Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rodiče a vztahy
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
20.4.25 10:35
@1010 píše: Více
Tak 3-4× do roka…
Většinou na jaře, na týden v létě a pak v zimě..
Ono jsou i takové vtipné situace. Hrozně hrozně ať přijedeme, domluvený termín dopředu a na poslední chvíli, že jim přijedou hosté (kdysi pronajímali turistům). Takže nemáme kde spát, kde si dát věci a spíme na madracich na zemi v obýváku…
Přijedeš jim s něčím pomoct, uražení, že pomoc nechtějí, že si to udělají sami. Pak si zase stěžují, že nepřijdeme a nepomůžeme, když něco dělají, protože jim řekneš, že ten termín z nějakého důvodu nemůžeš a oni si to na truc udělají
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.4.25 10:57
A dnešní velikonoční oběd se bude podávat na tomhle…
Přitom k normálnímu jídelní stolu se v pohodě vejdeme…
- Citovat
- Upravit
20.4.25 11:07
@Anonymní píše: Více
Jezdila bych jednou za dva měsíce na dva dny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.4.25 11:19
S mámou to mám podobně. Ať udělám co udělám, údem to špatně. Každá konverzace vede k její naštvanosti. Všechno mi vyčte: nákup, návštěvu, práci, počasí, výlet, vaření. Ani o vaření už se s ní nedá bavit. Stejně mi vyčte, že jsem ji nepřivezla, že byla dva dny bez oběda 
. Naštve ji, že se zapovídám ze sousedem, že děti nechtějí ze zahrady. Velký problém je i odpověď 3 leťáka. To hned vyčte jemu, že ji nemá rád a ona bude plakat když neudělá co chce.
Vůbec není snadné s mámou trávit čas nebo ji jen zvednout telefon. Taky mi nedělá dobře být s ní často. Tak jsem to opravdu osekala, jenže mám pak výčitky. Že jsem tam dlouho nebyla, že si toho určitě sousedí všimli. Spíš je to z toho jejího chování. Z toho co se mi snaží vštípit. Taky nevím jak s ní komunikovat a co udělat aby byla spokojená. Jenže ona není nikdy. Taky žije jen minulostí
- Citovat
- Upravit
20.4.25 11:37
Fuj, todle mám s tchýní, věčně nespokojenej negativní člověk, téma k hovoru jen smrt a nemoci. Jak je všechno špatně. Rozvedená od 30, bez chlapa. Zapšklá. Prej nikdo není šťastnej a kdo říká, že je, tak kecá. Já šťastná jsem a to ji děsně s… No co na mě začala sprostě útočit, tak konec. A to bydlí kilometr. prostě chci tím říct, že je tohle asi normální a nikde není nic ideální. Jakmile ale člověk začne kvůli někomu upadat na duchu, začne z neho vyprchávat nějaká radost a životní elán, je lepší to utnout. Já teda s rodiči mám vztah normální. Tohle je pro mě cizí člověk. S rodici bych to brala asi hůř. Ale co si všímám okolo, je to dost častý. Mám 2 kamarádky a obe se s matkou/rodiči nesnesou. Proste nějaká divná nešťastná generace. Nerespektují, nepodpoří a jsou zapšklí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.25 11:46
@Helena1886 jo…to když žena zůstane sama…je podle mě hrozně vidět…neumí dělat kompromisy, nerespektuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.25 12:02
My jsme od rodičů 100 km. Sestra jsou 250 km. Jezdíme minimálně každý měsíc jednou a včetně přespání/víkendování. Občas máme cestu kolem, tak se jen chvilku stavíme. Někdy přijede otec k nám (mamka nedává dlouhou cestu). Za týden přijede a půjde doprovodit syna na přijímačky na sportovku. Děda je v důchodu. Tak se nabídl. Ať si nemusím brát volno a chlap je daleko v práci. My tam máme u mých rodičů teď nejstarší dítě přes týden. Je tam na SŠ. Některé víkendy nejede domů, že má tančení. Tak se my rozhodneme, že tam jedeme. Manžel tam byl před týdnem sám několik dní. Naši předělávají plot. Tak jel mému otci pomoct, když měl volno. Mohl jet sám. Byla jsem v práci a mladší děti ve škole.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.25 13:13
Upřímně, pokud jezdíte jen 3-4 x ročně, je nehorázné se rodičům nevěnovat a vytvářet si vlastní program. A to i když tě konverzace s nimi nudí nebo stresuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
obet.stalkingu
20.4.25 13:58
Když jsou ty návštěvy občasné, tak se to právě dá vydržet, i když to může být občas těžké. Snažil bych se tomu nějak přizpůsobit, připomínat si, že to setkání za chvíli skončí. Prostě to brát jako nějakou nepříjemnost, která pomine.
