Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
První facka od manžela
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
emocuc.polymorf
5.1.11 23:25
- Citovat
- Upravit
5.1.11 23:42
Děkuji za reakce (netušila jsem kolik z nás večer brouzdí po netu). Moc díky za útěchu. Pořeším to, musím, protože se moc bojím budoucnosti a nejsem z těch co věří slibům. Když se to přihodilo poprvé (před manželstvím) vrátila jsem se pod podmínkou práce na sobě (byli jsme párkrát v poradně), co čekám malé mě asi před dvěma měsíci něco „velmi důležitého“ vysvětloval a držel mě při tom tak, že jsem měla na obou pažích 14 dní zelenofialové lívance - to jsem mu řekla, že to bylo naposled. Teď tohle - takže pro mě konečná. Tak si taky říkám, jestli to není tím, že cítí, že se stávám závislou 
protože jsem před pár dny pronajala svůj byt a není teď kam jít 
… možná…
Alkohol tu roli nehraje, možná v sobě něco dusí. Můj první syn je z prvního manželství a je mu 12. Dost často ho přirovnává - hlavně k sobě a dává najevo co by měl. Nechci aby v tomhle věku můj syn vstupoval do puberty s tím, že mu někdo fackoval mámu.
Jinak co je zvláštní, jak umí dávat okolí najevo svoji péči a starost a přitom umí taky tohle. To je asi to nejhorší. Myslet si jak se o vás někdo stará a pak sešup dolu - připadáte si jak kus hadru. Děkuju, že jsem se před pár lety dokázala postavit sama na vlastní nohy a zažila si čas klidu a pochopila, že můžu zvládnout spoustu věcí sama a bez chlapa.
Teď nevím jak to pořeším s bydlením, ale rozhodně s ním mi teď být nejde.
Moc moc díky za podporu!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
QQQQ
5.1.11 23:47
Mám z tebe radost 
že ses tak rozhodla. Opravdu! Ty nejsi kus hadru, ale ŽENA. A s tím bydlením…nejde odstoupit od smlouvy? Že bys jim dala třeba 3 měsíce na vystěhování? Bylo by to pro ty lidi určitě nemilé, ale co už.
- Citovat
- Upravit
5.1.11 23:54
Tak v tomhle případě raději rychle pryč. Takové chování není normální.
Jak čtu tak máš dostatek síly a ještě sebevědomí, hlavně že tě o sebeúctu nepřipravil. Vidíš to realisticky a to je dobře
Je to sice těžké, ale bylo by dobré o tom teď mluvit a seznámit s tím okolí
Ale to říkají příručky, nevím jak se cítíš. Myslíš, že kdybys promluvila s nájemníky o tom, že byt potřebuješ, protože manžel je na tebe hrubý a bojíš se eskalace násilí, tak že byste tu smlouvu nezrušili dohodou?
Držím ti palce a přeji ti, abys byla silná a tuhle etapu života nějak přečkala
Jak čtu tak máš dostatek síly a ještě sebevědomí, hlavně že tě o sebeúctu nepřipravil. Vidíš to realisticky a to je dobře
Je to sice těžké, ale bylo by dobré o tom teď mluvit a seznámit s tím okolí
Ale to říkají příručky, nevím jak se cítíš. Myslíš, že kdybys promluvila s nájemníky o tom, že byt potřebuješ, protože manžel je na tebe hrubý a bojíš se eskalace násilí, tak že byste tu smlouvu nezrušili dohodou?Držím ti palce a přeji ti, abys byla silná a tuhle etapu života nějak přečkala
slávička píše:
Děkuji za reakce (netušila jsem kolik z nás večer brouzdí po netu). Moc díky za útěchu. Pořeším to, musím, protože se moc bojím budoucnosti a nejsem z těch co věří slibům. Když se to přihodilo poprvé (před manželstvím) vrátila jsem se pod podmínkou práce na sobě (byli jsme párkrát v poradně), co čekám malé mě asi před dvěma měsíci něco „velmi důležitého“ vysvětloval a držel mě při tom tak, že jsem měla na obou pažích 14 dní zelenofialové lívance - to jsem mu řekla, že to bylo naposled. Teď tohle - takže pro mě konečná. Tak si taky říkám, jestli to není tím, že cítí, že se stávám závislou
Alkohol tu roli nehraje, možná v sobě něco dusí. Můj první syn je z prvního manželství a je mu 12. Dost často ho přirovnává - hlavně k sobě a dává najevo co by měl. Nechci aby v tomhle věku můj syn vstupoval do puberty s tím, že mu někdo fackoval mámu.
