Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozchod během těhotenství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Tunrida
29.5.15 00:09
S reálnou vidinou toho, že jednou bude líp s někým jiným, než by kdy bylo s tímto otcem. Jen na to počkat 
Za pár týdnů bude líp, až se dítě začne ozývat 
- Citovat
- Upravit
29.5.15 00:11
Nebyla jsem v situaci, v jake jsi ty, ale taky se u nas lamalo na rozvod. Zustala bych s malym ditetem a materskou. Dodnes muj vztah s manzelem neni idealni a za nasledek to melo „odmilovani se“. Musela jsem se citove izolovat, aby me uz vice nezranoval. Vis co mi pomohlo? Hodne o tom mluvit, dostat to ze sebe. A smirit se se situaci. Proste neobvinovat sebe ani nikoho. Vybrecet se a poslat k certu. Koukat na nove moznosti, budoucnost, volnost.. co vsechno mohu prozivat se svym ditetem. Ted je tu dite a ja si nemohu dovolit se nad tim lamat. NEzbyva nez byt silna a tvrda k sobe. Nelitovat se a jet dal. Kdyis jsem zazila take velmi bolestivy rozchod po velmi emotivnim vztahu. Nebyla jsem schopna ani jist ani spat, chodit do prace. Po tydnu zoufaleho breceni (i na ulici, fakt jsem byla magor) jsem se vyfackala a rekla si „zajima ho to jak mi je? Nezajima. Tak pro koho tu brecim? Pro sebe? Proc bych si ublizovala.. Musim fngovat, studovat, chodit do prace a na takove koniny fakt nemam cas, jen me to brzdi“. V tu chvili jsem citila ulevu a uplne to hodila za hlavu. Clovek musi byt k sobe trochu bezohledny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.15 00:11
Měli jste největší krizi a otěhotněla jsi? Tak to asi zas taková krize nebyla, nu což!? A on je ženatý? Nebo jako co mu brání v tom, aby se přestal utápět v depresích a postavil se k dané situaci čelem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.15 00:12
Na to zadna rada bohuzel neni.. A opravdu je mi lito, ze ctu tyto radky protoze sama mam ted doma dvoumesicni miminko.. ale mysli jen na dite, protoze i kdyz se ted citis sama a nedokazes si ted nic predstavit a uz vubec ne lasku k miminku, tak ver, ze az se narodi celej tvuj povedenej pritel ti bude fuk a tu nejkrasnejsi lasku na svete das jen tomu svymu drobeckovi a on tobe.. a ano bude to tezky byt na vse sama, ale pak muzes byt na sebe hrda jak to krasne sama zvladnes a dokazes si jak si silna osobnost 
. Rodice, kamaradi.. mas mit koho pri sobe na podporu kdyz bude nejhur?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.15 00:20
Dekuju moc za ty povzbuzujici radky. Vim ze mam rodinu, jen to srdicko boli ted a hrozne me to trapi…snad to brzo prejde. Potrebovala jsem to ze sebe dostat…diky moc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.15 00:31
@Anonymní píše: častěji se sám utápí v depresích. Všechno svádí na mě, vyhrožuje, že mi nebude platit a jiné podobné chuťovky.reknu ti to natvrdo, pan se ukazal jaky doopravdy je, takze kasli na nej, v zadnem pripade si ho nezapisuj do rodneho listu ditete jako otce, to muzete udelat kdykoli pozdeji pomerne jednoduse, kdyby se stal ten zazrak a pan prisel k rozumu,
Obrovské zklamání z reakce člověka, kterého jsem myslela, že znám, obavy, jak to budu zvládat.
duvod je jednoduchy, jakmile bude mit zapis v rodmen listu ditete, tak ziska PRAVO (podle soucasnych zvracenych zakonu) na dite a nejen to, prostrednictvim toho take na tebe, bude te nejmene 18 let pronasledovat a mozna take psychicky niocit, kdyz nebude chtit platit alimenty, neni u nas zadna sila, soud, pravo, ktere by ho k tomu dohnalo, prave naopak, ma mnoho moznosti, podle zakonu, jak s eelegantne vyhybat a uhybat, ver si, to zvladnes sama, takovych uz bylo pred tebou a zvladly vsechno, ty ktere si zapsaly takove „tatinka“ do rodneho listu ditete musi prozivat mnohdy peklo, nejen utoky na sebe a dite, ale I vyhruzky stridavou peci, socialkou a dalsi, chces li mit klidny zivot pro sebe a dite, tak mi ver
Na dítě se těším, ale zatím jsem se s ním neztotožnila, necítím ho.. A tak se cítím strašně sama. Poraďte, jak se emocionálně srovnat s nastalou situací, jak nebrečet a nestresovat plod, jak být schopná usnout, a celkově se připravit na to, co přijde.
