Proč mít dítě?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
anna492
Povídálka 26 příspěvků 07.03.17 19:36
Proč mít dítě?

Ahoj, doufám, že mě tady některé ženy neukamenujou za mé extravagantní názory, ale prostě jenom mám poslední dobou trochu splín, potřebuju se trochu vymluvit, a docela by mě zajímal pohled některých matek. Je mi 25, a za rok dokončím školu.. Potom přemýšlím nad dítětem. Přítelovi bude 30, takže nad dítětem přemýšlí trochu víc. Plánujeme svatbu a jsme spolu tři roky. A upřímně, já se trochu děsím toho, že bych měla mít dítě. Ne v tom smyslu, že bych ho nechtěla, když ve svém okolí vidím (nebo spíš nevidím, protože žádná z mých kamarádek dítě nemá) miminko, jsem z toho nadšená. Ale já se hlavně bojím. Bojím se, že to nezvládnu, bojím se, že se ze mě stane unavená věčně protivná matka s kruhama pod očima, bojím se, že mi těhotenství nenávratně zničí postavu (vím, že je to směšný…) a nebo že budu mít zdravotní problémy. Bojím se, že bych nebyla dobrá matka. Bojím se, že nebudu mít kapacitu se věnovat svému muži a zničí se nám vztah. A upřímně, diskuze na emiminu moje obavy akorát podporují… Tak by mě zajímalo, jestli jste třeba některá měla taky takové obavy? Nebo jestli prostě když „to“ přijde, tak ženu naplní láska k dítěti a štěstí, život dostane nový rozměr a problémy, jako je nedostatek spánku a podobě, prostě zas tak moc neřeší? Jenom pro úplnost dodávám, že si nemyslím, že bych byla nějakej lenoch nebo pecivál, spíš naopak, mám docela disciplínu a umím tvrdě pracovat na svých cílech..

Stránka:  1 2 3 Další »
Reakce:
 
Paola21
Závislačka 3536 příspěvků 07.03.17 19:39

Teprve za rok dokončíš školu, pak by sis měla najít práci a tam nějakou dobu setrvat, abys měla praxi a měla se kam vrátit (nebo pracuješ na HPP při studiu?), potom bych až řešila dítě a do té doby to v tobě určitě uzraje.)

 
Doe_Jane 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.03.17 19:39

Myslím, že takové obavy má hodně žen, ale pak to ze dne na den může být úplně jinak :) počkej až budeš fakt cítit že už to chceš… ještě máš čas na to dělat ukvapené závěry :)

 
Tarjei
Závislačka 4058 příspěvků 07.03.17 19:40

Deti jsou desna zver, pripravej Te o prachy a nervy..spoustu prachu a jeste vic nervu ale je to dobrodruzstvi jaky nema obdoby :mrgreen:
Az to prijde, nebudes videt slyset a budes to dite proste chtit. Zatim to s Tebou jeste necloume. Netrapila bych se ted s tim, uvidis casem :kytka:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.03.17 19:40

Ja jsem dítě nikdy nechtěla. Ani z miminka jsem nebyla nadšená. Byly mi spíš fyzicky nepříjemné. A v 34 letech se to zlomilo. Začala jsem po dítěti toužit, ale uz je to rok a stále těhotná nejsem. Takže až tvůj čas přijde tak to poznás

 
kterk
Zasloužilá kecalka 963 příspěvků 07.03.17 19:52

@anna492 ja jsem cele dospivani tvrdila,ze.dite nejdriv ve 30…v 18 jsem potkala manzela a s nim bych. byvala mela dite tenkrat hned. :mrgreen: ovsem samo jsme chvilku pockali a mela jsem prvni temer ve 24…za me jsme ho meli mit klidne o dva roky drive…

 
ejhle
Závislačka 2821 příspěvků 07.03.17 19:52

@Tarjei :lol: :palec: nemam co bych dodala

 
Mgree
Kecalka 441 příspěvků 07.03.17 19:53

@anna492 Ahoj, já jsem si taky říkala, že děti chtít nebudu. Je mi taky 25 let, školu už mám dokončenou, práci na dobu neurčitou a doma miminko. Postavu mi těhotenství nezničilo, jsem furt jak tyčka a taky jsem se děsila, jak to budu zvládat s mimčem. A jsem sama překvapená, jaká je to zatím pohodička. :) Taky má teprve 2 měsíce, ale starat se o mimčo není vůbec náročné. Pak možná až začne chodit, budu mluvit jinak. :mrgreen:
Tak jestli můžu poradit, prvně dokonči školu i bych si našla zaměstnání a snažila se o mimčo. Nemusí to být hned. U nás se zadařilo hned, tak brzy jsme to nečekali, ale jsme velice rádi, že se nám ta naše cácorka narodila. ;)

