Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rodiče mě psychicky deptají
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
21.10.19 10:01
Rodiče mě psychicky deptají
Všechny zdravím,
obracím se na Vás s problémem, se kterým si už moc nevím rady, budu ráda za každou radu i podporu.
Jako malá jsem se svojí mamkou zažila teror ze stany otce. Na mojí mámě se dopouštěl fyzického násilí. Máma to snášela zhruba do mých 4 let než na mě vytáhl nůž, zavolala policii a tím to skončilo. Ačkoliv to byly pouze 4 roky mého dětství, bylo to nejzásadnější, co se mi v životě stalo. Vzhledem k této události, která poznamenala můj život jsem jako malá navštěvovala psychologa a později jsem ho navštěvovala ještě nějakou dobu na základní škole když mi bylo tak 14-15. Poté jsem na tom byla lépe a s psychologem jsme usoudili, že už léčba není potřebná. Byla jsem šťastná, dobře se učila, ale jen díky tomu, že jsem se celé dny šprtala a můj sociální život byl ten tam…Trávila jsem čas doma buď učením, nebo jsem byla s rodiči (máma si poté aféře s mým otcem našla přítele, který mě vychovává již od 5 let, takže je pro mě jako můj táta a beru ho tak). Vždycky jsem byla taková ta hodná holka, moc milá a lidé toho hodně využívali, život se semnou opravdu nemazlil, ale i přesto všechno jsem se přes ty věci dokázala nějak dostat. Než nastala zásadní věc. Jak jsem již říkala, dobře jsem se učila a trávila s rodinu doma dost času. Než jsem si o prázdninách po 2. ročníku na střední škole našla přítele. Tím to vše začalo…Ze začátku to bylo fajn, byli rádi, že jsem si našla sportovce, že jsme spolu sportovali, že je na mě hodný a prostě myslela jsem, že to je super. S jeho rodinou jsem si sedla, fakt neskutečně, berou mě takovou, jaká jsem a dovolím si říct, že mě strašně milují a já je taky. Prostě jsem si našla druhý domov a byla šťastná. Ovšem s tím, že jsem si našla přítele se mi zhoršili známky, začala jsem žít více sociální život, chodit s přítelem do kina, posilovat, na procházky a byla jsem často pryč. Takže jsem ani neměla čas na učení. Nejprve byl problém s tím, že se už neučím, po té byl problém s tím, že už nejsem doma, že netrávím čas s rodinou. Chodila jsem často na brigádu, takže jsem měla pocit, že už nemám ani čas pro sebe, přítel, škola, posilování, brigáda, rodina, začala jsem být už psychicky vyčerpaná. Všechno bylo špatně, ať už jsem uklidila, bylo na tom něco špatně, když jsem neuklidila, bylo to ještě horší. Začalo mi být vyčítáno, že jsem prý závislá na svém příteli, že jsem jiná co jsem s ním, že jsem se změnila. Prý když nešel na brigádu on, nešla jsem ani já…taková blbost, jednou jsem si vyvrtla kotník a nemohla asi dva týdny chodit na brigádu, můj přítel ale chodil, aby měl penízky pro nás a prý že nechodím do práce, když nechodí on. Jednu se stalo, že společnost, kde pracoval už neměla hodiny, takže museli upřednostnit zaměstnance před brigádníky, přítel tedy bohužel nechodil na brigádu asi měsíc, já jo, ale opět mi bylo vyčteno, že se prý jen válím doma.
Rodiče o mě začali za mými zády říkat všechno možné a to mi vždycky řekla moje ségra, která je na mojí straně. Prý neuklízím, nic nedělám, už nepomáhám, neučím se, všechno dělám špatně a prostě vše mi bylo vyčítáno, psychicky jsem to nezvládala, bohužel jsem strašně přecitlivělá, takže všechno mě sebere dvakrát tolik, než normálně citlivého člověka, často jsem plakala, ale to mi pak bylo vyčítáno, že pořád jen brečím, že budu mít těžký život s tím jaká jsem, někdy se mi dokonce i vysmívali. Vše jsem vždy říkala přítelovi, byl z toho naštvaný, opravdu hodně a chtěl to řešit, ale já ho vždy přemluvila ať to nechá být. Doma jsem opravdu trpěla. Mimochodem jsem nezmínila kolik mi bylo vlastně. S přítelem jsme se našli v 17 a jsme spolu doteď a už je nám 20. Takže tohle vše trvá už takovou dobu. Tak za půl roku se chceme stěhovat, snad to vyjde co nejdříve.
Myslela jsem si prostě, že budu konečně šťastná a díky přítelovi jsem byla, ale rodina mi to kazila a dokonce žárlila na rodinu mého přítele. Jednou když jsem ve 4. ročníku dostala vysvědčení, po kterém jsem rovnou jela k příteli (bydlí v Čelákovicích), tak přítelova maminka viděla moje vysvědčení první a moje máma z toho naprosto šílela. Prostě to je tak banální věc, nechápu to.
A včera jsem se nově dočetla jednu věc na tátovým FB, kde měl na PC otevřený chat s mámou. Mamka asi dva týdny nazpátek zajistila mému příteli povinné ručení na auto, u kterého nakonec zjistil, že se mu to vůbec nevyplatil, takže jí na FB poprosil o zrušení. Máma jeho zprávu přeposlala tátovi a bylo rodeo.
„To si ze mě dělá prdel??!! To mám z toho, že chci každému pomoc a pak z toho vyjdu já jako ta špatná“ Napsala moje máma, přitom nevím, co se stalo tak strašného, jen požádal o zrušení.
„Já ti to říkal celou dobu, knedlík“ Napsal táta. Mimochodem oba rodiče jsou ze SR, takže Čechy nazývají KNEDLÍCI. Smutné, když jejich dcery mají české občanství.
V chatu jsem se dále dozvěděla, že u nich přítel tímhle skončil, že je to kretén, knedlík, že mu máma rozbije hubu, ať si zůstane u své maminky a tatínka, a že peníze, které mi spoří nedostanu, dokud nebudu mít rozum. Co tím rozumem myslí? Že se mám rozejít s přítelem? Táta k tomu napsal poslední věc „to ne no, prachy neuvidí, ten knedlík by to ještě všechno rozfufroval“. ALE mého přítele ty peníze absolutně nezajímají, mně na mysl za celý můj život taky nepřišli, tak ať si je klidně nechají…Navíc můj přítel pro nás už několik měsíců šetří peníze, abychom měli dopředu třeba na první dva nájmy, nebo na kauci a kromě toho jsme oba děsně spořivý, užíváme si, ale s velkou mírou, spíše myslíme na naší společnou budoucnost.
S rodiči nemá smysl to řešit, mají černo před očima a vidí jen to svoje, už jsem si na to zvykla, ale opravdu mě zasáhlo, že to všechno, jak se na přítele smáli a jak se k němu chovali a jak mu říkali, že ho mají rádi, byla jedna velká přetvářka. 
Jestli jste to dočetli až sem, tak Vám moc děkuji. Vím, že jsem se trochu rozepsala, ale to není ani zdaleka vše, jen to nejmenší. Kdybych měla napsat vše, musela bych napsat knihu, na kterou se stejně chystám.
Všem děkuji, mějte se krásně. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.10.19 10:48
@LuWe dočetla jsem.
Popravdě, v druhé polovině jsem se trochu ztratila, ale názor ti napíšu.
Myslím, že v tvé mamce fyzické i psychické týrání z tvého dětství ji hodně poznamenalo. Měla o tebe strach a potřebu tě chránit ji zůstalo dodnes. Asi není zvyklá že jsi sociálně aktivní a máš přítele. Třeba se bojí aby si nezažila něco podobného. Už jsi dospělá. Byt tebou, vemu přítele, sejdi se s tvými rodiči, sedněte si a řekni jim jak to vše cítíš. Určitě se s ním nerozchazej. Už je to tvůj život. A rodiče si to buď dřív nebo později uvědomí. Každopádně je mi líto tvé situace. Chápu tě jak je to těžké. Držím palce. Ale věřím že se to urovná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.19 10:53
Je to smutný, když tohle dělají rodiče svému dítěti. Držím palce ať máte vlastní bydlení co nejdřív a budete mít aspoň trochu klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.19 11:16
Rodiče si nevybereš… Už jsi dospělá tak se s přítelem odstehujte do vlastního, s odstupem času a také s menším kontaktem si možná některé věci uvědomíš, že byli ze strany tvé rodiny mysleny dobře a jiné jsou opravdu takové jak se ti zdají teď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.19 11:31
No, jo, no, rodiče asi žárlí a chtějí tě ochraňovat a přitáhnout zpět domů, bohužel to dělají blbě. Na jednu stranu je chápu, bojí se, že si zhoršíš známky a vykašleš se na školu a ještě budeš mít radší přítelovu rodinu než je, na druhou stranu chápu tebe, že chceš mít svůj vlastní život a potřebuješ se osamostatnit. Asi zbývá jedině se odstěhovat, dostudovat a postarat se o sebe, aby rodiče viděli, že to zvládáš. Mimochodem bych taky asi byla naštvaná, kdybych tvému příteli zařídila pojištění a on s tím byl nespokojený a chtěl to zrušit a ještě ne osobně, ale zprávou na FB. Proč si to nezařídil sám on nebo jeho rodiče?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.19 11:33
@Jessica4 S rodiči jsem si o všem zkoušela promluvit již několikrát, ale vždycky to bylo dobré jen prvních pár dní, pak už zase jeli to svoje. Moc děkuji za reakci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.19 11:35
@ZuzaM Už jsem dostudovala. Tenhle rok v květnu, momentálně pracuji.
