Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A to já se těším. Odpoledne přijede ségra se svou rodinou. Náš otec. U nás se ztratí, když je nás tady víc. My zas úplně nudu, ticho a osamocení nemusíme. Nejsme nikdo introverti. Teď je takové vše klidné, v útlumu. Jsme teď venku se psem. Nikde ani noha. My teda brusle teď ne. Na to je moc teplo. Já mám přírodní zápřah psa
a kluk novou freestylovou koloběžku. Tak ten je nad míru spokojený. Bruslení bude, až nachystají vedle v dědině plochu na bruslení, teď je na to moc teplo. Většinou celý leden a část února se jezdí bruslit. V sobotu ráno si mladší děcka odvezou na prázdniny. Starší chce zůstat doma. Chodí po kamarádkách. Dovolila jsem max. do pondělí, že si je odveze. Děda přemlouval, ať je může vrátit v pondělí, že v neděli je chce vzít na hokej. Prý sehnal nějaké VIP lístky.
Já mám ráda obojí - i akce i klid. Jsme zvyklí. Když žila maminka u nás, takže těch víc jak dvacet let, bylo to úplně normální, že se u nás každý víkend točilo plno lidí. A k tomu občas i v týdnu, nebo někdo na prázdniny. Nikdy mi to nevadilo. V podstatě nikdo nevyžadoval servis. Snad jedině když přijeli tchani od neteří, tak jsem jim podstrojovala. Ale zbytku nebylo třeba, naopak, ti se všichni zapojili, ať si to ti tchani užijí. Velkou rodinu a legraci.
Ale chápu, pro člověka, který to nezná, to musí být strašná představa. Naši sousedi z toho měli legraci - občas jsme si od nich půjčovali židle ke stolu, tak se vždycky ptali, kolik kusu máme tentokrát. Sranda to byla. A je pořád.