- Citovat
- Upravit
20.4.25 14:18
A bude hůř. Parkrat do roka to neni nic, co by se nedalo vydržet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.25 14:32
Nejezdila bych. Pokud by o to stál syn, poslala bych ho k prarodičům samotného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.25 15:08
Jezdila bych, ale ne na celý týden. Dva tři dny bohatě postačí. Rodiče už jiní nebudou a tak by moje strategie byla jednoduše je přijmout takové, jací jsou. Nereagovala bych. Nebyla bych naštvaná. Pomáhá si uvědomit, že já sem jedu dobrovolně, nikdo mě nenutí. Jedu je navštívit do jejich prostředí a chci strávit čas s nimi. Strávím s nimi pár dní v roce a celých zbylých víc než 300 dní strávím zase ve svém prostředí. Opravdu se nedá na těch pár dní přijet s tím, že je prožiju v jiné perspektivě? Že na chvíli opustím svoje místo a posunu se do neutrálnější roviny? Nejde tam jet s tím, že právě teď jsem si vyhradila tři dny na to, abych si na svých rodičích všimla pozitivních věcí? Ano, mají negativní vlastnosti a ty už znám. Ale každý má i nějaké pozitivní, takže co kdybych se tři dny rozhodla vidět právě ty?
Mě na tenhle přístup přivedla moje máma, u které jsem se taky hodně dlouho soustředila jen na negativní vlastnosti. Až když jsem se rozhodla, že chci najít i nějaké pozitivní, překlopilo se to a vlastně bych teď řekla, že má víc těch pozitivních, než negativních. Svět vám vždycky ukazuje to, co předpokládáte, že uvidíte 
A čím mě na to máma přivedla? Celý život nesnášela svou mámu, mou babičku. Pak najednou s ní na stáří měla trpělivost a projevovala vlídnost, kterou jsem u ní neznala a nechápala. Řekla mi na to jen: „Dneska už je to jen stará paní.“ Vaši rodiče už jsou taky jen stará paní a pán. Už to nejsou ti samí lidé jako před 20 lety. A vy nejste malé dítě. Je možná čas naučit se to vnímat jinak. Tahle zatvrzelost a lpění na tom, co je na nich špatně, za to nestojí. Aspoň ten přístup zkuste změnit. Ať si jednou můžete říct, že jste to aspoň zkusila a neříkáte si, že třeba tam ještě byla možnost aspoň pár let s nimi prožít dobře a vy jste ji prošvihla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Jak to máte se vztahy se svými rodiči?
Jsem jen paranoidní, nebo to má někdo podobně..
Nechci tu psát úplné romány.
Rodičům přes 75..
Mi je lehce přes 45, starší sourozenec o tři roky starší. Oba bydlíme od rodičů daleko (+200 km).
Hlavním důvodem, proč jsme se jako mladí odstěhovali, byla asi touha po svobodě. Naši měli vždycky tendence nám plánovat život, taková ta manipulace, já byla hodně tvrdohlava tak se snažili dosáhnout svého přes sourozence na kterého jsem jako dítě dala…pořád někoho řeší, pomlouvají, srovnávají a hledají na všem chyby…jako pořád, hlavní téma k hovoru, jak co kde kdo má špatně.
Otec má jeden koníček, je to pomalu jediné téma k hovoru a máti ta žije minulosti. Je hodně doma, nemá kamarádky, koníčky, max jde za někým z rodiny, kde vzpomínají co jak kdy bylo..Hůř slyší, horší motorika a hlavně začíná být neuvěřitelně chaotická a vztahovačna… člověk se pomalu bojí něco říct, aby se neurazila.
Příkladem jsou její nákupy, ví, že nás bude šest dospělých a neví co bude vařit, prázdná lednice, takže jsem jela nakoupit…( Ptala jsem se jí dopředu, prý nemám. mit strach)
Návštěvy u nich mě psychicky hrozně vyčerpávají.
Včera přijel i sourozenec s dospělým dítětem, tak šla řeč, moderní technologie, jak se svět není, nároky v práci a už bylo téma ke konfliktu…vůbec nejsou schopni vést debatu v nějaké obecné rovině, vše vztahují na sebe a uráží se.
Přijedeme na víkend a pořád chtějí mít nějaký program dohromady, připadám si jak animační agentura…vždycky hrozně řeči, když jdeme někde sami.
Zalezu si do pokoje a do minuty jsou tam, co děláme…
Se synem ( začátek druhého stupně) mluví jak kdyby byl nesvéprávný a byly mu tak tři roky…
Na prarodiče se těší, jezdím tu hlavně kvůli němu, ale psychicky mě to vyčerpává.
Jak tohle řešíte, aby jste ty občasné návštěvy zvládli, rodiče nepredelam.
Jsme tu od čtvrtka, v pátek se naštvala na tátu, včera na mě a dneska na syna, že nechce jít na povinnou procházku na hřbitov…odjedeme a budou zas vyvolávat, kdy přijedeme…
No asi jsem se potřebovala vypovídat