
@TSHB2 Pro mně je však paradox, že tak vždycky udělá ten, kdo odešel. Resp. v tom posledním případě jsem odešla já, ale od někoho, kdo mě nemiloval.

Možná s tim nepočítal a dotklo se to jeho mužského ega.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
55
12.6.17 10:53
@Anonymní píše:
@Fantagirro to asi jo. Ale nechápu proč, nějak těm chlapům nerozumím. Vždyť mu šlo přeci jen o sex :mrgreen: tak jsem z toho aspoň nakonec vylezla trošku s frňákem nahoru…i když mi to chvíli trvalo, ten sex byl fakt dobrej:))

Taky jim nerozumím. Když člověk hraje na ferovku, tak se chovají jinak než by čekal. Jj, furt lepší z toho vylézt s noblesou. Úplně Te chápu celkove.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
K K
639
12.6.17 11:26

@ zakladatelka

Tak osobně teda mosty nepalím - ale co z toho, když půjdu s bejvalkou na kafe? Jak by to vůbec mělo probíhat? Že bychom se hezky zasmáli, řekli si, že se musíme vídat častějc - a pak tady zase bude příspěvek „Přítel se schází s ex“? Zajít si pokecat chci s tolika lidma, že to ani nestíhám - takže jít si pokecat z bejvalkou je to poslední, na co bych myslel.

O dceři se s býv. manželkou bavit musím - na zbytek mam současnou přítelkyni… Radči budu investovat svůj čas do něčeho, co má snad budoucnost, než do něčeho, co už vím že nefungovalo…

Příspěvek upraven 12.06.17 v 14:49

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
36
12.6.17 12:05

Pokud zajímá autorku tématu můj pohled muže, tak ať čte dále.
Rozcházím se se ženou a nejraději bych ji už nikdy neviděl a zapomněl i její jméno. Ale nejde to, máme tříletého syna. A důvod?
Vzájemně přehlíženou a vzájemně způsobenou krizi vztahu vyřešila jednorázovou nevěrou (tvrdila, že to bylo jen jednou). Pak tvrdila, že chce naše manželství zachránit, ale zamilovala se do dalšího milence. Stále tvrdila, že to tak není, jen na ni tlačím, chtěla mi dát šanci, ale nejde a, že za vše stejně můžu já. Uznal jsem, že to opravdu nemá dále smysl a ukončil to.
Teď jsem zjistil, že je s milencem těhotná. Asi náhoda po měsíci jejich scházení, tedy v době, kdy stále chtěla náš vztah zachránit. Ona to zatím nepřiznala, a očekávám, že to přizná, až to bude jasně vidět, ale nepozná se, kdy otěhotněla.
Před rodinou to taky tají a navíc jim tvrdí, že mám přítelkyni, tak od ní odcházím.
Kvůli syna most spálit nelze, ale nemůžu se na ni ani podívat.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
20767
12.6.17 12:26

Já si teda myslím, že tohle častěji dělají ženy, chlapi nejsou takové hysterky. Z mých ex nejsem v kontaktu jen s jedním, s ostatními se vídáme naprosto normálně, se dvěma sedím v kanceláři :mrgreen: Nemáme s tím doma problém.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Kobliha51
12.6.17 15:20
@michal.fzs píše:
Pokud zajímá autorku tématu můj pohled muže, tak ať čte dále.
Rozcházím se se ženou a nejraději bych ji už nikdy neviděl a zapomněl i její jméno. Ale nejde to, máme tříletého syna. A důvod?
Vzájemně přehlíženou a vzájemně způsobenou krizi vztahu vyřešila jednorázovou nevěrou (tvrdila, že to bylo jen jednou). Pak tvrdila, že chce naše manželství zachránit, ale zamilovala se do dalšího milence. Stále tvrdila, že to tak není, jen na ni tlačím, chtěla mi dát šanci, ale nejde a, že za vše stejně můžu já. Uznal jsem, že to opravdu nemá dále smysl a ukončil to.
Teď jsem zjistil, že je s milencem těhotná. Asi náhoda po měsíci jejich scházení, tedy v době, kdy stále chtěla náš vztah zachránit. Ona to zatím nepřiznala, a očekávám, že to přizná, až to bude jasně vidět, ale nepozná se, kdy otěhotněla.
Před rodinou to taky tají a navíc jim tvrdí, že mám přítelkyni, tak od ní odcházím.
Kvůli syna most spálit nelze, ale nemůžu se na ni ani podívat.

