Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Dobrý večer, asi potřebuji poradit, či co jiného…
Jsem necelý rok po rozchodu z jeho strany, mám problém v tom, že exovi nemůžu přijít" na jméno". Mám pocit, že mě a dětem moc ublížil. Kolikrát si říkám, že se k němu budu chovat tak nějak normálně…, ale nejde mi to, nemohu odpustit…Vidím-li ho osobně, vše se ve mě otevře a nejradši bch ho zadupala do země. Míchá se ve mě zlost v smutek. S dětmi problém nedělám, domluvíme se.
Měli jste to také tak, je to normální? Je lepší se k exovi chovat tak, aby bylo vidět že mě to nezlomilo a radši se zlobit v soukromí? Děkuji
Ano, to je docela normální fáze, později se to upraví, cílem není primárně odpustit, ale dostat se do stavu, kdy ti bude ukradenej, a to přijde, neboj ![]()
Snaž se chovat se k němu neutrálně, žádné osobní rozhovory, pouze organizační.
Po rozvodu jsem skončila u psychologa, ten mi poradil, abych se snažila povznést a ukázat mu, že jsem se s tím vyrovnala a nedat před ním najevo svoji bolest, a je fakt, že mi to hodně pomohlo, myslím, že je to úplně normální, že po roku to takto cítíš, vím, je to otřepaná fráze, ale z vlastní zkušenosti vím, že pravdivá, chce to prostě čas ![]()
Nemam to tak. jsme od sebe 3,5 mesice. ale neni to o pretvarce, proste to tak mam. vyvztekala jsem se behem prvniho mesice a ted jsme ok.
Je to normální a také bych radila mu ukázet, že jsi v pohodě… Třeba nový účes, líčení, nic mu neříkat o svém soukromí, mlžit.. uvidíš ten pocit zadostiučinění ![]()
@Anonymní píše:Čím vám ublížil, tím že od vás odešel a nebo byly ještě nějaké jiné problémy? Je to totiž rozdíl, alespoň tedy pro mne. POkud jsem naštvaná kvůli tomu, že si našel jinou, která je pro něj lepší než já (alespoň v jeho očích)tak to si já tedy v hlavě srovnám. Nikdo ke mě není přivázaný a nemusí se mnou být, když mu nevyhovuju. A já zase nejsem tak úžasná, aby i na mě se nějaká chyba nenašla. S tím je třeba se smířit, protože s tím se nedá nic dělat.
Dobrý večer, asi potřebuji poradit, či co jiného…
Jsem necelý rok po rozchodu z jeho strany, mám problém v tom, že exovi nemůžu přijít" na jméno". Mám pocit, že mě a dětem moc ublížil. Kolikrát si říkám, že se k němu budu chovat tak nějak normálně…, ale nejde mi to, nemohu odpustit…Vidím-li ho osobně, vše se ve mě otevře a nejradši bch ho zadupala do země. Míchá se ve mě zlost v smutek. S dětmi problém nedělám, domluvíme se.
Měli jste to také tak, je to normální? Je lepší se k exovi chovat tak, aby bylo vidět že mě to nezlomilo a radši se zlobit v soukromí? Děkuji
Dobrý večer, asi potřebuji poradit, či co jiného…
Jsem necelý rok po rozchodu z jeho strany, mám problém v tom, že exovi nemůžu přijít" na jméno". Mám pocit, že mě a dětem moc ublížil. Kolikrát si říkám, že se k němu budu chovat tak nějak normálně…, ale nejde mi to, nemohu odpustit…Vidím-li ho osobně, vše se ve mě otevře a nejradši bch ho zadupala do země. Míchá se ve mě zlost v smutek. S dětmi problém nedělám, domluvíme se.
Měli jste to také tak, je to normální? Je lepší se k exovi chovat tak, aby bylo vidět že mě to nezlomilo a radši se zlobit v soukromí? Děkuji