Spi klidne, to zvladnes, mas maminku, kamaradky, sousedky s detmi, vzdy ti rady poradi, pomohou, z toho nemej starch, budes se divit, jaka je solidarita mezi lidmi. Jen hlavne nespolehej na toho pana, ktery by se mel chovat jako (budouci) otec a nechova se tak, nechej ho na tom smetisti, kam se odhodil sam, kdyz je mu tam tak dobre, nedej se tim deprimovat.
Preji mnoho stesti vam obema, tobe i tomu, jeste nenarozenemu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.15 00:32
@annickaG dítě je človíček, který tě bude obdivovat a milovat přesně takovou jaká jsi i se všemi nedostatky a chybami. Ránu v srdci ti rychle zacelí. Nebude to jednoduché, neodmítej do začátků pomocnou ruku rodiny.. Já si po prvním porodu nedokázala představit, že bych na to byla sama a k tomu uplakanému náročnému miminku, kterému jsem ze začátku nerozuměla, měla mít ještě citové problémy, finanční a tak.. Ale určitě budete tým, sehraná dvojka, uvidíš.. A až to budeš nejmíň čekat, objeví se ten pravý.. možná ještě před porodem, možná po něm krátce, možná za pár let..kdo ví.. ale někde na tebe a tvého drobečka čeká, určitě.
Jak dlouho jsi těhotná?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.15 00:52
@Pesimista @Hanka253 jste zlate, a mate pravdu. Jen jak je to cerstve tak emoce mi zatemnuji mozek.Jsem strasne precitlivela a tohle bylo jako zemetreseni 
Jinak jsem uz 20.tyden a do RL ho nebudu udavat. To mi nestoji za to. Jeste jednou dik za uprimne nazory a mile rady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.15 00:58
@annickaG píše: jste zlate, a mate pravdu. Jen jak je to cerstve tak emoce mi zatemnuji mozek.Jsem strasne precitlivela a tohle bylo jako zemetreseni
Jinak jsem uz 20.tyden a do RL ho nebudu udavat. To mi nestoji za to. Jeste jednou dik za uprimne nazory a mile rady.
nejsem zenska, jen tu pisi to co jsem videl, ze zakousi zenske v podobne situaci jako ty, kam to vede a jake to melo a ma nasledky
emoce ktere te deprimuji troche potlac, szij se se SVYM ditetem a bude to dobre
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.15 01:14
@Pesimista 
pise mi chlap…prekvapko 
i presto dik za mila slova. Jsem holt zenska, tehotna a citliva…vsechno prozivam nejak intenzivneji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rokris
29.5.15 01:15
@Anonymní píše:
S přítelem jsme byli spolu 1rok. Vztah nebyl rozhodně ideální, ale měli jsme k sobě silné citové pouto (nebo jsem si to aspoň myslela). V době nejhorší krize jsem neplánovaně otěhotněla. On okamžitě práskl do koní. Občas má světlejší chvilky, kdy přizná svou odpovědnost, ale častěji se sám utápí v depresích. Všechno svádí na mě, vyhrožuje, že mi nebude platit a jiné podobné chuťovky. Potrat v mém případě nepřichází v úvahu. Na jednu stranu cítím velkou odpovědnost za své dítě, snažím se přeorganizovat svůj dosavadní život tak, abych všechno zvládla, na druhou stranu se ve mě střídá vztek, jak se ke mně po tom všem může takhle chovat, s lítostí ze ztráty milovaného člověka, který mi strašně chybí. Když vidím na ulici šťastné rodinky, tak zažívám pocity méněcennosti, protože moje dítě tohle mít nebude. Obrovské zklamání z reakce člověka, kterého jsem myslela, že znám, obavy, jak to budu zvládat. Na dítě se těším, ale zatím jsem se s ním neztotožnila, necítím ho.. A tak se cítím strašně sama. Poraďte, jak se emocionálně srovnat s nastalou situací, jak nebrečet a nestresovat plod, jak být schopná usnout, a celkově se připravit na to, co přijde. Prosím o to, aby mě nikdo nesoudil, vím, že si za to můžu sama, nic to ale nemění na tom, co cítím a že už zpátky nic vrátit nemůžu.
Jako bych to psala já. Brečela jsem a stresovala plod, kterému už bude 17 a strašně teď stresuje on mě. 