Teprve se rozcházíš a byli jste manželé a máte dítě. To je poněkud jiný případ než když lidé spolu jen chodí a pak se rozejdou, dětí nemaje.
Teď jsi plný vzteku a bolesti, ale jednou jí možná poděkuješ.
A osobní otázka: proč ji tak nenávidíš? Jaký je ten prvotní důvod? Ono jich totiž může být mnoho. Možná jsi nestál za nic. 8o

  • Citovat
  • Upravit
21082
12.6.17 15:32

Je to různý. Jednu bejvalku jsem si našel na FB a přátelství mi schválila okamžitě. Pak mne po půl roce zrušila, tak jsem jí naťuk znova a už se neozvala. Ale ten vztah a rozchod nebyl dobrej, tak je na mne asi ještě nas raná.

Mrzí mne to, spát bych s ní nechtěl, jen bych byl rád v kontaktu, já nerad ztrácím lidi co jsem znal.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
52
12.6.17 15:34
@Anonymní píše:
Ahoj, holky, retrospektivně řeším otázku, která je uvedená v nadpise. Není to nic vážného, samozřejmě:) spíš alespoň pro mně taková zajímavá otázka k zamyšlení.
Když vezmu svůj první a nejdelší vztah, rozešli jsme se v dobrém - prostě jsme to po pěti letech začali vidět každý jinak a nemělo to společnýho jmenovatele. Vše proběhlo v klidu, bez jakýchkoli výčitek…ač to bolelo, nechtěla jsem s tím člověkem přestat být v kontaktu -ne že bych si od toho slibovala opět něco víc, chtěla jsem jít dál, ale byl to mimo milence a člověka, kterého jsem milovala, zároveň můj nejlepší kamarád (doopravdy jsme si neublížili a ukončit to chtěl on) a přišlo mi škoda to prostě jen tak celé zahodit. Se svými ex se stýkal čas od času naprosto v pohodě i celkem krátce po rozchodu, kdy měli vše vyříkané (to my měli taky). My se za rok a tři čtvrtě viděli…3×? A to jen že jsme byli pozváni na společnou akci, jednou mi dost pomohl, pravda, jelikož to před tím slíbil, a na tu poslední akci za mojí přítomnosti odmítl přijít.
Druhý vztah skončil tím, že se chlapec absolutně přestal ozývat. Nebyla jsem žádná stíhačka, byli jsme spolu cca půl roku a on z ničeho nic najednou přestal komunikovat. Nakonec jsem ho zastihla a vysvětlil mi, že začal cítit vážnost toho vztahu, asi se zalekl závazku, a přišlo mu to lepší vyřešit takhle. Už jsme se neviděli.
Poslední, s kým jsem něco měla, měl celkem podobný scénář, jako předchozí vztah, akorát jsem na to naštěstí přišla včas - něco začalo, já v tom začala lítat, on chtěl přátelství s výhodou. Ještě chvíli jsem v tom setrvala, jelikož jsem slepě doufala a věřila, a když mi došlo, že ze sebe dělám akorát matraci, ukončila jsem to - ale naprosto v klidu, s vysvětlením a bez jediné výčitky. On to sice vzal, ale pak měl tendence se ke mně mít, když jsme zůstali sami - jenže po nějaké době, co zjistil, že to já to nevyvolávám, sice ho nebrzdím, ale něžnosti nevracím a atd., došlo mu, že to asi fakt myslím vážně, začal absolutně ochládat. Já se chtěla vrátit do starých kolejí - a i přes tu tíhu toho citu bych to dokázala, ale on mně spíš už jen respektuje. Když se někde potkáme, je to fajn, ale žádné vybavování se, sám mě nikam nevytáhne jen tak na kus řeči jako dřív. Nedávno jsem byla zvědavá, jak se mu daří, tak jsem mu napsala (to nedělám nijak často, prostě se k němu chovám jako k ostatním) a připojila jsem, že jestli se chce vidět někdy osobně, ať se ozve (nechala jsem to na něm, nechtěla jsem být vtíravá) - a on že mi dá vědět, ale i když ví, že má čas, nechal to u ledu.Je mi jasné, že pokud někdo nemá zájem o mojí společnost, ať si, svět je plný dalších lidí, ale mně tohle přijde tak trochu jako přes kopírák - proč tohle chlapi dělají? Mně to jen prostě přijde líto, člověk s nimi něco zažije, případně stráví kus života a oni to takhle zatlučou…vždyť je to přeci jen život, co jsme si, to jsme si a jede se dál…anebo někde dělám chybu já?

Tohle celé téma je naprostý nesmysl. My ženy taky pálíme mosty, a je to tak správně. Proč udržovat vztahy se svými bývalými??? A jak se asi udržování vztahů s bývalými partnery může líbit partnerům současným???

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová