Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Proč mít dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.3.17 20:34
Taky cekam, az to na me prijde. Zhruba tak jednou za ctvrt roku mam pocit, ze bychom si s pritelem dite poridit meli (v mem pripade ovsem nejdriv svatba), ale je to jenom takovy iracionalni pocit - neco v tom smyslu, ze bychom byli kompletni. Nicmene je mi temer 30 a nemam pocit, ze bych dite chtela nebo potrebovala. Mam casove narocnou praci, casove i financne ultra draheho konicka a nemam pocit, ze by mi neco chybelo.
Nelibi se mi predstava telesnych zmen (a protoze jsem driv byla hodne pri tele a na tele to poznat jde, mam realnou sanci, ze mi tehotenstvi telo zhuntuje - videla jsem, jak dopadla kamaradka a je to fakt otresne), nelibi se mi predstava, ze vypadnu ze sveho profesniho zivota, ktery me moc bavi a naplnuje (i kdyz bych se snazila vratit co nejrychleji zpet, protoze ze sveho oboru vypadnout na x let proste nemuzu), ze po mne bude porad nekdo neco chtit, ze budu dost financne zavisla na manzelovi, ze mi klesne zivotni uroven, ze uz do smrti budu mit vazny zavazek, ze nebudu mit vlastni klid, ze nebudu moct sbalit batoh a proste si jen tak odjet, ze se nebudu moct jen tak odstehovat do sve vysnene zeme a vubec. A nejhorsi na tom je, ze nejmladsi nejsem a otazka ditete se dostava na porad dne. A mne se porad proste nechce 
Zname deti maji a me tedy jejich zivot s detma vubec nefascinuje.
Obcas bych opravdu chtela byt muzem, ktery nejake biologicke hodiny a to, ze musi dite stihnout do nejakeho veku, pokud ho bude chtit, resit nemusi. Citim ten tlak veku (kdyby mi bylo 25, vubec to neresim) a neni mi z toho dobre 
Kdyby pritel deti nechtel, bylo by vsechno jednodussi, ale takhle vim, ze to proste jednou bude muset prijit a dost se toho desim.
Příspěvek upraven 07.03.17 v 20:37
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.17 20:36
Ahoj holky, děkuju za názory a za zprávy 
Jako já se nikam hnedka teďka nehrnu, jen to na mě nějak padlo, všechny tyto úvahy, a měla jsem potřebu to s někým zkušeným sdílet. Zatím se do ničeho nenutím, uvidím, jak se budu cítit až dokončím školu a začnu pracovat. Jen se trochu bojím toho, abych to nepřeplánovala a pak nebrečela, že to nejde přesně tak jak jsem si to naplánpovala:)
@Patie vůbec nemám pocit, že by mě poučovala dvacetiletá pipka, tvůj příspěvek mě hodně povzbudil 
@warita jj, myslím že máš pravdu. Já právě bohužel nikoho s miminem osobně neznám a tak jediný informace co mám, jsou z emimina, což je dost děsivý 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.17 20:45
@anna492
Ahoj, ne všechny matky jsou unavené, ztrha né, neupravené. Abych řekla pravdu, myslím, že si, že to je trochu o štěstí a hodně podle toho jak si to uděláš. Jsem maminka 4. měsíčních dvojčat. Unavená nejsem, každý den vařím, mám dům, velkého psa doma, manžel má teď sezónu, takže doma je méně, denně jsem upravena, každý týden si cca dvakrát nalakuji nehty, když se mi chce spát, jdu si lehnout, když se mi chce vařit vařím, třeba víc a dám do mrazáku, dvakrát týdně dělám základní úklid plus kdykoli cokoli je potřeba. Denně chodím na procházky, rychlou chůzí, takže s váhou nemám problém, mám 56 kg. Minulý týden jsem během jednoho dne umyla okna, dnes jsem ve volných chvílích čistila kuchyňskou linku. Podotýkám že děti mám pořád doma, nikdo nehlídá. Večery holky řvou několik hodin kvůli prdíkům, takže skáču jen kolem nich.
Možná to bude vypadat že se chlubím a asi trochu jo. Jsem pyšná na to jak to zvládam.
Ale píšu to jen abys věděla, že nejsou jen maminky které jsou vyřízené a nezvládají nic jiného než jedno dítě.
Snad ti můj názor pomůže.
Hezký večer
A na miminko se těš, je to zázrak!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.17 20:47
@Afrikana ja mam tri brachy a tri segry. Teda samy polorody, nevyrustali jsme vsichni pokope. Az na jednu segru mame vsichni uz deti a mne se to proste libi. Ten cajmrsk, kdyz se nas par potka. Ta sila, s jakou drzime pohromade a pomahame si. Libi se mi byt soucasti takovyho blazince. Ja sama mam jedno dite tezce postizeny. Kdyz minulej tejden syn trochu nedal delsi cestu vlakem, muj tata pro me a ty moje tri raubire okamzite vyrazil 50 km autem abychom mohli vystoupit driv. Myslim ze neni nad rodinu, ktera funguje. To je proste o tom, ze vim, ze nejsem sama. A nebyt kupy kdysi deti, nic z toho by nebylo. Takze detma to zacina 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.17 20:48
Na to se taky někdy ptám a to už mám jedno a druhé se za měsíc narodí 
Když je člověk unavený a vyčerpaný, napadne ho ledacos. Jenže, stačí jediný úsměv, pohled do očí tvého dítěte a víš a všechny pochyby zmizí. Mateřská láska je ten nejkrásnější a nejčistší cit co může žena zažít. Já v tvém věku měla myšlenky jen na to, kam půjdu večer pařit a co si vezmu na sebe a bylo to super období, užila jsem si a jsem za to ráda. Užívej si mládí a netrap se tím co bude nebo by mělo být, všechno příjde ve správný čas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.17 20:50
@anna492 emimino Ti neukaze, jak budes dite milovat. Ver mi, je to sila. Doted si pamatuju ten pocit, kdyz mi v porodnici nejstarsiho syna polozili do postylky a me zaplavila hromada hormonu pri pohledu na nej. A uz nikdy ho neprestanu milovat, hajzlika
Btw mne bude 40, mam po trech detech asi 7 kilo navic, jsem pokerovana, nosim copy a ruzny blaznivy modely
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.17 20:53
Btw muj oblibenej vykrik je: Deti, k cemu je to dobry 
…je to fuska ale Ty emoce okolo jsou desne silny…tezko se to popisuje..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.17 21:02
@anna492 píše:
Ahoj, doufám, že mě tady některé ženy neukamenujou za mé extravagantní názory, ale prostě jenom mám poslední dobou trochu splín, potřebuju se trochu vymluvit, a docela by mě zajímal pohled některých matek. Je mi 25, a za rok dokončím školu.. Potom přemýšlím nad dítětem. Přítelovi bude 30, takže nad dítětem přemýšlí trochu víc. Plánujeme svatbu a jsme spolu tři roky. A upřímně, já se trochu děsím toho, že bych měla mít dítě. Ne v tom smyslu, že bych ho nechtěla, když ve svém okolí vidím (nebo spíš nevidím, protože žádná z mých kamarádek dítě nemá) miminko, jsem z toho nadšená. Ale já se hlavně bojím. Bojím se, že to nezvládnu, bojím se, že se ze mě stane unavená věčně protivná matka s kruhama pod očima, bojím se, že mi těhotenství nenávratně zničí postavu (vím, že je to směšný…) a nebo že budu mít zdravotní problémy. Bojím se, že bych nebyla dobrá matka. Bojím se, že nebudu mít kapacitu se věnovat svému muži a zničí se nám vztah. A upřímně, diskuze na emiminu moje obavy akorát podporují… Tak by mě zajímalo, jestli jste třeba některá měla taky takové obavy? Nebo jestli prostě když „to“ přijde, tak ženu naplní láska k dítěti a štěstí, život dostane nový rozměr a problémy, jako je nedostatek spánku a podobě, prostě zas tak moc neřeší? Jenom pro úplnost dodávám, že si nemyslím, že bych byla nějakej lenoch nebo pecivál, spíš naopak, mám docela disciplínu a umím tvrdě pracovat na svých cílech..