Jinak co je zvláštní, jak umí dávat okolí najevo svoji péči a starost a přitom umí taky tohle. To je asi to nejhorší. Myslet si jak se o vás někdo stará a pak sešup dolu - připadáte si jak kus hadru. Děkuju, že jsem se před pár lety dokázala postavit sama na vlastní nohy a zažila si čas klidu a pochopila, že můžu zvládnout spoustu věcí sama a bez chlapa.
Teď nevím jak to pořeším s bydlením, ale rozhodně s ním mi teď být nejde.
Moc moc díky za podporu!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.11 23:58
slávičko - četla jsem tu diskuzi a chytala mne deprese, že zas budeš jedna z těch, co nebudou mít sílu odejít- a že bych tak ráda slyšela, že ty to nebudeš, že ten vztah ukončíš.
jak to popisuješ s tou druhou fackou a jak to tu popisují další holky, tak on je přesně ten muž, který pokračovat bude.
Důvod proč tě praštil, se určitě najde on jich bude mít mnoho, 
nemá smysl ty kecy ani poslouchat.
S tím bytem to je teda pech 
. ozvi se, jak pokračuješ. Jsi statečná žena, gratuluju, že odcházíš. fakt není kam jít? nějací dobří přátele s velkým bytem? to je asi scifi, že?
Hlavně o tom důvodu proč odcházíš všude mluv- jeho rodičům, svým, všem známý, at věděj a nelitujou ho, chudáčka.
har.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rencin
6.1.11 00:06
Ahoj, souhlas s harpyji, rozhodne to vsude rozhlas, ty se absolutne nemas za co stydet, naopak muzes byt na sebe pysna, ze se nenechas trapit a on je ubozak a zaslouzi si, aby to o nem vedeli. To, ze jsi mu poprve dala druhou sanci, to by asi udelalo hodne z nas a to ze ted jsi rozhodnuta odejit, ukazuje, jak moc jsi sebevedoma zenska, co si sama sebe vazi a miluje svoje deti.
Urcite zkus promluvit s temi najemniky, pokud jim vysvetlis situaci, urcite se nejak dohodnete. Preju ti, at se co nejdriv odstehujete a zacnes znova klidny zivot bez strachu a budes si uzivat miminko
- Citovat
- Upravit
6.1.11 00:14
Uf, tak před pár dny jsem tu řešila podobnou situaci(přijela policie a on stihnul utéct) Scénáře jsou stejné, navenek jsou starostliví a přátelští a doma psychopati, po útoku se omlouvají a slibují. Nezmění se, není šance, to ti řeknou i v poradně. Čím déle to budeš trpět, tím hůř se ti bude odcházet. Mám 13-ti letého syna - není jeho a 7M jeho holčičku (po pětiletém vztahu), vyhodila jsem ho, když už jsem nemohla snášet, že tím trpí děti,zůstala jsem na to úplně sama, ale mám aspoň byt a zázemí a důstojnost.
Moc moc držím palce, aby se narodilo zdravé krásné miminko a ty jsi ustála tuhle těžkou situaci, hodně sil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.1.11 00:31
Ahoj Slávi, předně musím říct, že mám velkou radost, že jsi ochotná jednat, většina žen tu sice napíše, že mají problém, ale nechce se jim ho řešit, nemají na to sílu, takže se spíš jen tak vypovídávají, je super, že ty jsi ochotná s tím i něco dělat, to je první krok k úspěchu. 
Já jsem sledovala půlku dětství, jak nevlastní táta mamku mlátil, řvali po sobě, rozbíjeli co jim přišlo pod ruku, později jsem se dozvěděla, že když jsme spali, tak ji i svazoval provazem a řezal nožem, případně jí třeba 2 hodiny držel nabitou pistoli u hlavy a vyhrožoval jí, že jí zastřelí a pak i mě a bráchu a budeme spolu všichni šťastní v nebi. Jednou, když už byl odhodlaný to udělat, tak to mamka uhrála, že ho odvedla pryč, aby zachránila aspoň mě a bráchu a nakonec se otčím zastřelil sám. Hodně jednoduše řečeno, mamka se z toho zbláznila. Ne jako že by z ní byl blázen, ale má psychickou poruchu, na kterou bere plnej invalidní důchod.
Byl to pro mě silně odstrašující případ a řekla jsem si, že já takhle teda nedopadnu.
Když jsem se seznámila s mým nynějším manželem, byl na tom se sebevědomím dost blbě. Byl už dva roky sám po ročním vztahu, kdy mu přítelkyně dala kopačky a on až po rozchodu zjistil, že mu skoro celou dobu zahýbala a nejen s jedním klukem. Takže měl tendenci už ženám nevěřit.
Až do mě se hodně zamiloval a byl moc milej a pozornej, navíc fyzický tresty sám neuznával, rodiče ho měli v pozdním věku,takže má vštípený takový ty starý zásady jako je úcta k ženě a že manželství je svatý a tak.
