Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
To je asi normální, tyhle rady a poučky od příbuzných. Vyslechnout ale stejně si to dělat po svým
Mě nejvíc štvalo to porovnávání s ostatníma dětma, že moje ještě nesedí (babička ji tahala za ruce ať si sedne, hrůza), že nechodí, málo jí a tak
A čí je to dítko? Nevím…tohle nikdy nepochopím - mě někdo kecat do výchovy, tak to šeredně schytá…
..když se mi něco nelíbilo dala jsem to jasně najevo.. Vysvětlila jsem proč mají dítě nosit tak a ne na svislo jak nosili nás..at ho netahají za ručiky do sedu, že mu huntují ramenní pletenec a ještě páteř.. sice protáhli ksichtík, a le příště si dávali pozor. ono se ti vyplatí dát jasně najevo, že ty a tvůj muž určujete co a jak.. Za pár měsíců ti totiž začnou do malé cpát všeliké dobrůtky, co se dávaly před 30ti roky..a ty nezmůžeš nic, že jsi chtěla jít zdravější cestou, pokud si nezjednáš pravidla hned z kraje. pak ti jí naučí na vodění za ruce v závěsu a zase pak bude pozdě, malá se toho bude dožadovat, jak se jí to ukáže.. Bude těhle třenic jen víc a víc.. Máme rodinu, ve které to funguje, tchánovci báječní lidé, ale prostě to vzali tak, že mladým se do výchovy moc nekecá.. občas nějaká poznámka to jo, ale celkem respektovali a naučili se, že naše děti jsou zvyklé tak a tak..
Děkuji za reakce - paradoxně s tchýní takový problém není - ne, že by to nezkoušela, ale stačí, když se ozvu a bere zpátečku. Ale moje rodina (rodiče a bratr) mě nerepsektuje - přestože dávám celkem jasně najevo, že nám to vadí a že si nepřeju, aby nám do toho mluvili…dozvím se pouze, že jsem přecitlivělá, dnes jsem byla dokonce nařčena, že se chovám jak puberťačka
.
@Hanka253 No kdyby cpávali dobrůtky, co před 30 lety, tak je to možná ještě únosný
Ale oni cpou, co je v reklamách nebo v ještě horším případě, co je nejlevnější v Kauflandu ![]()
Řeknu ti to asi takhle: až budeš mít vnoučata, tak budeš stejná, jako tvoje máma
, mě moje máma říkala, jak nesnášela, jak ji její máma říkala, jak má oblékat děti, že je jim určité teplo/zima a pod. A já teď od ní slyším, že je dětem určité zima/teplo
a bojím se, že já jednou nebudu jiná
, ber to s nadhledem a delej si to podle svého. Za tu chvilku, co jsou u Vás ji snad jiné nošení neublíží. A co se týče fotaku, tak názory se různí. My chtěli v porodnici fotit bez blesku a sestra na porodnim sále říká, ať použijeme blesk, ať máme hezké fotky, že to zem dětem nevadí ![]()
@myskalucka nošení jsem dřív neřešila - tedy neřešila jsem, že dcerku tahal chvilku někdo špatně, ale v současné době je motoricky lehce opožděná, proto chodíme na rehabky a proto se snažím i okolí instruovat, jak ji mají nosit…
Co se týče focení, vím, že se názory různí, nicméně jde myslím spíš o princip - tedy respektovat to, jak si to přejí rodiče, ať už je to škodlivé nebo není (a myslím, že blesk z 15 cm pro mimčo žádná hitparáda opravdu není, minimálně je to dost nepříjemné).
S tím focením to přeháníš
instruovat okolí v zásadních věcech ano, ale toto už zavání buzerací. Buď trochu nad věcí.
@Anonymní píše:
Děkuji za reakce - paradoxně s tchýní takový problém není - ne, že by to nezkoušela, ale stačí, když se ozvu a bere zpátečku. Ale moje rodina (rodiče a bratr) mě nerepsektuje - přestože dávám celkem jasně najevo, že nám to vadí a že si nepřeju, aby nám do toho mluvili…dozvím se pouze, že jsem přecitlivělá, dnes jsem byla dokonce nařčena, že se chovám jak puberťačka.
Bratr je starší, že?
No prostě si nevšimli, že jsi dospělá ženská, matka, co má svou rodinu a tak jako si oni v těch svých určují pravidla a chtějí, aby je okolí respektovalo, že máš nárok na to samé. Prostě v tobě stále vidí tu malou holku, kterou jsi dlouho byla. Nejsi přecitlivělá a i kdyby si byla, je to tvoje věc a oni tě musí i jako přecitlivělou respektovat.. A upřímně, ženská s malým miminkem má plné právo být ohledně něho přecitlivělá..
Takže sjednej si pořádek, v klidu si s nimi promluv, že jsi dospělá ženská a tohle je tvoje rodina a tak jako ty respektuješ pravidla těch jejich, prosíš je, aby i oni respektovali ta tvá. Že si ceníš jejich rad, ale v některých se s nimi neshodneš a máš prostě právo veta, je to tvoje dítě.
Moje zkusenost, zazivala jsem a zazivam to stejne i u druheho ditete. Akorat ja kdyz teda moji rodinu poslu nekam, tak toho nechaji (aspon v tu chvili). Jinak po letech jsem se uz naucila filtrovat, v podstate blby reci uz ani neslysim, nereaguju, delam si podle sebe dal. Moje matka je expert, kdybych mela vsechno argumentovat, tak nedelam nic jinyho, takze ji necham povidat a neresim, kdyz uz me stve hodne, tak staci durazneji „maminoooooo“ ![]()
Tchyni jsem nikdy nikam neposlala, to pro me uz neni tak jednoduche jako s vlastni rodinou, ale ona se casem uklidnila, mela obcas tendence zasahovat jenom na zacatku.
Drz se, obrn se ![]()
@Hanka253 píše:
Bratr je starší, že?No prostě si nevšimli, že jsi dospělá ženská, matka, co má svou rodinu a tak jako si oni v těch svých určují pravidla a chtějí, aby je okolí respektovalo, že máš nárok na to samé. Prostě v tobě stále vidí tu malou holku, kterou jsi dlouho byla. Nejsi přecitlivělá a i kdyby si byla, je to tvoje věc a oni tě musí i jako přecitlivělou respektovat.. A upřímně, ženská s malým miminkem má plné právo být ohledně něho přecitlivělá..
Takže sjednej si pořádek, v klidu si s nimi promluv, že jsi dospělá ženská a tohle je tvoje rodina a tak jako ty respektuješ pravidla těch jejich, prosíš je, aby i oni respektovali ta tvá. Že si ceníš jejich rad, ale v některých se s nimi neshodneš a máš prostě právo veta, je to tvoje dítě.
Děkuji za podporu
- ano, bratr je o dost starší, je to takový můj třetí rodič..já už to vlastně zkoušela mnohokrát, jim to vysvětlit, ale bez výsledku…možná to zkusím někdy komplexněji a když jsem v klidu, je fakt, že když vylítnu, nejsem zrovna diplomat. Díky!
@Kaculatko píše:
Moje zkusenost, zazivala jsem a zazivam to stejne i u druheho ditete. Akorat ja kdyz teda moji rodinu poslu nekam, tak toho nechaji (aspon v tu chvili). Jinak po letech jsem se uz naucila filtrovat, v podstate blby reci uz ani neslysim, nereaguju, delam si podle sebe dal. Moje matka je expert, kdybych mela vsechno argumentovat, tak nedelam nic jinyho, takze ji necham povidat a neresim, kdyz uz me stve hodne, tak staci durazneji „maminoooooo“
Tchyni jsem nikdy nikam neposlala, to pro me uz neni tak jednoduche jako s vlastni rodinou, ale ona se casem uklidnila, mela obcas tendence zasahovat jenom na zacatku.
Drz se, obrn se
Děkuji, umění filtrovat zvládá výborně můj manžel, vše odkýve a udělá si podle svého
. Jak jsem psala, s tchýní až takový problém není, protože tam stačí se jemně ozvat…s rodiči to tak jednoduché není.
Jedno řešení bych měla. Odstěhovat se aspoň sto kilaku daleko. Nemyslím si, že jsi přecitlivěla. Co je na tom špatného, když chceš od druhých trochu respektu?
Ahoj, ráda bych se zaptala na Vaše zkušenosti, případně jakým způsobem to řešíte…
Před čtyřmi měsíci se nám narodila dcerka, musím říct, že s manželem jsme kritické období prvních tří měsíců ustáli celkem dobře a větší problémy - kromě velké únavy - nenastaly…co mě však pravidelně irituje, je moje rodina.
Mám pocit, že neustále čelím „dobrým radám“, jak se o malou starat - komentáře k oblékání (oblékáš ji moc/málo), k nošení (máme od rehabilitační sestry nařízeno, jakým způsobem dcerku nosit), ke krmení…
když se moje matka přihrnula k dcerce s foťákem a namířila na ni z 15 cm a upozornila jsem ji, ať příště nepoužívá blesk, vmísil se do toho bratr, že to miminkům nevadí…a tak bych mohla pokračovat. Vím, že to jsou drobnosti, ale „stokrát nic umořilo osla“. Máte podobnou zkušenost, nebo jste se to naučily házet za hlavu?