Můj přítel už měl povinné ručení na svého tátu, který mu ale řekl ať si to dá na sebe, že už nechce, aby to měl pod ním, tak se domluvil s mojí mamkou, ale přišel na to, že je to pro něj vlastně nevýhodné. Děkuji za reakci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.19 11:36
@Martha03 Věřím, že to všechno jednou bude dobré, ale nevím kdy. Svoje rodiče chápu, miluji je nadevše, ale tímhle způsobem to nejde. Děkuji za reakci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.19 11:38
@JancaS84 Děkuji moc za podporu, chce to pevné nervy a jednou to snad bude dobré. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.19 11:44
@LuWe píše:Čas všechno zahojí. Hele já neměla takove těžké začátky jako ty to určitě ne, pocházím z pohodové rodiny až na pár hádek… V 18ti jsem měla ale hormonálně/pubertální pocit, že mě rodiče hrozně omezují, vůbec mi nerozumí, pořád mi do něčeho kafraji a tak vůbec už jsem s nimi nebyla schopna strávit ani minutu. Sestehovala jsem se tehdy s přítelem a do půl roka mě začali hrozně chybět. Jezdila jsem tam jednou za měsíc toho prvního půl roku a pak jsem začala s odstupem od nich zjišťovat, že to zas tak strašné nebylo. Chtěli pro mě jen to nejlepší a dávali mi hodně lásky. Takže za mě ponorka když člověk už dospěje a stále žije u rodičů je občas to m důvodem. Rodiče mají stále pocit, že bydlíš pod jejich střechou a tak mají setrvacnou tendenci se ti plest do života a ty máš zase pocit, že už jsi dospělá a všechno víš a víš jak potřebuješ žít. Ideální je se odstěhovat a pak se to fakt zlepší.
@Martha03 Věřím, že to všechno jednou bude dobré, ale nevím kdy. Svoje rodiče chápu, miluji je nadevše, ale tímhle způsobem to nejde. Děkuji za reakci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.19 13:12
- nečti cizí chaty, ničemu to nepomůže, jen Ti to ublíží
- co nejdříve se odstěhuj a začni žít svůj život, jinak se z toho kolotoče nikdy nedostaneš. Nevím, zda jsem přehlédla nebo to nepíšeš, ale tu studuješ? Pracuješ? Pokud máte s partnerem finance na to, osamostatnit se, neváhejte a jděte do toho co nejrychleji. Pokud ne, nebyla by možnost, požádat partnerovi rodiče, jestli by jste dočasně nemohli bydlet u nich?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.19 17:50
@LuWe píše:
@ZuzaM Už jsem dostudovala. Tenhle rok v květnu, momentálně pracuji.
Můj přítel už měl povinné ručení na svého tátu, který mu ale řekl ať si to dá na sebe, že už nechce, aby to měl pod ním, tak se domluvil s mojí mamkou, ale přišel na to, že je to pro něj vlastně nevýhodné. Děkuji za reakci
Prostě se odstěhuuj, ideálně do jiného města či státu a od rodičů se konečně odřízni i emocionálně.
Začni si budovat vlastní sebevědomí a sebepřijetí, nezávislé na tom, co potbě chtějí a nebo nechtějí rodiče.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.19 19:48
@LuWe Co nejdřív se odstěhuj a budeš mít klid. A docela jsi mě pobavila s tím Knedlíkem. To si ale Čoboláci troufaj 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.19 07:16
@Kotatko03
V květnu jsem dostudovala, teď pracuji, přítel jde do armády, takže podle toho, jak mu vyjdou všechny testy a jak to zvládne se uvidí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.10.19 07:18
@Bellatrix Lestrange
Plánujeme to nejpozději tak za půl roku, jelikož jde přítel do armády a uvidíme podle toho, jak se vše bude rozvíjet dál v té armádě
To si teda troufají, to musím říct i já 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