Vše jednou přejde. Je potřeba se dívat dopředu. Nic na tomto světě není náhodou. Já už dnes chápu, proč mě to potkalo.
- Citovat
- Upravit
29.5.15 06:28
@annickaG Ta láska, o kterou jsi přišla s přítelovým odchodem je úplné nic vedle té, kterou budeš cítit k tvému dítěti, to je síla a je to bezmezné, bez podmínek a na celý život. Těš se na miminko, na to jak poroste, řekne ti mámo, pohladí tě, když tě něco bude bolet a ty mu to budeš vracet stejně…je toho šíleně moc na co se máš těšit. A sama nebudeš. Jsi krásná holka a z toho jaký máš projev, jistě i milá a sympatická. Jen někdy nejde mít v životě vše najednou, všechno má svůj čas. Ten pravý se objeví, neboj. A to že k dítěti necítíš zatím pouto, jak se říká že by to mělo být, na to se vyprdni. Jsi v těžké situaci, kdo s takovým vnitřním bojem by se vznášel na růžovém obláčku a hladil by si bříško? Já bych se v tom taky pitvala a plácala. Ono to přijde…já se do svých dětí taky zamilovávala postupně a nemyslím si, že tím ztrácím na hodnotě. Ono, kdo si nezkusí tuhle zkušenost, neví…Každopádně se drž a doporučuji ti procházky, dobrou zmrzku, hledej oporu v rodině, najdi si fajn kámošky na pokec, rozptyluj se, prostě si dělej radosti, co to dá:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.15 07:29
Myslím si, že nikdo nemá právo tě soudit, protože nikdo z nás neprožil tvůj příběh (myslím tím nezažil tvého přítele, nezná tvoje city a pocity). Věř ale, že miminko se bude mít líp se šťastnou matkou (a věř, že až se ti ten zázrak narodí, tak jí budeš) než s oběma rodiči, kteří se před ním hádají, jsou ve stresu a depresi. Tak hlavu vzhůru za chvíli přijde na svět človíček, co ti bude říkat mami, bude tě milovat, potřebovat a nikdy tě neopustí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.15 08:22
Dodnes jsem plně nepochopila termín „neplánovaně otěhotněla“ 
pokud máš nechráněný sex, musíš počítat s těhotenstvím (nepředpokládám, že tě znásilnil). Takže tady nefňukej, seber se a začni si všechno zařizovat a přeorganizovávat, aby jsi se byla schopna o mimčo postarat, jelikož ono za Vaši hloupost nemůže. To že po porodu budeš okamžitě cítit vǎeobímající lásku jsou taky většinou kecy, já osobně nikoho takového neznám. Tim tě nestraším, jen že se příprav na to, že to bude možná těžké. Já sama mám fantastického přítele, zázemí a velmi chtěné mimi a stejně to bylo těžké. Takže se neuchlachol kecama a jednej. Do RL ho zapiš! Má vyživovvací povinnost i k tobě do 2 let věku dítěte. A hlavně se přestaň litovat, je to tvoje blbost, tak teď zaber. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
S přítelem jsme byli spolu 1rok. Vztah nebyl rozhodně ideální, ale měli jsme k sobě silné citové pouto (nebo jsem si to aspoň myslela). V době nejhorší krize jsem neplánovaně otěhotněla. On okamžitě práskl do koní. Občas má světlejší chvilky, kdy přizná svou odpovědnost, ale častěji se sám utápí v depresích. Všechno svádí na mě, vyhrožuje, že mi nebude platit a jiné podobné chuťovky. Potrat v mém případě nepřichází v úvahu. Na jednu stranu cítím velkou odpovědnost za své dítě, snažím se přeorganizovat svůj dosavadní život tak, abych všechno zvládla, na druhou stranu se ve mě střídá vztek, jak se ke mně po tom všem může takhle chovat, s lítostí ze ztráty milovaného člověka, který mi strašně chybí. Když vidím na ulici šťastné rodinky, tak zažívám pocity méněcennosti, protože moje dítě tohle mít nebude. Obrovské zklamání z reakce člověka, kterého jsem myslela, že znám, obavy, jak to budu zvládat. Na dítě se těším, ale zatím jsem se s ním neztotožnila, necítím ho.. A tak se cítím strašně sama. Poraďte, jak se emocionálně srovnat s nastalou situací, jak nebrečet a nestresovat plod, jak být schopná usnout, a celkově se připravit na to, co přijde. Prosím o to, aby mě nikdo nesoudil, vím, že si za to můžu sama, nic to ale nemění na tom, co cítím a že už zpátky nic vrátit nemůžu.