Zdravy a fungujici vztah narozeni ditete nerozlozi. Potiz je, ze hodne deti se rodi do vztahu, ktere jiz davno nefunguji, nebo jeste hur jako jakysi pokus o zachranu vztahu. Pokud dite chcete oba a vas vztah je zalozen na respektu a porozumeni, tak se fakt moc nemusis obavat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.17 21:04
@Tarjei Diky za zpravu. Ja mam sourozence dva, mladsi a bez deti, a jsou super. Taky nam rodina funguje podobnym zpusobem jako ta vase, ze si pomahame a tak. Mozna je u me problem to, ze jsem az hodne pozde prisla na to, co me v zivote i ve volnem case bavi, a ted to proste vsechno dohanim a jeste jsem si nesplnila vsechno, po cem jsem dlouhe roky touzila. A ted bych o to mela s ditetem prijit. Protoze nektere aktivity jsou proste s detma minimalne na dost dlouho vyloucene (a nektere treba az do te doby, nez se deti vypakuji do vlastnich zivotu). Kdybych mela normalni zajmy, dovolena u more a tak, asi by mi to tak neprislo. Treba.
Klobouk dolu, ze to s tezce postizenym zvladas. To je proste taky vec - ze si reknu, ze tak dobre, poridim si deti, nez odrostou z plenek, nejak to s kasickama a kocarkem preziju, a pak se zase vratim k tomu, co chci delat a budu to ucit i je a bude to super a budem desne aktivni rodina a tak. Jenomze pak vidim kamarada, kteremu se narodily postizene (byt jen lehce a casem by to melo byt lepsi) deti dve a vidim, jak to jejich rodinu omezuje (ty deti jsou spis zviratka nez deti) a uplne me to vydesi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.17 21:06
Podle mě jsou to běžné obavy. Já teda neměla, šla jsem do toho po hlavě, děti=rodina jsou pro mě základ života. Ale možná o to víc jsem občas byla překvapená. Je to totálně nová situace, na kterou asi nikoho nemůže nic připravit a někdo se s tím pere hůř, někdo líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.17 21:15
@Tarjei tvuj koment vystihuje muj dnesni den. Starsi dabel dnes nebyl ve skolce, mladsimu sataneti rostou zubx. Dnesni trasa: logopedie, nakup bot 4× (jarni a backurky pro kazdeho potomka), 2× jarni bunda (protoze z tech co nosili na podzim vyrostli, ze), po navratu domu zacali posmrkavat a pokaslavat, vecer uz regulerni kasel a teplutky, takze skolka az do odvolani nebude, dochazi sirup na kasel, takze jeste zitra navsteva lekarny a pristi tyden jarnaky takze ano, mam doma zver, ktera me stoji prachy a nervy a neni vsem dnum konec. Tot konec antikoncepcniho okenka. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.17 21:19
@Afrikana vidis a ja si pri detech udelala bc a taky jsem mela plany..nastesti nejsem moc ambiciozni..to je zivot, planovani radsi vynechat kazda mama bojuje za svoje dite, kdybys mela postizeny taky ho nestrcis do ustavu bez boje…je to mazec no, ale zase nejstarsi syn je takovej hodne zralej diky tomu. Kdyz odchazi do skoly jsem jeste doma. Kdyz se vraci uz jsem zase doma…diky tomu ze nemuzu do prace jsem vic s detma. To taky neni spatny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pandulka
7.3.17 21:21
Tak já byla ve 22 letech přesvědčená, že dítě nikdy nechci. Pak jsem poznala přítele a řekla si, že možná někdy v budoucnu bych si to uměla představit. Ve 24 jsem to brala čistě rozumově, že přítel není nejmladší (je mu 50), tak by to asi chtělo už začít přemýšlet nad tím. Teď je mi 26 a plánuju, že o prázdninách se už asi začne něco dít.. Takže to šlo poměrně rychle tyhle proměny
Z dětí tedy stále nejsem „poprděná“ a cizí děti mi nic neříkají a vzhledem k žalostnému stavu mé postavy se nebojím, co s ní udělá případné těhotenství Je fakt, že když jdu ven s kamarádkama s dětma, tak mě celkem jímá hrůza..no nesmí o tom člověk asi moc přemýšlet..
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
