Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozdělená rodina
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
cher
19.12.11 21:13
No to je ale strašné, chuděry děti 
, jak to může manžel dopustit?? Našel si tě a měla jsi dvě děti, měl tě přijat i snima a důůůůsledně trvat na tom, aby to pochopila i rodina. Tohle se mi vůbec nelíbí, že tvoje dvě děti k nim můžou a další dvě děti k nim nesmí. Že se ti jeho rodiče nestydí 
a stydět by se měl i manžel
- Citovat
- Upravit
19.12.11 21:13
Nechápu proč nepřijali tvé děti, manžel si tě (vás) bral s vědomím, že jsi matkou dvou dětí… společně máte další dvě děti, OK, ale přeci on nemůže rozdělovat vaši rodinu na tvoje a naše?! Jak se k tvým dětem chová?
Nemám co poradit, tohle mi hlava nebere, rodiče má manžel naprosto netolerantní, on sám je nejspíš srab, že se neumí postavit k této situaci jako chlap a vyřešit to jednou pro vždy. Děti za to přeci nemůžou… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Izz
19.12.11 21:14
Hrozný. Neporadim. Jen držim palce. A jedině mě napadá, že je nutný srovnat partnera a pak až vztahy s jeho rodinou.
- Citovat
- Upravit
19.12.11 21:17
Ahoj,
jak to tak čtu, nejvíc je mi líto tvých dětí. Tebe samozřejmě taky, ale hned jsem si představila své kluky, že by je někdo takto odmítal. Moje máma se seznámila s mým nevlastním tátou, když mě byl rok a půl a mýmu bráchovi tři. Takže její devatenáctiletý syn si domů přivedl dvaadvacetiletou rozvedenou s dvěma dětmi 
Tátova máma to taky dlouho nemohla pobrat, ale normálně jsem k ní jezdili a byla to naše babička. Je fakt, že mojí ségru (co se narodila později) vídala častěji, ale nepamatuju si, že bych se kdy cítila jakkoli odstrčená. Tohle je dost ošklivý a ty lidi nechápu. Asi se dá pochopit, že vlastní vnouče budou mít radši, ale takový zákaz bych tedy netolerovala. Takto rodělená rodina není rodina, to jsou prostě dvě rodiny a je to moc škoda.
Chápu Tvoje rozhořčení, naprosto a přeju ti, aby se rodiče tvého manžela brzy vzpamatovali a vykašlali se na to, kdo je pravý a kdo levý.
Každopádně furt lepší žádná taková babička, než aby je třeba odstrkovala nebo musely být přítomné tomu, že by se jinak chovala ke svým vnoučatům než k nim. Tím, že jí nevidí, to snad míň bolí.
Držím palce!!!! 
M.
Příspěvek upraven 19.12.11 v 21:20
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
aluše
19.12.11 21:19
Promiň, ale tvůj současný manžel je pitomec. Když si s tebou začal, věděl, že máš 2 děti. Buď se za tebe měl postavit s tím, že tvoje děti jsou i jeho nebo do toho vztahu neměl jít. Nevím, kolik je tvým dětem (myslím všechny), ale jak jim chceš vysvětlovat, že některé k babičce smějí a některé ne? Situaci ti fakt nezávidím a nevím, co ti poradit, ale nenech to takhle. Hodně sil 
- Citovat
- Upravit
19.12.11 21:20
Tak naprosto a jednoznačně, toto je především a jedině chyba tvého manžela. To co dělají jeho rodiče, je jejich věc, on je tvým partnerem, on by se měl za tebe postavit a to už od prvního okamžiku. Nesmí dcers k nim, budou raději venku, nermální chlap by něco řekl, on je slaboch a nemám dalších slov. Nenech si tím ničit sebevědomí, ty jsi nic neudělala, tvůkj muž by potřeboval ránu do hlavy, aby se mu rozblesklo, moje děti a to ani společné, bych tam nepustila, když oni takhle, moje tolerantnost by byla na bodu mrazu, moje děti by se s nimi nestýkaly a to ani ty rádoby jejich. Můžu ti dát radu? Najdi si pdśychologa, pověz mu to, pomůže ti to, ty jsi dobrá, nenech se od takových hnusů deptat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.11 21:21
To je fakt strašný. Jak bere jinak manžel tvoje děti? A jak to vnímají oni, že nesmějí k babičce, protože jejich tatínek není jejich biologický otec narozdíl od jejich dvou mladších sourozenců? 
. Jak dlouho už to takhle praktikujete ?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.12.11 21:23
Víte ono je to všechno ještě o něco složitější. Ve stručnosti jsem to napsala takto, protože to je asi podstata rozdělení naší rodiny. Často se ani necítím, jako jeho manželka. Přitom si mě vzal a rozhodně ne z donucení. Řekl, že chce s námi být. A nic není ani černé ani bílé. Já už vlastně ani nevím, co je normální a čemu se mám bránit. Rozum mi říká, že jsem se dokázala o své děti postarat a že na to mohu být hrdá, že se nemusím stydět za to, že jsem na ně zůstala sama. Oni ve mně probouzejí pocit hanby za to, že jsem si s dvěma dětmi dovolila vzít svobodného chlapa bez závazků (mezi námi, on to taky není žádný vejlupek ctnosti).
