Když vám vlastní děti hledají nového manžela: Komický román Muž u kormidla

Ahoj maminy. Chtěla jsem vás poprosit o váš názor: máme přes 2roky starého syna, bydlíme hned vedle babičky s dědou a tetou - manželova matka, otec a sestra). Mají rodinný barák a my také, donedávna jsme měli napůl společnou zahradu (pozemky nebyly od sebe odděleny plotem), to teď máme již ohraničeno plotem, aby nám syn neutíkal do silnice ( a také asi i k babi aby neutíkal). Dennodenně řeším to, že syn chce k babičce, nevím, co mu mám pořád říkat za argument, když nechci, aby tam každý den chodil. Vždy když někam jdeme pryč se projít a vidí na zahradě babi, tak okamžitě zdrhá k ní, dokonce přede mnou zavře jejich vrátka a řekne, maminka pryč a babi zůstane tady se mnou, vyhání mě. Kdybych ho od ní vzala, neskutečný řev. Takže když se odněkud vracíme nebo někam jdeme a je na zahradě babi, tak tam musí jít, jinak řev (takže každý den). Nechci, aby tam chodil každý den. Ale asi nic nezmůžu, když jsem vždy zlá já, když ho tam prostě nepustim. Nemám žádnou motivaci pro něho, na co ho ukecat, aby raději zůstal s maminkou doma nebo na zahradě. Üž mě to nebaví pořád vymýšlet, na co ho utáhnout. Někdy mi řekne babi a babičce mami. Jednou se stalo i to, že když upadl, hnal si postěžovat k babi místo ke mě. Je jasné, že i žárlim. Nemáte někdo zkušenost?
Zřejmě si na babičku zvykl, protože s ním trávila víc času než ty. Jde ti o to, abys nežárlila nebo o pohodu syna? Jestli o syna, tak mu nebraň, aby chodil babičku navštěvovat.
Mno a co bys chtěla slyšet resp. číst, mno tak je rád u babičky -
neviděla bych v tom zas takový problém …a to že tě takhle odstrkuje bych vůbec
nebrala tak, že nechce mámu, tak to vážně neni - tak se tim netrap
Kamarádka má to samé. Ale je ráda, že se dítko zabaví a ona má čas na domácnost a sebe. Její chlapeček taky ráno :jdu za babí a už prý peláší..dokonce tam chce i obědvat, kámoška je ráda, že se zabaví..přece jen je to pro dítě pestřejší..
@kacaback píše:
Ahoj maminy. Chtěla jsem vás poprosit o váš názor: máme přes 2roky starého syna, bydlíme hned vedle babičky s dědou a tetou - manželova matka, otec a sestra). Mají rodinný barák a my také, donedávna jsme měli napůl společnou zahradu (pozemky nebyly od sebe odděleny plotem), to teď máme již ohraničeno plotem, aby nám syn neutíkal do silnice ( a také asi i k babi aby neutíkal). Dennodenně řeším to, že syn chce k babičce, nevím, co mu mám pořád říkat za argument, když nechci, aby tam každý den chodil. Vždy když někam jdeme pryč se projít a vidí na zahradě babi, tak okamžitě zdrhá k ní, dokonce přede mnou zavře jejich vrátka a řekne, maminka pryč a babi zůstane tady se mnou, vyhání mě. Kdybych ho od ní vzala, neskutečný řev. Takže když se odněkud vracíme nebo někam jdeme a je na zahradě babi, tak tam musí jít, jinak řev (takže každý den). Nechci, aby tam chodil každý den. Ale asi nic nezmůžu, když jsem vždy zlá já, když ho tam prostě nepustim. Nemám žádnou motivaci pro něho, na co ho ukecat, aby raději zůstal s maminkou doma nebo na zahradě. Üž mě to nebaví pořád vymýšlet, na co ho utáhnout. Někdy mi řekne babi a babičce mami. Jednou se stalo i to, že když upadl, hnal si postěžovat k babi místo ke mě. Je jasné, že i žárlim. Nemáte někdo zkušenost?
@hanka.br. píše:
Zřejmě si na babičku zvykl, protože s ním trávila víc času než ty. Jde ti o to, abys nežárlila nebo o pohodu syna? Jestli o syna, tak mu nebraň, aby chodil babičku navštěvovat. [/citacNo to je zase komentar
Mam to podobne, radu nemam. Nase babicka proste nevychovava a nezakazuje, takze ditko ji ma nejradsi. Taky premyslime co s timneb nechceme aby nam ho uplne rozmazlila.
Máme stejně podobnou situaci.Babi s dědou bydlí vedle nás na stejné
zahradě a každý rodinný domek. U nich na jejich polovičce je udělané
pískoviště se skluzavkou a malá mi tam utíká i když babi není na
zahradě a nijak mi to nevadí, hlavně že je spokojená a když utíká za
babi a chce být s ní, tak se jen zeptám jestli to nevadí a mají čas a já
si jdu dělat své v klidu, spíš to beru i jako výhodu.
@kacaback píše:
Ahoj maminy. Chtěla jsem vás poprosit o váš názor: máme přes 2roky starého syna, bydlíme hned vedle babičky s dědou a tetou - manželova matka, otec a sestra). Mají rodinný barák a my také, donedávna jsme měli napůl společnou zahradu (pozemky nebyly od sebe odděleny plotem), to teď máme již ohraničeno plotem, aby nám syn neutíkal do silnice ( a také asi i k babi aby neutíkal). Dennodenně řeším to, že syn chce k babičce, nevím, co mu mám pořád říkat za argument, když nechci, aby tam každý den chodil. Vždy když někam jdeme pryč se projít a vidí na zahradě babi, tak okamžitě zdrhá k ní, dokonce přede mnou zavře jejich vrátka a řekne, maminka pryč a babi zůstane tady se mnou, vyhání mě. Kdybych ho od ní vzala, neskutečný řev. Takže když se odněkud vracíme nebo někam jdeme a je na zahradě babi, tak tam musí jít, jinak řev (takže každý den). Nechci, aby tam chodil každý den. Ale asi nic nezmůžu, když jsem vždy zlá já, když ho tam prostě nepustim. Nemám žádnou motivaci pro něho, na co ho ukecat, aby raději zůstal s maminkou doma nebo na zahradě. Üž mě to nebaví pořád vymýšlet, na co ho utáhnout. Někdy mi řekne babi a babičce mami. Jednou se stalo i to, že když upadl, hnal si postěžovat k babi místo ke mě. Je jasné, že i žárlim. Nemáte někdo zkušenost?
@hanka.br. píše:
Zřejmě si na babičku zvykl, protože s ním trávila víc času než ty. Jde ti o to, abys nežárlila nebo o pohodu syna? Jestli o syna, tak mu nebraň, aby chodil babičku navštěvovat. [/citacNo to je zase komentar
Mam to podobne, radu nemam. Nase babicka proste nevychovava a nezakazuje, takze ditko ji ma nejradsi. Taky premyslime co s timneb nechceme aby nam ho uplne rozmazlila.
@hanka.br. můj syn chce
denně k babičce a rozhodně s ní netráví víc času než se mnou, ale je
to pro něj změna, má tam jiné hračky, babička se věnuje jen jemu,
podřizuje se mu - např. může svačit v obýváku, což doma neprochází,
vedle babičky bydlí děti, my máme v sousedství jen důchodce… Stejně
bych to viděla i u zakladatelky, chlapeček má změnu. Ale viděla bych
problém v tom, že si to vyřvává a vždycky mu to projde. Kontakt bych
nezakazovala, ale nepodřizovala bych tomu všechno „jen aby kluk
nebrečel“.
My máme domluvu, že může k babičce jen když se domluvíme a nikomu to
nevadí. Ano, býval kvůli tomu řev, ale kdybych to nechala na něm, tak je
u babičky denně i několik hodin, což je dost omezující, protože by to
nabourávalo náš program. Na druhou stranu věřím, že by to pro něj už
nebylo tak zvláštní, babička by se mu nemohla tolik věnovat a časem by se
zase vrátil domů.
Většinou je teď u babičky maximálně hodinu denně a ani ne každý den.
Jemu vysvětlujeme, že i babička potebuje odpočívat. Ale mně opravdu
nevadí, že tam je. Ale nesmí to vadit ani jedné straně, pak začíná
problém…
Zakladatelko zamysli se nad tím, jestli ti nevadí i to, že jde o tchýni a
u mámy by ti to nevadilo
A že ti říká babi a babičce mami je podle mě u takových prcků
normální, co si pamatuju, tak jsem se taky pletla a ve škole se pletlo hodně
dětí. Syn mi po příchodu od babičky říká baminko a babičce zase
mabičko
@kacaback domluvila bych se s babi, jestli jí to nevadí a malého bych tam pustila. Mezitím bych doma uklidila, uvařila atd. Ono to totiž určitě mládě až tak nebaví, když maminka vaří a uklízí a s babi si může jít hrát.
To je přece normální. Buď ráda, že má chlapeček babičku rád. Snad bys nežárlila.
@kacaback máme doma to
samé Vyřešili jsme to částečně
tak, že malou k babičce pouštíme jednou denně třeba na hodinku, dvě
odpoledne. A jsou spokojení všichni. Samozřejmě že když někam jdeme nebo
cokoliv, tak tam nejde, ale je to docela pravidlo. Teď máme doma měsíční
mimino, tak chce být víc doma kvůli bráchovi, ale kvůli nám ne
Je to podle mě naprosto normální reakce
dítěte, malá se mě už doma ptá jestli zůstanu doma a bráchou
Ale když jí cokoliv bolí, nebo má jet pryč autem s něma, tak se hned ptá
na maminku a to je prostě to krásný
Ale někdy je to na nervy, to tě chápu, babička povoluje, my zakazujeme Těším se, až se jednou přestěhujeme do
vlastního a ač mám nadevšechno ráda svoji i manželovu rodinu, tak
doufám, že to bude v rozumné dálce od všech
Pokud máš s babičkou dobré vztahy, tak bych se s ní domluvila, jestli
ji to nevadí. A pokud ne, zapracovala bych nějak na té žárlivosti. Je
přirozená, je to první dítě. Ale aby tě to netrápilo, bude dobré s tím
pohnout. Babičku vedle, pokud respektuje základní věci, které jsou pro tebe
důležité, v budoucnu rozhodně oceníš.
Já bydlím s tchýní v domě, děti jsou tam každý den cca 2-3 hodiny,
i tam večeří.
Bojovala jsem sama se sebou u prvního dítěte, když bylo malé. Byl to můj
problém, který
neměl nic společného s prarodiči, protože ti jsou skvělí. A zvládla
jsem to a teď jsem neskonala vděčná, zda toto soužití.
A babicka mu nejak ublizuje? Bud rada, ze mas chvilku klid a uzivej si, ze nemusis hlidat:DD babicky jsou vzdycky oblibenejsi, rzmazluji, maji jiny pristup.. jsou to proste babicky:)
Já v tomhle problém nevidím, dcera je je u mých rodičů taky pořád.
Jen dbáme na to aby jim to nevadilo a když už vidím že toho je moc dceru
odvádím.
A jaky s tim mas konkretne problem? Vadi to tobe nebo babicce? Jinak myslim
ze mu dost ustupujes. Reknes ze nejde k babicce, spusti rev a nakonec jde.
Takze si vetev docela podrezavas.