 
Alušáček
Závislačka 3183 příspěvků 07.03.17 19:57

@anna492 Dítě ti změní život úplně, ale je to taková láska jakou jinak není možné poznat. Jsi ještě mladá dostuduj, pracuj a ten čas kdy budeš po dítěti toužit a nebát se přijde ;)

 
warita
Echt Kelišová 8213 příspěvků 07.03.17 19:57
@anna492 píše:
Ahoj, doufám, že mě tady některé ženy neukamenujou za mé extravagantní názory, ale prostě jenom mám poslední dobou trochu splín, potřebuju se trochu vymluvit, a docela by mě zajímal pohled některých matek. Je mi 25, a za rok dokončím školu.. Potom přemýšlím nad dítětem. Přítelovi bude 30, takže nad dítětem přemýšlí trochu víc. Plánujeme svatbu a jsme spolu tři roky. A upřímně, já se trochu děsím toho, že bych měla mít dítě. Ne v tom smyslu, že bych ho nechtěla, když ve svém okolí vidím (nebo spíš nevidím, protože žádná z mých kamarádek dítě nemá) miminko, jsem z toho nadšená. Ale já se hlavně bojím. Bojím se, že to nezvládnu, bojím se, že se ze mě stane unavená věčně protivná matka s kruhama pod očima,bojím se, že mi těhotenství nenávratně zničí postavu (vím, že je to směšný…) a nebo že budu mít zdravotní problémy. Bojím se, že bych nebyla dobrá matka. Bojím se, že nebudu mít kapacitu se věnovat svému muži a zničí se nám vztah. A upřímně, diskuze na emiminu moje obavy akorát podporujíTak by mě zajímalo, jestli jste třeba některá měla taky takové obavy? Nebo jestli prostě když „to“ přijde, tak ženu naplní láska k dítěti a štěstí, život dostane nový rozměr a problémy, jako je nedostatek spánku a podobě, prostě zas tak moc neřeší? Jenom pro úplnost dodávám, že si nemyslím, že bych byla nějakej lenoch nebo pecivál, spíš naopak, mám docela disciplínu a umím tvrdě pracovat na svých cílech..

Odppovi na vytucnene:

1. Tyto obavy jsem mela taky, docela hodne jsem se bala, ze budu mit strie, ze budu mit vyvalene bricho, budu mit ovisle prsa, budu skareda a na plaz pujdu akorat v neoprenu, aby nikdo nevidel, jak jsem zrizena. Zrekapituluju: strie zadne, prsa jako vzdycky, bricho po 3 mesicich jako predtim a to mi je 37. Samozrejme tohle je o genetice a nikdo ti nezaruci, ze to budes mit stejne. ALE moje kolegyne z prace mi rikala, ze kdyz cetla o striich v tehotenstvi, tak prohlasila: „co strie?? fuuuuj, to ja mit nebudu!“ A nema! Mne se to libilo a tak jsem si taky rekla, ze ja teda neco takoveho hnusneho mit proste nebudu. Hlidala jsem si vahu, chodila jsem plavat a bricho pekne mazala, dal jsem si s tim nelamala hlavu a nemam ani stopu.

2. diskuze na ememinu necto. Musis si uvedomit, ze online se nechodi lidi pochvalit s tim, ze maji perfektni zivot, chodi si postezovat ty, ktere aji enjaky problem. To muze pokrivit vnimani toho, jak casty ten problem je. Takze, muzes mit uple pohodove tehotenstvi (jako ja), super porod a uzasne spici dite, ktere spi cely den, nebo taky ne. Je to loterie. Ale udelej sama sobe sluzbu a necti cizi zkusenosti s tim, ze to nejhorsi co se tady doctes, to presne budes mit. NEBUDES! Viz moje kolegyne v bode 1.