No ale jednou po necelých dvou letech vztahu k nám přišli jeho dva kamarádi, že pokecáme, popijeme a že u nás i přespěj. No s tím alkoholem jsme to všichni přehnali, můj manžel teda suverénně nejvíc, tak opilého jsem ho nikdy neviděla. No a jak se napil, tak na něj asi dolehla ta frustrace z prvního vztahu a začal svoje kamarády i mě v opilosti napadat z toho, že spolu určitě něco máme. A rozjížděl se čím dál víc. Tak jsem rázně zakročila, že takhle tedy ne, že nás všechny dost ponižuje a nejvíc sám sebe a ať se kouká vzpamatovat.
A on že teda jo a začal se oblíkat, že půjde pryč. Jenže jsem se ho bála pustit, páč před domem jsme měli dost frekventovanou silnici a hned vedle autobusák a on se fakt tak šíleně motal, že by v tom rozpoložení dost možná pod nějaký auto vlítnul. Tak jsem se postavila do dveří a řekla jsem mu, ať nevymejšlí kraviny a jde si lehnout. On mě začal odstrkovat, že ho mám nechat na pokoji, ale já se nedala a on mi dal facku. Já nikdy moc neměla pud sebezáchovy a navíc jsem byla taky trošku připitá, tak jsem mu ji hned pleskla zpátky. Najednou mu došlo co se stalo, mně taky, tak jsem odstoupila od dveří a řekla jsem mu, že jestli vyjde z těch dveří, ať už se nikdy nevrací. A on si sedl a brečel. Pak mu začalo být hodně zle, tak jsme ho s kamarádama společnými silami dostali pod sprchu, umyli ho a uložili a já ho celou noc sledovala, aby mu nezapadl jazyk, protože to vypadalo opravdu bledě. Ráno si nic nepamatoval, až na tu facku. Z toho byl hotovej a hrozně se mi omlouval a řekl, že ho to vyděsilo a že mi nechce ubližovat, sebral se a odešel k rodičům. Zatím se mi to rozleželo v hlavě, říkala jsem si, jestli mu mám dát ještě šanci nebo ne, no vzhledem k tomu, že byl dost opilej a i v té opilosti si hned uvědomil co udělal, jsem se rozhodla, že jednu poslední šanci mu dám. Šla jsem za ním a řekla, že mu odpouštím. Až později, když jsme se stěhovali do většího bytu, jsem objevila v jeho věcech hustě popsaný papír, kde bylo snad stokrát napsané „Nesmím ubližovat Anetce, nesmím ubližovat Anetce,…“ a tak furt dokola, byl z toho pak ještě nějakou dobu špatnej, že on, kterej je zásadně proti fyzickýmu násilí páchanýmu na ženách, mi dal facku, i když byl opilej do němoty.
No abych to zkrátila. Od doby co se to stalo uběhlo dalších 4,5 roku, kdy na mě už manžel nikdy nesáhl, ani když jsme se hádali tak, že bych mu taky nejradši jednu vrazila. 
A pro jistotu už se nikdy neopil víc než jen do nálady, aby se měl stále pod kontrolou. Ví, že podruhé už bych mu to neodpustila a i on sám z toho občas ještě dneska mívá hrozný výčitky, že zrovna on něco takovýho udělal. Možná to podědil po svém tátovi, ten svou ženu taky uhodil jen jednou v počátcích vztahu a pak už nikdy, nedávno slavili 40 let od svatby. 
No ale v tvém případě, kdy to udělal za střízliva, ne poprvé a ještě ti přidal za to, žes o něj po první ráně nestála, kor ještě před dítětem, to bych letěla úprkem pryč, o takovýho neřáda bych si fakt ani koště neopřela. Když to udělal prvně, ok, řekněme, že se to dá odpustit, každý může někdy ujet, ale podruhé už fakt ne.
Takže držím palečky, ať máš dost síly odejít a časem najít někoho, kdo si tebe i tvá dítka bude hýčkat a bude pro oba syny správným vzorem.