- Citovat
- Upravit
mmonica
19.12.11 21:26
No tak tohle je hnus , presto jsi si s nim poridila dalsi dite ????
Tvuj manzel i jeho rodina jsou ubozaci
- Citovat
- Upravit
Izz
19.12.11 21:27
Nechápu to. Za co si ho vážíš? Vždyť on se nechová jako chlap, jako manžel…ale jen jako poslušný syn. A nechá tě takhle ponižovat. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.12.11 21:28
mmonica píše:
No tak tohle je hnus , presto jsi si s nim poridila dalsi dite ????
Tvuj manzel i jeho rodina jsou ubozaci
Ano, pořídila jsem si s manželem další dítě. Byt´vztahy v rodině nejsou nejrůžovější, nenapadá mě nikdo lepší, s kým bych si dítě měla pořídit.
- Citovat
- Upravit
19.12.11 21:29
Vyraž do boje, nenech si to líbit, na co si hrajou? Děti jim nedávej, máš svou důstojnost, to oni jsou povl, takhle se normální lidi nechovají. No a co, že jsi zůstala sama na děti, zvládla jsi je, vystudovala, můžeš být na sebe pyšná. Přestaň jim ustupovat, když rozdělit, tak rozdělit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
mmonica
19.12.11 21:31
Ja nechapu,ze nechas deti aby tohle prozivaly,me je z toho zle
- Citovat
- Upravit
19.12.11 21:31
tento přístup absolutně nechápu. zvlášť v dnešní době, kdy se rozvádí každé druhé manželství (a je tedy logické, že ve spoustě případů z nich zůstanou nějaké děti), by lidé měli být tolerantní. Nikde není napsáno, že tvé děti jeho rodiče musí milovat, ale takhle je odmítat je nehoráznost. Co jim brání v tom se chovat alespoň občas „společensky neutrálně“?
a už vůbec nechápu, že tvůj manžel na tento model chování přistoupil.
jakou to pak může vyvolávat atmosféru mezi sourozenci? jak jim to vysvětlujete? …„ty můžeš za babičkou, ale tebe nechce ani vidět ?!?“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Velice se omlouvám za to, že vkládám tento příspěvek anonymně, ale je to soukromé téma. Přesto bych ráda znala názor někoho zvenčí, někoho, kdo se na celou situaci podívá objektivně. Pro objasnění situace bych celý problém trochu rozvedla.
Poznala jsem svého manžela před několika lety, v té době jsem měla za sebou poměrně těžký život (samoživitelka, dvě děti).
Vzhledem k tomu, že jsem měla tyto dvě děti, mě manželova rodina de facto nepřijala. Po narození společného dítěte jsem se rozhodla nedělat žádné naschvály, v domnění, že vše se obrátí k lepšímu. Manžel jezdíval s naším společným dítětem ke svým rodičům, já zůstávala se svými dětmi stranou.
Pak si jednou manžel zapomněl klíče, já byla mimo a on měl s sebou mou dceru. Volal mi, kdy přijedu, že nemají, kde počkat. Řekla jsem mu, at´ počká u svých rodičů, že se domů dostanu nejdřív za dvě hodiny. Řekl mi, že přeci vím, že má dcera k nim nesmí…To se mě již natolik dotklo, že jsem odmítla s nimi jakkoliv komunikovat a pouštět tam i naše společné dítě, vše se velmi vyhrocovalo, chyba byla hledána v mé netolerantnosti, bylo mi naznačeno, co jsem čekala, když jsem měla dvě děti. Ustoupila jsem.
Po nějaké době jsem udělala první krok ke smíření a zdálo se, že vše se snad v dobré obrátí. Nicméně i tak je rodina stále na dvě části. (Mezitím se nám narodilo ještě jedno dítě).
například manželovi rodiče pozvou na oběd pouze jeho. On mi suše oznámí, že odjíždí, že je se svými dětmi pozván k rodičům na oběd. Mě se nikdo na nic nezeptá. Vadí mi to. Ale ne snad ani to, že by mě např. jeho rodiče nepozvali, ale vadí mi to, že on tam jede a ještě mu to snad dělá dobře. Cítím se velmi poníženě. Jsem z toho smutná, ničí mi poslední zbytky mého už tak pochroumaného sebevědomí.
(Jako samoživitelka jsem se o své děti, na rozdíl od jejich „otce“, vždycky starala, při nich jsem vystudovala VŠ, přesto se cítím jako kus smradlavého hadru).
Za vyjádření vašich názorů vám předem děkuji.