3. ano, vsechny vyjmenovane obavy jsem mela a stale mam. Vsak do toho ditete nemusis jit hned. Dokonci skolu, najdi si praci, buduj karieru par let, cestuj a uzivej si zivota a on ten moment prijde, neboj

 
Tarjei
Závislačka 4058 příspěvků 07.03.17 20:00

@ejhle diky, to vis, zkusena matka :D

 
Patie
Ukecaná baba ;) 2463 příspěvků 2 inzeráty 07.03.17 20:07

Úplně ti rozumím. Já to dřív měla stejně, ale bylo to poměrně jednoduchý pochopit, je mi teprve 20. Odjakživa jsem cítila silný mateřský pud, ale věděla jsem, že chci nejprve dodělat školu a teprve pak, když bude s kým, o tom vůbec začnu přemýšlet. Nicméně jsem si stála za tím, že kdybych neplánovaně otěhotněla, nikdy si to nenechám vzít.
No a já fakt otěhotněla. S přítelem spolu bydlíme, ale jsme spolu teprve rok. Najednou jsem vůbec nebyla pro to si to nechat, v hlavě se mi rojily stejné myšlenky jako máš ty teď. Prvních pár týdnů jsem probrečela, protože jsem nevěděla, co chci a jen jsem přemýšlela, jak to vůbec můžu zvládnout.
No a nakonec mě ty těhotenský hormony ovládly a od chvíle, kdy jsem začala sledovat vývoj mimča na ultrazvuku, pro mě neexistuje nic jinýho, než ten drobek. Vlastně jsem se nikdy v životě necítila tak šťastná.
Myslím, že spousta z těch myšlenek se honí hlavou každý ženský. Žádná nestojíme o to být o 20 kg těžší, každá se bojí, že nebude dobrá matka, ale nakonec je to stejně jen o prioritách - v určitý fázi si většina uvědomí, že to za ty „nervy“ stojí :) A žádná z nás není dokonalá dcera, partnerka, potažmo matka, a každá na svém dítěti napáchá menší či větší „škody“.
Na druhou stranu, abych to tu nelíčila jen v růžových barvách - určitě ne každá matka to zvládne s gracií, znám jich hned několika, co se z nich po porodu opravdu stalo to, co popisuješ, všechno šlo na vedlejší kolej, i partner, přestaly o sebe dbát. A určitě u každý ženský přijde chvíle, kdy má dojem, že už je toho na ní moc, je nevyspalá, vystresovaná. Ale jako se vším, i tady razím motto - každý svého štěstí strůjcem. Zvládlo to tolik žen před námi, zvládneme to i my :hug:
Každopádně, jestli se na to necítíš, tak se do toho nenuť. Já si určitě nemyslím, že máš extravagantní názory, naopak je lepší, že si to uvědomuješ - mít dítě není prostě jen o tom říct si „chci ho“, je to rozhodnutí na celý život. Věřím ale, že časem to přijde samo a budeš skvělá máma :kytka: ;) Navíc jsi ještě mladá a spousta věcí se může změnit A i kdyby náhodou ne, bude to tvoje rozhodnutí a každý ho bude muset respektovat.

P. S. Doufám, že ti nebude vadit, že tě „poučuje“ dvacetiletá pipka :mrgreen:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.03.17 20:14
@Alušáček píše:
@anna492 Dítě ti změní život úplně, ale je to taková láska jakou jinak není možné poznat. Jsi ještě mladá dostuduj, pracuj a ten čas kdy budeš po dítěti toužit a nebát se přijde ;)

No nevím já tu touhu takovou tu obrovskou po dítěti snad nikdy neměla :lol: Kdybych se měla řídit touhou tak nemám žádné dítě. Šla jsem do toho hlavně s rozumem a měla jsem taky obavy jako zakladatelka a udělala jsem to nejlepší rozhodnutí v životě. :srdce: Teď se snažíme o druhé ale hlavně z toho důvodu abych měla už ty miminkovsky léta za sebou. Těším se na další ale že bych z mimin byla poprdena to ne spíš se těším až povyrostou. Bojím se spíš že ta pravá touha přijde až po třicítce (teď je mi 26) a že si.pak nasekam 4 děti a budu se starat celý život o miminka :mrgreen: jsem asi divná a radši anonym třeba Anča :lol:

 
Kriss Tina
Kelišová 5457 příspěvků 07.03.17 20:33

Ja otehotnela neplovane ve 20, nejdriv trochu sok, pak prisly obavy, bala sem se vseho, ze malej nebude zdravej, ze to nezvladnu, ze budu spatnej rodic, ze si znicim postavu atd :D dneska uz to vidim jako hlouposti, zvladnout se da vsechno, ono to pak i pride samo :D aco se tyce postavy tak ja osobne sem po porodu este zhubla :lol: a cim je syn starsi tim vetsi je to zabava, proste takovej partak :)

 
Afrikana
Zasloužilá kecalka 602 příspěvků 07.03.17 20:34

Taky cekam, az to na me prijde. Zhruba tak jednou za ctvrt roku mam pocit, ze bychom si s pritelem dite poridit meli (v mem pripade ovsem nejdriv svatba), ale je to jenom takovy iracionalni pocit - neco v tom smyslu, ze bychom byli kompletni. Nicmene je mi temer 30 a nemam pocit, ze bych dite chtela nebo potrebovala. Mam casove narocnou praci, casove i financne ultra draheho konicka a nemam pocit, ze by mi neco chybelo.

Nelibi se mi predstava telesnych zmen (a protoze jsem driv byla hodne pri tele a na tele to poznat jde, mam realnou sanci, ze mi tehotenstvi telo zhuntuje - videla jsem, jak dopadla kamaradka a je to fakt otresne), nelibi se mi predstava, ze vypadnu ze sveho profesniho zivota, ktery me moc bavi a naplnuje (i kdyz bych se snazila vratit co nejrychleji zpet, protoze ze sveho oboru vypadnout na x let proste nemuzu), ze po mne bude porad nekdo neco chtit, ze budu dost financne zavisla na manzelovi, ze mi klesne zivotni uroven, ze uz do smrti budu mit vazny zavazek, ze nebudu mit vlastni klid, ze nebudu moct sbalit batoh a proste si jen tak odjet, ze se nebudu moct jen tak odstehovat do sve vysnene zeme a vubec. A nejhorsi na tom je, ze nejmladsi nejsem a otazka ditete se dostava na porad dne. A mne se porad proste nechce :nevim: Zname deti maji a me tedy jejich zivot s detma vubec nefascinuje.

Obcas bych opravdu chtela byt muzem, ktery nejake biologicke hodiny a to, ze musi dite stihnout do nejakeho veku, pokud ho bude chtit, resit nemusi. Citim ten tlak veku (kdyby mi bylo 25, vubec to neresim) a neni mi z toho dobre :roll:

Kdyby pritel deti nechtel, bylo by vsechno jednodussi, ale takhle vim, ze to proste jednou bude muset prijit a dost se toho desim.

Příspěvek upraven 07.03.17 v 20:37

Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Nádherná proměna: Kuchyně se díky odborníkům stala skutečným srdcem domova

Paní Jana si ve svém životě prožila mnoho těžkých chvil. Příběh dvakrát... číst dále >

Podzimní čtení: Tyhle knihy vás v klidu nenechají

Podzim je ideální na to uvařit si čaj (nebo nalít dvojku červeného), zavrtat... číst dále >

Články z Expres.cz

Josef Rychtář se zastal Andrey a pustil se do Pomejeho: Zadlužil a okradl i Ivetu!

Andrea Pomeje se dočkala nečekaného zastání. Po vydání článku, v němž jsme... číst dále >

Daisy Lee chce větší prsa a rty. „Máma zůstává v nemocnici,“ vzkázala mimochodem

Je to už několik dní, co bývalou přední příbramskou političku Alenu... číst dále >

Články z Ona Dnes

Úsporná variace na svatomartinské menu. Hustá polévka i kuře jako husa

Svatý Martin se k nám sice chystá spíš na bílém bicyklu než na koni, ale... číst dále >

Do chladného počasí stačí troje boty. Na kozačky do půli lýtek zapomeňte

Letní střevíčky a žabky jsme už definitivně uložili na dno botníku. Nastává... číst dále >