Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přerušila bych s ní kontakt. Přítel se s ní může stýkat i sám. A dříve, než bychom měli dítě, trvala bych na přestěhovánú dál od ní.
@Anonymní píše: Více
Vypadá to, že patří mezi ženy, které nejsou schopny nechat svoje dítě žít po svém, bude citově vydírat, zničí mu všechny vztahy.
Zkusit si o tom promluvit s přítelem, jestli by nebyl nakloněn odstěhování, to by jeho matce mohlo pomoct se odpoutat a že by si našla nějaký smysl života, pokud to nepřipadá v úvahu, zvažovala bych rozchod.
Tohle by do budoucna bylo spíš horší než lepší a šílené by bylo pořídit si děti, to by upnula svoji pozornost na ně.
Vas vztah by mohl fungovat, kdyby nastaveni obtezovalo i partnera. Pak byste meli dve moznosti - on by investoval energii do nastaveni takovych hranic, aby to bylo akceptovatelne pro tebe. Nebo byste se odstehovali. V obou pripadech by po case opadla tvoje averze na tchyni a sedlo si to.
Ale pusobi to na me, ze se to proste nestane, jemu to vyhovuje, jak to je a doufa, ze se prizpusobis ty. Uprimne, pro me by tohle nebylo, taky bych se do jejich konstalace zrovna nehodila
Moje tchyne je podobna, taky zije jen proto, aby organizovala zbytek rodiny a leze tim vsem na nervy, oba jeji synove nakonec utekli do zahranici.
@Anonymní píše: VíceAle to přece není jen vina tchyně. Tvůj přítel je evidentně mamánek, závislý na mamince a dokud ona neumře, nikdy se to nezmění. Přítel se tě nezastane, nechce žít svůj život, chce ho žít s maminkou. A to je ona ještě samostatná. Až bude stará, tak si jí nastěhuje domů, aby o ní pečoval. On je pro ní středobod života, ona pro něj taky. Vždycky bude důležitější než ty. To nikdy nepřemůžeš. Na to je jediná rada - rozejít se s tím mamánkem.
@Anonymní píše: Více
Přítel tě chápe, ale ty musíš chápat i jeho? A v čem on chápe tebe? Že ti jeho máma diktuje co máš dělat, ale aby byl klid a máma nebrečela, tak budete žít podle ní?
Tak může jít bydlet s mámou a ty budešmít klid. Tady pomůže buď odstěhování někam daleko, nebo vymezení hranic, a jako poslední možnost rozchod. Přítel je mamánek jak vyšitej.
Dupni si. Řekni jí, že tě její kecy nezajímají. Nebo holt ten rozchod. Udělat si vedle ní děcko by byl horor. Jinak úzkostný extrovert, to je zajímavá kombinace.
Pta se na sex? A tohle priteli nevadi? Zvazovala bych odstehovani. Bude to jen horsi.
Recepty bych si klidně vzala, vařit podle nich nemusíš. Názory bych vyslechla, proč by ne. A zbytek bych dělala podle sebe. Třeba nádobí - líbí se mi, hodí se mi, ušetřené peníze užijí jinde? Fajn beru, děkuji. Nelíbí, nehodí - ne, děkuji, koupím si. Je to jen na tobě. Přítele bych jako telefon nepoužívala. Řekla bych mu, co mi vadí, ale s jeho mapou bych si to řešila rovnou. Nechápu, co je to za zvyk házet řešení svých problémů na jiné.
@arinecka píše: Více
Rodina je pro něj důležitá. Chápe mě a říká, že mám pravdu. Ale ona je hrozně úzkostná a všechno ji vezme. Vždy když ji něco říkáme, tak musíme hrozně opatrně a všechno obcházet a nebo ji to vůbec neříkat
Moc blízko, moc blízko bydlíte, když tě see už ted, což se podle tvýho popisu nevidím, s děckem to bude peklo. Až pujde do tuhého, vybere si ji, nebo tě bude nutit, aby jsi s ní vycházela kvůli němu, taky jsem zažila, ale s jeho fotrem. Ten sice byl trochu jinačí, Ale ničil mě. Má hodně velkou vinu na našem rozchodu. Schválně si jen tak ze srandy s ním o tom promluv, navrhni odstěhování. Uvidíš reakci, když bude souhlasit, začnite jednat, pokud to bude jen drž hbu slib, utíkej.
@Anonymní píše: Více
hraje na city.. dokud budete skákat, budete otrokama jejich výlevů, obsírá to váš vztah,
ted třeba nevědomě, pak už to uvidíš, až se fakt vytočíš do obrátek.
Ahojky, mám takový problém.
Bydlím už 2 roky s přítelem, se kterým jsem už 6 let. Bavíme se o svatbě, ale shodli jsme se, že dítě ještě nechceme.
S “Tchyní” mame už od začátku problémy. Ona je extrovert, je hrozně úzkostná, hodně si toho prožila a jediný smysl jejího života je být matka.
S přítelem si jsou hodně blízcí. Bydlíme cca 10 min od nich. A vidíme se opravdu často.
Ze začátku jsem její chování tolerovala. Neovlivňovalo mě. Později mi to začalo vadit, ale nechtěla jsem ji ublížit, protože si prožívala špatně období. Dávala mi nevyžádané rady. Brečela když jsme u ní 3 dny nebyli. Když jsme ji 3 dny nevolali, tak volala jestli jsme se spolu nerozešli a jestli se něco neděje. Později brečela protože jsem od ni nechtěla žádný recepty který mi asi 10× nabízela. Furt mi předhazuje svoje názory. Posílá mi co je v jakém obchodě ve slevě. Ptá se na sex. Je vlezlá. Furt chce abychom k ní chodili. Když jsem řekla, že se hlásím na vysokou, tak byla smutná, že ještě nechci dítě. Furt mi předhazuje to, abych měla na prvním místě domácnost. Několikrát se zmínila v konverzaci, že místo chození do fitka bych měla dělat domácí pomazánky pro přítele. Ted už se furt hádáme. už ji mám plný zuby. Opravdu mi kazí dny a jsem z ní úplně nešťastná. Od té doby co u sebe bydlíme takhle blízko, tak ani nevím kdo jsem. Žijeme život podle ní. Chodíme ke stejnému poradci, veterináři, nakupujeme ve stejném obchodě, máme nádobí od ní( když si ho nechceme vzít, tak je protivná a říká, že když máme dost peněz na nové, tak ať si ho nebereme)máme u ní věci(protože k nám se nevejdou),chodíme na mista, kam chodí jen oni. Už opravdu nevím co mám dělat. Připadám si špatně, že k ní mám takovou averzi. Jak se mám přes ni přenést? Přítel mě chápe, ale já musím chápat i jeho.