- Citovat
- Upravit
6.1.11 00:32
Ahoj, jedinnou moznosti je odejit, vim, ze se to lehce rika,ale hur dela,ale takovejhle clovek se podle me nezmeni.. Pokud mas v okoli nekoho,kdo je ti blizky, at uz rodina nebo kamaradka, promluv s nima o tom a taky pripadne moznosti u nich zustat, vim, ze to bude tezky,ale casem by strach narustal a bylo by to jeste tezsi.Hodne sil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.11 00:58
slávička píše:
Ráda bych se zeptala některých z vás jaké máte zkušenosti s partnery, kteří vás uhodili. Stupňovalo se násilí? Proč se ptám
Vím co bude následovat: omluvy, diskuze proč to udělal… teď ho vedle sebe nechci, můžu mu věřit? Na veřejnosti a před lidmi je to samá starost a doma tohle? Budu moc ráda, když mi sem některá napíšete svoji zkušenost. Bolí to, ale kvůli synovi a druhému v bříšku nebrečím. Žádný chlap mi za to nestojí, jen ty co musím vypravit do světa
Uteč! Tady už není cesta zpět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.11 02:32
Někteří chlapi si prostě nedokážou vážit toho nejdražšího co mají-milující ženu a zdravé děti. Všechno jim dojde až pozdě, ale je jen malé procento těch, kteří si to uvědomují po zbytek života a už nikdy neopakují stejnou chybu. Bohužel je to tak a muž -jestli se tak vůbec dá taková zrůda nazvat- co bije ženu, notabene v těhotenství, si zaslouží jediné: viset za k.....v průvanu. Vím z vlastní zkušenosti, že utéct je těžké, proto pokud se rozhodneš dát mu ještě šanci, bych ti byla tou radou: nenech si s…na hlavu. Ať se on podřídí tobě, ať myje nádobí on, ať se o tebe stará, ať zkrátka ukáže, jestli je opravdový chlap a dokáže taky něco jiného než kybicovat Buď to půjde, nebo se seber a utíkej, dokud je čas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.11 09:20
Holky, to je strašný, kolik z vás má takový zkušenosti Je mi toho upřímně líto a Slávičce moc držím palce, aby se podařilo to vyřešit s bydlením. Jestli máš byt, máš napůl vyhráno. Ve smlouvě o pronájmu máš určitě nějakou výpovědní lhůtu, takže bych ji hned rozjela a otevřela si co nejdřív cestu ven.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.1.11 09:51
Pokud mas kam jit (rodice nejradeji), tak se hned sbal a odejdi. Vim, ze je to tezke, zvlast, kdyz mas narizeny klid, ale s takovymhle chlapem nezustavej ani minutu. Vim, ze je to tvrde, ale je to tak.
Me muj manzel uhodil jenom jednou, ale od te doby jako by se to nejak zkazilo a vycital mi taky takove veci, jako tobe a ver mi, ze lepsi uz to nebude… nakonec nasledovali sproste nadavky (mame jenom jednoho syna, malickeho) a kdyz mi zacal sproste nadavat i pred nim, tak jsem ho proste opustila. je pravda, ze bydlim ve vlastnim dome, mam slusne prijmy (prestoze mame hypoteku), takze jsem si to mohla dovolit, ale ver mi, ze se to nezlepsi, naopak.
Ja jsem se taky snazila porad vyhovet jeho prani, delat vse tak, aby nemel duvod byt nastvany, ale nepomohlo to. Teprve ted jsem si to uvedomila a nema cenu v takovem vztahu zustavat, natoz kdyz mas jedno dite vetsi a jedno cekas…
Promin, asi moje slova jsou tvrda, ale ver mi, ze vim o cem mluvim. Bude hur, jestli s nim zustanes… 
A jednou to stejne skonci tak, ze odejdes.
A promin, ze pisu anonymne, ale mam podezreni, ze muj manza se kouka na emimino, pripadne me na nem „nekdo“ sleduje, takze nechci prilevat pred rozvodem olej do ohne.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Můj otec - stupňovalo se to, alkohol, ale i bez něj, facky, škrcení, policajti, druhý den kytky, bonboniéry
Hajzl jeden. Byl i odsouzenej, uhrál to na peněžitej trest, zaplatil se z máminých peněz. Dostala nakládačku a ještě si to sama zaplatila!! 
Nakonec jsme ho dostali pryč, ale proč se to sakra nestalo dříve?? Trvalo to nekonečných 10 let!! Až potom pro mě slovo domov dostalo nějaký význam 
Do tý doby jen prázdný pojem, spíš ve mně vzbuzoval hrůzu 
Proboha tě prosím, za všechny týraný ženský a mámy, odejdi!! Odejdi, už kvůli těm dvěma klukům, ať v tomhle nevyrůstají a ať mají zdravou, krásnou a sebevědomou mámu. Udělal to jednou, udělá to zas, to už jsi viděla!! A odejdi hned, dokud je to živé. Ne že mu odpustíš!! Těhotnou zfackovat může jen psychopatický prase!!!
a ještě něco, co ti pomůže se rozhodnout.. četla jsem to zrovna včera
http://www.dlouhacesta.cz/…ny-cin//c317
Seber síly a něco s tím udělej!!! Nenech v tom ty děti ani sebe! Nečekej, až se druhé narodí, bude to ještě těžší
A stejně je asi táta jen toho druhého, ne? 